hroubek komentáře u knih

Můj největší problém byl, že jsem od knížky očekával díky názvu trochu něco jiného, než jsem ve výsledku dostal. I tak mohu říci, že jsem velmi spokojený a proto jsem se rozhodl o každé povídce napsat pár řádků.

Drive my car - je dobrá rozjezdová povídka. Už od prvních stránek je z ní cítit typický murakamiovský nádech. Což, se mi dost líbilo. Dále se mi líbilo jakým způsobem se zápletka povídky stočila. Co mě naopak mrzelo, byl konec, který nebyl špatný, ale čekal jsem jeho větší gradaci. 7/10

Yesterday – začíná trochu zvláštně, ale po pár stránkách se rozjede a je to radost číst. Je to dost civilní povídka, která je mi tématem bližší, než ta první(hlavně kvůli věku hrdinů). Nejvíce se mi líbilo, jakým způsobem ke konci povídka graduje, a že samotný konec nepůsobí přehnaně, ale tak nějak vyplývá z toho co víme o postavách a jejich chování. 8/10

Nezávislý orgán – je moc pěkná povídka. Ze začátku jsem si říkal, co je to za zvláštní začátek. A pak s každou další stránkou jsem si tuto povídku užíval. Dokonce i daný zvrat působil jako něco, co do dané povídky přesně pasuje, za což jsem ve výsledku velmi vděčný. Sympatické postavy, vhodně použité metafory, zajímavý konec, a takové melancholické pocity z konce a vyznění povídky. 9/10

Šeherezáda – zajímavě načrtnutá povídka, která je jiná, než se na první pohled může zdá. Krásně klame tělem a tím co nám říká. A v tom je největší síla a zároveň největší slabost povídky. Ze všeho nejvíce jsem měl pocit, že tahle povídka se moc nepatří, i když její pointa, naznačuje opak. 7/10

Kino – o této povídce jsem si myslel, že mě sedne, ze všech nejvíce. A taky, že ze začátku ano. Krásně nastřelený příběh. Civilní postavy, obyčejný bar, tajuplný zákazník, femme fatale a jedna popelavá kočka. Jenže, pak se příběh stočí úplně někam jinam a to co na něm bylo zpočátku zajímavé se změní v něco co už není, tak zajímavé a působivé. Velká škoda. 7/10

Zamilovaný Samsa – rozhodně nejzvláštnější povídka, u které nebude dlouho vědět na čem jste. Svým způsobem je hodně netradiční a do jisté míry úplně mimo. V půlce pak přijde zvrat, který příběh s točí, tam kam mám a všechno začne dávat, alespoň trochu smysl a začne to být dost zajímavé. 7/10

Muži, kteří nemají ženy – druhá nejlepší povídka. Jednoduchá struktura příběhu, která se díky ne zrovna spolehlivému vypravěči bude zdát komplikovanější, než ve výsledku je. Autor krásně využívá metafor a opakujících se frázích, díky nímž se dostavit přesně ty pocity. Velký důraz je i na opakovaní dané myšlenky, která díky tomu v závěru sílí a sílí a samotná pointa je díky tomu moc krásná a opravdová. 8-9/10

5 28.04.2016

O čem mluvím, když mluvím o běhání je zajímavá knížka, jenž nám nabídne pohled na samotného autora, jeho smýšlení, jeho filosofii, a také jeho lásku k běhání. Tohle není jen o běhání, ale také o tom co znamená pro autora samotné běhání, čím mu pomáhá při psaní, co ho k tomu vede atd. Díky tomu co se o autorovi, v této knížce dozvíte, tak pochopíte souvislosti mezi ním a jeho knižními postavy. Samotnou knížku bych asi všem nedoporučil, přesto nemůžu říci, že bych se nudil.

4 23.04.2016

Fajn čtení, které mnohým rozšíří obzory. Pro znalce je to ve spoustě věcích velké opáčko. Za mě osobně byly některé věci popsány až moc jednoduše, dal bych více příkladu a mnohdy mě vadilo vynechání důležitější filmů, než co jsou zmíněné.

2 15.04.2016

Před několika lety jsem viděl film, který mě zaujal. Před Vánoci jsem procházel levné knihy a najednou jsem tam našel tuhle knihu za rozumnou cenu, tak jsem si řekl proč ne. Kniha jako taková není špatná, jen je pomalejší a někdy je zbytečně natahovaná. Spoustu stránek by šlo ořezat a vytáhnout z toho to nejdůležitější, aby příběh více šlapal. Chápu, že je ten text tam je z určitého důvodu a má své opodstatnění, přesto mě to místy přišlo, že to trochu zbytečné. O to více pak fungují napínavé pasáže, přelomy mezi kapitoly, návštěva Divadla upírů, konec. Interview s upírem je zajímavá knížka, která má myšlenku a pocity, ale místy trochu drhne.

