Srdce temnoty

od:


KoupitKoupit eknihu

Novela Srdce temnoty – jedno ze stěžejních děl literatury 20. století – vyšla již v roce 1902, do češtiny však byla poprvé přeložena až v roce 1980. Joseph Conrad při vyprávění čerpal z osobních zkušeností z Belgického Konga. Příběh začíná jako klasický dobrodružný román. Vypravěč, anglický kapitán Marlow, popisuje svou dramatickou cestu parníkem proti proudu řeky do nitra Afriky, kam ho poslala obchodní společnost, aby převzal kontrolu nad zásilkou slonoviny a především aby vyhledal a ochránil pana Kurtze, jejího nejschopnějšího zástupce. Kurtze doslova předchází jeho pověst – Marlow slyší ze všech stran o jeho schopnostech, velkém duchu i heroických činech. Když však dorazí k cíli, nachází Kurtze v krajně zbědovaném stavu, otřeseného, zděšeného a na pokraji šílenství......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/46_/46410/srdce-temnoty-46410.jpg 3.8225
Orig. název:

Heart of Darkness (1899)

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Dokořán
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Přidat komentář
J.Connor
06. října

Opravdu nevím, jak tuto knihu hodnotit. Nejsem nějakým fanouškem přílišné doslovnosti, ale zde abych si toho v ději domýšlel tolik, že je to až iritující. Zajímavý záznam hrůz kolonialismu a otroctví se poměrně rychle vytrácí a zůstávají působivé podněty k zamyšlení. Jenže zase se jedná spíše o výstřely do tmy, které nejsou nijak více rozpracované. A opět, nechci samozřejmě na položené "otázky" nějaké sáhodlouhé odpovědi, ale aby na člověka v tomto ohledu více zapůsobily a opravdu donutily k úvahám, bylo by, alespoň pro mě, potřeba je trochu rozvinout. Na druhou stranu spousta výjevů a pasáží ve mě zůstává i drahnou dobu po přečtení a dále se zahryzávají. Fakt nevím, nechám to tedy s hvězdami někde uprostřed. Mimochodem svou lásku ke Conradovi ve filmu vyjádřil i Ridley Scott, viz loď Nostromo.

braunerova
09. září

Útlá knížka, kterou máte za den přečtenou. Co mě asi nejvíc zarazilo, že i když je příběh plný domorodců, kapitán Marlow s nimi nepromluví jediné slovo.

"Musel jsem dohlížet na divocha, který dělal topiče. Byl to vylepšený exemplář; dokázal topit pod stojatým kotlem ... Měl by býval tleskat a dupat na břehu, jenomže místo toho tvrdě pracoval jako otrok neznámé čarodějné síly. Poučili jsme ho, a dobře teď věděl, že kdyby se z té průhledné věci vytratila voda, zlý duch v kotli by se rozhněval, neboť by dostal velikou žízeň a strašlivě by se za to pomstil."

IvaKo
04. září

Autor velice sugestivně a bohatým jazykem popisuje nebezpečnou plavbu po řece Kongo a navozuje, byť v náznacích, velká očekávání, pokud jde o setkání s legendárním p. Kurtzem. Tomuto setkání je ale věnováno jen pár stránek a to bylo pro mne zklamání. Příběh tak nějak vyšuměl. Domnívala jsem se, že ta temnota srdce způsobená dlouhým osamělým pobytem v srdci temné džungle bude podána působivěji, což se přímočařeji podařilo v druhé části knihy "Výspa civilizace." Celkově spíše rozpačitý dojem.

Rup
21. srpna

Styl i téma mi silně asociují s Arbesovými romanety či s některými Poeovými povídkami. Ovšem, jak zmínil Hammond níže, nitro Afriky i nitra protagonistů zůstávají zahaleny značnou temnotou, stejně jako jejich skutky. Nehodlám se vydávat do nitra Afriky ani do svého vlastního, jelikož na prvé už nemám fyzicky ani finančně a druhé považuji za ztrátu času (raději zůstanu chudý duchem stejně jako statky, neboť moje bude království nebeské :-) ), přesto, nebo snad právě proto, musím ocenit mistrně vykreslené cesty do obou temných koutů prakticky jen s využitím skvěle podané atmosféry. I přes jistou jazykovou chudobu českého vydání, doporučím.

