Carlita.cte komentáře u knih

Nevím, proč tomu tak je, ale na podzim si mě obvykle najde téma holocaustu. Ať je to dokument či kniha, v tomhle ročním období se to zkrátka opakuje rok co rok. A letos jsem intuitivně šáhla po knize od Eddiho Jaku, kterou mám doma už dlouho. Osobně uznávám na toto téma jen dokumenty a knihy napsané přeživšími, popř. faktografickou literaturu. Nemám ráda romány, které tohoto tématu využívají jako senzace a snaží se na něm vydělat.
.
Pokud se o tohle téma trochu zajímáte, vždy vás překvapí každý příběh přeživšího. Žádný totiž není stejný a pokaždé v něm najdete spoustu zvláštních náhod, vědomých rozhodnutí i situací, díky nimž bylo některým dáno přežít. A příběh Eddiho Jaku je silný, plný strašných hrůz, bolesti i naděje. Blíží se doba, kdy už nebude žít nikdo z přeživších, i proto je jeho příběh tak důležitý....

6 15.12.2022

Přiznám se vám upřímně, že Bílá Voda mě neuchvátila. Nepřidám se k zástupu nadšených recenzí, nebudu ji číst znova, ani ji nebudu nikomu doporučovat.
.
Úporná snaha skloubit dohromady mnoho témat, koncentrovat je do příběhu, který je hodně rozklížený, nevěrohodné postavy, průměrný styl psaní, který prosvítal hlavně u pasáží Leny...
.
I když je téma zajímavé, i když je za ním spousta práce, i když román psala autorka deset let...i tak není Bílá Voda mimořádnou knihou. Smůla, že jsem předtím četla Rufina, Johna Fowlese,... protože vedle nich se o to silněji ukazovalo, že vysoké literární umění holt není dáno všem. Je mi líto, no.

14 15.12.2022

Od této knihy jsem nečekala vůbec nic, neznala jsem ani autora, ani jsem nevěděla o čem je. A nakonec se z toho vyklubal úžasný zážitek, kvůli kterému jsem objevila další knihy Irwina Shawa.

Povídky jsou vždy dobře vypointované, svým vlastním způsobem napínavé a mají krásný šarmantní jazyk. Kdyby tato kniha byla muž, pak by to byl postarší elegantní pán (vysloužilý diplomat) který vám nabídne rámě a u šálku kávy na pařížském bulváru vám bude vyprávět - ač Američan - vytříbené příběhy z celé Evropy...

3 10.01.2022

Spousta z vás ji doporučovala, tak jsem se do
ní pustila. A bylo to takové průměrné. Nevím, nějak mě
to za srdce nechytlo. Resp. postava Olive byla fajn, ale
ty „povídky“ okolo mě nebavily. Kdyby autorka
sledovala pouze Olive, tak bych asi neměla co
vytknout. Pro mě byl vrchol, když se Olive dala do
tichého odboje proti nastávající snaše. Za to povídka o
tom, jak se všichni ujali chudinky holky s poruchou
příjmu potravy, byla prostě ne moc uvěřitelná a
vyděračská. Takže promiň Olive, poputuješ o dům dál

1 03.01.2022

Je to depresivní, je to hnusné, je to těžce stravitelné. Chtělo by se říct, že je to naturalistické, ale na mysl mi přichází spíše spojení „poetika hnusu“, nemůžu si pomoct. Vyrůstat v rodině, kde je víra víc než láska, kde vládne trest a vina, kde rodiče nevidí, že jim ze syna evidentně roste sadistický vrah, kde jim nepřijde divné, že dítě do krve mlátí hlavou do pelesti… V takové rodině je zázrak být normální.
.
Styl originální, nepopírám, ale na mě bylo těch hlístic, červů, přejetých ježků, zmrzačených zvířat, průjmů, zácp, vemen a - s velkým prominutím všem, co tohle čtete - prstů v zadku zkrátka až nad míru. Jsem ráda, že jsem si ji pouze půjčila a nebude na mě civět z mojí knihovny :D

5 03.01.2022

Těšila jsem se, ale nějak mě to nechytlo. Je tam všechno, co od Soukupové znáte, ale ty postavy... Všechny tak sobecké, zahleděné do sebe. Celé to na mě působilo takovým zvláštním dojmem. Zmizet mě svého času okouzlila, i poslední Věci, na které nastal čas, se vyvedla. Ale když o tom přemýšlím, tak mi nejvíce sedla Nejlepší pro všechny. To je pro mě autorčin vrchol. Cením si jejího upřímného a neúprosného vylíčení rodinných vztahů a hlavně vidění světa dětskýma očima. Úplně cítím dětství, ty nepravosti, drobné nespravedlnosti a malichernosti, které jako dítě tak silně prožíváte....

