Srdce temnoty

Ke knize jsem se dostala díky Knižní výzvě 2025 a přiznám se, že jsem neměla velká očekávání. Z příběhů, které četla Rory, mi žádný výrazně nesedl, a tak jsem tušila, že mě tahle novela možná úplně neosloví.
Ze začátku jsem se opravdu snažila — i na základě doporučení tady jsem knize věnovala větší pozornost, než bych jí možná věnovala za běžných okolností. Přesto se mi do děje nedařilo ponořit. Na svou útlost působila až překvapivě dlouze a místy jsem s ní bojovala víc, než bych čekala u žánru, který normálně čtu ráda.
Je mi to líto, ale Srdce temnoty mě nakonec nezaujalo. Oceňuji dobové téma i atmosféru, ale jako čtenářka dobrodružných románů jsem čekala, že mě strhne víc.

Výtečný sloh, ale na "chudých" 125 stranách se to nestačí pořádně rozvinout.

Tohle by měla být povinná četba. Podle mého názoru tady autor krásně ukazuje, kam vede, když má člověk "neomezenou" moc. Připomínám, že kniha vznikla na začátku 20. století, tedy dávno před fašismem, nacismem, komunismem.....

Z mého pohledu pomalé a hloubavé čtení, do kterého jsem se těžko dostával.

Cesta do hlubin a hrůzných zákoutí Srdce temnoty, místa kde nelze najít spásu a odpuštění, ale jen deziluzi a degradaci základních lidských hodnot. Přestože je knížka útlounká, tak díky depresivnímu vyznění a velmi popisnými pasážím se nejedná o nejlehčí počteníčko. Líbil se mi velice originální nápad líčení příběhu v jiném vypravování, ale vadilo mi vypravěčovo předčasné odkrývání karet. Těžká kritika kolonialismu a kultu osobnosti je cítit z každého řádku a slova. Kniha obsahuje velice silné momenty, kdy se popisuje krutost lidského chování až je z toho čtenáři doopravdy špatně ..
Postava Kurtze je jedním z nejlepších záporáku. Přestože na scéně nepobude příliš dlouho, tak celou cestu do epicentra apokalypsy budovaná hutná atmosféra, kolem jeho osobnosti, vás strhne a děsíte se, jakého šílenství jsou takovéto divošské zrůdy schopné .. 85%
PS: Coppolova filmové adaptace, která dokonale transformuje příběh do vietnamského pekla války, je pro mě jeden z nejlepších filmových zážitků a doporučuji shlédnout všem, protože Brando jako plukovník Kurtz je ztělesněním samotného ďábla v Té Hrůze.

Napriek autorovmu známemu menu ma novela absolútne neoslovila. Zasadenie deja malo potenciál, no akékoľvek svetlé body boli zatienené štýlom písania. Bol archaický, bez nadhľadu, a čo je najhoršie, pre mňa úplne cudzí. V žiadnom bode čítania som sa do novely nedokázal ponoriť a zápasil som so sústredením. S poľutovaním priznávam, že som prehral na plnej čiare. Pri čítaní som mal teda problém nielen sledovať dej, ale vôbec udržať sa v bdelom stave. Bolo to trápenie. Medzi mnou a novelou bola neprekonateľná priepasť, ktorá spôsobila, že mi osud všetkých postáv a vlastne celkového smerovania deja boli úplne ukradnuté. Teda v temnote bolo ponorené nielen srdce, ale zjavne aj ja, čo ma trochu mrzí, ale takto to cítim.

Vlastne až pri písaní recenzie som si všimla, že autor je pôvodom Poliak a dokonca narodený na Ukrajine, zaujímavé... V rámci štúdia literárnej kritiky som mala túto knižku pridelenú na vedenie dvojhodinového semináru pre svojich spolužiakov a napriek tomu, že ma čitateľsky natoľko neoslovila, má ohromnú šírku, čo sa rozboru týka. Bolo možné sa s tým extrémne vyhrať, to som dúfam využila v dostatočnej miere, avšak každá zmienka ďalšia, akým spôsobom som to uchopila, by bol prílišný spoiler ochudobňujúci zážitok. Čítané v angličtine a objektívne hodné doporučenia, ale hviezdičky prideľujem ako čitateľ skrátka.

