gemi komentáře u knih

Pro člověka znalého popkultury osmdesátek a raných počítačových her je to naprosto orgastická záležitost! Člověk přitom nemusí být znalec, aby si tu nádhernou jízdu užil se vším všudy. Já taky neznám všechny ty hry a filmy, o kterých je v knize řeč, ale máme strejdu Gugla, ne? Takže jsem na každé druhé stránce guglil tu hru, tam film, přičemž jsem objevoval staré poklady, jako je třeba film War games, na který jsem se díky knize podíval.

Něco tak strhujícího jsem nečetl hrozně dlouho. Na čtečce jsem s obavami sledoval přibývající procenta a přál si, aby to bylo delší, ať ta úžasná zábava trvá co nejdéle. No ale nakonec jsem se konce dočetl a jízda to byla parádní.

Pokud by chtěl člověk rejpat, tak by jistě na něco přišel - některé akce jsou přitažené za vlasy, některé náhody jsou zcela nepravděpodobné apod., ale kdo by si chtěl kazit úžasný výlet brbláním, že jsou na blankytně modré obloze drobné bílé obláčky?

14 24.02.2019

Uf, tak konečně! Konečně mám to Kingovo opus magnum za sebou. Rok a půl trvalo, než jsem se skrz tu hromadu nekonečně nastavované kaše prokousal. Bylo to fakt utrpení, ale když už jsem byl za půlkou, tak jsem to přece musel dorazit, no ne?! Jinak bych to nemohl kritizovat.

Tento poslední díl jsem četl půl roku a musel jsem se do toho vysloveně nutit, tak jako snad nikdy do ničeho. To se naštěstí změnilo v poslední pětině knihy, kde děj dostane skvělý spád a závěr celé ságy je poměrně uspokojivý a na Kinga, který závěry neumí, je nadmíru dobrý. Prostě "Ka je kolo, které se otáčí...". Ale protrpět se skrz těch sedm bichlí (tisíce stran!) plných příběhové vaty za to fakt nestálo.

King sám říká, že u série Temná věž nejde o ten cíl, nýbrž o cestu. Pokud si ji dokážete užít, je to skvělé. Mě ale moc nebavila, s výjimkou druhého dílu, kdy Roland na pobřeží moře nacházel dveře a jeho svět se prolínal s naším. To bylo strhující. To ostatní bylo tak nějak zbytečně navíc.

A to všechno říkám jako veliký Kingův fanoušek. Jeho opus magnum je ale z mého pohledu něco úplně jiného - IT. Kam se na toto geniální dílo hrabe celá Temná věž. Takže hybaj zpátky k tomu, co tak skvěle umíš, sai Kingu - k hororům!

Naprosto tuctová a ničím nezajímavá detektivka. To je asi tak všechno, co k tomu můžu napsat.

08.05.2018

Almanach dobových fórů a vtípků, které přeneseně vykreslují atmosféru doby. Čtivo vhodné na cesty MHD či do vlaku, protože obsahuje krátké statě a nehrozí, že čtenář "ztratí nit". Nerozumím některým komentářům o tom, že jsou vtípky příliš vulgární. Takoví prostě jsme - děláme sprosté vtipy a nevidím jediný důvod, proč by tento fakt měli autoři publikace cenzurovat.

4 08.04.2018

Za tuto knihu jsem vlastně strašně rád - pomohla mi uvědomit si, jak skvělý život vedu.

Dva úspěšní podnikatelé si na více než třech stech stranách vzájemně masturbují svá ega. Většina kapitol obsahuje zcela obecné až banální rady, např.: "Pokud pracujete v obchodě, musíte umět prodávat." To by čekal málokdo! Celá kniha má lehkou pachuť podvodu na čtenáři, protože ji ve skutečnosti nenapsali Trump s Kiyosakim, ale jejich "stíny" McIverová a Lechterová.

O Trumpovi je známo (sám to několikrát veřejně prohlásil), že nikdy nepřečetl jedinou knihu, zato se rád a často dívá na televizi (hlavně na Fox News, což je obdoba české TV Barrandov). O jeho neschopnosti číst kolují legendy (někteří dokonce spekulují, že vůbec číst neumí), Youtube je plný videí s jeho projevy, ve kterých často dělá chyby, když má přečíst složitější výraz - číst tedy patrně umí, ale dělá mu to problémy. V této knize se naopak dočteme, že Trump spí jen 3-4 hodiny denně a "ušetřený" čas věnuje - pozor - četbě! Pod tíhou veškerých dostupných důkazů věřím raději jeho vlastním slovům, tedy verzi o televizi. Představa Trumpa jako "spisovatele" je potom zcela absurdní. jeho ghostwriterka si zaslouží každý dolar. Nezbývá, než si položit otázku - v čem dalším kniha lže, krom toho, že z pologramotného Trumpa (byť je nesporně úspěšným podnikatelem) dělá zapáleného čtenáře?