3 03.01.2022

Srdce temnoty není rozsáhlým románem, což asi většina čtenářů uvítá, protože čtení je to těžké, tíživé a velmi hutné. Skoro nic zde není řečeno naplno a vše si musí čtenář neustále domýšlet a převracet ve své hlavě. Kromě jiného je tento román jedním z prvních, ve kterých se kriticky pohlíží na zhoubu kolonialismu. I když jej Conrad nekritizuje přímo, poukazuje na temný střet evropské touhy ovládat s naprostou izolovaností a vládou temného světa venku.

7 03.01.2022

Přízračný svět je ten typ filmu, který můžu vidět kdykoli a vždycky mi zvedne náladu. Rebecca a Enid jsou kámošky k pohledání, sarkasticky hodnotí všechno a všechny, aby zakryly vlastní obavy z budoucnosti, obavy z toho, aby se nestaly těmi, ze kterých si dělají srandu.
.
Komiks je skvělý, vtipně zachycuje onu strašnou etapu v životě zvanou "teen-age" a ten konec,.... Ten je tak krásný!

1 03.01.2022

Josteina Gaardera mám ráda, ale už jsem zvykla, že jeho knihy mají velmi proměnlivou kvalitu. Kouzelný kalendář je takový "knižní adventní kalendář" pro děti, které až do 24. prosince čtou každý den malý střípek napínavého příběhu.
.
Nápad je skvělý, ale příběh mně přišel trochu překombinovaný. Ale těžko můžu hodnotit knihu, která je primárně určena dětem. Já jsem ji přečetla během dvou dnů a neustálé vyjmenování a rekapitulace příběhu mě nudila. Přesto je to fajn knížka, když chcete dětem ukrátit čekání na Vánoce a seznámit je s příběhem narození Ježíška

3 03.01.2022

Já přemýšlela delší čas, jak na mě vlastně tento klasický román zapůsobil. Na východ od ráje je novodobé podobenství o Kainovi a Abelovi a tenhle příběh se tady variuje hned dvakrát. Těch paralel je tady obrovské množství, takže dojdou i sebe zatvrdlejšímu čtenáři. Když však odhlédnu od ústředního námětu, nemohu se ubránit dojmu, že kniha byla Steinbeckovi hlavně místem pro jeho dalekosáhlé filozofické rozpravy. A ty jsou někdy opravdu moc rozvleklé a vystupuje z nich poučný tón. Myslím, že didaktičnost je nejvíce vidět na postavě Leeho a Samuela Hamiltona.

6 03.01.2022

Zdá se, že české čtenářky si rády přisadí a nenechají na bývalé první dámě nit suchou. Padá na mě trochu smutek, jak se ženy chovají k ženám, jak si nachází jen to negativní a místo toho, aby se podporovaly, posilují společenské předsudky. Och, moc zdůrazňuje rasu, moc se chválí, pěje samé ódy na manžela, furt si stěžuje, to nepsala ona… Jako opravdu? Ano, není to kniha, která by mně nějak změnila život, ale bylo fajn nahlédnout pod pokličku prezidentského úřadu ženskýma očima. Jsou tady místa, která jsou nudná a neakční, ale vyvažují to pasáže o prezidentské kampani a životě v Bílém domě. Michelle Obama mi utkvěla jako žena s vlastním názorem, vděčná, pokorná, milující a jako žena hlásající ideály, které jsou věru někdy moc americké, ale je dobré k nim aspoň směřovat.

