gemi komentáře u knih

Lisey a její (nudný) příběh...
Hmm, příběh Lisey vlastně není nudný, je jenom značně nedramaticky naservírovaný a nebýt lehkého sci-fi nádechu, byl by také zcela banální. Už samotný název ve mně budil představu spíše růžové knihovny než hutné kingovky, a mé obavy se bohužel naplnily. V první třetině knihy je nuda tak strašná, že se přes ni prokoušou jenom ortodoxní fandové. Kingem nepolíbení knihu hodí do kanálu a po jiné už nesáhnou. Kdyby se ořezaly nekonečné melancholické flashbacky, prázdné plky obstarožních sester a dalších několik stovek stran obsahové vaty, zbylo by akční jádro (s již avizovanou banální zápletku, okořeněnou troškou sci-fi), které by vydalo na hubenou povídku. Takovou odpolední jednohubku. Nemohu uvěřit tomu, že po peckách typu Osvícení či To mohl autor vyplodit tak děsivě nedramatický škvár. Pokud totiž ještě ve 3/4 knihy uvažujete nad tím, jestli ji vůbec dočíst, nebo raději zahodit, musí být cosi shnilého ve státě dánském.

5 31.05.2016

Ale jo, no tak proč ne. Je to srdceryvné a vcelku i zajímavé čtení, které patří k tomu jednoduššímu a jednohubkovitějšímu z mistrova pera.

1 31.05.2016

Ve městě se objeví záhadný krámek s ještě záhadnějším prodavačem, který má pro každého něco, bez čeho prostě nemůže existovat. Pokud jste někdy snili o nějaké věci, tady je k mání. Ještě podivnější než tento fakt je ale samotný Leland Gaunt, majitel obchodu a prodavač. Od začátku vám bude jasné, že to není jen tak obyčejný prodavač, budete si lámat hlavu co je vlastně zač a bude vás to bavit. Stejně jako sledování řady komplotů, akcí a reakcí, které zamoří město. Myslíte si, že když někomu provedete nevinný žertík, tak se přece nemůže nic stát? Tak to se budete divit...
I přes tradičně divný kingovský konec se jedná o jeden z nejlepších románů autora.

4 31.05.2016

Myšlenka je velice silná a značně převyšuje formu sdělení, což je vlastně dobře. U "bestselling" expertů vieweghovského typu tomu bývá naopak. Velmi zajímavá myšlenka "udržitelného životního stylu" a spokojeného života obecně. Většinu života totiž trávíme v práci, která nás nebaví, abychom mohli kupovat věci, které nepotřebujeme.

2 06.05.2016

Na Kinga jde o velmi jednoduchý, přímočarý a vcelku krátký thriller. King umí lepší a delší. A platí, že čím delší, tím lepší.

2 05.05.2016

Na zachycení kvalit této knihy by bylo zapotřebí popsat mnoho stran textu plného slov začínajících na „nej“. O tomto díle totiž nelze hovořit jinak než v superlativech, protože je po všech stránkách (téměř) dokonalé. Kniha chytne hned po startu. V první třetině představuje charaktery hlavních hrdinů a pak nabere takový spád, že vám to nedá spát. Kolikrát jsem už už chtěl jít do hajan, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem končila kapitola, to prostě nebylo možné...

Kniha není příliš dlouhá, nenechte se mýlit prvním dojmem. Je to přesně naopak. Když jsem byl ve třech čtvrtinách, trápila mě jediná věc – že už to brzy skončí a já se s tou partou, kterou jsem si mezitím tolik zamiloval, budu muset rozloučit (pravý opak Liseyina příběhu, u kterého jsem se modlil, ať už je konec). Těch víc než tisíc stran je prostě málo!

Dílo má ještě jednu zajímavou vlastnost. Dočetl jsem jej v létě 2009 a teď, o rok později, mám stále všechno v až překvapivě živé paměti. Tak silně a hluboce se mi tento brilantně provedený kousek vryl do paměti. Příjemné bylo i to, že se většina děje odehrává v červenci a srpnu, s uvedením konkrétního data u kapitol, a mně se shodou okolností dařilo číst tak, že reálné datum plus mínus korespondovalo s tím románovým (letopočet byl pochopitelně jiný).

Pravda, na konci se mezi hlavními hrdiny odehraje cosi, při čem jsem dlouho kroutil hlavou a ptal se sám sebe, jestli by skutečně dvanáctiletá dívka tímto způsobem řešila silné emoční vypjetí, na druhou stranu nejsem dvanáctiletá dívka a nikdy jsem nebyl nucen jít po Tom, protože To nešlo po mně. Faktem je, že King je trošku úchyl a podobné expresivní popisy více či méně obskurních dějů jsou k vidění téměř v každém jeho díle.

Nejvyšší hodnocení obvykle nedávám, protože vždycky se může objevit něco, co bude ještě lepší. Pravdou ovšem je, že nic takového jsem zatím nečetl.

6 04.05.2016

Moje první Zeměplocha. Průmka, jaro 1998 a neskutečný příval humoru v podání T. Pratchetta, který nastartoval okamžitou závislost.

1 04.05.2016