5 08.04.2016

Bez znalostí určitých souvislostí je to jen dobré čtení. Přesto, když už něco máte načteného(Spider-man: Smutek, Spider-man - Hříchy minulosti), tak bude koukat na jisté věci jinak. Jinak je budete vnímat a posuzovat, což je fakt moc dobré. Příběhy mají spád, hlavně ze začátku. Prostředek je trochu slabší a výlet do Londýna není, tak povedený jak by se na první pohled zdálo. Nejvíce mě proto udělala radost poslední třetina s Green Goblinem, která je našlápnutá od začátku až do konce.

2 18.03.2016

Na tento komiks jsem se moc netěšil ze dvou důvodů. První je, že je černobílý, což Spideymu ubírá na kouzlu. A druhý důvod jsou dialogy Stana Leeho, který zbytečně ze čtenářů dělá nepřemýšlející osoby. A to více jsem byl překvapený jaký má komiks spád a tempo. Panelů je na stránce akorát, textů je méně a akční souboj mají své kouzlo. Navíc je tady docela dost romantického vztahu mezi Peter a Gwen. Jediné co kazí zážitek z komiksu je poslední speciální číslo, které je sice dobré, ale do téhle sbírky se nehodí.

2 11.03.2016

Pozitivnější knížku jsem asi nikdy nečetl, a to se hlavnímu hrdinovi stanou opravdu nemilé věci. Tohle příběh o chlapíkovi, který je rád, že přežil, přestože má spoustu problémů. My jako čtenáři s ním soucítíme a opravdu nás baví číst, jak se s těmi problémy vypořádává. Je to hlavně tím, že hlavní hrdina je neskutečný sympaťák, jenž nejde pro trefnou hlášku daleko a nebojí se být neustále sarkasticky. Co mu jiného taky zbývá, když ho zapomněly na Marsu. Je to krásná knížka o vůli přežit a vypořádávat se s tím, že vám osudu neustále hází klacky pod nohy, a přestože vyřešíte problém A, tak hned máte problém B, jenž je ještě horší. A náš hrdina se s těmito větrnými mlýny rve znovu a znovu. Je to fakt moc dobré čtení, které občas vyžaduje velkou představivost, pokud nejste technický typ, nebo velký fajnšmekr do matematiky, fyziky, chemie a dalšího tuctu oborů. Naštěstí to kniha vždy vysvětlí polopatě, takže to pochopí, i ty jenž nemají doktorát s fyziky. Při čtení se mi stala jedna věc, a tou bylo, že jsem přál, aby se hrdinovi něco pokazilo, aby mohl znovu a znovu vymýšlet jak přežije. Marťan je velmi dobrá knížka a film jí rozhodně ostudu nedělá.

14 08.03.2016

Straczynskiho mám rád, jelikož je to velmi dobrý scénárista, který umí pracovat s postavy a s příběhy. Když, jsem začal číst Krajinu půlnočních stínů, tak jsem byl z počátku zklamaný. Prostě mě to nepřišlo jako dílo, které na každém rohu sklízí samé ovace. Jenže, v tom je pravá síla Straczynskiho tvorby. Příběh nemusí gradovat od prvního panelu na první stránce. Tady se to, ale buduje přes pomalé náznaky, toho jak moc je všechno špatné. První vlaštovkou je setkání s Arturem a vyprávění jeho příběhů, další je příchod Lazara, zachránění dětí, setkání u ohně, záchrana ex-manželky, poslední pomoc ztracenému příteli atd. Čím dál jsem v příběhu na cestě tím více, nám začne na obou hrdinech záležet a takové drobné náznaky v dialozích nebo ve výrazech obličejích, jsou k nezaplacení. Dost tomu také pomáhá, že postavy jsou neustále vystavovány otázce volby. A pak přijde poslední třetina knihy, která se čte jedním dechem a všechno v ní do sebe začne krásně zapadat. Je to také tím, že už víme, jaké jsou karty na stole a jaká bude otázka volby a co ta volba bude obsahovat. A ono to funguje skvěle. Konec sám osobě není moc dobrý, ale epilog je výborný. Krajina půlnočních stínu je komiks, který krásně rezonuje. Na počátku z něho nejste moc nadšený, ale ke konci se od komiksu nemůžete skoro odtrhnout a dojme Vás. Velmi dobrá práce.

