Všem sráčům navzdory

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Padesát kapitol formou reportáží, rozhovorů, kritických esejů a osobních reflexí přibližuje tragické chvíle bosenského lidu v letech 1992 - 1996 a sugestivně líčí příběhy sarajevských intelektuálů i všední starosti prostých obyvatel. První původní kniha na toto téma u nás ukazuje dobu, kdy se celá civilizovaná Evropa obrátila k válečnému konfliktu na území Bosny a Hercegoviny zády. Autor podrobuje ostré kritice nejen západní velmoci a jejich představitele (včetně těch našich), ale především alibismus, cynismus a voyerství lidí, kteří nechtějí vědět o problémech druhých. Zpravidla však do té doby, než začne hořet jejich vlastní dům....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77788/vsem-sracum-navzdory-77788.jpg 4.5148
Žánr
Literatura faktu, Válečné, Historie
Vydáno, G plus G
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (36)

Kniha Všem sráčům navzdory

Přidat komentář
Deia
20.12.2020

Táto kniha je relatívne tenká, ale veľmi bohatá na informácie. Ja som o konflikte v Bosne a Hercegovine (a aj v celej bývalej Juhoslávii) toho veľa nevedela, tak som sa tešila na nové informácie. Dostala som ale trošku niečo iné, ako som čakala.
Kniha je hlavne o ľuďoch. O ľuďoch, ktorí žili v ostreľovanom meste, často desiatky dní bez vody, bez elektriny a bez plynu. Bez jedla. O ľuďoch, ktorí prežili mučenie. A nie všetci prežili.
Kniha mi spočiatku prišla trošku chaotická, keďže o tomto konflikte som veľa nevedela. Veľa informácii som si dohľadávala. Ale nemyslím, že je to na škodu. Kniha sa ináč číta celkom rýchlo, jednotlivé kapitoly sú krátke. Ale to, čo sa v nich píše... Stále ma prekvapí, čoho všetkého sú ľudia schopní. Ako sú schopní niekoho mučiť, zabíjať deti, ženy, starých ľudí... a to bezdôvodne. A ešte keď si uvedomím, že toto sa dialo v Európe relatívne nedávno. Tiež ma zarazilo, že zvyšok sveta nechal tento konflikt tak dlho pokračovať, kým voči nemu zakročil.
Som rada, že som sa k tejto knihe dostala a určite si ešte nejaké knihy o tejto vojne vyhľadám a prečítam, pretože mali by sme o tom vedieť.

amaenium
04.11.2020

Těžko se mi ke knize vymýšlí nějaký komentář. Určitě mě obohatila o informace, co se v Bosně a Sarajevu za války odehrávalo, jak probíhala, obsahovala malé kapitoly zdánlivě ne tak podstatných dat jako hesla po budovách Sarajeva a nebo vtipy, obsahovala kapitoly, které se mi těžko četli, kdy vojáci uřezávali prsty malým dětem a pak obsahovala spoustu politicky vysvětlujících kapitol, ve kterých jsem se ale bohužel ztrácela. Spoustu základních informací jsem si musela dohledat a pustila jsem si o válce v Bosně i dokument, avšak dohledávání těchto základních informací není žádná chyba knihy.


petrarka72
18.09.2020

Vynikající, strašná a potřebná kniha. Možná mne částečně přiblížila pochopení konfliktu, kterému jsem nikdy nerozuměla - a při vědomí těch záměrně stupňovaných hrůz v tom, co je schopen člověk udělat člověku, jsem snad ani rozumět nechtěla. Je dobré znát informace - a je dobré znát kontext: bylo by nehodné českého novináře, kdyby si byl vědom českého zahraničně politického přizdisráčství a nenapsal o něm. A čtenář začne jinak vnímat i současné události, třeba ty spojené s cestou na Tchaj-wan - a hanba ho fackuje...

Misshell1
13.05.2020

Po dovolené na Balkáně jsem se rozhodla knihu zakoupit, protože mě zajímala tématika.

ZuzaP
11.05.2020

Uf

--------

Žít v Sarajevu naučí člověka myslet na detaily. „To, že vidíš na kopce nebo do baráků přes frontu, znamená pouze jedno - stejně tak, s dalekohledem na pušce ještě líp, tě odtamtud může vidět ostřelovač.“ První lekde. Před dvěma lety jsem ji vnímal jako brutální černý humor. „Nikdy nebuď na ulici sám. Vždycky se drž za někým a buď o trošku opatrnější - ostatní okolo tebe jsou totiž pohodlnější terče. Vždycky přemýšlej tak, jako bys stál na druhé straně ty a musel bys vyhodnocovat šance, do koho se strefíš. A nikdy nezapomínej, že kromě ostřelovačů tě mohou zabít i granáty. Ty neukecáš.“

„Na začátku války jsem si schovával vyoperované střepiny a kulky jako suvenýr. Když jsem toho měl kýbl, vyhodil jsem to“