Jack93
12. června

Temná výprava do hlubin lidské duše popisující, "jakých hrůz" (jak by řekl pan Kurtz) je člověk ve jménu blahobytu schopen se dopustit. Bohužel. Líbí se mi, jak se o osobnosti pana Kurtze postupně dovídáme skrze útržkovité informace, takže si o něm vytváříme určitou, byť nedokonalou představu.
Srdce temnoty je trochu těžkopádné čtení (proto jsem jednu hvězdičku ubral), ale rozhodně patří do fondu světové klasiky. Teď mi zbývá pustit si Coppolovu Apokalypsu.

los
09. května

magická poetičnost rázně přetržená jemným cynismem nebo dílčí ironickou pointou, tím mě Conradův svět oslovuje

hammond
30. ledna

Existuje určite veľmi obmedzené množstvo kníh, ktorým by nijako neublížili očakávania spôsobené Coppolovou Apokalypsou. Srdce temnoty bohužiaľ nie je jednou z nich. Ťažko povedať, ako by som ju vnímal bez zhliadnutia jej skvelej filmovej adaptácie, takto ma však mierne sklamala.

Skvelé rozpracovanie témy temnoty v dvoch samostatných a zároveň prelínajúcich sa svetoch - vonkajšia temnota kolonizovanej krajiny a vnútorná temnota akejkoľvek ľudskej duše obsahujúcej tie najtemnejšie túžby a ľudské prirodzenosti.

Veľmi mi však chýbalo hlbšie rozpracovanie postavy Kurtza a jeho sveta. Pokojne by som to prijal na úkor niektorých opisov a nudnejších častí.

* Čitateľská výzva 2018 - kniha s tématikou moře

novecento
24. ledna

Když se namlsáte kvalitními zákusky, tak vám suchý chléb pravděpodobně nebude chutnat. Po přečtení knihy Severní vody od Iana McGuira mně Conradovo Srdce temnoty dost zklamalo. Tím ale nechci spisovateli ubírat na kvalitě jeho knihy, která vyšla v roce 1902 a určitě v té době svým čtenářů připravila dostatek napínavého čtení. Mne osobně nezaujala ani idea příběhu a už vůbec ne níže uváděná zhouba kolonializmu, které by mne oslovily tak v roce 1902-1905 Ale abych nebyl tak nekritický, lze nalézt v této uznávané knize i literární potěšení:,, Vypadalo to, jako by do kopce vláčeli své dva směšné stíny, nestejné délky, které se za nimi táhly vysokou travou, aniž by ohnuly stéblo..,, Na obálce knihy inzerované hrůzostrašné a hypnotizující příběhy v této knize nehledejte.

Knišíl
05.11.2017

"Dobýt nějakou zemi většinou znamená vzít ji těm, kdo mají jinou barvu pleti nebo trochu rozplesklejší nos než my, a to není vůbec nic pěkného, zvlášť když do toho člověk vidí hodně zblízka. Vykoupit to může jedině idea. Idea o níž se to opírá; ne nějaká sentimentální záminka, ale idea a nesobecká víra v tu ideu – něco, co si člověk postaví před sebe, čemu se může klanět a nabídnou oběť..." (s. 10, Joseph Conrad, Srdce temnoty, 2010) Interpretačně náročné dílo, ale to je na tom to krásné.

Alma-Nacida
04.11.2017

Zvláštní kniha o morálce, která kupodivu není vůbec moralizující. V něčem připomíná Pána much, nejvíc asi v tom, že nános "civilizace" je ve skutečnosti velmi tenký a v tropech, mimo dohled našich civilizovaných bližních, mnohdy oprýská opravdu rychle. Četla jsem dvojjazyčné vydání a uf, byla to teda pěkně těžká angličtina.

GreenMagritte
04.10.2017

Srdce temnoty není rozsáhlým románem, což asi většina čtenářů uvítá, protože čtení je to těžké, tíživé a velmi hutné. Skoro nic zde není řečeno naplno a vše si musí čtenář neustále domýšlet a převracet ve své hlavě. Conrad stvořil jednu z nejlepších kratších próz vůbec, protože v ní koncentroval neuvěřitelné množství dojmů a silných (i když skrytých) emocí. Kromě jiného je tento román jedním z prvních, ve kterých se kriticky pohlíží na zhoubu kolonialismu. I když jej Conrad nekritizuje přímo, poukazuje na temný střet evropské touhy ovládat s naprostou izolovaností a vládou temného světa venku.