9 01.03.2016

Irving se mi dostal opět pěkně pod kůži. Jeho knížky jsou sice složité, ale čtou se nádherně. Je to ten typ knížek, které i když Vás místy nudí, tak Vás o několik stránek dále totálně rozsekají a zaplaví hordou emocí. A takový je i Svět podle Garpa. Opět je tam toho dost ze samotného Irvinga, opět se opakují jisté aspekty vyprávění, postup jakým jsou nám představovány postavy nebo úžasná Irvingova schopnost prolínání několika příběhů zároveň. Některým příjde, že se samotný Irving opakuje, já tvrdím, že si zdokonaluje svůj styl(je trochu ironie tohle tvrdit, když jsem četl nejdříve novější knížky a teprve pak ty starší). Tak či tak, to nic nemění na tvrzení, že Svět podle Garpa je moc hezká knížka, která se mi dost líbila(Pravidla moštárny byly lepší). Má několik slabších momentů, docela nesympatické postavy, trochu nudnější prostředí. Ale ty emoce a zvláště poslední kapitola, která je fakt nádherně napsaná a působí jako správný syrový epilog, který je správně realistický jako všechno v knížce. Fikce ne fikce. Pokud se Vám od Irvinga líbila nějaká knížka, tak Vás Svět podle Garpa nezklame.

9 17.02.2016

Poslední kniha o Calvinu a Hobbesovi. Oceňuji a jsem za to i rád, že tvůrce Bill Watterson poznal, kdy řekl, co říci chtěl a nepokračuje s Calvinem a Hobbesem kvůli penězům. Dost mě překvapilo, že se kniha nenese v duchu loučení, ale je jako každá jiná kniha. Po deseti knihách je těžké něčím překvapovat, ale i tak mohu říci, že se to Wattersonovi několikrát povedlo. Těším se až si to za pár let dám znovu.

3 07.02.2016

Mám rád komiksy od Alana Moorea, jelikož je to génius ve svém oboru a nebojí se jít dál, než ostatní. Na Ztracené dívky jsem se těšil, protože jsem si myslel, že si Moore krásně vyhraje se zobrazením pornosvěta země Oz, Země Nezemě a samozřejmě Říše divů. Což se sice stalo, ale úplně jinak, než jsem si to v hlavě představoval. Představoval jsem si, že obsah přebije formu jakou je komiks zobrazovaný. Jde o to, že jsem předpokládal, že Moore bude sofistikovanější, a bude budova sexuální atmosféru a napětí, a ne že to do nás bude "rvát všemi otvory". Jednotlivé aspekty vyprávění jsou velmi dobré a čtivé. Líbilo se mi jakým způsobem mění Moore a jeho kreslířka Melinda Gebbie styly a tempo vyprávění. Platí to v několika kapitolách, ve kterých jsou zobrazovány výtažky z knih, které zrovna dané postavy čtou. Nebo o kapitole, ve které se přechází z jedné místnosti do druhé, po celém hotelu, a při tom sledujeme co prožívají naše ústřední hrdinky. Nejvíce se mě líbilo s jakou sebeuvědomělostí Moore, dokáže v jedné kapitole podtrhnou celé Ztracené dívky, a to co zobrazují. Je to fikce, která není skutečná. Moore to ví, a každý normální čtenář to ví. A to více, to Moorea baví, a snaží se nás šokovat explicitně zobrazovanou erotikou a sexem, ve kterém se to množí znásilňováním, incestem a nebo až absurdním zobrazováním opravdového milování. Tak, či tak, jsou Ztracené dívky naprosto ojedinělý komiks, který nabízí velký přesah, kritiku a velmi dobré čtení.

4 07.02.2016

Komentář se týká obou částí. Captain Marvel byl pro mě ze začátku velkou záhadou. Dost jsem se bál, aby komiks nebyl plný dialogů, které by neustále popisovaly co vidíme na panelech. O to větší pro mě bylo překvapení, jak moc komiks šlape(hlavně závěr je výborný, souboj s Thanosem se také povedl). Komiks má velký spád, a některé kapitoly se čtou moc dobře. Akce je dobrá, hrdinové zajímavé, a jako neznalec marvelova světa jsem si nepřipadal ochuzen. Trochu mě mrzí, že je Thanos nevýrazný a dost přímočarý a neustále opakuje to samé dokola. Komiksu dost prospívá, že se mění scény a i hrdinové, krom Avengerů se zastaví i pár dalších. Captain Marvel je dobře čtení, a hlavně v závěru si uvědomíte jeho přesah.

