Srdce temnoty
kniha od: Joseph Conrad
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46410/bmid_srdce-temnoty-46410.jpg
3.9
240
Novela Srdce temnoty – jedno ze stěžejních děl literatury 20. století – vyšla již v roce 1902, do češtiny však byla poprvé přeložena až v roce 1980. Joseph Conrad při vyprávění čerpal z osobních zkušeností z Belgického Konga. Příběh začíná jako klasický dobrodružný román. Vypravěč, anglický kapitán Marlow, popisuje svou dramatickou cestu parníkem proti proudu řeky do nitra Afriky, kam ho poslala obchodní společnost, aby převzal kontrolu nad zásilkou slonoviny a především aby vyhledal a ochránil pana Kurtze, jejího nejschopnějšího zástupce. Kurtze doslova předchází jeho pověst – Marlow slyší ze všech stran o jeho schopnostech, velkém duchu i heroických činech. Když však dorazí k cíli, nachází Kurtze v krajně zbědovaném stavu, otřeseného, zděšeného a na pokraji šílenství...... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 2010 , Dokořán
Originální název:
Heart of Darkness , 1899
více info...
Komentáře (47)
Komentáře 47 Recenze 3
Tohle mi opravdu nesedlo.. :(
Nejen že jsem se nemohla absolutně začíst a soustředit se na příběh, ale vůbec mi to neutíkalo, čím víc jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že je ta kniha nekonečná a tzv. roste před očima. A ač má jen cca 140 stran, přišlo mi že má nejmíň 800.. :(
Námořník Marlow vypráví svým přátelům příběh, který se mu kdysi stal. Příběh o putování do hloubi temného pralesa a do hloubek, ještě temnějších srdcí a duší lidí, kteří jsou v těchto končinách už příliš dlouho bez civilizace.
Dalo se to přežít až do chvíle, kdy vypravěč začal popisovat plot z napíchaných hlav domorodců, v němž si liboval tamní bělošský správce..
Čekala jsem více rozvinutý pohled do psychologie těchto lidí, nějaké hlubší informace a možná i trochu více akce či energie... Bylo to takové loudavé vyprávění o cestování a pozorování..
A upřímně moc nevím co si mám o této knize po přečtení myslet..
Mrzí mě to, ale s panem Conradem jsme se naprosto minuli.. :(
Krátky námornícky príbeh o putovaní hore prúdom po rieke. Bez obalov a bez zbytočných inotajov autor popisuje čoho sú ľudia schopní v záujme zisku, sebauplatnenia, alebo pre získanie niekoho priazne. Kapitán Marlow postupne stretáva rôznych ľudí a čím hlbšie je v pralese, tým drsnejšie okolie nájde, až príde k cieľu svojej cesty... Tak sa postupne stáva putovanie proti prúdu rieky putovaním proti prúdu času a hlbšie do duše všetkých ľudí. Čo tam nájde závisí od toho, ako sa každý jednotlivec vysporiada s okolitým drsným prostredím a so svojím vlastným Ja. Pre mňa veľmi kvalitný, aj keď krátky príbeh.
Studie lidského šílenství s několika skvostnými popisy toho, jak na duši moderního člověka působí skutečná příroda bez bezpečného zázemí civilizace. A místo skvostnými by se dalo říct strašlivými.
Hodně temné, ale to bylo díky názvu očekávané. Rozhodně ovšem zajímavé a jímavé. Dokázala jsem si tu temnotu okolo řeky i v mysli představit... Nelituji četby, a ačkoliv jde pouze o tenkou knihu, tak jsem ji četla mnohem déle než jsem čekala, protože to chtělo číst zvolna a prožívat po částech.
Vyposlechnuto jako audiokniha. Byť mi jméno Josepha Conrada není neznámé, je Srdce temnoty mým prvním setkáním s autorovou tvorbou. A vlastně jsem tak úplně nevěděla, co čekat. Proto byl tento příběh pro mne příjemným překvapením, které nakonec hodnotím na plno.
