Vlci z Cally

Tady mě pan King velmi zklamal. Miluju Sedm statečných, takže mi to přišlo jak přes kopírák. Navíc mě vůbec nebavila linka s Otcem a návraty do New Yorku. A těch rádoby náhod, které nejsou náhody... Líbilo se mi jen posledních 100 stran, což je ukrutně málo.

"Už-je-tam a už je to,
zasaď kořen, hop na to,
hop-ala, hop-ala,
ať je velká úroda..."

V pátém dílu Temné věže z roku 2003 se opět vracíme k hlavní dějové lince. Zajímavostí je, že tento díl i dva následující King napsal a vydal ihned po sobě, jako by chytil inspiraci a snažil se vše zakončit. Jak zmiňuje v předmluvě k Pistolníkovi, svou roli v tom částečně hrála i jeho vážná nehoda - ale o tom příště!
Roland a jeho ka-tet pokračují dál po stezce Paprsku. Jednoho dne je vyhledají obyvatelé městečka Calla Bryn Sturgis, které vždy jednou za generaci postihne pohroma - z nedaleké Hromové tišiny vyjíždějí Vlci na šedých koních a unášejí vždy jedno z dvojčat, jež se v Calle velmi často rodí. Když se jako na zavolanou blízko městečka objeví naši pistolníci, místní se rozhodnou se s jejich pomocí Vlkům postavit. Mezi usedlíky se najde i bývalý kněz Donald Callahan, postava z románu Prokletí Salemu, který po boji s upíry prošel do Rolandova světa, a pistolníkům vypráví svůj příběh...
Kingovy romány obecně a Temná věž obzvlášť jsou tak komplexní a propracovaná díla, že se nedají popsat pár větami. To samé platí i pro Vlky z Cally, kteří patří mezi nejdelší knihy ze série. Kromě dějové linky v Calle se tu objevuje mnoho dalších vrstev (ochrana růže na opuštěné parcele v New Yorku, Callahanovo vyprávění i těhotenství Susannah/Mii), ale příběh si pořád zachovává neskutečnou čtivost. Tentokrát je tu i spousta odkazů na moderní popkulturu (např. Star Wars, Marvel, Harry Potter i sám King). K samotnému útoku Vlků se velmi dlouho schyluje, ale nakonec proběhne jen na posledních cca 50 stranách - ačkoliv je boj akční, je poměrně stručný a čekala jsem epičtější bitvu s více zvraty. Otevřený konec a epilog vám pak nedovolí nic jiného, než jen otevřít další díl...
No a doporučení? Pokud jste na cestě za Temnou věží došli až sem, tak neváhejte a pokračujte dál. Jen bych před tímto dílem určitě doporučila si nejdříve přečíst Prokletí Salemu!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Pátý díl Temné věže přináší další zastavení na pouti Rolanda a jeho ka-tet. Tentokrát se ocitají ve vesnici sužované tajemnými „Vlky“ a musí čelit nové hrozbě. King opět dokazuje, že vyprávět umí – mistrně kombinuje western, horor i fantasy a nechává postavy růst a vyvíjet se. Tempo je rozvážnější, ale atmosféra a napětí fungují skvěle. Další silný díl v jedinečné sáze.

Tento díl na mě působil o něco slabším dojmem. Děj se dost často opakuje a má pocitově pomalejší tempo, což ztěžovalo udržení pozornosti. Navíc jsem neměla pocit, že by se příběh výrazně přiblížil samotné Věži, která je hlavním cílem celého putování.

Jedna věc je jistá - jako by mu nic nevycházelo podle jeho přání. Jeho osamělost a vnitřní únava se v tomto díle prohlubují a čtenář má možnost lépe porozumět jeho psychickému stavu.

Naše skupina se ocitá ve vesnici Calla Bryn Sturgis, která je sužována zvláštním prokletím – každou generaci je unesena poloviny dětí. Roland a jeho ka-tet se rozhodnou vesničanům pomoci.

Kingova rozevlátost je pro mě někdy fakt složitá, ale kněz Callahan, byl příjemnou vsuvkou, která pro mě děj oživila.

Vlci z Cally jako westernová pocta zahalená hávem žánrového mišmaše.

