Hanulenka9595 komentáře u knih

Povedené dílko, které efektivně odpovídá na otázky zvědavců.

5 17.02.2021

Ke knize už se sice po přečtení nevrátím, ale splnila svůj účel, když jsem hledala nějakou milou, jednodušší knihu k odpočinku.

1 17.02.2021

Nemám sice pocit, že by mi kniha předala nějakou myšlenku nebo přivedla na knižní trh něco extra nového, ale zážitek, který jsem z ní měla, mě přepadne občas i teď, po asi dvou letech od přečtení.

1 17.02.2021

Taková kniha skutečně nemá v Česku obdobu, wow. Klaním se před autorkou, její fantazií, inteligencí, myšlenkou.

8 08.02.2021

Kate z pár videí znám a hlavně díky skvělým ohlasům na knihu a jejímu představení v podobě velmi zdařile zpracovaného videa jsem se rozhodla pro koupi. Kdybych měla shrnout své dojmy:

- velmi dlouhý děkovný list
- mám to sem psát? no, asi jo... a nebo radši ne, to si nechám pro sebe (když to tam psát nechceš, tak o tom ani nezačínej, to mi už říkali jako malému dítěti)
- neuvěřitelný, že jsem napsala/píšu knížku
- hovorový jazyk ke Kate patří, ti, co ji znají, si ji dovedou díky tomu lépe představit; ale ty hrubky? (korekturu dělali tři lidé a stejně se na konci píše "...běž svůj svět dobít"? to ho mám jako zmlátit?)
- obávám se, že po měsíci si nebudu z knihy pamatovat vůbec nic

Takže bohužel... Jako věčný snílek a blázen do psaní si také přeji napsat knihu, asi jako mnozí z nás, ale některé věci musí prostě uzrát (a ne takovým stylem, aby s námi odešly do hrobu, ale aby to nebyla jen snůška náhodných slov, ale skutečně přínos pro čtenáře). Mír. :)

(dvě hvězdičky místo jedné jsem dala jen proto, aby to knize až tak nezkazilo hodnocení, protože se očividně mnoha lidem líbí)

5 06.03.2018

Já prostě musím napsat komentář a doufám, že na nic důležitého nezapomenu...

Primárně velká poklona autorce, protože kniha byla opět velmi, velmi čtivá. Hlavně oceňuji, že ač to bylo pokračování již vzniklé trilogie, neopakovalo se (až na námět)! Vezměme si to takhle - bylo to z obráceného pohledu, navíc se ucházeli muži o ženu a ne naopak, jak tomu bylo minule. Oceňuji vsuvky z života "expostav", myslím si, že tím autorka zaujala spoustu fanoušků Selekce.
Nejvíce asi oceňuji roli Eadlyn - ano, všichni tady melete, jak je děsně namyšlená, jaký je to spratek a ano, ona je, ale není to boží? Konečně něco nového, konečně se potýkáme s novou hrdinkou, která nám sice nemusí být sympatická, ale má prostor pro svůj rozvoj, ukáže nám svět z trochu jiné perspektivy, já oceňuji změnu a to, že se s tím autorka poprala, protože psát o někom, kdo je nám nesympatický, nemusí být jednoduché.
Také se mi velmi zamlouvá "pohled z obou stran", kdy se většinou Eady pro něco rozhodne, obhájí si to (třeba jen v duchu) a poté se dozvídáme, jak to vidí jiní (král/ovna, lid, její bratr, apod.).
Nejde jen o typickou romanci, ale dozvídáme se, jak dopadla monarchie po zrušení kast a vnímám tuto možnost jako velmi realistickou a jsem za to tuze ráda. My jsme vždy s něčím nespokojení, chceme to změnit, něčeho dosáhneme a myslíme si, že je hotovo, ale nebývá to tak a zde vidíme, k čemu to může vést.
U Selekce se mi tohle také zamlouvalo, ale přišlo mi, že ke konci už se autorka uchýlila k těm předepsaným americkým romantickým scénářům, doufám, že u tohoto pokračování k tomu nedojde. Už jen proto, že postavy jsou značně odlišné od těch předešlých.