mirektrubak
04.09.2017

Myslím, že vlastně ani nejde nějak definitivně prohlásit, o čem tahle kniha je. Myslím, že je to, jako když se díváme na oblohu a říkáme si navzájem, co nám tvary oblaků připomínají. Nejenže tam každý vidíme něco jiného, ale my tam každý vidíme to, co tam vidět chceme, to, na co myslíme, co je pro nás důležité.
A jaký příběh tedy vypráví „moje“ Srdce Temnoty? Čtu to jako podobenství o tom, že uvnitř člověka jsou temné stránky jeho osobnosti, které – pokud dostanou šanci – ho mohou ovládnout a zničit. Ale protože v této novele není nic jednoduché a jednovrstvé, tak se ani zde nedá jen tak říct, že z příběhu vyplývá poučení o tom, že se máme držet stranou svých špatných vlastností a budeme šťastně žít až do smrti. Naopak – Conrad píše o lidech, kteří se směrem k temnotě nevydávají s takovým despektem, že to skoro vypadá, že víc pohrdá těmi, kteří temnotu v sobě na souboj nevyzvou než těmi, kteří temnotě podlehnou.
O tom to možná je: že je důležité se dívat do sebe co nejdůkladněji, co nejvíc upřímně – i za cenu rizika, že to, co tam objevíme nás zraní, zlomí, přemůže.
Ale možná je to taky o tom, že při cestě do vlastního nitra si nemáme být příliš jistí sami sebou, protože čím víc si budeme myslet, že neznámé síly ovládneme, tím větší je riziko, že to dopadne právě naopak.
Ale možná je to o něčem úplně jiném, protože u knihy jako je tahle ... kdopak ví?

Jistě mnoho čtenářů bude, stejně jako já, ohromeno tím, že kniha, která vyšla v roce 1902, tak přesně sedí na politické děje v 20. století (fašismus, nacismus, komunismus a jejich schopnost vyvolat v lidech to nejhorší). Přesto si myslím, že Srdce temnoty není společenským komentářem (na rozdíl od 1984, ale stejně jako Proces), ale vidím ho jako sondu do světa lidské přirozenosti.

SuperSojka
05.08.2017

Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu Apokalypsa a možná tím mé čtení bylo negativně ovlivněno a čekala jsem něco jiného. Myslím, že jsem celkem zkušený čtenář, který je schopen přelouskat cokoliv, ale tohle pro mě byla jedna z nejtěžších knih na čtení a čtenářský zážitek byl po poslední stránce rozpačitý. Každopádně obdivuju každého, kdo je na takové čtenářské úrovni, že si knihu vychutnal.

puml
31.05.2017

Jen krátce: jedna z nejlepších novel všech dob a prakticky nedosažitelná meta všech těch, kdo se noří do nitra temnoty v nás.

Čtení:

1. 2008
2. 2013

WiiKii
16.02.2017

Srdce temnoty je knížka, kterou člověk může vnímat různým stylem a z různých úhlů pohledu. Hlavní postava Marlow je vlastně Conrad, který se pokouší skrze tuto postavu ukázat své myšlenky a názory na danou dobu, kde se střetává vyspělý svět a domorodá kultura vnitřní Afriky, která ukazuje co se může stát(stalo) když se tyto dva světy střetnou. A pak je tu druhá důležitá postava jménem Kurtz, se kterým se setkáte až v pozdější části knihy, po většinu času o něm jen Marlow přemýšlí. .. Kurtz je postava, kterou lidé v jeho okolí bezmezně obdivují, je ukázkou psychické zdatnosti a síly člověka moderní doby, který ale i přesto podlehne a zešílí pod nátlakem rozdílnosti kultury, názorů a cílů, kterých se snaží dosáhnout. ... Jakoby chtěl Conrad říci, že dvě odlišné kultury nemohou spolu žít na jednom místě a vždy jedna převezme vládnoucí žezlo.

Dax
15.02.2017

Kniha plná zvláštních přídavných jmen, hypnotického rytmu, všepronikajícího Chaosu, podávaného v malých dávkách. Rozhodně atmosféra.
Nevím, jestli je to kritika kolonialismu, západního myšlení nebo esej na téma člověk versus divočina, ale temnota, kterou v sobě máme od pradávna, z toho čiší.
"Plavba proti proudu té řeky připomínala cestování až kamsi do pravěku, k samým počátkům světa, kdy se na zemi vzbouřila vegetace a kralovat začaly veliké stromy. Prázdný říční proud, veliké ticho, neproniknutelný prales. Vzduch byl teplý, hustý, těžký a mdlý. Třpyt zářícího slunce nepřinášel radost."
Jako soundtrack toto: https://www.youtube.com/watch?v=5Bm9F3GFnik