Jsem překvapen, ale pátý díl Temné věže mne nečekaně odsunul k menšině těch méně spokojených.
A důvodů je víc. Ten hlavní je autorova viditelná snaha dostat do jednoho dílu příliš mnoho z toho, co se mu v hlavě při tvůrčím aktu urodilo a mne to přiznám se trochu zahltilo a počas celého čtení ne a ne si vše spojit v nějaký jednotný a sympaticky uhlazený literární komplet.
Přílišná rozvláčnost je důvod druhý a byl by mnou odpuštěn, ale jen dech beroucím závěrem... jenže ten nepřišel.
No a poslední důvod je fakt, že po předchozím retrospektivním díle jsem už pravda čekal i nějaký ten citelný posun směrem k Temné věži... také marně.

Sečteno, beru tento díl jako Kingovo drobné klopýtnutí v sérii, které zdaleka nemá sílu mne odradit od čtenářského putování k Temné věži. A kdo ví, snad na konci přičtu tomuto dílu zpětně větší důležitost.

Vlci z Cally boli v mnohom podobní predchádzajúcej knihe Čarodej a Sklo. Takmer celá kniha sa odohrávala na jednom mieste a ka-tet sa k Veži nepriblížil (aspoň nie geograficky). Ak mi však na Čarodejovi a Skle trochu prekážalo pomalé tempo, tak pri Vlkoch som takýto nedostatok nepociťoval. Asi to bolo spôsobené tým, že nešlo o rozprávanie príbehu z minulosti, ale aktuálne prežívanie Rolandovej družiny. Okrem toho bol príbeh obohatený o rozprávanie Callahana, ktorého prítomnosť je už sama osebe obohacujúca. Jeho putovanie po Amerike po udalostiach Salem's Lot boli pútavé a pokojne by vydali na plnohodnotné pokračovanie tejto knihy.
Ďalej oceňujem aj odbočky do New Yorku, ktoré vždy ozvláštnili príbeh a prepojil ho s ďalšími udalosťami a postavami. Zároveň to bola príjemná zmena od Cally, čo určite prispelo k tomu, že sa dej nestal jednotvárnym. Prispeli k tomu však určite aj postavy, keďže asi prvýkrát som nemal pocit, že vďaka ka všetko dobre dopadne a sú chránení božou rukou. Každá z postáv si prechádzala svojimi problémami, čo viedlo k napätiu medzi nimi samotnými. Všetko to viedlo k vyvrcholeniu v závere knihy, kde sa okrem rozdelenia ka-tet uskutočnil aj veľký boj s Vlkmi. Na druhú stranu však musím priznať, že som čakal nejaký komplexnejší plán a epickejší súboj. Problém to ale nebol, lebo aj všetko, čo tomu predchádzalo, bolo zábavné a pútavé. S knihou som sa nikam neponáhľal. Čítal som pomaly a vychutnával som si to. Teším sa na posledné dva diely a som zvedavý, ako sa autorovi podarilo zakomponovať samého seba do príbehu.

Poznáte ten pocit, keď vás kniha neustále rozčuľuje, s každou prečítanou stránkou pocit rozčarovania rastie, ale napriek tomu pokračujete v čítaní? Nuž, presne tak som to mal s Vlkmi z Cally. Príbeh sa neposunie ani o centimeter bližšie k Temnej veži, len s časom to pekne máva, posun raz sem, raz tam. Jednoducho, pán King po automobilovej nehode potreboval naplácať na stránky knihy všetko, čo ho ťažilo, lenže je to presne ako s Jamesom Hetfieldom, keď sa potreboval vykecať z alkoholovej závislosti a Metallica vydala album St. Anger, ktorý sa nedá počúvať, len rozčuľuje. Okrem toho má kniha 770 strán a to čakanie na niečo, čo sa odohrá na 30tich stranách, to je necelých 5% z celkového nákladu, ktorý je však pomerne riedky. Škoda, ako celok sklamanie, ako samostatný western, celkom v pohode.

Jo ! Tahle série má pro mě rozhodně stoupající tendenci. Pistolník byl celkem fajn, Tři Vyvolení ani Pustiny mě příliš nezaujaly. Nicméně u čtvrtého dílu jsem se už rozhodoval mezi 4 a 5 hvězdičkami. Tenkrát jsem dal čtyři. Teď jsem měl stejné dilema, ale nyní jsem se rozhodl pro pět. Zatím nejlepší román z Temné Věže a s chutí se vrhám na Zpěv Sussanah.

