Srdce temnoty

14.01.2022

Conradova znalosť života námorníka a atmosféra neprebádaných končín poskytuje funkčný rámec celkom inému príbehu. Príbehu o ceste, ktorá sa nemerá dĺžkou, ale hĺbkou. O mieste odprosteného od všetkého, čo ako členovia pokrokovej civilizácie poznáme. Mohol by to byť príbeh Colomba, či Magellana. Miesto by mohla byť aj iná planéta. Alebo iný čas. A možno sa Conrad narodil druhý krát ako Lem a napísal ten príbeh znova ako Solaris. A možno len opísal človeka, ktorý sa odvážil pozrieť do samého seba. Čo tam našiel sa dá opísať dvoma slovami. Odpoveď nájdete v knihe.

03.01.2022

Srdce temnoty není rozsáhlým románem, což asi většina čtenářů uvítá, protože čtení je to těžké, tíživé a velmi hutné. Skoro nic zde není řečeno naplno a vše si musí čtenář neustále domýšlet a převracet ve své hlavě. Kromě jiného je tento román jedním z prvních, ve kterých se kriticky pohlíží na zhoubu kolonialismu. I když jej Conrad nekritizuje přímo, poukazuje na temný střet evropské touhy ovládat s naprostou izolovaností a vládou temného světa venku.

17.09.2021

Skvělá kniha, těším se, až si ji zase přečtu. Neskutečná atmosféra.

05.08.2021

(SPOILER) INTERPRETAČNÍ SPOILER.
Ti schopní moci, krom moci vzdát se moci, přes mrtvoly jdoucí, vyšlou pěšce ošetřit svou investici. Pěšec, v úslužném předklonu, poslušen rozkazu, couvá od masivu stolu, drán džunglí supí, sune se pod klenbou stromů k pochybnému cíli. Co shledá v jeho stínech? Pohlcenou zrůdu, na trůnu ohnutých hřbetů kreaturu, tak podobnou Těm, jež ho sem, namířeným prstem vyslali; leč bez kravaty, atributu; takto nahá, odhaleně pravá, se zanícenýma očima. Politování hodná...Jak jen doma takovým nasloucháme.

Působivě obrazný příběh o jhem tlumeném hladu, jenž pohltí nás když usednem k veslu moci (nelakujte se, že byste byli jiní...spíš ještě bídnější; tu nemusíme měnit sebe, tu svět mění se dle nás; Kurtzovu bludu alespoň nechyběla organizační struktura a jistá primitivní velikost) Tragédie, jež ve své nejednoznačné, s možností vykoupení, co kočka s myší si hrající, zraňuje jak má; tu zaútočí, tu se stáhne a na závěr nenápadnou, leč o to hlubší ranou tne; donutí vás s vyřknutím ortele váhat. Hypnoticky budovaná atmosféra rozpadu fasády je svým vyústěním, místo aby se ukázala samoúčelnou, náležitě podtrhnuta a společně utvářejí znepokojivý, betonové džungli zrcadlo nastavující celek, jenž si své místo na literárních výsostech zasluhuje.

Při vší chvále Srdce doporučuju „zkušenějším“ čtenářům; nad touhle povídkou bych možná před desíti, patnácti lety akorát tak pokrčil rameny a šel o dům dál...Dle Hvězdného kodexu, který jsem si zavedl, a taky proto, že jsem zmlsán vizuálně vymazlenou a exponenciálně hypnotičtější orgií onoho rozpadu v Coppolově adaptaci „Apocalypse now!“ zůstanu na čtyřech akurátních ****

