Ku-Klux-Klan. Tady bydlí láska

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“ Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkoumala zblízka. Protože právě tady se tahle „bílá organizace“ před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354390/ku-klux-klan-tady-bydli-laska-J7G-354390.jpg 4.5247
Žánr
Literatura faktu, Historie
Vydáno, Absynt
Orig. název

Ku Klux Klan: Tu mieszka miłość, 2015

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (56)

Kniha Ku-Klux-Klan. Tady bydlí láska

Přidat komentář
karol.cadex
18.11.2020

Nemůžu pochopit, že se tohle děje ještě dnes. Jsme daleko ve 21.století, proboha. Ta tupá víra v bílou rasu. Stádní šílenství a absolutní přesvědčení o tom, že Amerika “zhnědne”, ale KKK přijdou, aby ji obrodili. Velmi úsměvné je to neustálé obracení se na víru a výchovné prvky dětí z 18.století.
Jazyk autorky mě hodně baví, i její reportážní styl.
Pro ty, kteří zcela nepochopili poselství knihy, doporučuji dokument Rodokmen člověka, abychom se neustále nemuseli rozdělovat na černý, bílý, zelený, fialový, apod.

Abroš
30.09.2020

Prokletí reportéři-Super.Pro mě informující kniha o organizaci,kterou sice znám,ale nic jsem o ní nevěděl.Některé názory zcestné,jiné velmi k zamyšlení.Musí to být pro tuhle skupinu bílých a hrdých lidí velmi deprimující,když vidí jak bílou rasu pomalu,ale jistě všude v USA převyšují počtem hispánci,mexičani a afroameričani.Aby to časem nebylo aktuální i v Evropě.Možná už je.Že by stíny koloniální politiky.Velmi čtivá kniha a informativní.


Addelka
28.09.2020

Moje první „Absyntovka“, moje první zkušenost s reportážní literaturou. Čekala jsem historickou reportáž a dostala jsem nejenom to, ale k tomu i doslova šokující informace o současné činnosti téhle extremisticke organizace. Naposledy jsem o ku-klux-klanu slyšela v hodinách americké literatury na vysoké škole, a vůbec jsem netušila, že KKK je i v současnosti stále činný. Opravdu existují celá městečka, která billboardy jasně říkají, že jejich město je jen pro bílé. V televizi běží přad, kde arijský chlapec říká: „Moje máma nám říkala, jak se dělá poleva na vánoční dort. Že když se do bílé polevy dostane jen jedna kapička jiné barvy, tak už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“. Autorka v textu volně přeskakuje od historických faktů k rozhovorům se současnými členy, které potkává na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas. Bylo to hraničící s žánrem sci-fi, nebo alespoň pro Evropany takovéhle věci patří do hluboké minulosti. Doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory.

Anička.pa
07.08.2020

Společně s přítelem jsme knihu poslouchali jako audio na cestě. Pro mě jako téměř neznalce historie a dění kolem KKK byla kniha skvělým seznámením! Možná bych ocenila mít historii seřazenou chronologicky a více informací z její osobní návštěvnosti. Kniha je však poutavá, místy děsivá a přináší mnoho zajimavých informací. Rozhodně doporučujeme.

Raszkulce
07.07.2020

Tyhle absyntovky jsou prostě super! Vždycky když si koupím knížku z edice prokletých reportérů, tak vím, že je to zaručená kvalita. Prozatím mě ještě ani jedna nezklamala, a ani tahle ne. :-) Knížka je velmi edukativní, zajímavá a moc se mi líbí jak popisuje extremismus z obou stran. Já jsem v USA byla vždycky jen na východním pobřeží a i tam mě někdy dost překvapovaly nějaké názory američanů ale teda biblický pás .. to je jiný svět.

