Carlita.cte komentáře u knih

Vím, že v generaci našich rodičů ji má snad každý doma a mnoho lidí ji také vnímá jako já. Čekala jsem výborný historický román, ale tam je toho tolik navíc! Otázky o víře, pravdě, o lidském utrpení i radosti. Je v ní běh člověka jakož i lidstva, je v ní všechno o lidském pokolení. Waltari úchvatně přiblížil tak vzdálený egyptský svět, ale nejen to! V knize se jako paleta rozvine celý svět starověký. V textu se opakují krásné jazykové ornamenty, příběhy v příbězích, pohádky v pohádkách… (mimochodem úžasný překlad). Egypt je v podání Waltariho fascinující říší. Vždyť jak říká Gombrich: egyptská říše trvala ze všech říší nejdéle (dokonce déle než naše civilizace).
.
Sinuhet mi bude scházet, bylo v něm tolik dobroty, čistého srdce a upřímnosti. Společně s Quo vadis rozhodně nejlepší historický román, jaký jsem četla. Po jeho přečtení budou ostatní knihy „jako bzučení mouchy u mého ucha. Proč to mu tak je, to nemohu říci.“

15 15.12.2022

Nebylo to špatné, ale nebyla to ani žádná sláva... Co taky čekat od novelky, kterou si Capote evidentně nepřál vydat a skončila s jeho dalšími písemnosti na chodníku před jeho brooklynským bytem? Ale to by tu nesměli být správci pozůstalosti, kteří Letní plavbu museli vydat, aby nebylo lidstvo ochuzeno...
.
Letní plavba je krátká a připomíná Snídani u Tiffanyho, kterou si budu muset zase osvěžit, i když kvalit Chladnokrevně ani Luční harfy nedosahuje. Vlastně toho Capote zas až tak moc nenapsal, když vezmete v potaz jeho slávu... Určitě by mě ale zajímaly jeho povídky.
.
Starosti mladé naivní dívky z bohaté rodiny, která neví, kam se vrtnout a začne si s hlídačem parkoviště, jsou povrchní a nějak mě to neoslnilo. Vlastně mi ty postavy byly dost protivné. Závěr by možná nebyl zas až tak špatný (realistické spadnutí na dno), kdyby se ho hrdinka nesnažila řešit tím nejvíce prvoplánovým způsobem....

15.12.2022

Kniha o Novém zákonu i pro ty, kteří nejsou věřící. Tak nějak bych tuhle knihu od Waltariho shrnula. Říman Marcus je svědkem ukřižování Krista v Jeruzalémě a vydá se na složitou cestu víry. Potkává jeho učedníky, snaží se pochopit "jeho království", svádí boj mezi svým filozofickým římským já a mužem, který zkrátka viděl a uvěřil.
.
Pro věřící bude mít tato kniha určitě hlubší význam, avšak určitě stojí za přečtení i pro ostatní. Už jen tím, jak Marcus zkoumá víru, řeší její rozpory a samou vírou vlastně chápe osobní cestu k naplnění smyslu života. Krásné je, jak podal Kristovy následovníky jako zmatené a tápající. Vystihl tím víru všeobecně (ne jen tu křesťanskou) jako ne pasivní přijímání nějakých pravd, ale osobní hledání, poznávání sebe sama i bolestné prozření. Že osobní víra není jen útěchou, ale klade na nás nároky, kterým se snažíme svým bytím dostát, že je to cesta osobního dozrávání a leckdy velmi těžká.
.
První část knihy pro mě měla větší dynamiku než druhá polovina, kde se to jen hemží hašteřivými ženami, které se snad všechny jmenují Marie. Osobně jsem si ale tuto knihu o víře užila a dozvěděla se i něco nového z Nového zákona. Nejvíce ve mně rezonoval příběh Šimona Kyrénského, který si spokojeně a spravedlivě žil, měl vše, po čem kdy toužil, dokud mu víra neobrátila život naruby. "Na zemi je tedy více, než vidí oko a než ruka ohmatá jako skutečné, i než lze měřit měrou nebo vážit vahami. To je strašné poznání."