16.06.2021

Téma kolonializmu v Afrike ma zaujíma už dlhšie, no toto je moja prvá beletristická kniha zaoberajúca sa týmto úsekom dejín. Príbeh nie je nijako strhujúci, plynie pomaly, podobne ako pokojná rieka Kongo. Občas by však deju prospel nejaký ten vodopád. Čaro knihy spočíva v niečom inom, a to je Conradov jedinečný štýl. Pre vyšší čitateľský zážitok odporúčam čítanie na jeden, dva záťahy. Chvíľu totiž trvá kým sa naladíte na autorovu strunu, preto je škoda to prerušovať. Na knihe ma najviac prekvapilo, že je vtipná, to som absolútne nečakal. Do polovice knihy som si myslel, že to len zle chápem a to čo som čítal nemalo byť humorné, možno len v preklade to tak vyznelo. Ale potom som si všimol, že autor tie svoje ironické a satirické narážky v texte perfektne maskuje a do konca knihy to už bola hra na schovávačku. Podľa iných recenzií na túto knihu si začínam myslieť, že ostatní čitatelia hrali nejakú inú hru.

S knihou sa v posledných desaťročiach spája značná kontroverzia, mnohí ju totiž považujú za rasistickú. A ja si kladiem otázku: ako môžu byť na jednu vec dva úplne odlišné názory? Toto nie je o tom, či vidím pohár poloplný alebo poloprázdny, toto je o tom, že prázdny pohár vyhlásim za plný a plný za prázdny. Ja osobne som v knihe žiadny rasizmus nepostrehol, práve naopak knihu vnímam ako kritiku kolonializmu, no najmä ako ponor do duše jednotlivca a do jej temných zákutí. Hľadanie rasizmu v tejto knihe je len ďalšia ukážka nezmyselnosti tzv. cancel culture. Na veci treba nazerať v historickom kontexte a nie súčasnými očami.

Vyššie spomínané sa rozoberá v doslove Kristíny Kállay, ktorý je inak zaujímavý a obohacujúci, čo nebýva v doslovoch pravidlom. Veľkým plusom slovenského vydania od BRAKu je príloha so skvelými ilustráciami Jindřicha Janíčeka, jedného z mojich najobľúbenejších súčasných česko-slovenských ilustrátorov. Samotný príbeh je za štyri, ale jedna hviezda navyše práve za ilustrácie a celkovo za vydarené slovenské vydanie.

„Iba o vlások som unikol chvíli, keď som mal predniesť svoje posledné slová, a so zahanbením som zistil, že by som asi nemal čo povedať.“

9/10

Čo to chcelo byť? Nekonečné opisy, žiadny príbeh. Bájny pán Kurtz, okolo ktorého sa točí celý skromný dej, sa v knihe len mihne. Je oslavovaný ako Boh, ale pritom je to narcis, lúpežník a zvrhlý vrah. Mala kniha za cieľ vyjadriť nejaký pocit, skľúčenosť, boj človeka s temnotou života a bezútešnou vidinou smrti? V poriadku, pár myšlienok tam bolo, ale podať to formou ako v tejto knihe muselo vyžadovať buď duševnú nemoc alebo riadnu dávku narkotík.

25.04.2021

Ponurá novela s neopakovatelnou temnou atmosférou...Myslím si, že se tady Conrad nedotýká ani kolonizace, ani střetu divočiny a civilizace, ačkoliv se to tak možná na první pohled může jevit. Myslím si, že je to příběh člověka, který kdesi uprostřed džungle zůstane vlastně na pospas sám sobě, ačkoliv je obklopen mocí, bohatstvím, obdivovateli a uctívači, tak je osamocený a bezbranný vůči temnotě kterou si nese sám v sobě.

Na to jak byla tato kniha krátká, se mi zdála až příliš dlouhá. Neustále jsem se ztrácela - hlavně ze začátku. Jistě jde o originálně napsanou novelu s mnoha skrytými poselstvými mezi řádky, symboly a úvahami, ale bohužel je nějak nedokážu uchopit, rozhodně ne všechny. Vlastně ani nevím, co byl autorův záměr. Kritika kapitalismu? Zlo v lidstvu? Nebo něco, co mi úplně uniklo? Přesto jazyk je zajímavý a velmi oceňuji autorovu práci s přídavnými jmény.