Nedívejte se na Eadlyn jako na rozmazlenou knižní postavičku, ale jako na každého člověka kolem vás, každý procházíme vývojem, třeba si vzpomeneme, že před pěti lety jsme nebyli o moc lepší...

Pro mne velmi nezvládnutá série.

Nápad pěkný, sloh také pěkný, lehce se to četlo...
Ale co ty tisíce položených a nedořešených otázek? (spoiler) Proč musel ten kluk, se kterým se Luce poprvé v posledním životě líbala, uhořet? Z čeho má Arriane jizvu na krku (tam si nejsem jistá, jestli mi tato odpověď jen neunikla)? Proč se o ni snažil Cam v polepšovně? Proč byl tak škodolibý, když vlastně vůbec zloduchem nebyl? Co to bylo za lásku, kvůli které se dal k peklu? Jak to, že se Luce rozhodla okamžitě pro nový život bez vzpomínek a bez mrknutí oka opustila rodiče a kamarádku, na které stále myslela? Jak poté vysvětlili její zmizení?
Myslím si o sobě, že dokážu číst mezi řádky, ale povězte mi, že veškeré odpovědi na své otázky tam někde najdu...
Navíc chybělo napětí. Celý tento příběh by se dal daleko poutavěji napsat klidně i do jedné knihy - zbytečné prodlužování, pořád nějaké - "Na to musíš přijít sama."
Líbilo se mi, že se z Lucindy vyklubal anděl, neboť to pro mne byl nečekaný zvrat (ale to bylo možná jedno překvapení z celé série).
Teď bych si nejraději sedla s autorkou a pěkně na ni vychrlila veškeré své otázky a čekala, co mi na to řekne. :D Za mě se tohle fakt nepovedlo.

9 09.09.2015

Prvnímu dílu jsem dala 4*, druhému dávám 3*, i když jsem uvažovala mezi 2-3* - zklamalo mě to, popravdě. Hodnotím zde oba díly.

1) naprosto PŘÍŠERNÝ výběr názvu knihy. Kdybych knihu viděla v knihkupectví nebo na internetu, sama bych si ji v životě nekoupila (i když musím uznat, že obálky má pěkné, i když mi obrazy obou hrdinů nějak nesedí k těm v mé hlavě) - název "svůdný" je strašně kýčovitý a šklebím se při něm jako kdybych pozřela citron.

2) Styl psaní je čtivý - bod nahoru

3) Nápad - koukala jsem, ten mě skutečně nadchnul, zdálo se mi to propracované, promyšlené, i když mi bylo jasné, že kdybych se v tom více rýpala, našla bych plno nedostatků (některé mi postupem času došly i tak, některé scény už byly hodně naivní). V prvním díle se člověk dozvídal práce plno takových novinek a všechno si to spojoval dokupy, to mě bavilo.

4) Vztahy mezi hrdiny byly taky pěkně vykreslené, ale ve druhém díle mi to přišlo jako veliký kýč. Najednou už se tolik nejednalo o poslaní a všechno to nadpřirozeno, ale o vztah mezi Annou a Kaidnem, který mi dříve přišel milý, nicméně nyní mi lezl pěkně na nervy. Měla jsem dojem, že autorka se zasekla někde uprostřed svých snů a nechtěla se jich pustit - scény jako uplakaná Anna na letišti, které přiběhne Kaiden naproti nebo shození do bazénu, zkouška kapely, to jsou všechno takové filmové kýče!

5) Psychologické vykreslení hrdinů se jí celkem povedlo, Anna mi přišla dost realistická, kdežto Kaiden, nad kterým tady každá slintá, mi přišel... zvláštní. Kope opět pěkně vykreslen.

Jdu na třetí díl, kdyby mě napadlo ještě něco, na co bych si mohla postěžovat :D nebo co vyzvednout, jistě to připíšu tam :P