Rozsahem se jedná o příběh vcelku krátký, ale obsahem velmi silný. Autor se tu skrze postavy pouští na cestu do nejhlubších zákoutí srdce, na pokraj šílenství... za hranici, kterou už nelze překročit zpět. Co člověka pohání kupředu, co ho stravuje zevnitř a proč? Příběh je svým stylem vyprávění hodně minimalistický, ale mezi řádky toho přináší tolik! Při poslechu jsem byla vnitřně úplně sevřená a vůbec jsem nedutala. Autor umí skvěle vybudovat atmosféru a napětí, které člověkem otřese. A přitom je to vlastně psané vcelku nenápadně. Ta atmosféra a napětí se nabalují právě že nenápadně a pomalu, ale pak to na člověka prostě dolehne. Celá ta tíha. Aspoň tak jsem to vnímala já.
Tenhle příběh mne fakt pohltil. Určitě tomu dopomohla i vynikající interpretace Jana Hájka a Jana Vlasáka, kteří se vyprávění zhostili na výbornou. A musím říct, že je to jedna z těch knih, kterou si budu chtít jednou přečíst i v tištěné podobě. Určitě doporučuji.
"Zvedl jsem hlavu. Tam, kde začínalo moře, uzavíral ústí řeky černý břeh z nakupených mraků a klidný proud vodní cesty směřující do nejvzdálenejších končin světa se pochmurně valil pod zataženou oblohou jako když do srdce nesmírné temnoty." Coppolovu Apokalypsu zbožňujem, takže som sa na knižnú predlohu tešil. Až na ten detail, že s filmom nemá skoro nič spoločné. Nerozumiem, ako je možné, že ju Coppola uvádza ako literárnu predlohu. Vecí, ktoré majú film a kniha spoločné, je strašne málo. Dokonca ani kontinent nezostal rovnaký! Snáď len mená a plavba proti toku rieky zostali. Čakal som drsný a realistický džungľový dobrodružný survival. Dočkal som sa... metafory? Podobenstva? Frašky? Vlastne ani neviem. Ono nejde ani tak o to, že to s filmom nemá temer nič spoločné (o to viac si vážim, že vydavateľstvo film nezmieňuje ani slovkom). Ide o to, že je to nuda. Vôbec ma to nebavilo čítať, nechápal som tomu, strácal som sa v tom a ak som tomu aj miestami rozumel a nestrácal sa v tom, tak ma to proste nudilo. Zaujal ma nádherný vzhľad, ktorý knihe vtislo české vydavateľstvo Dokořán (krásny prebal, naturalistické ilustrácie, zaujímavé textové materiály na prebale a na samom konci knihy) a niektoré opisy africkej džungle boli skvelé a atmosférické, ale inak bieda; toto veru v mojich očiach nemá ani len na biedne 3*. Text má len cca 12O strán, ale číta sa strašne pomaly, ťažko a komplikovane; okrem samotného štýlu situáciu komplikujú dialógy, ktoré nie sú v samostatných odsekoch. Miestami som sa cítil skôr ako v magickom realizme, ktorý zbožňujem, ale tu je to napísané tak, že ma to vôbec nebavilo čítať. Som rád, že si Conrada odškrtávam zo zoznamu povinného čítania a najmä som rád, že už sa s jeho príbehmi pravdepodobne nikdy nestretnem.
Conrada jsem se snažila číst už kdysi v originále, ale byla to pro mě houšť, přes kterou jsem se dostávala jen těžce. Překlad Jana Zábrany mi byl tedy přístupnější. Tahle kniha se může interpretovat tolika způsoby - mně je asi nejbližší onen motiv cesty do hlubin, kdy Marlow dozvídá nejen něco o krajině kolem, ale i o sobě. A moc se mi líbí ony dvojakosti - mrtvý kormidelník svržený přes palubu bez řádného pohřbu může být pro někoho známkou Marlowovy krutosti, přestože je aktem milosrdenství, když už má na palubě kanibaly. Tenhle příběh má v sobě cosi zneklidňujícího - a jistá horečnatost se přenáší i na čtenáře.
