francouz komentáře u knih

Byl to typický Patrik Hartl, jako vždy si nebral servítky, co se vztahů týče, takže slabší povahy to určitě opět nedají, hold princové na bílých koních jezdí v malinko jiných knížkách.
I když na druhou stranu, tak jak to podává autor, tak to není, rozhodně žádné, každý s každou, ale je to trošku víc otevřené než se někomu může líbit. Já mám autorův styl rád. Mám rád i delší časové úseky, které většinou autor zpracovává. Tentokrát to bylo pouhých 52 týdnů, zato však našlapaných životem, který si hodl někdy nebere servítky, a míří přímo do srdce, nebo někdy do jiných partií...
Na druhou stránku musím říci, že mě předchozí knížky asi bavili o malinko více, než tato poslední, i když se jako vždy četla sama.

24 27.01.2019

Je to až k nevíře, číst dvě knížky po sobě, od naprosto odlišných autorů a psaných v jiné době, budou mít jeden stejný prvek, který bych od američanů, opravdu nečekal.
Jedná se totiž o ústavu, kterou v porovnání s naší a jím podobným, je asi jako byste chtěli porovnávat jízdní vlastnosti embéčka a mercedesu. Ano oboje má kola a volant, ale to asi tak všechno, tím další podobnost končí.
Procházel jsem knihovničku, co další bych četl, a padl mě po dlouhé době do ruky L.Child a jeho Jack Reacher. To je postava, kteoru mám rád, tedy tu knižní, nikoli tu filmovou, která se liší prakticky vším.
Reacherův naprostý klid, chladný kalkul, za každé situace, to je to co člověk obdivuje. Že to doputuje k očekávanému finále, je jasné hned na začátku, ale to určitě nikdo autorovi nabude vyčítat, protože jinak je to klasická jízda až do konečného finále, kdy Reacher končí na nějaké neznámé silnici, kdesi v americe. No prostě klasika se vším všudy.

17 18.01.2019

Je to taková ta typická americká jízda za pokladem. K tomu se dozvíme i něco malinko z historie, která se váže zejména k ústavě, kterou velmi často citují nejrůznější politici, jako tu nejdokonalejší ústavu na světě. A ejhle, ona se některým američanům né úplně líbí.
hlavní hrdina je borec, bez bázně a hany, k tomu mu úspěšně sekundují i bývalý prezident, což je opravdu trošku bizardní a pro mě né úplně uvěřitelné, ale laskavý čtenář promine.
Jinak to celkově lepí a směřuje to ke konečnému vyvrcholení, takže je to poměrně pohodová jízda.

13 18.01.2019

Tak toto je první knížka od pana Kulhánka, kterou jsem četl, navíc úplně běžně nečtu takové řežby. Je to opravdu neskutečná jízda, která se navíc částečně odehrává v naší matičce Praze.
No musím říci, že kdyby mě někdo řekl, že budu číst knížku o upírech, tak bych ho považoval za blázna, protože takové ty seriály v TV, ani nevím jak se jmenují jdou úplně mimo mě. A já tuhle knížku přečetl a opravdu jsem byl nadšený. Ano na začátku, to vůbec nevypadalo, že bych na konci fandil upírovi, protože Noční klub, jako tajná historická organizace, mě opravdu vtáhla do děje.
A le to jsem opravdu netušil, že se budu dívat jak tady levituje hlavní hrdina a budu napnutý, jestli se mu podaří utéct. Ejhle ono to, a to hlavně díky autorovi perfektně zafungovalo. Děkuji za lekci a už se těším na pokračování.