1 28.06.2015

Zbožňuji Murakamiho, nicméně Ptáčku na klíček mám dost co vytknout - kniha je rozdělená na tři, první mi přišla značně nudná, bylo mi jasné, že se vše nějak vyvrbí později, ale kdybych té knize nevěřila, neměla bych problém ji tehdy opustit a už se nevrátit (a to já nedokážu nechat knihu nedočtenou, drásá mi to nervy a neustále se mi o ní zdá, ať už je sebehorší), nenalezla jsem v té části nic, co by slibovalo zajímavé pokračování. Teď, když jsem dočetla, jsem za to ráda, rozhodně bych to nenazvala jako nejlepší Murakamiho knihu, ale byla... fajn, jen zbytečně zdlouhavá. Chápu, že má smysl pro detail, ale já neměla tolik času, abych 700 stran přečetla na jeden zátah a četla jsem ji asi tři týdny a pak jsem měla problém si některé části pospojovat, když už mi odputovaly z mysli.
Přemýšlím, jestli si z ní něco vezmu... Po Norském dřevu jsem měla obraz života hrdinů v paměti ještě týdny a jejich slova mi plynula před očima. Teď nevím.

1 22.06.2015

První, co musím zmínit - obdivuji autorku, že se neztratila v časech. Věřím, že nějaký nadšenec v "cestování časem" by chybku možná našel (myslím, že neudělat chybu v tomhle případě snad ani není možné), ale pro mě, jako laika, to je docela masakr.


SPOILER
Dále obdivuji, že se nenechala autorka strhnout k efektnímu konci (např. smrt nějakého z hlavních hrdinů, konec velké lásky, apod.), který možná v tomto případě přitahoval a nechala příběh dojít k happy endu - osobně tohle "šťastné až do smrti" nepreferuji, ale zrovna v tomto případě mě to zahřálo u srdce a jsem za oba (a všechny ostatní) hrdiny ráda, vážně jsem se do nich zamilovala.
Všechno se u konce vyjasnilo, možná až na nějaké pletichy s Gideonem a Charllote - ono se to dalo vyčíst mezi řádky, ale zrovna u téhle knihy se mi líbilo, jak bylo všechno na podnose! A tak jsem chtěla na podnose i tohle!
A stoprocentně (jako většina čtenářů) jsem si zamilovala Xemeriuse. V knize jsou použity uvěřitelné dialogy a je i humorná (žádné suché vtípky).
V poslední době si říkám, že už bych neměla číst, příliš se mi to zarývá pod kůži a pak si říkám, jak moc budu zklamaná, když nenaleznu "Gideona", při jehož polibcích by se mi proměnilo tělo v želé - tedy, mohu jen doporučit.
(4* dávám jen proto, že si těch 5* schovávám vážně pro ty mé nej, nej, nej, nej, nej, což ovšem neznamená, že tohle pro mne nebyly skvělé knihy)

7 31.05.2015

V poslední době mě zásobuje knihami sestra, tentokrát tomu nebylo jinak.
Jistě jsem si neskutečně zamilovala myšlenku být přirozeně kýmkoli, neodsuzovat homosexuály, neodsuzovat barevné ani ty s depresemi, vždy se do této role totiž A zcela přirozeně vžil, protože ač nebyl vlastně nikým, byl všemi a vším. Tento dojem mi však kazilo používání mužského rodu - hrozně moc jsem si ho chtěla dokázat představit jako "kohokoli", jenže to neustálé používání mužského rodu mi to překazilo (možná někdy na začátku se objevuje uvažování v ženském rodě, ale je to snad jen jedna věta, takže nejspíše překlep v českém překladu).
Také jsem se pozastavovala nejdříve nad tím, že A je 16, a přitom uvažuje jako velmi vyspělý člověk, ale záhy po pár sekundách mi došlo, že to rozhodně není nic neobvyklého, pokud denodenně zažívá nové a nové příběhy. Přeci jen - rosteme s tím, kolik lidí dokážeme pochopit. On tedy musel být nejrozumnější člověk na světě.
Poté mi do toho ovšem nezapadá Rhiannon, neboť pro mě ničím nevyčnívá. Ano, je krásné, že v ní A vidí to, co jiní ne, nicméně jsem se za celou tu dobu nedozvěděla, co to vlastně bylo. Také je možné, že mu byla tak nějak vyvolená, takže ho zaujala prostě tím, že existuje, ale i tak mi to přijde nepochopitelné... Zrovna postava R. mi přišla docela odflinknutá.
Abych to shrnula - námět je to úžasný, ale zpracování by mohlo být jistě propracovanější, kdyby to nechal autor nějakou dobu uležet a poté se k tomu vrátil, myslím, že by byla kniha jistě přitažlivější.
Nicméně jsem ráda, že dal možnost lidem zamyslet se nad respektem. Když někdy slyším ty nesmyslné názory na homosexualitu, na změnu pohlaví, na lidi s depresemi, či jinak psychicky nemocné, atd. zvedá se mi z toho žaludek - jsou to ve většině případů úchvatní lidé a nezaslouží si takové zacházení. Třeba si to alespoň čtenáři díky této knize uvědomí :) A zvláštně proto za ni děkuji.