kralika
31.01.2017

Cesta do nitra Afriky a lidské duše. A vlastně není jisté, kde je temno temnější. Ani se nedivím, že nikdo vlastně neví, co to Conrad vlastně napsal. Je to Kiplingovské "Musíme je civilizací zachránit před jejich barbarstvím"? Nebo je to jen zhnusení nad vypočítavým kolonialismem, který právě v Kongu (jehož jméno v celé knize vůbec nepadne) nabyl ve své zrůdnosti vrcholu. Ani z Conradova pozdějšího postoje to není patrné. Drží palce civilizaci, jejíž absence se na všech projevuje tak zhoubně, že by to i Londýnský doktor chtěl zkoumat? Anebo je fascinován primitivním despotismem, který propukne v člověku, když se mu dá moc. Nevím. Jeho postoj vidím v postavě Marlowa, který vše sleduje, chce pochopit a fascinovaně to vlastně nechápe. Pouze zapíská na píšťalu aby "poutníkům" odepřel potěšení z "lovu"...

„Abych nelhal, bílé místo to na mapě v té době už tak docela nebylo. Od mých klukovských let se zaplnilo spoustou řek, jezer a jmen. Přestalo být tou neprobádanou končinou, obestřenou rozkošným tajemstvím – tím bílým flíčkem, nad nímž může chlapec snít o slávě. Proměnilo se v končinu plnou temnoty.“

Vesmich
16.01.2017

Vypravěčsky mě to uchvátilo! Vyprávění nabírá tempo, až se dostane do tak vysokých obrátek, že to člověk sotva stíhá učíst a hlavou mu běží všechny ty obrazy. Krásný jazyk, suchý, sarkastický, který celou tu temnotu projasňuje. „...pokládal za nutné mi sdělit, že se nebojí Boha ani ďábla, natož obyčejného člověka. Řekl jsem, že tohle je mi sice jasné, ale momentálně že potřebuji určité množství nýtů…“

PavelKrnak
16.12.2016

Ačkoli ze začátku Marlowovo vyprávění může vyvolat představu dobrodružného příběhu, rozhodně se nejedná o nějaké jednoduché dílo plné akce s jasnou a přímou dějovou linií.
Nejen kvůli složitosti jazyka kniha není lehko stravitelná. Možná ale, že se její chuť dostaví až po delší době, kdy už jste rádi, že se vám podařilo knihu spolknout a teď už se vám pomalu rozkládá v žaludku.
Tak je to se mnou. Nemůžu napsat, že bych si čtení Srdce temnoty vyloženě užíval, ale zapůsobilo na mě. Silně.
Zejména díky velmi sugestivním "výjevům" - bledá postava na nosítkách, děsivě klidné meandry řeky, temné bubnování v pralese, tancující rohaté stíny v záři ohňů, divošská žena vztahující nahé hnědé paže nad proud temnoty...
Marlow / Conrad ve svém podivném vyprávění dokonce přeskakuje, používá retrospekci (flashbacky) i anticipaci (flashforward), zejména když mluví o Kurtzovi, protože na této postavě to vlastně do značné míry všechno stojí. Nepochybně jde o zajímavého člověka, navíc obestřeného jakýmsi kouzlem, také díky tomu, že se o něm dozvídáme z důmyslně roztroušených poznámek i dialogů v průběhu cesty. Vše se pak vzájemně osvětluje v krátkých vizuálních scénách.
A celé to samozřejmě plave v moři hlubokých filosofických otázek - Obstojí člověk sám proti sobě? Dokáže bojovat zápas se smrtí, zápas se svou vlastní duší? Vydrží vůbec pohled na své temné nitro?

Ondra16
09.07.2016

Dvě poměrně nesourodé povídky, které ale spojuje mistrovské vypravěčství. Oba námořníci čelí hrůzám světa, ale především těm, které jsou v nich. Oproti existenciálnímu rozkladu Srdce temnoty má Na pokraji sil spíše takový hemingwayovský nádech, až by jeden nečekal, že obě povídky napsal stejný autor.

Jack.Bledsoe
18.02.2016

Hypnotická novela, která vás nenechá vydechnout. Vzhledem k dlouhým odstavcům můžete maximálně vždycky odpadnout únavou a později se dál nechat unášet silným proudem temnoty, přesně jako postavy v knize.

Znalost Coppolova filmu Apokalypsa je tady jen ku prospěchu věci, možná i umocňuje zážitek z četby. Děj oproti předloze sice zasadil úplně jinam, atmosféru ale vystihl dokonale, snáz se na ten styl vyprávění naladíte.