Sním či bdím ? Je to sen. Totéž ráno, tentýž den, ale ted už jsme jinde, je to jiná vesnice ...
Provázanost s celou ságou a nejenom ,ale i s celým knižním vesmírem. Světem autorovým i s nevyhnutelností osudu svého života. Tenké červené linie napasované s westernem jako takovým, stejně tak s knižními poctami či filmovými narážkami. Každý ovlivněný každým. Kurosawa Leone Sturges King ...
Vrstevnatý styl a zase jakoby něco jiného. Nostalgie a celková košatost z toho jenom číší. Tak proč z toho nejsem paf a nestavím pomyslný pomník. Popisnost rozvláčnost. Jak si k tomu sedne ,tak píše. Jasně ! Vím. To je to co děla Kinga :) Za všechno může mé porouchané Ka. Jsme hloupý a umřeme.Chtěl jsem zvolat : boží. Takhle jenom smekám imaginární rádiovku,ten kdo umí,kaju ,kaju se mistře :) Zatím jen porovnávám,asi chyba. Předešlými díly nastavena latka vysoko. Asi hold ta povídkovost v první pětce mi sedla více. Až vše uvidím z odstupu a v souvislostech, snad pochopím. Nezanevřel jsem a i právě proto ,ihned sahám po dalším dílu. Pořád mě to bere,jednoduše to žeru. Vo tom žádná.
Ustupte, jen ustupte nebut prašná cestičko. Dobrý junák ted ted tebou jde chce poznat svět maličko ...

Paráda, všechna čest celé sérii, absolutní magnum opus.
Spíš mě trápí český překlad, který po čtvrtém díle dále upadá. V pátém díle byla Margaret dcerou toho starého mnicha, v šestém je to už vnučka. Stejně jako Šroubové oko ze čtvrtého dílu se tady jmenuje jinak..
Hvězdu samozřejmě neubírám kvůli překladu.

Paráda. Rychlost děje tak akorát, pěkně houstnoucí atmosféra techno-westernu, budování pastičky a velmi povedený finální boj. Takhle se to dělá. K tomu prostřihy do New Yorku, které nezdržují a celému ději přinášejí další a další díly skládačky. Já jsem spokojen. Teda skoro spokojen, klidně bych uvítal delší pasáže s techno tématikou.

Tato sága je naprosto jiná než vše ostatní, co jsem od autora zatím četla. Po velmi pomalém rozjezdu u Pistolníka to teď už sviští a příběh vás dostává do kolen rozsáhlostí, propracovaností a gejzírem nápadů.
Vlci z Cally je Sedm statečných a la King, což znamená hlavně čtivý příběh a výborné popisy. King opravdu umí. V tomto dílu nejsou žádná hluchá místa, příběh se odvíjí naprosto samozřejmě, je tu spousta nečekaných odkazů na knihy a filmy nejrůznějších žánrů a potěší také výrazný vývoj postav.
Moc mě to bavilo a stále mě nepřestává udivovat autorova fantazie.

Nikdy bych nečekal, že se zrovna v Temné věži dočkám odkazů na úplně jiné knihy či filmy z diametrálně odlišného žánru a období nebo dokonce zmínky děl samotného autora. Ale vlastně u Stephena Kinga by mě to nemělo vůbec překvapovat. Vlci z Cally jsou si v mnohém podobní s předchozím Čarodějem a sklem, jen jsou méně rozvláční a namísto vyprávění jsem se dočkal dalšího vývoje hlavních postav. Chvílemi je to opět totální mindfuck (jakože Zlá Tonka, Salem...), na což si už asi začínám i zvykat. Jen si říkám, čeho se dočkám v dalším dílu, Hobbitů, Darth Vadera nebo Kleopatry?