1 19.05.2015

Pro začátek musím říct, že živější knihu jsem dlouho nečetla (do čehož zahrnuji i první díl) - dialogy jsou naprosto věrohodné (ač se jedná o prostředí nám na první pohled vzdálené, vlastně je naše, jen... jinde a jindy) a ač se většina vzteká, že v tom všichni dělají s prominutím "bordel" (America, Maxon, Aspen), i tato část je až nepříjemně věrohodná. Takto se mozek zachová, když nemá něco jisté, přeskakuje jako o život, hledá si plusy a mínusy a ve všem dělá zmatek. Nicméně tohle všechno dělá z knihy pro mě něco výjimečného, na druhou stranu je mi z ní zle. Svírá se mi žaludek proviněním, žárlím, jsem podobně ztracená. Pokud se na podzim dostanu k třetímu dílu (a to jakože dostanu, neboť má sestra knihu netrpělivě vyhlíží), zavraždím autorku, jestli mi nepřichystá nějaký happy end (a to zrovna na happy endy nejsem, ale každý někdy doufá v to šťastně až do smrti...)
Nicméně - neváhejte a čtěte, je to milá četba.

1 03.05.2015

Já si dovolím tady nesouhlasit s komentářem od "lary" - to, že kniha působí chaoticky a těžce se v ní orientuje (tedy asi jak komu, mně osobně to zas takový problém nedělalo), není vůbec na škodu, naopak mi to přijde autentické. Když se podívám zpátky, jak jsem knihu četla, některé pasáže mi utekly jako voda, jiné se vlekly, pak se skákalo - ale mně to přijde právě jako dobře vykreslená situace toxikomanů (vlastně kterýchkoli závisláků).
Osobně jsem se ke knize dostala přes kamaráda a ve velmi zajímavou chvíli - pár dní předtím mi totiž jeden z mých přátel přiznal, že čtyři roky fetoval. A já vím, že mnozí po přečtení této knihy budou tvrdit, že nepřestal, ale vážně skončil - a já sama to nechápu a neskonale ho obdivuji, když vím, že neměl nikde zázemí a prostě se trhnul a sám se rozhodl. Obdivuji všechny, co v sobě našli vůli přestat, protože závislost (a to nejen na drogách) je obrovskou zkouškou.

2 15.04.2015

Musím se přiznat, že kdy jsem knihu zahlédla v knihovničce mé mladší sestry, ušklíbla jsem se. Říkala jsem si: "Další knížka na jedno brdo, co se to teď děje?"
Potom jsem byla přesycená odborných a populárně naučných publikací a hledala jsem nějaké uvolnění - sestra mě přemluvila. Musím uznat, že jsem byla velmi příjemně překvapená. Ano, samozřejmě je kniha předvídatelná, ale rozhodně není primitivně napsaná, jak jsem očekávala; člověk se dokáže do příběhu vpít a dokonce fandit nebo být kvůli hrdinům smutný.
Pro mne pěkné překvapení a mile ráda si přečtu další díly. :)

3 29.03.2015

Po přečtení první stránky této knihy jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Je mi neuvěřitelně blízká, shrnuje mnoho mých názorů a přesvědčení a mimo jiné je hlavně velmi přínosná. Přiznám se, že dokud jsem si na onu blízkost nezvykla, z bůhví jakého důvodu mi ukáplo pár slz.
Ač název je dle mého trošku klišé a katastrofa, obsah stojí za to!

2 28.03.2015

Tuto knihu jsem si koupila, když mi bylo snad 14 nebo 15 let, ale nikdy ji nepřečetla. V posledním roce jsem si velmi oblíbila četbu ve vaně, ale najednou se stalo, že jsem všechny připravené knihy měla přečtené a před svým večerním rituálem postávala před útlou knihovničkou (většina knih zůstala v mém druhém bydlišti). Vzala jsem do ruky Erilian a šla relaxovat do teplé vody.