A výjimečně si myslím, že není vůbec na škodu, když už při čtení dáte Kurtzovi tvář herce, který ho hrál - Marlona Branda. Protože líp by si ho stejně nikdo představit nedokázal.

Sakulnikov
09.11.2015

Skvělé vyprávění v obou novelách. Šílenství, které člověka může postihnout po vykořenění z známého prostředí je nezměrné, ať už jde o africkou kolonii, kde se dá lehce podlehnout spasitelskému mýtu nebo samota lodní plavby. A když už to někdo zvládne, tak je to podivín, kterého nakonec ale stejně dožene staří a choroby a musí se vypořádat s koncem. Přitom je tato složitá situace podaná velmi klidným, nepatetickým popisem podobným rychlosti plavby, ať už na řece či v malackém kanále.

kristleko
24.09.2015

Evropský kolonialismus zanechal hluboké stopy jak v Africe, tak i v kultuře a myšlenkovém zázemí „starého kontinentu“. Divoká země takřka neomezených možností, kde mohli i ti nejprohnilejší mizerové a nejhloupější zoufalci dosáhnout úspěchů a vydělat pohádkové bohatství, o čem by se jim doma ani nesnilo, ale měla i stinné stránky. Džungle totiž často tvrdě dopadla na lidské charaktery – jen málokdo odolal pokušení vyměňovat cetky za slonovinu, užívat si roli „bílého božstva“ mezi domorodci a jejich svévolnému zabíjení pro zábavu... Kurtzův příběh je ale do značné míry univerzální, takže leckdo, kdo podlehne svým ambicím a bludu vlastní velikosti by mohl zvolat: „Ta hrůza! Ta hrůza!“

Babouš
20.05.2015

"Ta hrůza! Ta hrůza!" abych citoval pana Kurtze. Poselství knihy je jistě úctyhodné, ale pouze když přihlédneme k roku vydání. Tahle kniha totiž velmi zastarala a dnes už je pouze jakýmsi reliktem doby, kdy koloniální impéria dosahovala svého vrcholu a kdy spisovatelé budili úžas popisy džungle a romantických a necivilizovaných koutů Afriky. Vadily mi dlouhé věty a odstavce, které jsem měl tendence přeskakovat. Největší zklamání je ale z pana Kurtze. Muž, jehož všichni popisují jako ďábelského záporáka se mihne na pár stránkách a pak už se příběh zabývá něčím úplně jiným.

3DD!3
23.03.2015

Knihu lze nejspíš číst několika způsoby protože ono procitnutí lidství v doslovu lze rovněž chápat jako přijímání lži, faleš adoptovanou z lítosti. Oba dva příběhy, které zde nalezneme jsou o jisté formě šílenství, které v bílých lidech černý kontinent (nechci být rasista, opravdu tam sluníčko více připéká) vyvolával. Neprozkoumané džungle Konga a řeka plná nástrah, dobrodružství i filozofické hloubání. Coppola šel v Apokalypse ještě trochu dál a předlohu překonal, přesto však stojí za přečtení. Ta hrůza. Ta hrůza. Druhé ze zmiňovaných vyprávění je slabší už ve své zápletce lelkující na jedné ze stanic na řece. Opravdu zajímavý je až konec. Otázky divošství, civilizovanosti se v objevování neznámého mísí s temnotou a zmarem.