Celkově je kniha velmi rozporuplná. Autoři se snaží v člověku vzbudit dojem, že smyslem života jsou peníze a honba za nimi. Člověk by prý neměl diverzifikovat riziko a žít lehce pod úrovní, kterou si může dovolit (což je přesně to, co každý příčetný člověk instinktivně či vědomě dělá). Aby to ale nebylo tak černobílé, tak na str. 241 najednou Kiyosaki otočí: "Jako dospělí byste měli vědět, jaký životní styl chcete. Žádný není ani správný, ani špatný. Jsou důležitější věci než peníze." Předchozích 240 stran ale působí zcela opačně a životní styl, při kterém nehrají peníze prim, je téměř vysmíván, takže čert aby se v tom jejich poselství vyznal.

Kniha je navíc plná motivačních formulek typu "Nechcete-li věnovat svůj život vyhrávání, pochybuji, že máte šanci vyhrát na olympiádě nebo zbohatnout.", které mě docela slušně iritují, a to z několika důvodů. Předně - jejich cílem je člověka aktivizovat prostřednictvím toho, že v něm vyvolávají pocit viny za to, jaký vede život. Jeho život přitom může být sebevíc naplňující. Pokud při něm ale neoškubal dostatečný počet bližních a jeho konto nepřetéká, nemůže se považovat za "vítěze".

Další problém je, že černobíle dělí svět na pár vítězů a kohorty poražených, přičemž jako měřítko úspěchu používá výhradně stav bankovního konta. Pokud se někdo považuje za vítěze jenom proto, že má na kontě o nějakou tu nulu víc než ostatní, potom je mi jej docela líto. A to říkám jako člověk, který má peníze opravdu rád - dávají mi svobodu. Toto už je ale vysloveně fetiš.

Kiyosaki dokonce nabádá k tomu, aby se člověk vyhýbal lidem (!), kteří tento fetiš nesdílejí: "Napište seznam šesti lidí, s nimiž trávíte nejvíc času. Nyní zapište, z jakého kvadrantu (zdroje) čerpá těchto šest osob své příjmy. Je to kvadrant, do kterého chcete patřit i vy? Jestliže není, možná budete chtít změnit své přátele a najít si takové, kteří čerpají svůj příjem z kvadrantu, do kterého chcete patřit." Odporné poselství a snad nejhloupější způsob, jakým lze kádrovat svoje přátele. Naopak vynikající návod k tomu, jak se rychle a efektivně zbavit opravdových přátel a obklopit se kvazi-přáteli, kteří budou přáteli pouze do té doby, dokud to pro ně bude (finančně) výhodné.

Kniha obsahuje celou řadu chyb a působí, jako by ji snad ani neviděl korektor. Na str. 165 je např. věta: "Chcete-li se dozvědět více o tom, jak dostat kurzy finančního vzdělání do vaší komunity, navštivte ." A to je celé. Někdo tam nechal mezeru na webovou adresu, nedoplnil ji a zjistí to až samotný čtenář. Chyby jsou patrné na první pohled (viz tabulku na str. 319, která má očividně prohozené kvadranty "Povaha zapojení"), kniha má navíc otřesný český překlad.

Takže ještě jednou - tato kniha mi pomohla uvědomit si, jak skvělý život vlastně vedu. Uvědomil jsem si, že existuje spousta lidí, pro které nejsou smyslem života reálné hodnoty, ale pouhé prostředky (peníze) k jejich získání. Pokud k takovým lidem patříte, směle do čtení! Pokud ne, musím vás varovat - z určitých pasáží se vám může dělat až fyzicky nevolno (viz citovaný návod na to, jak se zbavit přátel).

Rozjezd je dosti vlažný, první třetinu knihy se snažíme pochopit psyché hlavního hrdiny, ale horor v klasickém pojetí bychom tam hledali marně. Ve druhé třetině se dají věci do pohybu a tu poslední lze označit za strhující, vč. absurdních "bubáků" (žokej) a příšer ve studni.

2 20.03.2018

Jaký je Puls? Inu, vezměte Svědectví (právě to se mi neustále při čtení vybavovalo) a osekejte jej o veškeré vedlejší vyprávění a hluboké charakteristiky postav až na samotnou akčně-hororovou dřeň a zbude Puls. V obou románech je nosným prvkem putování postapokalyptickou krajinou. Na rozdíl od většiny ostatních Kingovek se Puls nepárá s nějakými sáhodlouhými popisy, vysvětlováním a charakteristikami, ale jde rovnou na věc. Akce začne na první stránce a skončí na poslední, žádný oddech, žádná slabá místa, ale konstantní akce a napětí. Pokud máte rádi romány, kde se jde bez zbytečných řečí "rovnou na věc", pak berte Puls jako povinnou četbu.