Tahle knížka je celá krásná - vydání z r. 2010, formát, papír, písmo, magické temné ilustrace. Zdánlivě se nic neděje, ale přitom se děje všechno. Dokonalý jazyk, nezestárnul, slast pro čtenáře. Už dlouho jsem nečetla tak pozorně každé slovo, a tak okouzleně. Díky za tip DK. Nezapomenutelná kniha.

Tak to je opravdu síla. Čtěte. Perfektní komentář uživatele muf-rodrigo, k tomu není co dodat.

Relativně krátká povídka, byla to vlastně moje první povídka od Josepha Conrada a styl psaní mi velmi vyhovoval, podobně jako když jsem četl něco od Jefferse. Tísnivá atmosféra je budována nikoli přehnanými výrazy jako u Lovecrafta, ale plíživě, v náznacích, prostým líčením nepříjemného a stěží pochopitelného, odtažitostí a nejednoznačností. Naprostou většinu času se rozebírají niterné pocity, kladou nezodpovězené otázky, líčí reálie temné Afriky a obchodu se slonovinou, vytváří se postupně mohutná hrozivá mlha, do které se postupně noříme a v dáli onen člověk, ON, snad téměř neskutečný. A v tom ... konec, ve chvíli, kdy čekám, že věci do sebe zapadnou, že začnou dávat hlubší smysl, začnou DÁVAT smysl, že povedou ke katarzi ... najednou konec. Konec na dvou stránkách. Jako by snad ani ten konec neměl význam. Může být, příběh sám poskytuje dostatek témat k přemýšlení, cesta řekou otroků, divokých kmenů a bezpáteřních sluhů korporátů - klopotná a riskantní cesta životem, cynismus, pragmatismus. Možná však ta neuzavřenost, to cynické zaříznutí toho, za čím celý děj směřuje, co čtenář doufá odhalit, protože potřebuje najít hlubší smysl té marnosti, jako típnutí dalšího vajgla z mnoha, bylo záměrem. Snad si jednou přečtu příběh znovu, možná pochopím nepochopené a nebude mi připadat tak ... neuzavřený.

Svůj klasický dobrodružný příběh zasadil Conrad do exotického Konga a jak to u podobných příběhů bývá, sledujeme jistý střet civilizace a divokosti, racionálna a šílenství. Srdce temnoty sice má své hutné momenty, ale krátký rozsah neumožňuje rozvést některé myšlenky, které by vlastně i stály zato více propracovat. Ale pořád je to rozhodně lepší než dobrodružné romány například Vernea, ty byly hodně povrchní a vyumělkované.

3,5*, avšak nedávno vydanej edícii románu od vydavateľstva Brak, by som dal zrejme aj štvrtú hviezdu. Doslov od literárnej vedkyne Kristíny Kállay a ilustrátora Jindřicha Janíčka dodáva tejto, dnes už pomerne veľmi zostarnutej knihe plnej rasizmu, nový rozmer, uvedomelo ju zasadzuje do kontextu doby. Coppola román vo svojej adaptácii jednoznačne upgradoval. :)