Weiler
02.03.2015

Přečteno v originále.
Joseph Conrad měl zřejmě mokré sny pokaždé, když se mu ve snu zjevil zmatený čtenář jeho knížek. Velkej úspěch u týhle knížky je pro její těžkopádný styl se jen prokousat prvními stránkami. Rozhodně tomu nepomohla ani verze, kterou jsem měl já a ve které rozčlenění na odstavce odpovídalo zároveň rozčlenění na kapitoly. Slyšel jsem však teorii, že je autorův styl psaní ovlivněn jeho slovanskými kořeny, takže když se člověk jednou začte a zvykne si, možná mu bude při čtení Heart of Darkness pohodlněji, než rodilému mluvčímu. Na rozdíl ale například od Joyce je návratnost vložené pozornosti znatelně menší a čtenář je spíše pobídnut interpretovat, nežli poslouchat. Což na jednu stranu přikládá knize na atraktivitě, na stranu druhou však existují díla, která nabízí něco podobného a přitom nejsou až tak vágní. Druhá věc je objektivizace Afričanů, kteří nemají v celé knížce jedinou významnou postavu, ale to je samozřejmě z velké části stížnost člověka „rozmazleného“ přístupem jednadvacátého století. Možná kdybych knihu četl před nějakými těmi sto lety, nedej bože ještě v (post-)koloniální Anglii, třeba by při stejné míře účasti na mě dílo zapůsobilo víc. I když s dobovým zájmem toť otázka.
Dlouho jsem přemýšlel mezi třema a čtyřma hvězdičkama – ačkoli jde o dílo nesmírně sugestivní, trpí svými neduhy, čte se jako žvýkat štěrk, což ovšem k zážitku patří, z dnešního hlediska se dílo také zdá být náhledem na celou konstelaci obou kontinentů zastaralé a jednostranné, byť ve své době bylo námětem poměrně revoluční. Nakonec dám jen tři, ale budu se těšit, až dohoním ostatní resty, tedy pustím si Apocalypse Now a zahraju Spec Ops: The Line a k Heart of Darkness se vrátím navíc ještě v trochu vyzrálejší čtenářské poloze, abych případně přehodnotil.

lazarus
15.02.2015

Dva neskutečně depresivní, ovšem brilantně vyprávěné příběhy, z exotického prostředí kolem řeky Kongo. I když mi děj přišel lehce pomatený a těžce paranoidní, přesto šlo o výborně podanou jednohubku. Autorův styl mě nejvíc připomněl Lovecrafta, ovšem bez Cthulhu a podobných mysterií.
Čtení to sice není jednoduché, ale brzo se asi vrátím k nějaké Conradově další knize.

lucimark
03.01.2015

Srdce temnoty - Conrad - byla jsem jím unesena před pár lety a chci se k ní znovu vrátit. Tehdy mě uchvátila především věrohodným popisem pocitů a strachů, které zřejmě musel prožívat Evropan 19. století, když se pustil do divoké a neznámé Afriky. Nenesl si s sebou bedekry ani mapy ani GPS jen své strachy z neznáma a báchorky, které zaslechl v tábořišti u ohně. Každý zvuk, každý šelest, každé hnutí okolního pralesa a chování neznámých lidí mělo svůj nepochopitelný význam... tohle zpracování atmosféry místa bylo mistrovské. A nabádá i ke zkoumání vlastního nitra, jak pochopit a uchopit to, co kolem sebe vidím. Jak se zachovat v mezní situaci, která se vymyká dosavadní zkušenosti. Příběh a zápletka jsou jen zlehka naznačené, Conrad pracuje hlavně s atmosférou a Kurz a jeho manipulativní vláda nad divošskou vesnicí jsou jen další kulisou k prožívání nekonečného dobrodružství v "srdci temnoty" a ve vlastním srdci.

nightlybird
04.10.2014

„Je zvláštní, jak ženy ztrácejí kontakt s pravdou. Žijí ve vlastním světě a takový svět jako ten jejich nikdy neexistoval a existovat nemůže. Je ve všem všudy příliš krásný, a i kdyby jej dokázaly vybudovat, ležel by v troskách dřív, než by nad ním prvně zapadlo slunce. Některá z těch proklatých skutečností, s nimiž se my muži od stvoření světa denně smiřujeme, by se vzepřela a celou tu konstrukci rozmetala.“
Možná budu za tuto citaci feministkami ukřižován - proto volám :To ne já, to Conrad! , a ještě přidám jeden jeho výrok (volná citace z rozhovoru bůhví odkud) : "V každém z nás je ukryt kus Kurtze."
A přidám zprávu, která čtenáře knihy možná až tolik nepřekvapí:
Tým odborníků z anglického Oxfordu a belgické Lovani dospěl na základě výzkumu, který sledoval genetický původ viru HIV k závěru, že se nákaza virem (podle nich) začala šířit v roce 1920 z oblasti tehdejšího Belgického Konga.
A jen pro jistotu podotknu, že Srdce temnoty není rozhodně kniha na krácení dlouhé chvíle. Pokud chcete začít s Conradem, je lepší číst napřed jeho povídky.

hypnos
13.09.2014

velke diky panu ffc za jeho apokalypsu, bot bez tohoto filmu bych asi nikdy nezjistil, ze existuje nejake srdce temnoty. a to by byla velka skoda. jak je conradovym dobrym zvykem, i toto dilo neni lehke na precteni. ale je uzasne, jak dokazal budovat atmosferu zmaru, hruzy a beznadeje