Tahle Conradovo knížka je pro mě naprosto klíčová. Nevím už, kolikrát jsem ji četl. Pořád dokola. Jsou pasáže, které můžu citovat z paměti. Je to naprosto uhrančivé. I ta vyprávěcí situace, kdy Marlow je vlastně místy sarkastický, místy překvapený. To jak si pohrává se čtenářem, když říká: „a kolem létaly podivné hůlky.“ A pak: „Proboha, vždyť to jsou šípy!“ Anebo, když mluví o vyřezávaných kůlech od plotu a pak zjistíte, že tam jsou lidské hlavy. Jakmile se dostane ke Kurtzovi, prostě nemůžete nemyslet na Hitlera: „Ale proboha, jak on uměl mluvit.“
S politováním jsem zjistil, že to byla jedna z nejhorších knih ,kterou jsem letos četl. Nechápu ,co mi měla táto sl....a dát ? Opravdu velké zklamání.
Za mě už je to přežité, dnes už mi to moc neřeklo. Ne všechny příběhy asi zůstanou aktuální tak, aby oslovily i za sto let. O to víc obdivuji ty, kterým se to podařilo. Ale to není bohužel tento případ.
V době vzniku musela být tato novela úžasným dílem, protože celým příběhem prostupuje temná a tajemná atmosféra. Ale abych jí mohla naplno docenit také v dnešní době, musel by příběh někdo přepracovat. Jazyk je na mě příliš těžkopádný a dlouhé odstavce nutí k absolutní soustředěnosti. Myslela jsem si, že se jedná o dobrodružnou literaturu, ale dobrodružný duch této novely je pouhou kulisou k tomu, aby příběh mohl přinést lidstvu poselství. Asi nejlépe ho vystihuje jedna citace z této knihy: „dobýt nějaké země, většinou znamená vzít jí těm, kdo mají jinou barvu pleti nebo rozplesklejší nos než máme my“. Audiokniha je celkem povedená i když mi přišlo zbytečné udělat z této novely vícehlasou četbu. Čtou: Jan Hájek, Jan Vlasák.
Překrasně napsaná novela s hlavním tématem lidské pošetilosti (Obchodní společnost expandující do domorodých oblastí Afriky, Kurtz, který si mezi domorodci hraje na boha), omezenosti (přednostové a úředníci obchodních stanic). Četba mě bavila, ale asi bych měla problémy, kdyby knížka byla dlouhá, protože ten jazyk ač krásný, je na dnešního člověka dost těžký. Hvězdy nedávám, u takové klasiky mi to nějak nepřísluší, nemůžu zjednodušit přes 100 let starou knížku do dnešních poměrů hodnocení.
Jelikož jsem viděla film, a byla naprosto uchvácena, musela jsem si hned půjčit to, co stálo za jeho vznikem. Zmiňovaná Pustina od T.S.Eliota mě naprosto minula, neviděla jsem ani milimetr podobnosti, kdyžto toto dílko je uhrančivé. Nádherný jazyk a hloubka myšlenek, téměř v každé větičce je "něco".
Nevím, zda bych to cítila stejně, kdybych knihu dostala do ruky před filmem...
Velmi zajímavý a pro mě objevný byl také doslov. (Vydání Dokořán 2010 ).
Typ reportážního ich románu (no, spíše novely) mi není sám o sobě blízký, ale styl, zaměření a bohatá slovní zásoba spisovatele mne uchvátili.
