Říkají mi Lars

Četlo se pěkně a líbilo se mi jaký měl dej spád a byl i vtipný už se těším na další díl.

V první řadě děkuji za poskytnutí knihy v rámci #spoluprace
@grada_cz @cosmopolis_cz @cosmopolisya

Kniha je poměrně útlá a příběh odsýpá svěže bez zbytečného okecávání. Styl autora byl víceméně strohý, ale zas zde nejsou hluchý místa, nestihnete se u knihy nudit.

Lars miluje Metallicu, och jak já mu rozumím. Asi je jasný odkud mu vznikla přezdívka, protože jinak se narodil jako David.
S tím, co Lars dělá se neztotožňuji. Jakože v případu, který řešil jsem byla na druhé straně a bylo mi toho člověka vyloženě líto.

Nicméně jak to tak bývá, nic nejde podle plánu, i kdybyste rok plánovali jak danou věc provedete, vždy se najde zádrhel nebo problém. Stačí, aby v plánu bylo víc lidí.

U příběhu jsem se opravdu nenudila, zajímalo mě jak se vyřeší případ s Dorou, Danem i Goldem. Celou dobu jsem byla napnutá jak struna metalového sóla.

Konec mě překvapil. Zatím teda nevím, zda budu v sérii pokračovat, ale poslední slova evokují, že to bude ještě zajímavý!

3,75/5

IG: @tera_cte

Dávám plný počet hvězd i když si další příběhy Larse nepřečtu. Není to můj šálek kávy i když musím uznat, že jsem ten příběh přečetl rychle.
Byl jsem zvědavý jakou další sérii pan Goffa vymyslel a docela jsem se těšil na sedm příběhů Larse když jsem ho i díky filmu objevil, ale jak už jsem psal tenhle styl mě úplně nebaví. I když tím neříkám, že to není dobře napsané. To bych jinak plný počet hvězd nedal.

Byl jsem mile překvapený, pěkně to odsejpalo, nic složitýho, docela rychle jsem to přečetl, opravdu jsem si myslel, že to bude kdovíjak přehnaný. Nebylo, bylo to fajn.

Pěkně se to četlo, písmo nejmíň 14 bodů, velkorysé řádkování, gramáž papíru jak za první republiky. Slupnuto za odpoledne, žádná velká námaha, literatura nikde, takže proč ne, taky jsem zdlouhavější pasáže proskakovala. Figury jak z komiksu Káji Saudka, ale humor a občasné záchvěvy lidskosti z toho dělají přijatelné čtení. Zápletka nijak zvlášť originální, ale z komentářů Larse vyplývá, že se o ni nikdo ani nepokoušel a jen ovtipnil, co už tu párkrát bylo.
Čtení do vlaku či někam, kde se nejde tak dobře soustředit.

Svižné letní čtení na pláž. Týpek, co opustil policii, provozuje bar, tříská do bicích, pije Jacka Daniel'se na ledu a srší humorem suchým jak saharský písek. Asi v polovině ten písek trošku zadřel motor, tak jsem sázela aspoň na finále.
Přesto, že jsem autorovi v jiných řadách tolik na chuť nepřišla, tady jsem mu fakt věřila.
Chyba lávky. Jako celek, zejména vzhledem k podivnému závěru, to až takový zázrak není.
Ale na Martina Hofmanna se stejně asi kouknout půjdu a některý další díl série v létě třeba u polskýho moře nejspíš zkusím .. .. .. .. třeba příště bude líp :o)
ČV 2026/19

Lars je bývalý policista, teď soukromý detektiv, drsný a sebevědomý chlap se spoustou kontaktů, který dokáže zařídit cokoliv. Oddechová nenáročná detektivka se spoustou vtipných hlášek. Docela mě to bavilo, zkusím i další díly.

Miluju detektivky a přiznám se, že Larse jsem poznala až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že bude film. A jelikož jsem díky hlavnímu představiteli věděla, že na film půjdu, tak jsem si první díl Larse dala.
A pokud dle anotace víte, do čeho jdete, tak nemůžete až tak nadávat. Typický týpek s hláškami, drsňák díky motorce, bubnům a bouchačkám, ale srdce na pravém místě. A o tom to je!
Knížku jsem si užila a s vědomím Hofmanna jsem si utvářela Larsův obraz. A líbil se mi, fakt dost.
Nechala jsem to plynout, příběh se odvíjel v pohodě, nenuceně a zajímavě. A jelikož nejsem potvora, tak mě závěr nenapadl. Prostě slušná detektivka. A rozhodně si dám i další díly.