29 18.01.2019

Přiznám se, že mám velmi rád válečnou litaraturu jako takovou, ale toto bylo silné kafe i pro mě, člověka, kterého jen tak něco nerozhází.
Možná je to dáno , i tím, že je to v době nedávno minulé, že jsme i místy bojů na koci devadesátých let projížděl.
Je zde krásně vidět co s lidmi udělá sílící nacionalismus a populismus. I když žijeme v době poměrného blahobitu, na rozdíl od našich dědů a pradědů v první polovině 20 století, tak se zde najde někdo , kdo strhne davy.
A , že jsme spolu sedávali v jedné hospodě, chodili spolu do školy, proháněli společně holky, všechno zapomenuto. Ty jsi sousede nejhorší nepřítel a je třeba z Tebe dostat i mučením, a toho je zde poměnrě dost, tu jinou národní strunu. A pak tě pohodit společně s dalšími do nějakého neoznačeného hrobu.
Musím říci, že to bylo opravdu drsné. K tomu se naplno ukázalo, jak je OSN, EU a další naprosto k ničemu. A naši politici, no to raději ani nemluvit.
Když si k tomu ještě pustíte písně z alba Dead winter dead, které pojednává právě o tom, naprosto nádherném, ale v té době nejzapomenutějším městě Sarajevu a o tragediích , které se zde odehrávali, tak máte ještě dlouho o čem přemýšlet a rozhodně se všem těm populistům a podobným vyhnout obloukem.

20 05.01.2019

Musím souhlasit s některými komentáři, že první polovina knížky, kde se jednotlivé postavy představují byla lepší než ta druhá, kde se již lecos dalo očekávat.
Na druhou stranu námět je takový typicky český, my jsme prostě takový, občas víc švejkovský než bychom si asi přáli, ale tak to prostě je. A ten situační humor je dobrý, ale nesmí ho být tuny, pak nefunguje alepspoň na mě 100%.
Prostě v Čechách to není náhoda, že pro Vás pracují lidi, kteří se na svoje místo vůbec nehodí, což je přesně vykresleno i zde.
Jsou to opravdu pěkně vykreslené kreaturky, a hraběcí rodinka, kde každý má svoji nezaměnitelnou roli, ať už je to jako vystřižený strýček Skrblíkpan Hrabě , nebo opájející se paní hraběnka priceznou Dianou a k nim Marie III , no prostě, i když té knížce chyběl větší tah na branku, tak na druhou stránku se to četlo pěkně .

25 05.01.2019

Tak tohle jsem opravdu nečekal. Díky databázi jsem opět narazil na velmi zajímavého spisovatele.
Máte rádi Phila Marlowa ? Já tedy rozhodně patřím k jeho obdivovatelům a zároveň i "Drsné školy". Ano Lars jako by mu z oka vypadnul, ale navíc se pohybuje po Praze a hláškuje stejně neuvěřitelně jako Phil. Zejména ten jeho vnitřní hlas, to jak je najednou všechno jinak, nebo tam někde vzadu cinkal zvoneček, ale já...
Navíc Daniel Gris do toho všeho přidá i klasický čeksý humor... Víte mi šijeme uniformy na lidi , řekli 140 kg borci....
To, že si dá očas panáka Jacka, to je OK, ale to daleko podstatnější je, proč mu vlastně říkají Lars. To je pouze přezdívka. Ano na začátku nám prozradil jak se ve skutečnosti jmenuje, ale nikdo ho nezná jinak než jako Larse, a to je přece podle bubeníka Larse Ulricha z mojí oblíbené kapely Metallica.
Takže o to mám tohodle borce ještě radší, a musím říci, že jsem si tuto knížku opravdu užil a byla to opravdu nejlepší knížka roku 2019, zatím je totiž druhá, ktrerou jsem letos přečetl...
Ale doopravdy, jestli bude další pokračování, tak už se nemůžu dočkat, těch hlášek, písniček a konečně zápletky, která byla možná malinko čitelná, prostě jako ta sexbomba, která na Vás vyvalila ty svoje melouny a Vám bylo jasný, že takto to přece nemůže skončit...

