Ku-klux-klan: Tady bydlí láska

(SPOILER) Katarzyna Surmiak-Domańska věcně zaznamenává návštěvu města Harrison v Arkansasu během setkání Klanu.
Vede rozhovory s "ředitelem" Thomasem Robbem, různými členy Klanu, ale i lidmi, kteří stojí na druhé straně.
Důvody pro sympatizování s Klanem jsou různé, někteří stoupenci mi byli dokonce i docela sympatičtí.
Přišlo mi legrační, že stoupenci Ku-klux-klanu vyjadřují svůj postoj, že mají bílé psy, bílé kočky a bílá auta.
V knize nás seznámí s historií Ku-klux-klanu, i historií otroctví a historií různých hnutí.
Obrázek si můžeme složit sami.
I když byla kniha napsaná před více jak deseti lety, její obsah je alarmující.
Pro mne představuje zdůvodnění obliby a důvody pro znovuzvolení Donalda Trumpa.
Více znepokojující je, že určité prvky člověk pozoruje i v domácí a evropské politice.

Ku-klux-klan: Tady bydlí láska od Katarzyna Surmiak-Domańska je mimořádně znepokojivé čtení. Kniha odhaluje svět, o jehož skutečné podobě jsem neměla tušení, a ukazuje, co se v určitých kruzích ve Spojených státech odehrává skrytě, ale systematicky. Autorka se nepokouší šokovat lacině – právě klidný, věcný tón dělá svědectví o to děsivějším. Text zpětně působí jako varování a předznamenání dalšího vývoje americké společnosti.

Velmi zajímavá kniha. Sérii Prokletých reportérů zbožňuji, tušil jsem, že titul o Ku-klux-klanu nezklame. A nezklamal.

Stále aktuální kniha. A bude i aktuálnější.

Přestože je postavený mimo zákon, je v USA rasismus stále institucionální. V případě sondy do myšlení lidí, kteří se k tomuto odkazu hrdě hlásí, místo aby jím opovrhovali, je mi jedno, že jde objektivita stranou.

Být v reportáži zaujatý je validní postoj, stejně jako je validním postojem zůstat nestranný (či dát najevo svůj postoj, ale i tak zůstat nad věcí) a nechat vyústění na čtenářovi. Problém je, že autorka lavíruje nekoncepčně mezi oběma přístupy. Což je na pováženou o to více, že dobrá je jen v jednom z nich. Dokud zpovídá řadové členy, vedení dnes již striktně „korporátní“ odnože klanu, běžné obyvatele městečka žijících se stigmatem „toho rasistického místa“, věnuje se známým zásadním rasovým kriminálním případům, historii ku-klux-klanu či dává do souvislostí vzestup Klanu s návratem veteránů, tak umí naslouchat, pokládat otázky i soustředit se na to podstatné.

Výsledkem je, že ještě před vstupem Trumpa do politiky, před Brexitem či dokonce migrační krizí se jí daří vyslechnout a dostat se k jádru toho, jak se cítí ti, kteří dnes volí právě Trumpa/SPD/UKIP. Právě proto, že to nejsou jen „xenofobní negramotné rasistické ovce hledající novodobého führera“.

Jenže zároveň to má pospojované krátkými pasážemi, kdy je liberálně poučující způsobem, který pro lacinou mravokárnost a vymezování se leze krkem i mě. A to přitom jsem s ní v názorech naprosto souznící. Má mezi řádky potřebu zdůrazňovat, že sice píše knihu o Klanu a rasismu, ale sama není rasistkou, pokrytcem, slepě věřícím. Působí to, že zatímco rešerše a rozhovory napsala dříve, tak jak knihu dokončovala, došlo mezitím k oněm „radikalizujícím“ změnám ve společnosti a měla potřebu to zohlednit. Každopádně dohromady to nejde.

Navíc až z anotace jsem zjistil, že impulzem k napsání bylo, že jí zajímalo co vede „katy/mlčící většinu“, protože těm se na rozdíl od obětí prostor nedává. Pokud to skutečně bylo cílem, tak taková rovina z toho cítit není. Už jen proto, že zpovídá novodobé členy, kteří přes problematickou ideologii za sebou nemají žádné násilné excesy. A byť nemálo prostoru věnuje i oné násilné historii, tak tam zase nikoho nezpovídá a dívá se na to očima právě obětí.