Nechci o sobě tvrdit, že jsem náročný čtenář, nedokážu totiž popsat, co ten termín skutečně znamená, ale vím, že je pro mě důležité promlouvání autora z dané knihy. Kdybych dala příklad - Brownovo Inferno mi bylo krajně proti srsti, viděla jsem v něm onu schématičnost, komerčnost, kam se poděla láska pro psaní? A četla jsem Erilian a připomněl mi mě samotnou, když mi bylo třináct a psala jsem knížku...
Je to prostá četba, nezabíhá do detailů, psychologicky nerozebírá osobnosti hrdinů, pro mne to není ani čistě magický svět, ani čistě lidský - nějak se prolínají, možná s věkem ubývá fantazie, hlavní hrdinka byla samozřejmě odrazem autorky nebo toho, kým by si autorka přála být, což bývá časté. Ale viděla jsem tam tu vášeň, zápal a děj navíc rychle ubíhal, čímž člověk neměl pocit, že ztrácí čas četbou pohádek, ale bral to jako příjemný oddech.

Příjemný relax :)

4 28.03.2015

Žádný komentář... prázdno...
Stejně jako mi již někdo říkal, že kniha není k dostání...
Pak mám obrovské štěstí, že někoho napadlo mi ji nadělit tenkrát před pár lety pod stromeček, neboť se stala mou nejoblíbenější knihou. Nikdy jsem ji nepřečetla celou, nikdy jsem ji nečetla v kuse - vždy jsem otevřela nějakou kapitolu a našla v ní právě to, co jsem potřebovala slyšet. V mnohém mě podpořila, v mnohém mi má tvrzení vyvrátila, pomohla mi utvořit část mě samotné.
A lituji těch, kterým se nestačila dostat do rukou.

1 03.03.2015

Odevšad jsem slyšela, jak je Brown skvělý autor, který přišel s něčím novým, jak úžasně napínavá jeho díla jsou a vůbec - opěvovaný autor (v mém prostředí).
OMYL
Ještě před první stovkou stránek jsem si říkala - tady je něco špatně. Hledala jsem, co se mi vlastně nelíbí a nějak jsem přišla na to, že se mi nelíbí nic. Ten jeho styl psaní, jeho sloh - připadal mi primitivní. Čekala jsem profesionalitu od autora bestsellerů (mohlo mi dojít, že bestsellery nikdy nepíší profesionální spisovatelé). Navíc jsem se koukla na filmy podle jeho dalších dvou knih (Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda) a zjistila jsem další znepokojující věc - všechno je to na jedno brdo. Ale filmy mají alespoň atmosféru, kterou kniha naprosto postrádá. Příklad jedné situace - jak může člověk, který se žene za smrtelným ohrožením celé populace zkrátka vypnout a rozprávět o historii gondol? Tu stránku jsem četla asi půl hodiny, než jsem dokázala překousnout, co se zde píše a jít dál.
Ale musím podotknout, že autor se dotknul aktuálního problému a přiblížil ho dnešní populaci. Vyvrcholení díla mě přeci jen oslovilo (abych stále jen nehanila).

2 16.02.2015

Slyšela jsem několik rozporuplných názorů mých vrstevníků na tuto knihu, kteří byli velice zmateni a ztraceni. Pustila jsem se do čtení s mírným odstupem a příliš toho neočekávala... následovalo jednoduše "wow". Přesto, jak podivně jsem vnímala onu "obyčejnost" hlavního hrdiny, jak by mě neuspokojovalo jeho trávení času (škola, četba, procházky), jsem cítila závist, že jeho to netrápí, on je se svým časem spokojený, on své místo našel. V podstatě je to depresivní kniha, ze které vyzařuje určitý klid, trpělivost, jistota - pro mě paradox.

Nejdůležitější však je, že jsem se do ní vpila. Všechno mi zahalil Murakami a jeho studentská kolej, senatorium a jeho rozlehlé sídlo někde v horách. Pár dní jsem tam žila, byla to pěkná dovolená.

7 16.02.2015