Po velmi dlouhé době jsem si koupila novou knihu. Její anotace mě zaujala natolik, že jsem se plácla přes kapsu. No, Doma se u mě doma moc dlouho neohřálo... Přesto byl příběh ženy, která odejde do domu u moře, aby našla poztrácenou samu sebe, velkým příslibem...
.
Je to typ psaní, které je umělecké a moderní a v podstatě mu nemáte co vytknout. Cítíte tu řemeslnost i celkem vysoký standard. Při bližším pohledu ale cítíte, že jednotlivé prvky románu nedrží pohromadě přirozeně, ale jsou vystavěny jako konstrukt. Myslím tím určité symbolické motivy, které si autorka vybrala (jako třeba rozřezání v truhle) a jiné "divnosti".
.
Postavě, o které se toho moc nedozvíte, je těžké věřit nějaký cit, něco víc, co by vám ji jako člověka trochu více přiblížilo. To asi byl autorčin záměr, jak jinak si vysvětlit onu moderní zámlkovitost a nedořečenost... Neurazilo, nenadchlo, vyšumělo velmi rychle.
.
Chválím ale nádherné vydání od Vetrnemlyny

1 15.12.2022

Podle všeho se mi tahle kniha měla líbit. Oblíbený autor, baladický příběh z finského venkova, psychologicky laděný román o přírodě, lásce a tragédii...
.
Ano, byla to zajímavá kniha nesporných spisovatelských kvalit. Ale nic hlubšího ve mně nezanechala. Mám ráda atmosferické líčení přírody, venkova, ale tady se ne a ne začíst, ne a ne se propadnout do drsného světa na finském statku.

1 15.12.2022

O téhle knížce se tady psalo hodně a určitě za to může i ten nevšední obal. Staré odrůdy na mě vykoukly z knihovny, tak proč je nezkusit...
.
Nebudu vám tvrdit, že je to nejlepší knížka, jakou jste četli, ale něco do sebe má. Abych pravdu řekla příběhy o nerovných dvojicích, které k sobě najdou cestu, moc nemusím. Bylo to tu tolikrát a vždy to v sobě nese určitou prvoplánovost. V případě Starých odrůd tomu není o moc jinak, ale kvality téhle knihy jsou jinde - v popisu venkovské činnosti, v koloběhu přírody, v čistotě smysluplné dřiny na polnostech.
.
Vypnout mobil, odříznout se od moderního světa, zalézt si do ulity "jednoduchosti" venkovského života je to, co tu autor zdůrazňuje. Jako by potměšile věděl, že na to většina čtenářů bude slyšet.
.
Obešla bych se bez vysvětlování minulosti postav, po hříchu úlitbě čtenáři. Do toho rozplétání minulosti jsem si to užívala mnohem víc!

3 15.12.2022

Irwin Shaw je skvělý vypravěč. Přirozený talent, který si vás získá tak rychle, že ani nevíte, že už jste na konci jeho šestisetstránkové knihy.
.
Seznámila jsem se s ním skrze jeho úžasné povídky a Tomu dala tomu víc jsem objevila v rodinné knihovně. A ano, mohu potvrdit, že Irwin Shaw umí psát i skvělé romány.
.
Tohle je příběh tří sourozenců odehrávající se v 50. a 60. letech v Americe. Rozličné charaktery, rozličné sny a především vrtkavá štěstěna, která tomu dává a tomu víc.

Česká psychologická próza je má oblíbená, přestože v pravém slova smyslu se jí nevěnovalo moc autorů. Vedle Jaroslava Havlíčka se psychologickou tvorbou proslavila Jarmila Glazarová.
.
Vlčí jáma je ztvárněním jednoho nevšedního milostného trojúhelníku, dílem čistě románovým, který autorka napsala pro autobiografických Rocích v kruhu. Spolu s Adventem se jedná o vrchol její tvorby. Bohužel po válce autorka propadla myšlence komunismu a její sláva pohasla.
.
Bylo by však smutné zanevřít na tuto autorku, která přestože nikdy literární ambice neměla, dokázala psát velmi vyzrále. Vlčí jáma má určitá slabší místa (nechci spoilovat), ale z větší části je úchvatná. K vrcholu patří vykreslení tety Kláry, jejích špatných vlastností, její až psí oddanosti na Robertovi.... Do toho používání nářečí v protikladu s němčinou, tvrdý a uzavřený dům plný zašlého harampádí oproti chaloupce vlídné babičky Karolinky. Och, Glazarová zde použila hodně působivých literárních prostředků! Už si brousím zuby na Roky v kruhu a Advent. Ten si však asi skutečně nechám na zimu.
.
Pokud jste viděli film, pak vězte, že dopadne jinak než kniha. Přikládám to autorčině odstupu a její životním zkušenostem, když se podílela na scénáři.