Ovšem pokud se nad toto povznesete, tak v jádru je to skvělá reportáž o vydání se na výroční akci novodobého Klanu, který rozhodně není jen sbírkou rasistů, ale „hodných vzorných lidiček zakládajících si na rodině, komunitě, vlastenectví a Bohu“, ze kterých právě pro jejich „obyčejnost sousedů od vedle“ mrazí více než kdyby šlo o jasně rozpoznatelné ultrapravičáky potetované od hlavy k patě hakenkrojcy. Jen to chtělo větší odstup od látky a rozsekání na krátké samostatné reportáže s jedním zastřešujícím tématem spíše než to pojmout jako jednu reportáž bez pořádného konce prokládanou historickými vsuvkami.

Opravdu hodně obdivuji, jakým způsobem je kniha napsána. Autorka je velmi nestranná, ale zároveň se nebála občasného vyjádření vlastního názoru nebo pozastavení se nad některými rozhovory, lidmi, zvyky... Navíc pro mě, jako člověka znajícího jen základy amerických dějin, to bylo dobré seznámení se s tímto tématem.

Kniha mě zase obohatila. Moc jsem o tématech nevěděla. Cením nestrannost.

17.02.2025

Když jsem se narodil, máma mě pojmenovala po velkým hrdinovi občanské války Nathanu Bedfordu Forrestovi, říkala, že jsme s ním příbuzní. On totiž založil takový spolek Ku - Klux - Klan, oblékali se do hábitů a prostěradel a dělali že jsou bubáci, strašidla nebo tak něco, dokonce i na koně dávali prostěradla a pak na nich jezdili. Každopádně takhle jsem přišel ke svému jménu Forrest Gump, máma říkala, že mé jméno my občas bude připomínat, že všichni občas děláváme věci , který tak úplně nedávají smysl. Tak se díval na první KKK malý Forrest Gump z Alabamy a většina Američanů v době jeho vzniku, KKK byl na Jihu brán jako místní folkor, dětinský rituál se zapáleným křížem, tajemno, ochrana bílých žen a ukřivděných, před propuštěnými otroky. Jak píše autorka k vraždám docházelo ojediněle, spíše se snažili pověrčivé černochy vyděsit, vyhnat z Jihu na Sever. Němý film Zrození národa z roku 1915 je možno shlédnout na You Tube, je o něm zmínka v knize 1001 filmů , které musíte vidět než umřete - Steven Jay Schneider 2012. Černoši, vojáci Unie jsou padouši, unesou bílou dívku a KKK ji osvobodí, samozřejmě dojde i na lynč, film končí happy endem. Číslo oběti lynčování Afroameričanů je daleko větší , než kolik má na svědomí KKK na konci a začátku 20. století, za lynčováním většinou stáli prostí bílí Američané naladění na rasistickou vlnu, díky třeba takovému filmu jak je Zrození národa. Největší rasové nepokoje byly v USA v 60. letech , samozřejmě to byl příliv do tehdejšího KKK největší, doba se uklidnila a stačil nějaký prohřešek velkého Čaroděje KKK, který se dostal do tisku a byl odliv členů, v knize je uvedeno několik příkladů. Autorka se dostala na sraz KKK před 10 lety, když už nebyl tak militantní , spíše měl nábožensko, komerční podobu s nezbytným rasistickým podtextem. V knize jsou rozhovory s jeho řadovými členy, mluvčími, reverendy, dnes prý spíše usilují o smíření v Biblickém pásmu a KKK přebírá v kraji místo Boha. Zajímavé je vzpomínání na časy minulé, kdy si město Harrison sjednalo samo pořádek, s kterými si oficiální strážci zákona nedovedli poradit dva roky. KKK předvedl , že je schopen vyřešit problémy sám, ve městě nežil ani jeden černoch, žádný odborář, ani nikdo jiný kdo by se pokoušel prodávat pokoutně alkohol. Záhy však popularita KKK v Harrisonu začala klesat, z jediného důvodu, klan neměl nic na práci, město bylo dokonalé, tuhle podobu si město zachovalo do dnešní doby,, Klan city. Poutavé čtení, zajímavý pohled na mentalitu některých bílých Američanů, autorka odvedla slušnou práci.

Cítím potřebu napsat k této knize alespoň krátký komentář nebo postřeh ale nevím, jak začít. Každopádně tato kniha změnila moje představy o Americe. Ne o té před 100 lety ale o té dnešní. Nabývám dojmu, že každá z obou "černo-bílých" stran má v něčem tu svoji pravdu a tak soužití různých ras a národů v jednom státě nemusí být až tak dobrý nápad. To se ostatně začíná projevovat i v dnešní Evropě.