Ač primárně nejvyhledávám tento žánr, tak Lars je na první dobrou super oddychovka, ve které budu rád pokračovat dalšími díly

Omlouvám se, ale přečetl jsem jen několik stránek. Je to tím, že nesnáším tzv. hovorovou řeč. Ta je hovorová možná v Praze a velké části Čech, ale (zatím) není hovorová např. ve Zlíně nebo v Ostravě. Ale co není, může být. Pokud budeme číst takto napsané knihy, tak se "mejdlo", "slepejš", "bejt či nebejt" apod. prosadí i tady na Ostravsku.

Jo, jsem to já, drsnej chlápek, co mu říkají Lars. Mám trochu pochroumaný svědomí, nicméně přátelství je pro mě veličina, pro kterou se dostanu do pasti. A pak koukám jako toulavý pes na hajnýho! Naštěstí celý to mý dobrodružství skončí tak, že se můžeme sejít znovu, až se pustíte do druhého dílu příhod z mé kariéry soukromého očka!

A tak to taky je :-) Náramně dobře napsané, česká drsná škola, humoru přehršel, napětí a na závěr malé překvapení, tedy alespoň pro mne. Doporučuji a pokračuji druhým dílem.

Začnu číst a představuji si hrdinu Larse jako Vé-molu, kniha je plná jeho dokonalých "Lelatek", tetování, značkových hodinek, Metallicy a alkoholu o kterém nemáte ani páru. Jenže Larse si po pár stránkách prostě oblíbíte, už kvůli humoru, kterého je v knize fakt požehnaně.

Taková fajn jednohubka (za jedno odpoledne to má člověk přečtené, nemusí u toho přemýšlet).

Rozjelo se to pěkně, zajímavej týpek, slušný hlášky, dobrý pití a muzika mýho mládí...
Ale do háje, co ten konec?

Tohle vypadalo tak slibně! Drsný český policajt (na film s Hoffmanem se těším), hudba, bary,... Potenciál ale nenaplněn. Rozuzlení jsem tušila, spousta vedlejších zajímavých postav, které ale vůbec nedostaly prostor, škoda. Lars si trochu celou dobu sedí na vedení. No a ten konec?! To bylo co? Skvěle se to četlo, ale výsledek rozpačitý.

Skvěle napsané. Moc mi to bavilo.

(SPOILER) Drsňácký hrdina s drsňáckým vzhledem, drsňáckými vtípky a drsňáckou muzikou… Ale jinak vlastně celkem fajn chlap se zálibou v naditých dámských výstřizích a whisky na ledu.
Vlastní řízná krimi z Prahy mě ale zase tak neohromila a závěr taky moc ne. Jako celek to samozřejmě dobře funguje, fajn žánrovka, to musím ocenit, i když tento druh četby zase až tolik nemusím. A co mě trochu mrzelo, řízná krimi z Prahy se odehrává v Praze jen podle obálky; konkrétní lokace, které v knihách vítám, se tady nevyskytovaly…
Závěrečná scéna mi trošku připomněla – pozor SPOILER – závěrečnou scénu v jeskyni ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Tak trochu…

Pozn.: Životopis autora Daniela Grise na přebalu knihy zase tak moc vtipný není… Tím spíš, že víme, že jde o autora, který je znám spíš jako Martin Goffa.
Jinak se mi na autorovi líbí, že dovede psát různým stylem; Miko Syrový, novinář Terence, detektiv ve výslužbě Arnošt Milota a třeba i dětská, trošku historicky-výchovná Parta a cesta proti času, kterou jsem četla s vnučkou. Pokaždé trochu jiné, jako by psal jiný autor; jiný hrdina, jiný styl, jiné tempo, jiné vtípky, jiná hudba…

Špatně se mně kniha četla kvůli "čecháčskýmu" dialektu. To už raději slovenština.

22.12.2025

V podstatě taková tuctová zápletka u které si čtenář už ze začátku říká jak to asi nakonec dopadne. Předvídatelné a místy nezáživné.
Vykreslení Solomona by se v dnešní době určitě líbilo Grétě a dalším, kteří vehementně mávají tím zelenobíločerněčerveným hadrem nad hlavou a hulákají něco o řece a moři.
Ale za zmíněné pecky od Metallicy dám nakonec ty tři hvězdy a něěěěkdy si možná pustím další díly.