1 28.01.2016

Jeden z nejgeniálnějších komiksů jaký jsem, kdy četl. Vynikající propracovaný scénář Alana Moore, brilantní kresba Eddieho Campbella a samozřejmě perfektní příběh, ze kterého mrazí v zádech. Ne kvůli tomu, co se zde zobrazuje, to je samozřejmě příšerné, ale hlavně kvůli tomu jako moc je to detailní a podrobný. Díky dodatků se budeme moc na vlastní oči přesvědčit jaké úsilí stálo za vznikem tohoto geniálního díla. Moore tímto dílem dokazuje dvě zásadní věci. První je, že komiksy nejsou jen omalovánky pro děti. Druhá věc je ta, že s dobrým příběhem se komiksové médium může kvalitou rovnat knize, ba jí několikrát kvalitativně převýšit. Což, se Mooreovi s Campbell podařilo, a vytvořili velký milník v komiksové historii.

5 18.01.2016

Calvin a Hobbes prostě jedou. Ano, některé gagy mě neposílají do kolen jako ty první co jsem přečetl, ale pořád je výborná zábava, na kterou se moc těším. Trošku mě mrzí, že ubylo provázanější příběhů a dojemných scén.

2 12.01.2016

Co říci o knize, kterou všichni znají, ale ne všichni jí chápou?? Je to krásná kniha?? Jednoznačně ano. Má poutavý děj?? Znovu ano. Dokáže nás dojmout a má nějaký přesah, díky kterému lze knihu číst vícekrát a najít v ní skryté pravdy a moudra?? Ano, ano a ještě jednou ano. Využije kniha svůj potenciál?? Ne. Je to kniha pro všechny?? Ne. Pro koho kniha je?? Pro všechny, kteří neztratili fantasii a nebojí se zavzpomínat jaké to bylo, když byli dětmi.

18 06.01.2016

Už od první knížky, mě Murakamiho styl sedl, tak moc, že jsem si několik jeho knížek koupil. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování má krásný příběh, který sice nemá tolik nadpřirozena, ale o to více je to lidštější příběh. Kniha nádherně popisuje, jak vypadá samota, bolest, ztráta a také odpuštění. Příběh je pomalejší, ale nelze říci, že by byl nudný. Samotné vyznění knížky se mi moc líbilo a docela dost mě to dojalo. Četl jsem od Murakamiho lepší knížky, i tak tuto knihu mohu doporučit.

8 01.01.2016

Calvin a Hobbes mě dost baví, ale pravdou je, že více toho přečtu, tak některé fóry začínají být ohrané a dost se opakují co mě mrzí. Na druhou pořád je to krásné čtení, které mě moc baví.

1 25.12.2015

Jane Eyrová mě ze začátku vůbec nechytla. Měl jsem s ní velké problémy, jelikož mě autorka zahrnoval nejrůznějšími detailními popisky osob, přírody, věcí, pocitů a emocí. Navíc mě přišlo, že v některých pasážích neví kudy kam. To se změní s příchodem pana Rochestera, který je od prvního okamžiku velmi stěžejní. Jeho dialogy s Jane patří k vrcholům knihy a já osobně jsem je měl nejradši. Co mě naopak zklamalo, bylo to že je to zbytečně zdlouhavé a některé momenty se daly zkrátit. I tak si myslím, že autorka odvedla velmi dobrou práci, na které je vidět, že má hlubší význam. Jane Eyrova se mi líbila a nelituji toho času strávený s ní.

7 10.12.2015

Tahle kniha je malinko slabší, než ty předchozí co jsem četl, přesto to nic nemění na tom, že je to stále perfektní čtení, které dokáže dojmout, rozesmát a hlavně pobavit někdy až nepříjemnou realitou. Calvin a Hobbes prostě válí.

1 28.11.2015

Pod postelí něco slinta je neskutečně silný komiks. Watterson je v nejlepší formě a slabý fór v komiksu nenajdete, navíc se jedná o precizní nálož, která dokáže krásně dojmout(o mývalovi) či rozesmát(stříhání, malý tygří atd). Calvin a Hobbes jedou.

1 19.11.2015