Conradova znalosť života námorníka a atmosféra neprebádaných končín poskytuje funkčný rámec celkom inému príbehu. Príbehu o ceste, ktorá sa nemerá dĺžkou, ale hĺbkou. O mieste odprosteného od všetkého, čo ako členovia pokrokovej civilizácie poznáme. Mohol by to byť príbeh Colomba, či Magellana. Miesto by mohla byť aj iná planéta. Alebo iný čas. A možno sa Conrad narodil druhý krát ako Lem a napísal ten príbeh znova ako Solaris. A možno len opísal človeka, ktorý sa odvážil pozrieť do samého seba. Čo tam našiel sa dá opísať dvoma slovami. Odpoveď nájdete v knihe.
Srdce temnoty není rozsáhlým románem, což asi většina čtenářů uvítá, protože čtení je to těžké, tíživé a velmi hutné. Skoro nic zde není řečeno naplno a vše si musí čtenář neustále domýšlet a převracet ve své hlavě. Kromě jiného je tento román jedním z prvních, ve kterých se kriticky pohlíží na zhoubu kolonialismu. I když jej Conrad nekritizuje přímo, poukazuje na temný střet evropské touhy ovládat s naprostou izolovaností a vládou temného světa venku.
(SPOILER)
INTERPRETAČNÍ SPOILER.
Ti schopní moci, krom moci vzdát se moci, přes mrtvoly jdoucí, vyšlou pěšce ošetřit svou investici. Pěšec, v úslužném předklonu, poslušen rozkazu, couvá od masivu stolu, drán džunglí supí, sune se pod klenbou stromů k pochybnému cíli. Co shledá v jeho stínech? Pohlcenou zrůdu, na trůnu ohnutých hřbetů kreaturu, tak podobnou Těm, jež ho sem, namířeným prstem vyslali; leč bez kravaty, atributu; takto nahá, odhaleně pravá, se zanícenýma očima. Politování hodná...Jak jen doma takovým nasloucháme.
Působivě obrazný příběh o jhem tlumeném hladu, jenž pohltí nás když usednem k veslu moci (nelakujte se, že byste byli jiní...spíš ještě bídnější; tu nemusíme měnit sebe, tu svět mění se dle nás; Kurtzovu bludu alespoň nechyběla organizační struktura a jistá primitivní velikost) Tragédie, jež ve své nejednoznačné, s možností vykoupení, co kočka s myší si hrající, zraňuje jak má; tu zaútočí, tu se stáhne a na závěr nenápadnou, leč o to hlubší ranou tne; donutí vás s vyřknutím ortele váhat. Hypnoticky budovaná atmosféra rozpadu fasády je svým vyústěním, místo aby se ukázala samoúčelnou, náležitě podtrhnuta a společně utvářejí znepokojivý, betonové džungli zrcadlo nastavující celek, jenž si své místo na literárních výsostech zasluhuje.
Při vší chvále Srdce doporučuju „zkušenějším“ čtenářům; nad touhle povídkou bych možná před desíti, patnácti lety akorát tak pokrčil rameny a šel o dům dál...Dle Hvězdného kodexu, který jsem si zavedl, a taky proto, že jsem zmlsán vizuálně vymazlenou a exponenciálně hypnotičtější orgií onoho rozpadu v Coppolově adaptaci „Apocalypse now!“ zůstanu na čtyřech akurátních ****
Téma kolonializmu v Afrike ma zaujíma už dlhšie, no toto je moja prvá beletristická kniha zaoberajúca sa týmto úsekom dejín. Príbeh nie je nijako strhujúci, plynie pomaly, podobne ako pokojná rieka Kongo. Občas by však deju prospel nejaký ten vodopád. Čaro knihy spočíva v niečom inom, a to je Conradov jedinečný štýl. Pre vyšší čitateľský zážitok odporúčam čítanie na jeden, dva záťahy. Chvíľu totiž trvá kým sa naladíte na autorovu strunu, preto je škoda to prerušovať. Na knihe ma najviac prekvapilo, že je vtipná, to som absolútne nečakal. Do polovice knihy som si myslel, že to len zle chápem a to čo som čítal nemalo byť humorné, možno len v preklade to tak vyznelo. Ale potom som si všimol, že autor tie svoje ironické a satirické narážky v texte perfektne maskuje a do konca knihy to už bola hra na schovávačku. Podľa iných recenzií na túto knihu si začínam myslieť, že ostatní čitatelia hrali nejakú inú hru.