Celkově se dá říct, že má kniha určitě spoustu kvalit jako literární klasika, ale obsahově je poměrně složitá. (Asi není nejlepší ji číst večer po náročném dni učení a soustředění). Budu se k ní muset za pár let vrátit a uvidíme.

"A v tom je možná celý ten rozdíl: možná že veškerá moudrost, veškerá pravda a upřímnost jsou stlačeny do toho nepatrného okamžiku času, v němž překročíme práh neviditelna."

25.11.2020

Absolutní skvost světové literatury. Polský aristokrat a námořník anglickým klasikem.

04.10.2020

Krátká, ale velmi hutná kniha plná skrytých významů. Mám pocit, že jsem vstřebal jen malou část, přesto jsem si čtení užil. A musím vyzdvihnout nádherný jazyk.

24.01.2020

Démonický příběh, který jedné noci vypadl z huby námořníku Marlowovi. Jazyk snový a zastřený. Nevybavuji si, že bych měl při dočítání nějaké knihy intenzivnější fyzické mrazení.

05.11.2019

Knížka, která se asi nedá uchopit po jednom přečtení. Pro mě nejsilnější stránkou jsou obrazy z divoké kolonizace Konga a úvahy o civilizačním nátěru, který se z nás dokáže za určitých okolností velice rychle sloupnout. Nedokázala jsem ale sledovat postavu Kurtze, která sice má být ústřední, ale pro mě (na rozdíl od filmu Apokalypsa) zůstala zvláštně nepochopitelná. Vč. toho, proč byl vlastně takovou legendou.

12.01.2019

Teprve tady na DK a pak na ČSFD jsem zjistila, že proslulá Apokalypsa Francise Forda Coppoly vznikla podle tohoto neuvěřitelného, pochmurného a děsivého Conradova románu. Tohle je velké čtení, s potřebou soustředění a vnímání každého autorova slova. Osobně si nemyslím, že je třeba číst mezi řádky, Conrad - alespoň pro mne - psal navýsost srozumitelně. Možná tomu napomohla moje vizuální představa plynoucí z Coppolova filmu, ale i tak se mi temný děj doslova odvíjel před očima. Asi se už na leccos z temné kolonizátorské minulosti dnešních evropských velmocí také pozapomnělo. A asi si málokdo uvědomuje, že právě z ní pramení aktuální problémy, s nimiž se stará dobrá (a ach, tak humánní!)
Evropa potýká. Podobné knihy by měly být povinnou četbou nejen ve školách českých, ale hlavně francouzských, britských, německých, belgických...atd.
Za mne plný počet a doporučuji.

24.01.2018

Když se namlsáte kvalitními zákusky, tak vám suchý chléb pravděpodobně nebude chutnat. Po přečtení knihy Severní vody od Iana McGuira mně Conradovo Srdce temnoty dost zklamalo. Tím ale nechci spisovateli ubírat na kvalitě jeho knihy, která vyšla v roce 1902 a určitě v té době svým čtenářů připravila dostatek napínavého čtení. Mne osobně nezaujala ani idea příběhu a už vůbec ne níže uváděná zhouba kolonializmu, které by mne oslovily tak v roce 1902-1905 Ale abych nebyl tak nekritický, lze nalézt v této uznávané knize i literární potěšení:,, Vypadalo to, jako by do kopce vláčeli své dva směšné stíny, nestejné délky, které se za nimi táhly vysokou travou, aniž by ohnuly stéblo..,, Na obálce knihy inzerované hrůzostrašné a hypnotizující příběhy v této knize nehledejte.

05.08.2017

Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu Apokalypsa a možná tím mé čtení bylo negativně ovlivněno a čekala jsem něco jiného. Myslím, že jsem celkem zkušený čtenář, který je schopen přelouskat cokoliv, ale tohle pro mě byla jedna z nejtěžších knih na čtení a čtenářský zážitek byl po poslední stránce rozpačitý. Každopádně obdivuju každého, kdo je na takové čtenářské úrovni, že si knihu vychutnal.

31.05.2017

Jen krátce: jedna z nejlepších novel všech dob a prakticky nedosažitelná meta všech těch, kdo se noří do nitra temnoty v nás.