28 02.01.2019

tak jsem si opět dal nějaké to předsevzetí, a jendo z nich je, že se budu v knihovně také dívat na klasiky a nejeom dívat, ale , že si mnohé znovu přečtu.
Jedním z prvních, který na mě kouknul, byl E.A. Poe. Ano jeho knižky mají tu správnou, občas až děsivě tíživou atmosféru, jsou psány, krásným slohem a utíkají ke svému konci jako splašené.
Ne jinak je tomu u totho dílka, které je opravdová klasika. Ano možná na někoho moc těžkopádná, na někoho dokonce možná málo drsná, ale kdo chce tak si to svoje najde. A ano, v tomto případě je to o hledání, o hledání možností, psychyckých i fyzikých ( nevím jestli by to někdo vůbec byl schopen takto podat) a konec, no, ten je prostě z pera klasika....

27 02.01.2019

Dominik Dán opět nezklamal. A parta, která se opět vrací, tak trochu na začátek, kdy ještě Krauz byl spíše takové trošku lepší začátečnické ucho, kdy mu navíc chybí jeho nahrávač Chosé, má co nabídnout.
Tentokrát je zde opět fabulace na super téma, tou je příprava rozdělení republiky, kdy jsou Češi o krok napřed, protože ten co je u kormidla se těm, kteří u něj byly 40 let malinko vymknul kontrole a je těžké ho řídit. Proto je zde Canis, který nezapře operatice. Zejména scéna s vyplňováním tiketu a prověření pravé totožnosti dělníka, by se určitě vyjímala i u jiného klasika špionážních knih, Iana Fleminga.
No prostě ta kniha má vše co je potřeba, možná jenom to, že znáte vraha trošku dříve, než je u autora běžné, Vám udělá nějakou tu vrásku na váři, ale to je tak všechno, protože jinak to opět lepí dohromady.

23 02.01.2019

Předcházející díl mě namlsal, takže jsem se hned pustil do pokračování. Tentokrát se vracíme na místo činu, na místo, které je oběma legionářům, naprosto známé. Ano jsme zpět v Británii, protože v Římě je půda příliš horká, a oba hrdinové si nadělali opět mocné nepřátele, takže proš se neschovat na konci hranic říše.
Bohužel až sem zasahuje moc lidí, kterým naši hrdinové šlápli na kuří oko.
A opět je to otázka osobní statečnosti, protože jeho nový podřízený ho neuznává a celá kohorta stojí za starým velitelem. Tak musí zejména Cato napnout všechny síly a osobní statečnost, aby ukázal, že je hoden velet kohortě, musí nakonec podstoupit i tu nejtěžší zkoušku, ale to by nebyl Cato aby do toho nešel...

14 30.12.2018

tentokrát je to opravdu úplně jiná jízda. Stáváme se účastníky něčeho co by mohlo připomínat začátky tajných služeb, akorát ve hře nejsou moderní hračičky, ale pouze důvtip a rozhodnot hlavních postav.
Tentokrát se kluci museli vrátit do Říma jako řadový pretoriáni, což není úplně jednoduché pro někoho, kdo je zvyklý dávat rozkazy a nikoli je přijímat, zejména když to jsou rozkazy, které ukazují na naprostou neschopnost těch, kteří je dávají. Ano stát se velitelem i v minulosti nezáleželo jenom na tom, zda si to zasloužíte, ale zda jste ochoten píjmout roli, která je pro Vás určená.
Takže tentokrát to nebylo o tom postavit se hordě nepřátel, ale najít a usvědčit zrádce a při tom občas zachránit císaře. já jsem se bavil.

16 30.12.2018

Mám rád, když se několik dějových rovin spojí do jedné. A Steve Robinson toto umí poměrně rutinně.
To že to byla rutina, byla na druhou stránku trošku slabina této knížky. Navíc se mě nestává často, že bych tušil, kdo stojí za vraždou od začátku. Většinou zírám jak většině čtenářů je jasné, kdo to udělal od 10 stránky a já na to příjdu až 10 stránek před koncem...prostě autor se tentokrát nesnažil něco zakrývat a postavil zajímavou zápletku, zejména když jsme se vrátili těsně před vypuknutí první světové války. Něco tomu chybělo, ael jako celek to drželo pospolu.