8/10. Poslouchano jako audiokniha. Stručná historie amerického rasismu po občanské válce prokládaná rozhovory s několika členy moderního klanu. Polská autorka odvedla dobrou práci na poměrně zajímavé knize o jedné z temných stránek moderních dějin. Jen se nejedná o nic přelomového. A upřímně kdybych to neposlouchal nevím jestli bych knihu ve fyzické podobě dočetl.

Táto absyntovka ma nadchla. O Ku-klux-klane som toho vedela veľmi málo, len to, že to bola rasistická organizácia zameraná proti černochom. Aspoň som si myslela, že bola. Táto kniha mi ukázala, že stále je a že stále existuje obrovské množstvo ľudí, ktorí majú problém s černochmi. A s Židmi. A s ďalšími, ktorí nie sú ako oni. Ale kniha nie je iba o rozhovoroch s členmi organizácie. Ukazuje aj, ako KKK vznikol, prečo, taktiež ako sa menil v priebehu rokov. Ako jeho sláva stúpala a klesala. Okrem toho sa dočítame aj o najznámejších prípadoch. Hneď prvá kapitola ma znechutila, keďže je o smrti troch mladých ľudí, ktorí zomreli len preto, že pomáhali černochom alebo medzi nich patrili. A takých prípadov je v knihe spomenutých oveľa viac a najhoršie na tom je, že sa žiadne poriadne nevyšetrovali, veď išlo len o černocha... Ako častokrát som len neveriacky krútila hlavou, že ako sa toto mohlo diať a v istom zmysle sa aj stále deje.
Kniha sa mi čítala skvelo, páčil sa mi štýl, akým je napísaná. Napriek tomu, že je to literatúra faktu a ešte aj o ťažkej téme, tak mi strany rýchlo ubiehali. Problém som občas mala s autorkiným komentárom k postavám v knihe, skoro o každej písala ako o obéznej a nemyslím, že to bola nejaká dôležitá charakteristika. Taktiež niečo sa mi tam zdalo navyše, niečoho zas málo... Ale pre mňa je toto jedna z tých nadpriemernejších absyntoviek.

Fakt mě baví se vždy nachomýtnout ke knize u které si říkám a mé okolí taky, o jakých tématech to vlastně pořád čtu. A absyntovky jsou na prvních příčkách těchto knih. Opravdu toto nakladatelství miluji. Ale zpět ke knize, jako obvykle u absyntovek, jsem o tématu KKK moc nevěděla, respektive jsem zjistila, že jsem o tématu nic nevěděla. Kniha je čtivá a přitom podala základní přehled vývoje KKK. Ohledně současnosti KKK a rozhovorů se členy, no co říct, snad jen že je mi z toho ouzko. Kruci jak může někdo tak moc nenávidět někoho s kým se ani nesetkal.

O tomto spolku jsem viděla snad jeden dva filmy. Ocenila jsem tedy, že vyšla kniha pod Absyntem, jelikož mě zatím knihy jím vydané nezklamaly. Čekala jsem trochu podrobnější popis a jak a kde fungují dodnes. Nicméně kniha se dobře poslouchala a jsem spokojená.

Tato kniha byla něco naprosto nepopsatelného! Spolu s autorkou/reportérkou se dostáváme do prostředí, kde je komunita lidí s naprosto odlišnými názory, než má běžná populace a než mám já osobně. Nicméně tento vhled byl něco, co muselo být neskutečně obtížné popsat tak, aby pokud možno zůstal objektivní, avšak autorce se to výborně povedlo. V knize sledujeme běžné životy členů Ku-klux-klanu a zároveň dalších obyvatel města, ale také máme pasáže s různými historickými událostmi, které nám dodávají potřebný kontext. Byť je místy čtení psychicky náročnější, text jako takový byl velice čtivý, což jsem vůbec nečekala. Za mě tuto jedinečnou knihu mohu určitě doporučit.

Slušná kniha, která ale bohužel nenaplnila svůj potenciál. Příliš mnoho již x-krát prezentované historie KKK na úkor sdělení o současnosti organizace. Alespoň já jsem podle názvu předpokládal, že se dozvím více o soudobé situaci. Nicméně za přečtení určitě stojí. Objektivnější obrázek si však určitě udělá ten čtenář, který již o Ku-klux-klanu něco ví, třeba z jiných publikací nebo dokumentů. Tady totiž každá myšlenka a každý názor končí na půli cesty.