„Nejhroznější je vracet se mezi živé. Jednou jsem se po týdnu v mokrém podzimním Sarajevu, špinavý, zarostlý a unavený, dostal zpátky do Prahy. Za několik málo hodin. V Záhřebu jsem z prázdného nákladního letadla ze Sarajeva jenom přeběhl k odbavení pravidelné linky do Prahy. Ráno jsem ještě viděl a cítil válku. Měl jsem ji v očích a v hlavě. A teď jako bych přistával na jiné planetě. V zablácených botách, s těžkou neprůstřelnou vestou a přilbou namísto příručního zavazadla, jsem mezi cestující nezapadal. Celou dobu jsem předstíral spánek, abych nemusel s nikým mluvit a trhat celofán z připravených svačinek. V autobusu z pražské Ruzyně do centra jsem bezděky naslouchal rozhovorům kolem sebe. Kdo má nové boty... a co šéf... a ta kráva nám řekla... Potom někdo ukončil debatu naprosto nevinným výrokem: ,Já bych ji za to zabil.' A ostatní se začali smát. Vystoupil jsem o stanici dřív a zbytek došel pěšky. Nebyla to jejich vina - a nebyla to ani moje vina. Jen se dva cizí světy, dva těžko spojitelné části člověka, až příliš rychle přiblížily k sobě. Dalo se to stihnout za čtyři hodiny. Čtyři hodiny mezi skutečným zabíjením a světem, který předstírá, že o válkách nic neví, že války nejsou, a pokud ano, tak jenom mezi hloupými divochy.“

„Na přelomu roku 1992 jsme bez jediného přerušení neměli plných dvě stě dní žádnou elektřinu. Stro sedmdesát dní jsme byli úplně bez plynu. Za první dva roky války jsme zůstali tři sta dní bez dodávek vody.“

knedlik
09.02.2020

Okolnosti konfliktů na Balkáně mi zůstávaly po strašně dlouhou dobu skryté a vlastně jsem se o ně nikdy nezajímala. A přitom takové aktuální téma, tak nedávná historie děsu a hrůz...
Jan Urban vydal knižně své zážitky z první linie z dob obléhání Sarajeva ve formě reportáží a zpovědí tamních, od světa, elektřiny a zdrojů odříznutých občanů. A dá se čekat, že to nejsou dojmy a zážitky snadno stravitelné. Z každého slova knihy čpí rozčarování a smutek nad faktem, jak snadné je přestat být člověkem a jak nepoučitelní vlastně všichni jsme. Zároveň je všude patrná nekonečná bezmoc - ve světě, kde za provázky chaoticky tahá někdo jiný a následky si nesou nevinní.
Kniha si neklade za cíl historicky a objektivně popsat konflikt na Balkáně, ale zprostředkovat čtenáři právě tu první linii. A vlastně i nesmyslnost podobných válečných konfliktů.
Čtení to není lehké a je potřeba, (pokud jste obdobný ignorant jako já), se trochu doinformovat o historickém a politickém kontextu popisovaných událostí. Ale jinak vřele doporučuji. Všem sráčům navzdory.

"Středoevropští nacionalisté, fašisté i populisté jsou osoby povýtce připrcatělé, s těžkými zadky a krátkýma nohama. jejich středoameričtí a tichomořští bratranci jsou naopak lehcí a hubení, protože ve své většině nejprve prošli kariérou v armádě. Jen oči mají všichni stejné - nepoučitelné a neschopné laskavosti. Přemýšlejí ve stejných, jen pokaždé jinak natřených, klecích paranoie. Kdesi po cestě se jim stalo, že šlápli do kobylince, ale namísto, aby se umyli, nebo šli jinudy, prohlásili ten kobylinec za jedinou svatou pravdu. Nabrali si ho plné kapsy i ústa, přestali se učit a žít, protože oni už přece pochopili podstatu světa, a ničeho jiného netřeba."

iveta3689
07.02.2020

Na knize mi hodne vadily dve veci. Autor casto zminuje ceskou zahranicni politiku kyselym zpusobem. Skoro to vyzniva, ze za cely konflikt muze Ceska republika. Kdyz ponecham stranou miru ceskeho zapojeni, takto subjektivni pohled autora se do reportazni literatury rozhodne nehodi. A druhou veci bylo jeho stezovani, ze na miste valky byl jako jediny novinar. Bylo to az detinske fnukani, dost mi to cteni otravilo. Tema je samo o sobe hodne silne, ale zpracovani mu velmi ublizilo.

Hana H.
21.01.2020

Jsou to prostě reportáže o válečném konfliktu v Jugoslávii, kde, jak všichni víme, docházelo k opravdu odporným činům. Asi by nemělo cenu reportáže upravovat do podoby hezky čitelného románu, stejně by vznikl jen román o hnusných věcech

1