S knihou sa v posledných desaťročiach spája značná kontroverzia, mnohí ju totiž považujú za rasistickú. A ja si kladiem otázku: ako môžu byť na jednu vec dva úplne odlišné názory? Toto nie je o tom, či vidím pohár poloplný alebo poloprázdny, toto je o tom, že prázdny pohár vyhlásim za plný a plný za prázdny. Ja osobne som v knihe žiadny rasizmus nepostrehol, práve naopak knihu vnímam ako kritiku kolonializmu, no najmä ako ponor do duše jednotlivca a do jej temných zákutí. Hľadanie rasizmu v tejto knihe je len ďalšia ukážka nezmyselnosti tzv. cancel culture. Na veci treba nazerať v historickom kontexte a nie súčasnými očami.
Vyššie spomínané sa rozoberá v doslove Kristíny Kállay, ktorý je inak zaujímavý a obohacujúci, čo nebýva v doslovoch pravidlom. Veľkým plusom slovenského vydania od BRAKu je príloha so skvelými ilustráciami Jindřicha Janíčeka, jedného z mojich najobľúbenejších súčasných česko-slovenských ilustrátorov. Samotný príbeh je za štyri, ale jedna hviezda navyše práve za ilustrácie a celkovo za vydarené slovenské vydanie.
„Iba o vlások som unikol chvíli, keď som mal predniesť svoje posledné slová, a so zahanbením som zistil, že by som asi nemal čo povedať.“
9/10
Čo to chcelo byť? Nekonečné opisy, žiadny príbeh. Bájny pán Kurtz, okolo ktorého sa točí celý skromný dej, sa v knihe len mihne. Je oslavovaný ako Boh, ale pritom je to narcis, lúpežník a zvrhlý vrah. Mala kniha za cieľ vyjadriť nejaký pocit, skľúčenosť, boj človeka s temnotou života a bezútešnou vidinou smrti? V poriadku, pár myšlienok tam bolo, ale podať to formou ako v tejto knihe muselo vyžadovať buď duševnú nemoc alebo riadnu dávku narkotík.
Ponurá novela s neopakovatelnou temnou atmosférou...Myslím si, že se tady Conrad nedotýká ani kolonizace, ani střetu divočiny a civilizace, ačkoliv se to tak možná na první pohled může jevit. Myslím si, že je to příběh člověka, který kdesi uprostřed džungle zůstane vlastně na pospas sám sobě, ačkoliv je obklopen mocí, bohatstvím, obdivovateli a uctívači, tak je osamocený a bezbranný vůči temnotě kterou si nese sám v sobě.
Na to jak byla tato kniha krátká, se mi zdála až příliš dlouhá. Neustále jsem se ztrácela - hlavně ze začátku. Jistě jde o originálně napsanou novelu s mnoha skrytými poselstvými mezi řádky, symboly a úvahami, ale bohužel je nějak nedokážu uchopit, rozhodně ne všechny. Vlastně ani nevím, co byl autorův záměr. Kritika kapitalismu? Zlo v lidstvu? Nebo něco, co mi úplně uniklo? Přesto jazyk je zajímavý a velmi oceňuji autorovu práci s přídavnými jmény.
Celkově se dá říct, že má kniha určitě spoustu kvalit jako literární klasika, ale obsahově je poměrně složitá. (Asi není nejlepší ji číst večer po náročném dni učení a soustředění). Budu se k ní muset za pár let vrátit a uvidíme.
"A v tom je možná celý ten rozdíl: možná že veškerá moudrost, veškerá pravda a upřímnost jsou stlačeny do toho nepatrného okamžiku času, v němž překročíme práh neviditelna."