Když se v Kongu ozve gong, pozve opice tygra na ping-pong.
Začínáme odlehčeně a to se vzápětí změní.
Vypravování vypadá zpočátku dobrodružně. Cesta do pravěku se, ale nekoná. Spíše něco ve stylu cesta do země Mašukulumbů, alias ,Doktore,jedete letos zase do Afriky ? ,Doma bude, už se narajzoval dost ,odvětí manželka.
Kdo touží po napínavém příběhu s prvky dobového jiskření s nádechem cestopisu, bude nejspíše zklamán. Robinson odjel na dovču a Pátka nechal doma.
Plaviti se na parníku proti proudu řeky bude vyžadovat zpomalení nejenom kontaktu očního s mihajícím textem mezi řádky vyžadujícím dosti čtenáře soustředěného. S přibývajícími stránkami se ještě více bude zpomalovat,téměř se plavba zastaví. Atmosféra dostane ráz hloubavého psyché ,pitvajícího jakési zlo, (snad) skrytém v Africké džungli. Co když ten bubák je skrytý v nás ? Přijel s námi a vlivem okolností - nááá-ro-díííl se ? Vykvet nám z lůna a rostl ? Pohnutky jistě netradiční. Taková cesta v parníčku v parném rovníkovém létě z člověka leckdy může stvořit ?? Něco. Co Vás čeká dále, si jistě znamenitě dokážete objevit i užít sami. Návrat k nám, poněvadž v tom jedeme všichni, nemusí být příjemný.
Literární rozbor a interpretací prý může být mnoho, tvrdí teoretici z literárních klubů i hájů.
Conrad a jeho Srdce temnoty je očividně zásadní dílo nejenom minulého století. Číst mezi řádky a spoustu věcí si domýšlet v nedořečených takřka leckdy snových pasážích, zejména v závěru hypnoticky jinačí forma vyprávění ,může působit skoro jako hádanka. Kdo se dostane do srdce temnoty a neztratí se,možná nalezne klíč. Dokud se příběh nestane skutečností. V jiných časech. Na jiném místě. S jinými lidmi. Člověk však zůstává. Zůstává sám. Samota není hrozná. Je šílená.

Jsem malinko na rozpacích, chvíli kniha docela svištěla, jako řeka, po níž se plaví Marlow, chvíli se zadrhávala o kmeny, které mu pluly vstříc. Krásný jazyk a atmosféra, která by se dala krájet. Jenže to je možná to, co mi nakonec vadilo, že atmosféra zastře děj, který je vlastně velice řídký. A já nějak pořád čekala na něco víc, na něco údernejšího, co nepřišlo. 3 a půl.

Tohle rozhodně nebylo nic pro mě. Nudila jsem se od začátku do konce.

Tohle mi opravdu nesedlo.. :(
Nejen že jsem se nemohla absolutně začíst a soustředit se na příběh, ale vůbec mi to neutíkalo, čím víc jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že je ta kniha nekonečná a tzv. roste před očima. A ač má jen cca 140 stran, přišlo mi že má nejmíň 800.. :(

Námořník Marlow vypráví svým přátelům příběh, který se mu kdysi stal. Příběh o putování do hloubi temného pralesa a do hloubek, ještě temnějších srdcí a duší lidí, kteří jsou v těchto končinách už příliš dlouho bez civilizace.

Dalo se to přežít až do chvíle, kdy vypravěč začal popisovat plot z napíchaných hlav domorodců, v němž si liboval tamní bělošský správce..

Čekala jsem více rozvinutý pohled do psychologie těchto lidí, nějaké hlubší informace a možná i trochu více akce či energie... Bylo to takové loudavé vyprávění o cestování a pozorování..

A upřímně moc nevím co si mám o této knize po přečtení myslet..

Mrzí mě to, ale s panem Conradem jsme se naprosto minuli.. :(

Krátky námornícky príbeh o putovaní hore prúdom po rieke. Bez obalov a bez zbytočných inotajov autor popisuje čoho sú ľudia schopní v záujme zisku, sebauplatnenia, alebo pre získanie niekoho priazne. Kapitán Marlow postupne stretáva rôznych ľudí a čím hlbšie je v pralese, tým drsnejšie okolie nájde, až príde k cieľu svojej cesty... Tak sa postupne stáva putovanie proti prúdu rieky putovaním proti prúdu času a hlbšie do duše všetkých ľudí. Čo tam nájde závisí od toho, ako sa každý jednotlivec vysporiada s okolitým drsným prostredím a so svojím vlastným Ja. Pre mňa veľmi kvalitný, aj keď krátky príbeh.

Studie lidského šílenství s několika skvostnými popisy toho, jak na duši moderního člověka působí skutečná příroda bez bezpečného zázemí civilizace. A místo skvostnými by se dalo říct strašlivými.

Hodně temné, ale to bylo díky názvu očekávané. Rozhodně ovšem zajímavé a jímavé. Dokázala jsem si tu temnotu okolo řeky i v mysli představit... Nelituji četby, a ačkoliv jde pouze o tenkou knihu, tak jsem ji četla mnohem déle než jsem čekala, protože to chtělo číst zvolna a prožívat po částech.