1 20.03.2018

O hodně lepší než 4. a 5. díl, ale o hodně horší než 2.

Příběh se větví do několika paralelních dějů, což jej oživuje. Bohužel ne všechny tyto děje jsou stejně kvalitní a čtivé. Vlákno s Rolandem a Eddiem je skvělé - opět se dostaneme do našeho světa, a dokonce se tu mihne i sám King, což je velmi originální a osvěžující. Vlákno s pére Callahanem a Jakem taky není špatné. Naproti tomu ale vlákno s Mio-Sussanah je strašná nuda, člověk se musí vysloveně přemáhat, aby se tou schizofrenní břečkou proklestil.

V závěru je Kingův deník, tedy střípky ze života spojené s psaním Temné věže. Příjemná, osvěžující tečka.

Ještěže mám před sebou poslední díl.

09.03.2018

To byla zase nuda jako prase! V podstatě se to moc neliší od předchozího dílu, jenom jednu díru (Mejis) nahradila jiná (Calla). Putování za Temnou věží je zcela na vedlejší koleji, nikam se neputuje, protože se celou knihu zachraňuje jakási vesnice, po které neštěkne pes. Do tří čtvrtin knihy je to pruda s vidláky, kteří neustále pronášejí iritující průpovídky typu "Slyš mě, to žádám, říkám díky!" No peklo.

Lituji, že jsem tu ságu začal číst, protože krom výborného druhého dílu je to pekelný balast. Ty dvě zbývající ze setrvačnosti dorazím, ale už teď se děsím, že to bude pokračovat v podobném duchu... :-/

3 18.01.2018

Westernová soap opera. Pistolník byl hrozný, ale po přečtení toho dílu (a že jsem se musel do čtení nutit!) říkám - zlatý Pistolník. Úplně lituju, že jsem se do čtení Temné věže pustil.

Prvních 17 % knihy (čteno na čtečce, proto to vím přesně) ka-tet putuje za Temnou věží. Prvních 17 % knihy je napínavý, strhující příběh, který navazuje tam, kde třetí díl skončil. Pak ale King nepochopitelně přepne do růžové knihovny, která nejen že se do ságy vůbec nehodí, ale je příšerně nudná! Přes polovinu knihy King popisuje (nechtěně) směšné zdvořilostní poklonky čtrnáctiletých pubescentů, kteří při pozdravu vytrčují patu a oslovují jiné pubescenty zdvořilostním "sai" přídomkem. Navíc všechny postavy neustále všechno opakují ("...udělal jsem to, to jsem tedy udělal..."), což je po chvíli neskutečně protivné a otravné. Obyvatele Mejisu - ty venkovské, maloměstské křupany - jsem z duše nenáviděl.

Příběh nabere spád až ve třech čtvrtinách knihy, kdy se po několika stovkách stran zhmotnělé nudy (konečně!) začne něco dít. Pak už je to dobré. Do té doby jde o čiré utrpení.

Vždy jsem tvrdil, že King je fenomenální romanopisec. Jeho povídky stojí za starou bačkoru, ale čím je dílo delší, tím je lepší (viz geniální To či Svědectví). S temnou věží ale přetáhl strunu. Co by vydalo na delší kapitolu, to King roztahá do tlusté bichle. Poznávacím znamením Temné věže je to, jak neúnavně popisuje nejmenší detaily, zatímco příběh jako celek se ubírá jenom velmi, velmi pomalu. Příliš pomalu.

King sám v průběhu tvorby Temné věže tvrdil, že neví, jak se bude příběh odvíjet dál. Tomu zcela věřím a z díla je to cítit - jakoby zoufale vařil omáčku a čekal, až z ní něco vzejde. V této knize to bohužel trvalo několik set stran.

1 14.11.2017

Definitivně slabší než Tři vyvolení, kteří balancovali na hranici pistolníkova světa a našeho reálného světa. Tři vyvolení byli strhující, zatímco Pustiny ubíhají relativně pomalu. Oba světy se tady sice znovu prolnou, ale zdaleka ne v takové míře.

26.09.2017

Mnohem lepší než Pistolník, vypadá to, že se vyplatilo jej protrpět. Odbočky do životů postav byly ale místy poněkud únavné. Tento díl je oproti fantasy Pistolníkovi téměř čistokrevné sci-fi (což je dobře!) a na rozdíl od něj je čtivý a poutavý.