Karcoolka2210
26.06.2020

Veľmi aktuálne k téme dnes vo svete, najmä v USA. Autorka prepojila svoje osobné skúsenosti so stretnutí s členmi KKK ako aj históriu KKK, o ktorej som toho teda veľa nevedela. Je zaujímavé čítať ako vnímajú sami seba a svoje "poslanie" členovia KKK, teda zaujímavé, ale na druhej strane neuveriteľné a nepochopiteľné ako môžu ľudské bytosti takto zmýšľať. Odporúčam! Skvelá kniha.

adorjas
22.05.2020

Sonda do americkej spoločnosti, o téme, o ktorej sa často u nás nehovorí. Ako veľa komentárov podo mnou, občas bolo ťažké sledovať skoky v deji- kde sa autorka zo súčasnosti dostáva k popisu histórie tohto klanu a občas prejde k teórii a vysvetľuje nejaké termíny alebo súvislosti (napríklad termín biblického pásu a podobne). Tým, že som knihu počúvala ako audioknihu, bolo nutné naozaj veľmi sledovať dej, inak ste sa mohli ľahko stratiť. Neviem ako boli skoky v deji oddelené v samotnom texte, ale pri audioknihe boli aspoň jednotlivé logické časti oddelené hudobnou vsuvkou.

Keď som doma medzi rečou spomenula, že čítam takúto knihu, tak som dostala zmiešané poznámky- vraj na čo je potrebné čítať takéto knihy. A práve, ja si myslím, že je potrebné čítať takéto knihy, pretože nikdy nevieme, kedy sa ďalšia rasová neznášanlivosť prejaví možno aj u nás...A je vždy fajn snažiť sa pochopiť aj kontext tej druhej strany.

ZuzaP
12.05.2020

Autorka píše o historii otroctví, Ku-klux-klanu a podobně. Zároveň se vydává do Ameriky na setkání Ku-klux-klanu, kde má povoleno bavit se s kýmkoliv a napsat o tom cokoliv, když to bude pravda.

Vlastně souhlasím i s negativními recenzemi. Například že by autorka mohla vědět, že používat ,,N-word" se úplně nedělá (obzvlášť když to řekla v Americe a ještě před černochem, mám pocit). Že z vět jako ,,Jaké máš plány na lunch?" si člověk chce vypíchnout oči. Že by bylo lepší a stravitelnější, kdyby vše bylo seřazeno chronologicky, protože popisovat historii něčeho napřeskáčku není zrovna dobrej nápad. Že psát o tom, jak jsou američani tlustý, je trochu zbytečný a mimo téma.

Každopádně vzhledem k tomu, že jsem o Ku-klux-klanu a dalších popisovaných věcech věděla pramálo, mě to i přes ta negativa bavilo moc.

--------

,,,Ahoj, já jsem Andrew. A tento program je pro všechny bílé děti!‘ křičí Andrew, kterému určitě řekli, aby mluvil sebejistě. ,Víte, že naše vánoční besídka se velmi vydařila? Zpívali jsme koledy, hráli hry, pekli jsme cukroví a dělali jsme bílou polevu na dort. Moje máma nás říkala, jak se dělá poleva na vánoční dort. Že když se do bílé polevy dostane jen jedna kapička jiné barvy, tak už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné. To je pro dnešek vše. Na shledanou za týden.‘“


Podle odhadu Institutu Tuskegee došlo mezi rokem 1882 a 1968 na území USA minimálně k 3446 lynčům na Afroameričanech a 1297 lynčům na ostatních rasách včetně bělochů. I tak se jednalo o zlomek, protože spočítat lze pouze ty lynče, které proběhly oficiálně.
Lynč byl často davovou podívanou inzerovanou v tisku a rádiu a měl charakter slavnostní události, na kterou přicházely rodiny s dětmi a organizátoři tam vybírali vstupné. Fotografové dodávali fotografie do novin a kromě toho je prodávali jako pohlednice. Diváci na nich pózovali s obětmi a novináři později popisovali jak podrobnosti umírání, tak celkovou atmosféru akce. (Sbírka pohlednic z lynčů viz tady.)
[...]
Mezi lety 1883 a 1968 se v Kongresu projednávalo více než dvě stě návrhů zákonů proti lynčování. Tři z nich dokonce prošly Sněmovnou reprezentantů, ale Senát žádný z nich neschválil. V důsledku bylo méně než jedno procento pachatelů odsouzeno pravomocným rozsudkem.
Teprve v roce 2005 se americký Senát oficiálně omluvil za to, že nevydal žádný zákon proti lynčování, když to bylo nejvíc potřeba