23 30.12.2018

SPOILER
No tak tentokrát, opravdu nevím kdo je ten hodný a kdo je ten zlý. Autor se tentokrát pustil, do boje s ekoteroristy, ale v době, kdy všichni vidíme, že opravdu změny přicházejí, tak se nám moc nechce věřit těm hodným.
Navíc ta jako láska hlavního hrdiny se Sarah, mě přišla opravdu trochu ujetá. Dvákrát ji zachránil ze spáru smrti a ona na něm začíná poznávat něco, co v něm nikdy před tím neviděla.
Je to takové až moc prvoplánové. Bohužel víme kdo je ten zlý a kdo je ten hodný, včetně kamflace se zmizením hlavního mecenáše. Kde jsou další hodní, proč to nechávají jenom na těch 4 statečných, proč se nezapojí další kolečka mašinerie.Tentokrát, bych řekl, že těch nejasností je zde na můj vkus poněkud hodně.

14 16.12.2018

Tak to je další pecka z pera pane Pelce. Je to opět velmi intenzivní zážitek, který nás tentokrát poslal do Slovesnké vesnice za druhé světové války. Ta byla nejdříve jenom vzdálená kulisa, ale všem nám je jasné, že tot tak nebude až do konce.
Hlavní hrdina, je kluk velmi citlivý, který často rozebírá svoje pohnutky s někým, kdo již není mezi živými. A to je opravdu velmi zajímavé, nahlížet do vnitřního světa, který je někdy jendoduchý, jindy komplikovaný, ale hlavně, je zde.
Cesta k partizánům je opět krkolomná a je jasné, že směřuje k finále, které nebude úplně běžné, což je na druhou stranu u tohoto autora normální. Je to někdy opravdu trochu psycho, ale i ta doba, do které je děj zasazen, nebyla běžná.
Četlo se to velmi pěkně.

14 16.12.2018

Opět je to nezkutečná jízda, kdy nečekaně povýšený Cato, chce dokázat, že je na správném místě, a chce ukázat, že si zaslouží svoje nové místo. Jenže protivník, je i tentokrát velmi prohnaný a našim hrdinům se úplně nedaří.
Je to opět pohled do jedné z dalších provincií Říma, tentokrát do Egypta. A jehle z moře jsou opět u legie a mají pomoci porazit Nubíjce.
Opět vidíme to co je naprosto běžné. Osudy tisíců podřízených má člověk, který vůbec není schopen toto docenit a prakticky pro udržení svého posatvení hazarduje s podřízenými, jako by to byli figurky na šachovnici.
Naštěstí jsou zde naši hrdinové, kteří se ocitnou v situaci, ze které by se většina liidí potento, ale oni jako obvykle najdou cestu ven.

16 16.12.2018

Tentokrát osud zavál naše hrdiny do mojí tak trochu srdcové záležitosti a to je ostrov Kréta, který mám prakticky prozkoumaný celý a, kde na Vám všude dýchá pohodový přístup k řešení problémů ( někdy je to, ale k vzteku ) , spousta krásných historických nebo přírodních úkazů. proto jsem si tuto knížku vyhutnal ještě o trochu více než předcházející díly.
Tento díl, byl první, kdy nemuseli hrdinové bojovat s klasickou byrokracií a neochotou hodnostářů, kdy mohli rozhodovat samostatně. Bylo to velmi zajímavé setkání s někým, koho jsme již v minulých dílech potkali a pouto lásky gradovalo několikrát velmi poutavě.
Proto i nyní šahám po dalším pokračování...