Chytily mě balady. Je to sice s podivem vzhledem k létu v plném proudu, ale i tak mi tato pozoruhodná sbírka balad českých autorů navodila melancholickou podzimní náladu. Asi za to může Glazarová.
.
Nezapomenutelná pro mě byla Balada z rokoka od Jiráska, tak vyvážená, tklivá, plná symbolů, krása (ten Jirásek mě začíná brát!). Karel Klostermann mě uhranul baladou Mrtví se nevracejí a Karel Schulz nadchnul Baladou o deštníku. Balada o Juraji Čupovi od Karla Čapka mi nedala spát... A co pak Winter, J. Havlíček, Vančura,...
.
Tahle kniha je takový zapadlý klenot. Poznala jsem díky ní nové spisovatele, na které si brousím zuby a pak ty ilustrace... Markéta Králová odvedla nádhernou práci. Jestli na tuhle knihu někdy narazíte, tak neváhejte.

1 15.12.2022

Příběh o mladé dívce, která se ujme batolete, o jejich tíživé cestě životem, jejich rozdělení i shledání, o jejich sexualitě, naplnění jejich zvláštního vztahu. Do toho prolínání příběhů z Koránu, potažmo z Bible, mytologie, báje, islám, kaligrafie, posvátné čtverce, numerologie,... Je toho hodně, na někoho to může být až moc.
.
Právě důraz na sex jako symbol chtíče, zhouby, zvířeckosti a zvrácenosti je patrný v komiksu nejvíc. Prostituce, znásilňování, kastrace,... pro milování dvou lidí tu prostě není místo. Přesto je příběh čtivý do poslední stránky a závěr o súfijské světici Rábii je nádherný.
.
Kresba je skvělá, bezchybná a kaligrafické hrátky s písmem a symboly jsou dech beroucí. To je i rozsah komiksu. I přes tuto impozantnost může Habibi na někoho působit až moc ambiciozně, s velkým množství motivů navršených na sebe.

3 15.12.2022

Někdy to tak přijde. Zaujme vás téma, které se začne řetězit. Od filmů Spikea Leeho, přes jižanské autory, Stručné dějiny vyhlazování, Tobyho Obeda... jsem se dostala ke knize K.Surmiak-Domanské.
.
Není to jen o historii i důvodech, proč ještě dnes tato organizace existuje, ale také o lidech, jejich nenávisti a strachu, nedostatku empatie i pokřivených morálních hodnotách. Je to smutné čtení, že někdo může trpět takovým nedostatkem lásky a porozumění.
.
Autorka odvedla skvělou práci, přestože ji někdo kritizoval za povýšený pohled na USA, mně přijde ok, když si mimo jiné všímá, že jsou lidé obézní, co jedí, že se zásadně přepravují auty, atp. Právě vykreslení ovzduší zemí Bible-belt mě hodně zaujalo. Literárně byla kniha zdařilejší než Toby Obed, který dost přeskakoval v tématech.
.
Je to čtivá kniha, další střípek k odstranění nerovnosti a utlačování. Otevře vám nové obzory.

5 15.12.2022

Jak popsat tuhle knihu? Jak popsat tenhle ženský text? Je to o tíži mateřského života, irské šlechtičně a jejím žalozpěvu nad mrtvým manželem, o nasycení duše, o neviditelné každodenní ženské práci, o vymazávání…
.
Přízrak v hrdle je umný konglomerát toho všeho a všechno to spolu souvisí. Mateřství tu není zalité sluncem, ale je fyzické, bolestivé, jde na dřeň ženského života, dávání, obětování. Vyzvedávání života Eibhlín Dubh Ní Chonaill z prachu je působivé, ale nedokáže plně uspokojit… je v něm tolik prázdných míst. A pak je tu ženský úděl, nedoceněný a nedocenitelný. A není to vyřčeno ve feministické proklamaci, ale smutným pokrčením ramen, že tolik ženských slov nebylo hodných k uchování ve světě těch báječných velkých mužů.
.
Místy jsem se neubránila dojmu, že je autorka tak trochu trhlá (hlavně opakované vracení se na pitevnu), ale chápu, že se jedná o součást básnické duše. Zvláštní je, že její příhody nejsou vlastně až tak pozoruhodné, ale spisovatelka o nich umí pozoruhodně psát. Když se dostává ke slovu její básnivost, imaginace a fantazie, tak kniha dostává grády i tam, kde by jinak nedržela při sobě.
.
Okouzlila mě, vytrhla ze čtenářského stereotypu, probudila zájem o poezii, o poetické vidění světa. Ve své autenticitě mi přišla až obscénní, což považuji v dnešním světě za něco ojedinělého a pozoruhodného… A jako máma nechápu, jak si na napsání něčeho takového dokázala najít čas?!