Větší a pro mě zajímavější část knihy tvoří historie KKK zasazená do dějin jižanského otrokářství, reformace a sociálního vývoje vůbec. Klan vznikl v důsledku kulturního šoku a útlaku Severem po prohrané válce, navíc, jak se ukazuje, pravidelně ožívá, když ve společnosti přibývá válečných veteránů, trpících PTSD, se zvýšenou ochotou k násilí a často oprávněným pocitem, že se ně stát vykašlal. Z původní zábavné hry několika důstojníků se stal jižanský "hlas lidu, hlas Boží" se zbraněmi v rukou a s masovou podporou, který stál v praxi nad zákony (několikeré potrestání vraždy jen pomocí federálního zákona o omezení občanských práv - vraždou dotčeného - je vypovídající. Událo se v 60. letech.). Napříč Jihem úspěšně vyháněl nebílé, neprotestanty, nemravy, výtržníky, zloděje a výrobce alkoholu. Klan není jen o rasismu, je to hypertrofovaná láska k pořádku, definovaná pocitem nadřazenosti, úžasnou omezeností a bigotností. Totalita zaprděnosti s mesianistickým komplexem.
Reportáž o jedné současné odnoži Klanu jde spíš po povrchu a zajímavá je hlavně jako nahlédnutí do moderní inkarnace starého hnutí - v čele stojí zdatný podnikatel, buduje se kvalitní PR s navenek nekonfliktní rétorikou a pseudovědeckými základy. Běžným obyvatelům "nejbělejšího města" ale nezáleží na přesném znění argumentu, proč Bůh vyvoleným národem myslel ve skutečnosti anglosaské bělochy (to jsou totiž skuteční Židé, kteří odešli na sever, dnešní takzvaní "Židé" jsou Chazaři, kteří se za ně vydávají). Obyvatelé Harrisonu jsou zdvořilí, vůči lidem svého druhu laskaví a přející, téměř mezi nimi neexistuje zločinnost. Tvoří harmonickou komunitu, kterou by jim člověk skoro záviděl. Jen výslovně říkají, že jejich láska k bližnímu je výběrová a podmíněná, že nenávist k cizímu je správná a že existenční pocit ohrožení je třeba rozvíjet, aby se proti němu dalo bojovat. Černocha většina z nich viděla jen z auta a v jiném městě.
Výstižný obraz a cenné nahlédnutí mezi hodné lidi, ze kterých potenciální násilníky a autoritáře dělá především silně omezená životní zkušenost a pocit, že na ně stát zapomněl.

Někdy to tak přijde. Zaujme vás téma, které se začne řetězit. Od filmů Spikea Leeho, přes jižanské autory, Stručné dějiny vyhlazování, Tobyho Obeda... jsem se dostala ke knize K.Surmiak-Domanské.
.
Není to jen o historii i důvodech, proč ještě dnes tato organizace existuje, ale také o lidech, jejich nenávisti a strachu, nedostatku empatie i pokřivených morálních hodnotách. Je to smutné čtení, že někdo může trpět takovým nedostatkem lásky a porozumění.
.
Autorka odvedla skvělou práci, přestože ji někdo kritizoval za povýšený pohled na USA, mně přijde ok, když si mimo jiné všímá, že jsou lidé obézní, co jedí, že se zásadně přepravují auty, atp. Právě vykreslení ovzduší zemí Bible-belt mě hodně zaujalo. Literárně byla kniha zdařilejší než Toby Obed, který dost přeskakoval v tématech.
.
Je to čtivá kniha, další střípek k odstranění nerovnosti a utlačování. Otevře vám nové obzory.

Kniha se zajímavým námětem slibuje být sondou do americké organizace Ku-klux-klanu, nejen historie, ale zejména současných členů.
Nápad velmi dobrý, začátek slibný, ale kniha rozhodně nedosahuje to co má a slibuje být. Autorka jako žurnalistka spíše než by šla do hloubky klouže po povrchu a ukazuje nám malé a povrchní reportáže místo hluboké sondy do nitra společnosti a jejího vzájemného "neporozumnění".
Velmi zajímavé jsou historické části knihy, současnost je ....jak to vyjádřit. Autorka je spíš než lidmi, které zpovídá zaujatá svými otázkami a možným vyzněním odpovědí, sama sebou v té situaci...takže celkově dost průměrná novinářská práce.

Nejde ohodnotit jinak, než 5 hvězdičkami. Knížka provází stručně historií nejen toho známého KKK, ale celkově rasismem v USA, jeho zrodem, chybami, co tomu předcházeli. Zároveň s tímto nás autorka provází životem běžných členů a rozhovory s nimi. Četla jsem jeden komentář, že to není jak nám podávají ve filmech... Souhlasím, je to totiž mnohem horší.