10 03.01.2022

"Má člověk právo využít jedinečné příležitosti, neuvěřitelné souhry náhod, a převzít životní roli někoho, komu záviděl štěstí a úspěch?"
.
Některé knihy se k nám dostanou zvláštní cestou. Tahle byla vyřazená v knihovně, evidentně ani nebyla zařazena do fondu. Hned mě zaujala svým dějem: příběh sester, z níž jedné se vše daří a druhá je v jejím stínu a osud jim prazvláštně vymění role.
.
Tenhle kniha vyšla poprvé ve 30. letech. Nádherná čeština, krásný romantický námět v duchu klasického románu. Nebojte, není to červená knihovna, blíže je to psychologickému románu. Výborně se četla a já si ji nechám v knihovně.

6 03.01.2022

S historickými komiksy se roztrhl pytel, já vím. Ale tenhle za pozornost opravdu stojí. Hlavně českému publiku představuje často přehlíženou osobnost Milana Rastislava Štefánika v celé jeho složitosti a neuchopitelnosti. Nečekejte žádné hymnické ódy na tuto postavu československých dějin, ale sofistikovaný příběh o možnostech někoho skutečně poznat a pochopit. Úchvatné kresby Václava Šlajcha, povedený scénář a délka tak akorát, abyste vás kniha vtáhla do vesmíru zvaného Štefánik.

24.07.2021

Quo vadis - historický román z úsvitu křesťanství odehrávající se za dob Nerona. Myslela jsem, že ho nikdy číst nebudu, až mě nalákala jeho fenomenální audioverze v podání Jaromíra Meduny. A bylo to úchvatné, sugestivní, napínavé, drásající. Nečekala jsem, že by se mi tento román napsaný ještě v 19. století mohl tak líbit. Křesťanství je zde sice líčeno až moc idealisticky, ale příběh o lásce Vinicia a Lygie je nezapomenutelný, a to díky sofistikovaným zápletkám a autorově schopnosti vylíčit Neronův Řím tak realisticky. Při líčení smrti křesťanů v aréně mi tuhla krev v žilách. Nejlepší byla postava Petronia, jeho inteligence, hravost i vtip dávala románu něco navíc. Nenechte se odradit pozvolným začátkem, druhý a třetí díl stojí za to!

9 18.04.2021

Spíše zklamání. Není to ani román ani faktografická kniha. Na román tomu chybí větší literární um a drive, na faktografii zase větší preciznost a dokumentárnost. Obávám se, že kdyby to nepsal Palin, tak by tato kniha neměla tak vysoké hodnocení. Překlad je místy takový zvláštní, ne zrovna moc povedený, o humoru nemluvě. Osobně jsem si více užila knihu Expedice: Můj milostný příběh, než tuto knihu (i když se asi nedají moc srovnávat)...

5 27.08.2019

Alias Grace je pro mne doposud nejlepším autorčiným románem, který se četl jedním dechem. Románem, který propojil atraktivní příběh s hlubším bádáním o lidském vědomí, vině, soudu a tajemství osudu. Románem, který tichou skromností a citlivými a propracovanými odkazy převyšuje většinu soudobé literární produkce, která staví na vykonstruovaných příbězích, dramatech a nicotném sdělení. Alias Grace odkazuje na klasický velký román v tom nejlepším slova smyslu. Nenechte si ho ujít!

13 16.02.2019

Celest Ng v knize rozpracovala hodně pozoruhodných motivů, o kterých bych si přečetla román klidně i o pár stovek stran delší. K tomu nejpovedenějšímu patří pohled na předsudky společnosti (jižanská dívka jako doktorka, Asiat jako učitel předmětu „Kovboj v americké kultuře“) a rasistickou předpojatost nejen v „klasickém“ vztahu Američani – Afroameričani. Pozoruhodné je i to, že na výkon a šanci vyniknout tu dozírá matka Američanka, zatímco asijský otec lpí na oblíbenosti a určité snaze zapadnout. V románu zaznívají také složité feministicky laděné otázky, třeba jak dosáhnout úspěchu a seberealizace a přitom neutonout v banalitě péče o rodinu. Jak tyto dvě zdánlivě (?) protichůdné náplně ženského života skloubit do vyvážené harmonie.