6 15.12.2022

Věděli jste, že Adolf Branald napsal vedle laskavé knihy pro kluky Dědeček automobil také studii o vražedných motivech 12-ti skutečných kriminálních případů? A že tuto knihu zmiňovala ve svém dopise i Hepnarová? Kdo byli tito vrazi, co je vedlo k tak ukrutnému činu, jaké důvody? Zprvu jsem knihu otevřela jen s letmým zájmem a pak jsem se od ní nemohla odtrhnout.
.
Adolf Branald vybral zřejmě dosti slavné případy své doby, jsou různorodé ve své motivaci, často velmi překvapivé. Citlivě literárně doplňuje to, co zůstalo skryto, jakož i myšlenky vrahů. Není to černá kronika k vodě, ale často drásající čtení o tom, co se i v dobrém člověku může zlomit. Jsou tu překvapivé až surreálné obrazy, které by si sotva někdo z nás dokázal představit a přesto se odehrály. Je tu případ vraždy ze soucitu, jakož i zdánlivě nesmyslná vražda dobrého kamaráda a mnohé jiné, nad kterými vám zůstane rozum stát.
.
Ocenila bych, kdyby k této knize existoval nějaký doslov, kontext případů v tehdejší době, také osudy odsouzených (pakliže nedostali trest smrti). O tom jsem se bohužel nikde nedočetla. Knihou prostupuje otázka, zda se těmto činům dalo zabránit, zda nebylo blízké okolí netečné a celá společnost hluchá. Tento obviňující tón je nejvíc zřejmý v posledních dvou příbězích a dost je kazí. I tak je to ale skvělá a překvapující kniha, kterou v antiku koupíte za 10 korun.

1 15.12.2022

Od Biancy Bellové jsem nic nečetla a pro většinu z vás je tahle kniha v její tvorbě něčím ojedinělým. Já jsem si příběh, který v sobě mísí báje a tajemnou atmosférou, celkem užila. Není to dlouhá kniha, přesto se jí daří od prvních řádek zaujmout jakousi zvláštní směsicí pohádek, mýtů a exotičnosti.
.
Děj se odehrává na Ostrově mezi kněžnou zchátralého království Nurit a kupcem Izarem, který má zjistit, co se stalo v zapomenuté osadě. Děj odbíhá ke vztahu Iraza s otcem, k hledání bájného ptáka a k jiným bájemi šmrcnutým příběhům.
.
Bylo to literární osvěžení, spočinutí v říši pohádek a mýtů. Ta bezčasovost je na knize to nejlepší. A aspoň jsem se dozvěděla, co je viatikum, glatisant a caladrius....

2 15.12.2022

S Vančurou je to jako s hořkou čokoládou: stačí ji vychutnávat po kouskách. Ani Vančuru proto nedokážu číst na jeden zátah, ale užívám si jeho krásného (a nenapodobitelného) jazyka po malých troškách. Občas ani na několikáté přečtení nepochytím smysl, ale tak to asi s Vančurou je a občas zkrátka budete přemýšlet, co tím chtěl říci a jestli si zrovna tohle slovo prostě nevymyslel.
.
Čtenářsky jsem k němu dospěla a dokážu si ho vychutnat. Stejně jako tenhle lehkým perem psaný příběh o novodobé agrární smetánce po první světové válce a jednom kouzelném pábiteli. Josef Abrhám (ve stejnojmenném filmu) jako kníže Megalrogov si vás prostě získá svojí nespoutaností, divokostí a konec konců i svým "prášením".
.
Co ve filmu nenajdete (bohužel) je pasáž, kde sluha Váňa vypráví o tom, jak nalezl knížete Alexeje. Mrazivé vyprávění o brutálních bojích v Rusku, vraždění nevinných civilistů i vraždě vlastního důstojníka. Tato pasáž rozhodně není oslavou Ruska a komunismu.... A co je myšleno oním "koncem starých časů"? Na to si každý čtenář musí přijít sám.