14 09.12.2018

No tak jako obvykle, boj o moc, zákulisní intriky, silný nepřítel a naši hlavní hrdinové přesně uprostřed. Ano oni si to nevybrali, ale byli vybráni, protože jsou jednoznačně nejlepší. Opět to byla nadhérná jízda, tentokrát okořeněná zamilovaností Cata, který tak jako u bojových povinností našlapuje opatrně a zlehka. Což nebývá u vojáka úplně obvyklé, ale v podání Cata je to přinejmenším roztomilé.
Hrdinové, kteří mají magnet na nejzapeklitější okamžiky, se opět s umem a bravůrou dokáží postavit i proti neprosto nesmyslným rozkazům nadřízených, kteří vidí jenom svůj prospěch a jdou za ním, ať to stojí co to stojí. Což je bohužel palarela se současnou i když obrovsky vzdálenou dobou, kdy si někteří mocipáni jdou za svým a nekoukají nalevo nebo napravo, protože oni přdce neodstupí....
Takže mě to tak zaujalo, že jsem se netradičně hned vrhnul na další díl...

14 09.12.2018

Já mám přístup Jaroslava Rudiše k životu velmi rád. Je to naprosto nekonvenční, bez zábran, je cesta hledání sebe sama.
Opět je v knize ta touha po vlastní katarzi, to, že zavřete dvěře a začnete naprosto nový život, který si chcete stavět podle svého, hledáte a možná nacházíte.
Samozřejmě i zde nacházíte, je zde spousta skvělých gegů z nichž jsem si tedy velmi užil hlavně tři fáze stavu s ženami, kontaktýrung, následován montýrungem a někdy přecházející v demontýrung. prostě s nadhledem ukazuje, jak někteří nahlížejí na svět. Opravdu jsem se bavil.

15 01.12.2018

Opět jsem se začetl do knihy, která vyšla téměř před sto lety, a znova mě trošku zamrazilo nad tím, jak je stále aktuální a žasnu jak autoři ať je to Bradbury nebo Huxley píší o něčem, co je aktuální takovou dobu.
Ano je to hraní si na Boha, na to jak jsme schopni se povýšit nad matku přírodu a určovat jak bude svět fungovat. Je zde krásně vidět, že svět kde by bylo mnoho alfu by prostě nemohlo fungovat, protože intelektuál se prostě bude neustále ptát, bude bádat a bude chtít změnu. A to je to čeho se všechny centrálně řízené státy podvědomě bojí, a žádnou změnu nechtějí připustit.
Proto je tak jednoduché vštěpovat gamám a dalším, že změnu vlastně nechtějí a jakýkoli jenom trošku závan je špatně. Proto musíme neustále chodit a vysvětlovat všem, kteří se bojí změny, že to je přeci vývoj, který nejde zastavit, a je třeba se na něj připravit. Proto je tato kniha opravdu velmi silné poselství i po tolika letech a chtěl bych ji doporučit, ale Ti co by si podobné knížky měli přečíst , tak určitě neučiní.

24 01.12.2018

Já prostě Rytíže z Vřesova ať je to Beneš, který jasně ukazuje jak se má chovat jakýkoli nadřízený, jde prostě rovnou na věc a slíbí svým podřízeným slušné chování, zvyšování kvalifikace a za to odpovídající náhrady. A v tomto případě je opravdu jedno jestli je to ve 14 století, nebo v 21 století, zásady platí vždy stejně.
A nemohu samozřejmě opoměnout Wolframa, rytíře bez bázně a hany, který vždy příjde s řešením, které jde přímo k jádru věci.
za tím vším mocenský boj se vším co k tomu patří, vlivní žádají o pomoc jiné vlivné, ale Ti mají starostí sami až na hlavu. Mladý Jan, je ovšem rozhodný a nebojí se ukázat. Ano je to taková trošku pohádka, ale taková milá, že mě bylo na konci líto, že nemohu dál sledovat cesty obou hrdých válečníků. Takže , i když zde byly občas náznaky, něčeho co by zde nemuselo být, nemohu si pomoc, už čekám na další pokračování...

20 01.12.2018