Já už vlastně nevím co psát, abych se pořád neopakovala. Jasné je, že tato sága je něco unikátního a mně velmi blízkého. Naše skupina se opět vydala na cestu, ale moc daleko nedošli, protože byli požádáni o pomoc lidí z městečka Calla Bryn Sturgis, kterým Vlci unášejí děti a vrací je jako skoro nepoužitelné šmejdy. To je rámec tohoto dílu, ale během něj si stihneme párkrát odskočit do New Yorku roku 1977, přečíst si o osudech otce Callahana poté co opustil Jerusalem's Lot a strachovat se Susannah. Poznáme městečko, ve kterém si naši poutníci na malou chvíli užijí "obyčejného" života - spánek v posteli, klučičí přátelství, ale i strach a napětí z toho, co budou muset vykonat a obětovat na jejich další cestě k Temné věži. Moc se mi líbí, jaký muž se stal z Eddieho ve srovnání s tím jaký byl, když se dostal do Středosvěta.. Tato kniha se četla úplně sama, žádná hluchá místa, děj ubíhal závratnou rychlostí a to, že dlouho připravovaná bitva s Vlky zabrala jenom pár stránek mi nevadí. Tak nějak jsem to i čekala.. Moc se těším na další díl, protože jsem zvědavá jak se děje, místa, události a osudy všech možných postav budou proplétat dál. Protože to, co tady pan King vymýšlí mi chvílemi hlava nebere, ale strašně mě to baví a proto říkám díky.. :-)

Dobrá kniha která vás posune dál na cestě k Temné věži.

Přestože poněkud předvídatelné, musím uznat, že opět naskočil děj, který souvisí se zápletkou celé ságy. Celé pátrání se opět posunulo, přestože se celá kniha v podstatě odehrává na jednom místě. Kéž by nastolený směr pokračoval.

Moc nechápu, jak se to někomu mohlo líbit míň než Čaroděj a sklo, ale každý máme své chutě a moji to uspokojilo opravdu moc.

King se snažil hrát tajemného. Identitu vlků, kdo je zrádce nebo obětování jedné z postav by však uhádl dozajista každý, kdo kromě Dášenky v životě přečetl alespoň jednu knihu. Nemastně bohužel dopadla i závěrečná bitva. Místo hutné česnečky s bramborem, sýrem a krutóny jsem dostal slabý slepičí vývar, do kterého někdo omylem nasypal grilovací koření (světelné meče, Zlé Tonky, Orizyny talířky).

I přes řadu výhrad jsou Vlci z Cally atmosférickým pokračováním, u kterého se rozhodně nebudete nudit. Opakovaně jsem žasl, jakým způsobem King propojuje jednotlivé dějové linky, rozvíjí hlavní postavy a otevírá řadu nových odboček. Říkám díky, sai.

(SPOILER) Vlci z Cally patří k těm částem ságy, které do značné míry nejvíce těží z westernového jádra, okolo nějž je příběh Rolanda Deschaina z Gileadu vystavěn, zároveň však v sobě nese i notnou dávku sci-fi a zárodky aspektů, které jsou na autorově magnum opus kritizovány nejvíce (k těm se ještě dostaneme). Dochází zde také k prohlubování fikčního universa.

Stephen King je spisovatelem, který často a rád prokládá své knihy odkazy na jiná díla. Dokonce by se dalo říci, že se prakticky všechny jeho knihy odehrávají v jednom universu, v jehož středu se (nepřekvapivě) tyčí právě Temná věž. Najdeme zde ale i úsměvné narážky třeba na Harryho Pottera. Ve Vlcích z Cally jsme toho svědky v podobě příchodu jedné velmi zásadní postavy z upířího románu Prokletí Salemu (a sice prokletého otce Callahana), jehož příběhová linka v něm zůstala neuzavřená. A ukončena bude právě v průběhu Rolandovy cesty k věži (a nejen to Callahan zde odvypráví vše, co se mu od událostí v Prokletí Salemu až po jeho setkání s Rolandem, Eddiem, Jakem a Susannah stalo). Bývalý kněz bojující s upíry se totiž stává součástí pistolníkova ka-tet (osudem svázaného společenství).

Pátá část je především velkou poctou klasickému westernu (zejména pak legendárnímu snímku Sedm statečných), zároveň však v sobě nese varování před vlivem technologie (roboti) a je jedním z nejdůležitějších románů ságy. Stane se zde toho opravdu mnoho zásadního. Je tu rovněž poprvé v rámci série zmíněn Stephen King. Zároveň tu dojde na scénu, v níž si jedna z postav uvědomí, že je jen postavou v něčím literárním díle, což je dosti zajímavý motiv

Po Osudovej trojke druhá najlepšia knižka série. Aj keď sa jedna o pomerne hrubú knihu, dej ma slušne tempo a mini príbeh otca Callahana je taktiež pútavý.