2 11.08.2017

Suverénně nejnudnější a nejhůře napsaná Kingovka, kterou jsem kdy četl (a četl jsem jich desítky).

Je napsaná zvláštním způsobem, ze kterého je patrné, že autorovi šlo mnohem více o formu (demonstraci lexika) než o příběh samotný. Dlouhá, kostrbatá souvětí jsou přecpaná příslovci a kvazi-básnickými obraty, které velmi ruší a kniha se výsledku strašně špatně čte. Podotýkám, že jsem četl knihu, kterou King po roce 2000 zrevidoval a proškrtal o stovky dalších zcela zbytečných adjektiv a příslovců. Bohužel neškrtal dost razantně. (Navíc jsem to četl v angličtině, což bylo peklo, protože polovině těch obskurních výrazů by nerozuměl ani rodilý mluvčí.) Dočetl jsem to s odporem, a pouze proto, že si přečíst celou Temnou věž a bez úvodního dílu by to jaksi nebylo ono.

Jen doufám, že recenze nelžou a další díly jsou jiné a mnohem lepší.

Jen na okraj - King se pozoruhodně, až úchylně často zaobírá pistolníkovým rozkrokem a sexem. Holt, psal to dvacetiletý juhan a je vidět, na co při tom myslel...

4 03.08.2017

Další z knih, které popisují "obecně známé", přesto však jakoby zapomenuté či ignorované pravdy, které vedou ke spokojenějšímu a plnějšímu životu.

1 25.07.2017

Důstojné završení trilogie o detektivovi Hodgesovi, jeho partě a magoru Hartsfieldovi. Není tak strhující jako druhý díl, ale do popředí vstupují sci-fi prvky a hlavní roli stejně jako v prvním díle hraje Brady Hartsfield.

Český překlad je bohužel poznamenaný úchylkou překladatelky Lindy Bartoškové, která má obsedantní potřebu referovat o pánských botách jako o "střevících", kteréžto označení se už dobrých dvě stě let nepoužívá. To ale Bartoškové (ani nakladatelství Dobrovský - BETA) nevadí. Čtenář může být vlastně rád, že Bartošková nepoužívá výraz "škorně". Je velká škoda, že takto kazí Kingovo dílo a nutí čtenáře místo nad příbehem dumat nad myšlenkovými pochody překladatelky.

3 13.07.2017

Kniha je trošku nevyvážená. Zatímco první třetina je v zásadě populární "physics for dummies", druhé dvě třetiny jsou o poznání méně stravitelné a vědecké. (Čteno v anglickém originále.)

1 16.06.2017

Knihu (I. vydání) mi dala babička, bývalá učitelka, s tím, že jako učitel si ji musím přečíst. Učinil jsem tak a rozhodně nelituji.

Je napsaná polodokumentárním způsobem, tj. obsahuje střípky ze života jedné učitelky, které dávají dohromady velmi autentický obraz života v dané škole, plného každodenních absurdit, (bez)naděje, drobných radostí i osobního naplnění. Styl, jakým je napsaná, nahrává občasnému čtení. Kdykoli ji můžete odložit a znovu se k ní vrátit, aniž byste "zapomněli, oč šlo". Jde tam hlavně o atmosféru, a ta ve vás zůstane. Krátké statě dělají z knížky ideální čtivo do dopravních prostředků.

Rozhodně to není komedie, u které by se člověk hlasitě chechtal, byť k frašce nemá místy daleko. Pro mě, jakožto VŠ učitele, to bylo velmi zajímavé čtení.

08.06.2017

Úvodní část knihy je velmi zajímavá a uvedené myšlenky za skoro sto let nezestárly ani o minutu, což beru jako další důkaz, že čas je relativní. :-)

3 13.04.2017

Tuctová detektivka. První dvě slova, která mě po dočtení napadla. Má spád, čte se dobře, ale to je všechno. Žádné "šokující závěry", žádné geniální konstrukty ve stylu devíti malých černoušků, nic takového se nekoná. Vraha jsem znal ve 3/4 knihy, a to rozhodně nejsem žádný Herlock Sholmes!

Kniha je zajímavá z jiného pohledu (pozor, možný bojler!) - je to naprosté panoptikum. Jednou z nejnormálnějších postav je deliriózní alkoholička, která si nepamatuje polovinu života a netuší co se sebou. Postavy, které se zdají být idylické, jsou ve skutečnosti štětky, psychopati, popřípadě psychopatické štětky.

3 10.03.2017

Obdobně jako u prvorepublikové Byli jsme a budem jde o popis reálií, tentokrát z doby "protentokrátu". Poučné čtení a dějinná fakta, na která bychom nikdy neměli zapomenout.

27.11.2016