,,Byl to on [David Duke], kdo roku 1975 založil organizaci The Knights of the Ku Klux Klan. Duke si uvědomoval, že Ku-klux-klan je legenda, ale zároveň i nepohodlné břemeno. Amerika se neúprosně měnila a aby si Klan zachoval aspoň nějaký vliv, bylo třeba ho důkladně reformovat. Přizpůsobit ho novým časům a novému, útlocitnějšímu občanu. Změnit image. Klan nesmí být nadále spojován s otylými vesničany v holínkách žvýkajícími tabák, kteří mluví nářečím a věší lidi na stromy. ,Z pastvin do konferenčních sálů!‘ hlásal Duke. Člen Klanu měl odteď být člověk vzdělaný, který sleduje politické události, dokáže diskutovat a dbá o svůj vzhled, vystupování a hygienu. […] Duke přišel na jednoduchou pravdu, že nenávist lze šířit stejně účinně propagováním lásky. K národu, rase, tradici, Ježíši Kristu a především k rodině […] Předponu ,anti-‘ nahradila předpona ,pro-‘. Ku-klux-klan už tedy není antičernošský nebo antisemitský. Je probílý a proárijský. A především prokřesťanský.“


,,Jaký má Ku-klux-klan smysl, když se jen dusíte ve vlastní šťávě? Vůbec jste se nestřetávali s černochy?“
,,Potyčky byly vzácné. V Klanu jde hlavně o to, dodávat si navzájem pocit, že jsme lepší. A raději tu víru nevystavovat zkouškám. Já jsem držel služby u televize a jak jsem viděl, že někde černoch znásilnil bělošku, hned jsme tam jeli přilévat olej do ohně. Ptali jsme se lidí: ,Jak dlouho to ještě budete trpět?‘, ,Není načase udělat pořádek?‘. Vozili jsme knihy, nabízeli vstup do Klanu, přesvědčovali jsme je, aby volili politiky, kteří nemají rádi imigranty.


Na srazu KKK:
,,[...] Prodává propisky, přívěsky, náušnice, trička a čepice. Většinu s nápisy White power. Ale má tu i originálnější, například růžovou čepici s nápisem Redneck Girl. Redneck je pohrdlivý název pro lidi z Jihu, ale tady ho pokorně překovali v pozitivum. Kdo jiný totiž může mít červený krk než běloch?“


Na srazu KKK:
,,Měli jste někdy špatnou osobní zkušenost s nějakým černochem?“
,,Nikdy,“ odpovídá rozhodně Tom.
,,Vůbec ne,“ potvrzuje Rachel.
,,A měli jste vůbec někdy nějaké zkušenosti s černochy?“
Rachel se podívá na otce a otec na ni.
,,Osobně neznám žádného Afroameričana,“ odpovídá Tom. ,,Naposledy jsem je vídal na ulicích, když jsem bydlel v Coloradu.“
Rachel si na něco vzpomene: ,,Když bylo mojí mladší dceři deset let, absolvovala operaci kyčle v dětské nemocnici v Little Rocku. A tam byly černé zdravotní sestry.“
,,No a?“
,,Byly moc milé, staraly se, profesionálky… Nemocnice v Arkansasu jsou na hodně dobré úrovni.“
Když zachytí můj bojovný pohled, dodává: ,,Nemusím se stýkat s černými, abych se přesvědčila, že moje názory jsou správné. Já si tím neřeším svoje osobní trauma. To by bylo neseriózní.“

-------
Ach ty limity na počet znaků. Víc úryvků v mém review na goodreads: https://www.goodreads.com/review/show/2491075924?type=review

1