Románový debut Celest Ng mne zaujal více než Ohníčky všude kolem, kde bylo cítit, že mnohé motivy byly naroubovány do ladícího celku. V knize Vše, co jsme si nikdy neřekli je děj mnohem ucelenější a funguje mnohem lépe. Nelze však nevidět, že některé motivy jsou v obou knihách velmi podobné. Samotný styl autorky je čtivý a přitom literárně zajímavý, někdy však sklouzává ke sterilitě. Vztahy jsou vylíčeny jenom v tom, co nefunguje, což nutně vykresluje dosti depresivní obraz jedné americké rodiny. Z druhé strany to však může čtenář vnímat jako upřímné a drsné zobrazení rodinných vztahů, o nichž se jen málo kdo bojí mluvit nahlas a otevřeně tak, jak se to autorce povedlo ústy svých hrdinů. Protože v každé – i na oko dokonalé rodině – existuje mnoho, co jsem si nikdy neřekli.

10 04.01.2019

Tuhle knížku všichni doporučovali a já jsem nebyla zklamaná. Prvních 100 stran mě zas až tak nebavilo, ale pak to dostalo spád. Je to hodně "ženská" kniha, mužské postavy tady nejsou důležité. V knize se vše točí kolem mateřství (adopce, neplodnost, náhradní matka, interrupce), ale mě osobně více bavil střet dvou vesmírů v podobě matek. Jedné připomínající matku z Americké krásy, která má dokonalý dům a rodinu, vše naplánované a uhlazené; a druhé, která je umělkyně, žije kočovně a svobodně. Zatímco první v sobě svůj oheň uhasila výměnou za nekomplikovaný život a la Stepford, druhá jej živí na úkor dcery, která nemůže nikde zapustit kořeny. Každá přináší oběť za život, jaký si zvolily...

11 09.09.2018

Od téhle knížky jsem moc neočekávala, ale ze zvědavosti jsem si ji půjčila v knihovně. Myslím, že je ideální pro lidi, kteří reálně uvažují o tom, že by se sami stali živnostníky v oblastech kulturních a kreativních. Kniha vám nedá specifický návod na to, jak podnikat, ale je spíše souhrnem zkušeností na různá témata (newslettery, účetnictví, webovky, atd.), které se mohou hodit a vedou k zamyšlení. Kniha není o tom, jak vytřískat prachy z podnikání, ale jak dělat práci, která vás baví, přijmout odpovědnost, kontrolu nad životem a zažít volnost. Kniha je o podnikání, stejně jako o životní filozofii a férovému přístupu k vlastnímu životu. Je to knížka, která vás nakopne a nebojí se říct věci, které už na západě dávno vědí: že workoholik je otrokem své práce, sociální sítě nikoho nespasí, a že na to, abyste byli výkonní potřebujete i dávku lenosti a nicnedělání. Autorovo vidění světa je mi blízké a určitě si přečtu i jeho další knížky....

6 03.09.2018

Příběh knihy se odehrává na přelomu 19. a 20. století v Haliči. Velmi umně spojuje prvky historického románu s magickým realismem. Na mě to působilo jako by se potkal Isaac Bashevis Singer s Marquezem. V knize ožívá v ní dávno zaniklý svět, kdy jeden technický vynález střídal jiný (plynové osvětlení, elektrické osvětlené, steroskop,…) a doba se měnila před očima. Ještě je zabydlena rakváři, dělníky z lihovaru a z továrny na droždí, mydláři, ševci, koželužníky. Ale také pochybnými varietními umělci jakož i geniálními dětskými klavíristy (zde odkaz na skutečný příběh tzv. child prodigy Raoula Koczalského).
.
Ze začátku mě dobře rozehraná partie bavila více, než v druhé polovině románu. Přesto tahle kniha stojí za pozornost. Popisy místa, osob, jakož i lahůdek, které Stefanie připravovala, buduje unikátní atmosféru. Název Felix Austria, který má odkazovat k Rakousku-Uhersku a milující náruči Františka Josefa je tu jen jakýmsi pomyslným stínem, který má časově ukotvovat příběh. Ten však - zdá se - plyne v jakési vlastní fiktivní časové rovině.

2 15.08.2018