Absolutní skvost světové literatury. Polský aristokrat a námořník anglickým klasikem.
Krátká, ale velmi hutná kniha plná skrytých významů. Mám pocit, že jsem vstřebal jen malou část, přesto jsem si čtení užil. A musím vyzdvihnout nádherný jazyk.
Démonický příběh, který jedné noci vypadl z huby námořníku Marlowovi. Jazyk snový a zastřený. Nevybavuji si, že bych měl při dočítání nějaké knihy intenzivnější fyzické mrazení.
Knížka, která se asi nedá uchopit po jednom přečtení. Pro mě nejsilnější stránkou jsou obrazy z divoké kolonizace Konga a úvahy o civilizačním nátěru, který se z nás dokáže za určitých okolností velice rychle sloupnout. Nedokázala jsem ale sledovat postavu Kurtze, která sice má být ústřední, ale pro mě (na rozdíl od filmu Apokalypsa) zůstala zvláštně nepochopitelná. Vč. toho, proč byl vlastně takovou legendou.
Teprve tady na DK a pak na ČSFD jsem zjistila, že proslulá Apokalypsa Francise Forda Coppoly vznikla podle tohoto neuvěřitelného, pochmurného a děsivého Conradova románu. Tohle je velké čtení, s potřebou soustředění a vnímání každého autorova slova. Osobně si nemyslím, že je třeba číst mezi řádky, Conrad - alespoň pro mne - psal navýsost srozumitelně. Možná tomu napomohla moje vizuální představa plynoucí z Coppolova filmu, ale i tak se mi temný děj doslova odvíjel před očima. Asi se už na leccos z temné kolonizátorské minulosti dnešních evropských velmocí také pozapomnělo. A asi si málokdo uvědomuje, že právě z ní pramení aktuální problémy, s nimiž se stará dobrá (a ach, tak humánní!)
Evropa potýká. Podobné knihy by měly být povinnou četbou nejen ve školách českých, ale hlavně francouzských, britských, německých, belgických...atd.
Za mne plný počet a doporučuji.
Když se namlsáte kvalitními zákusky, tak vám suchý chléb pravděpodobně nebude chutnat. Po přečtení knihy Severní vody od Iana McGuira mně Conradovo Srdce temnoty dost zklamalo. Tím ale nechci spisovateli ubírat na kvalitě jeho knihy, která vyšla v roce 1902 a určitě v té době svým čtenářů připravila dostatek napínavého čtení. Mne osobně nezaujala ani idea příběhu a už vůbec ne níže uváděná zhouba kolonializmu, které by mne oslovily tak v roce 1902-1905 Ale abych nebyl tak nekritický, lze nalézt v této uznávané knize i literární potěšení:,, Vypadalo to, jako by do kopce vláčeli své dva směšné stíny, nestejné délky, které se za nimi táhly vysokou travou, aniž by ohnuly stéblo..,, Na obálce knihy inzerované hrůzostrašné a hypnotizující příběhy v této knize nehledejte.
Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu Apokalypsa a možná tím mé čtení bylo negativně ovlivněno a čekala jsem něco jiného. Myslím, že jsem celkem zkušený čtenář, který je schopen přelouskat cokoliv, ale tohle pro mě byla jedna z nejtěžších knih na čtení a čtenářský zážitek byl po poslední stránce rozpačitý. Každopádně obdivuju každého, kdo je na takové čtenářské úrovni, že si knihu vychutnal.
Štítky knihy
Afrika zfilmováno anglická literatura Kongo šílenství námořníci Svobodný stát Kongo (1885–1908) plavba po řece
Autorovy další knížky
| 2010 |  Srdce temnoty |
| 2004 | Lord Jim |
| 2006 | Srdce temnoty / Na pokraji sil |
| 1957 | Hranice stínu |
| 2011 | Před očima Západu |
Kniha Srdce temnoty je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 303x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 116x |
| Chystám se číst | 228x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 9x |