Říkají mi Lars

03.08.2018

Je mi jasný, že Daniel Gris je pseudonym a upřímně je mi jedno kdo to ve skutečnosti napsal, i kdyby to po večerech slátal Okamura s Roznerem. Mně se to prostě líbilo fakt moc a dlouho jsem se u něčeho tak nepobavil. Přečteno prakticky na jeden zátah za odpoledne / večer. Skvělá a sympatická postava Larse, dobře a jasně vystavěný příběh a atmosféra. Dobře investovaných 250 Kč a doufám, že to jedním Larsem neskončí a budu mít šanci pořídit další díly.

28.07.2018

„Náhody neexistujou a na to, abych v ně věřil, jsem jich zorganizoval až příliš.“
Ať už se pod pseudonymem Daniel Gris skrývá kdokoliv, rozhodně nejde o žádného nováčka. Stylistika je čistá, znatelně vypsaná, neklopýtající v minovém poli zvaném hovorová čeština. Díky tomu jazyk netahá za uši a dialogy znějí přirozeně, což se následně odráží na uvěřitelnosti postav, stejně jako kulis, ve kterých se pohybují. Soukromé očko Lars je navíc (i přes pochybnou vizáž „nenápadného“ detektiva) správně živelnou figurou, nepodbízející se čtenáři nastylizovaným chováním opravdového hrdiny.
Dalším kladem je zápletka, rozehraná se suverenitou profesionála, jenž ví jak zaujmout a nebojí se to použít. Jednoduchá osnova má přitom blízko k povídce, až bych si nebál říci, že autor měl zpočátku jasnou představu o úvodu a závěru, a všechno mezitím vytvořil jen proto, aby příběhu dal nějaký obsah. Výsledkem je velmi slušný moderní thriller, s perfektním noirovým epilogem, který mě pobavil jako už dlouho nic.

28.07.2018

Jeden bývalý polda, toho času soukromé očko. Jedna banální zakázka na inflagranti fotečky prasečinek nepohodlné manželky. Jak jednoduché to mohlo být, kdyby se to celé neotočilo posraným navrch... Kniha "Říkají mi Lars" je pro mne další letošní zjevení na poli české detektivky. Způsob stavění příběhu bude jistě povědomý každému, kdo je nějakým způsobem políbený noirem, či starou drsnou školou detektivky. Ono totiž, kdyby v příběhu nefigurovala moderní technika, bylo by jej možné zasadit právě do zlatého věku zmíněných žánrů. Máme tady soukromé očko, úplatné policajty, milionářského páprdu a neodolatelnou femme fatale. Jen místo jazzu zde mnohem častěji hraje Metallica... Jak uvedl komentující "encyklopedie", tato kniha je krimi jednohubka, která opravdu nemusí zachutnat každému. Mě se knížka hodně líbila, převážně však až ve své druhé polovině, jelikož ta první se mi zdála až zbytečně rozepsaná. Tím však nechci říct, že by to v první části bylo nějaké špatné čtení! Dále jsem už při pohledu na obálku asi čekal větší divočinu a drsnou nadsázku, ale v tomto ohledu je příběh mnohem více realistický, za což jsem ale osobně mnohem radši. Na prvotinu vážně dobré a čtivě napsané... tedy pokud ovšem jde skutečně o prvotinu, protože kdo ví, kdo se skutečně skrývá za jménem Daniel Gris? :)