Čtení:

1. 2008
2. 2013

15.02.2017

Kniha plná zvláštních přídavných jmen, hypnotického rytmu, všepronikajícího Chaosu, podávaného v malých dávkách. Rozhodně atmosféra.
Nevím, jestli je to kritika kolonialismu, západního myšlení nebo esej na téma člověk versus divočina, ale temnota, kterou v sobě máme od pradávna, z toho čiší.
"Plavba proti proudu té řeky připomínala cestování až kamsi do pravěku, k samým počátkům světa, kdy se na zemi vzbouřila vegetace a kralovat začaly veliké stromy. Prázdný říční proud, veliké ticho, neproniknutelný prales. Vzduch byl teplý, hustý, těžký a mdlý. Třpyt zářícího slunce nepřinášel radost."
Jako soundtrack toto: https://www.youtube.com/watch?v=5Bm9F3GFnik

31.01.2017

Cesta do nitra Afriky a lidské duše. A vlastně není jisté, kde je temno temnější. Ani se nedivím, že nikdo vlastně neví, co to Conrad vlastně napsal. Je to Kiplingovské "Musíme je civilizací zachránit před jejich barbarstvím"? Nebo je to jen zhnusení nad vypočítavým kolonialismem, který právě v Kongu (jehož jméno v celé knize vůbec nepadne) nabyl ve své zrůdnosti vrcholu. Ani z Conradova pozdějšího postoje to není patrné. Drží palce civilizaci, jejíž absence se na všech projevuje tak zhoubně, že by to i Londýnský doktor chtěl zkoumat? Anebo je fascinován primitivním despotismem, který propukne v člověku, když se mu dá moc. Nevím. Jeho postoj vidím v postavě Marlowa, který vše sleduje, chce pochopit a fascinovaně to vlastně nechápe. Pouze zapíská na píšťalu aby "poutníkům" odepřel potěšení z "lovu"...

„Abych nelhal, bílé místo to na mapě v té době už tak docela nebylo. Od mých klukovských let se zaplnilo spoustou řek, jezer a jmen. Přestalo být tou neprobádanou končinou, obestřenou rozkošným tajemstvím – tím bílým flíčkem, nad nímž může chlapec snít o slávě. Proměnilo se v končinu plnou temnoty.“

16.12.2016

Ačkoli ze začátku Marlowovo vyprávění může vyvolat představu dobrodružného příběhu, rozhodně se nejedná o nějaké jednoduché dílo plné akce s jasnou a přímou dějovou linií.
Nejen kvůli složitosti jazyka kniha není lehko stravitelná. Možná ale, že se její chuť dostaví až po delší době, kdy už jste rádi, že se vám podařilo knihu spolknout a teď už se vám pomalu rozkládá v žaludku.
Tak je to se mnou. Nemůžu napsat, že bych si čtení Srdce temnoty vyloženě užíval, ale zapůsobilo na mě. Silně.
Zejména díky velmi sugestivním "výjevům" - bledá postava na nosítkách, děsivě klidné meandry řeky, temné bubnování v pralese, tancující rohaté stíny v záři ohňů, divošská žena vztahující nahé hnědé paže nad proud temnoty...
Marlow / Conrad ve svém podivném vyprávění dokonce přeskakuje, používá retrospekci (flashbacky) i anticipaci (flashforward), zejména když mluví o Kurtzovi, protože na této postavě to vlastně do značné míry všechno stojí. Nepochybně jde o zajímavého člověka, navíc obestřeného jakýmsi kouzlem, také díky tomu, že se o něm dozvídáme z důmyslně roztroušených poznámek i dialogů v průběhu cesty. Vše se pak vzájemně osvětluje v krátkých vizuálních scénách.
A celé to samozřejmě plave v moři hlubokých filosofických otázek - Obstojí člověk sám proti sobě? Dokáže bojovat zápas se smrtí, zápas se svou vlastní duší? Vydrží vůbec pohled na své temné nitro?