8 15.12.2022

Věděla jsem do čeho jdu, ale pokud jste neviděli Spielbergovu Color Purple, může to být zprvu šok. Barva nachu je o ženském světě Afroameričanek první poloviny 20. století, o světě, kde jsou tyto ženy znásilňovány, týrány fyzicky i duševně, kde jsou dívky nuceny vdávat za starší muže, kde jsou obětí incestu...
.
Zpověď Celie je i přes tuto drsnost a syrovost neobyčejně dojemným příběhem o ženské emancipaci a uvědomění vlastní sexuality. Je příběhem, který na vás zapůsobí kontrastem její jednoduché mluvy a hloubkou sdělení, které se stává naléhavějším čím hlavní hrdinka zraje.
.
V druhém plánu je příběh o misionářské misi Afroameričanů do Afriky, která odhaluje hlubší pravdy nejen o kolonizovaném a drancovaném světě, ale také o jistém vykořenění Afroameričanů, kteří jakoby nikam nepatřili. Oceňuji tuto rozpolcenost, se kterou jsem se vyjma dokusérie Raoula Pecka nikde nesetkala.
.
Klasické dílo americké literatury oceněné Pulitzerovou cenou si nenechte ujít. Alice Walkerová je vedle Toni Morrison určitě další velká afroamerická spisovatelka, kterou stojí za to číst.

3 15.12.2022

Pokud máte rádi český film, tak budete mít rádi i tuhle knihu. Povedená grafická práce jde ruku v ruce s obsáhlým množstvím fotografií z archivu a citlivým textem dcery Jany Brejchové a Vlastimila Brodského Terezy Brodské. Všichni, kteří do knihy nahlédli, se do ní začetli a já se od ní také nemohla odtrhnout.

7 15.12.2022

Jean-Christophe Rufin, francouzský autor, který u nás bohužel nevychází. Já jsem ale měla tu možnost přečíst si Červený obojek a Nesmrtelnou túru do Compostely a tuhle knihu jsem nemohla obejít. Název asi mnohému čtenáři přislíbí více, než může čekat - tedy není to ani tak příběh o zážitcích "lékaře bez hranic" jako spíše autorovy memoáry o jeho celoživotním vztahu k medicíně a hledání sebe sama skrze spisovatelské povolání.
.
Pokud jste student medicíny, tak ji vřele doporučuji. Nikdy jsem totiž nečetla nic tak otevřeného o lékařském prostředí, o kritice medicinského systému, o úctě ke smrti, o přechodu humanitního zájmu o člověka v jeho celistvosti k ryzí medicíně jako vědě. Úvahy o lékařském poslání, rozprostřeném mezi životem a smrtí, stejně jako kritika humanitárních organizací prolezlých politikou, ztráta iluzí vs. skutečná pomoc... to jsou jen některá témata v tomhle zručném pelmelu z pera J.Ch. Rufina.

1 15.12.2022

ak dlouho jsem se fenoménu "Zibura" vyhýbala, až jsem si ho přečetla. A musím vám říct, že to bylo docela fajn čtení. Přiznávám, grafická úprava mi není dvakrát po chuti a svého času jsem měla pocit, že už je "přeziburováno", ale nastal čas dát mu šanci. Evropu jsem si vybrala záměrně, protože mě lákalo přečíst si o cestování na severu... aby mě nakonec mnohem více bavilo cestování po jihu :)
.
Je vlastně docela umění nalákat na cestopis i čtenáře, kteří vlastně cestopisy nečtou, necestují a ani je to neláká... Myslím, že úspěch Ladislava Zibury je v tom, že se zajímá o lidi a o toulání více než o výčet pamětihodností, že věci bere s humorem (skutečně je tak pohotový, nebo až při psaní svých knížek? :)), užívá si chvíle, snaží se podporovat místní a je celý takový "neturistický". Aspoň tak na mě působil a bylo mi s ním na autostopu po Evropě dobře.

7 15.12.2022

Tahle kniha, to bylo dokonalé literární blaho... Nádherný překlad Hany Žantovské, doslov Martina Hilského, atmosférické ilustrace Karla Teissiga... To vše dokreslilo román z viktoriánské Anglie o nerovném vztahu džentlmena Charlese a guvernantky Sarah. Kniha se dá číst i jako zábavná rukověť o viktoriánské době stejně jako "austenovský" román o jednom zvláštním vztahu.
.
Autorova dokonalá znalost prudérní Anglie viktoriánského věku se všemi jejími klady i podivnými rozpory, jemný anglický humor, postmoderní vstupování do děje, hra s postavami, psychologická znalost lidských povah... John Fowles tady exceluje a díky němu jsem měla zase o něco krásnější podzim.

8 15.12.2022