Všem sráčům navzdory

od:


KoupitKoupit eknihu

Padesát kapitol formou reportáží, rozhovorů, kritických esejů a osobních reflexí přibližuje tragické chvíle bosenského lidu v letech 1992 - 1996 a sugestivně líčí příběhy sarajevských intelektuálů i všední starosti prostých obyvatel. První původní kniha na toto téma u nás ukazuje dobu, kdy se celá civilizovaná Evropa obrátila k válečnému konfliktu na území Bosny a Hercegoviny zády. Autor podrobuje ostré kritice nejen západní velmoci a jejich představitele (včetně těch našich), ale především alibismus, cynismus a voyerství lidí, kteří nechtějí vědět o problémech druhých. Zpravidla však do té doby, než začne hořet jejich vlastní dům....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/77_/77788/vsem-sracum-navzdory-77788.jpg 4.777
Žánr:
Literatura faktu, Válečné, Historie
Vydáno:, G plus G
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
tonysojka
13. listopadu

Pravda ,bylo mi špatně z popisů mučení .Ale ještě víc zle mi bylo z politikaření západních mocností a jejich zbabělosti rázně zastavit vraždění civilistů.Autor tam někde píše,že to bylo horší než Mnichov 1938, a asi ano.Všichni ,co neustále vyčítají Havlovi a Albrightové tzv.mírové bombardování,by si měli přečíst tuto knihu a zúčastnit se exhumace masových hrobů ,třeba v Srebrenici

ZuzanaHabi
06. listopadu

Myslela jsem, že po Jako bych jedla kámen mě už žádná kniha o konfliktu v bývalé Jugoslávii nepřekvapí. Omyl. Bude se vám zvedat žaludek z toho, jakých zvěrstev a nenávisti jsou schopni náckové a dezinformovaní "lidé". Budete dojati tím, jak lidé v obléhaném Sarajevu dokázali přežít a zabavit se. Zvedne se vám žluč z postoje NATO, OSN a taky tehdejšího premiéra ČR. Naopak budete hrdí na Š. Pánka a jeho ČvT a taky na V. Havla. Kniha je velmi čtivá a když vás některá kapitola trochu nudit bude, na jejím konci budete dlouho přemýšlet. Velká respekt k autorovi za jeho reportáže a odvahu.

iprochazkov
25. července

Šokuje mě, jak málo se všeobecně ví o válce v Jugoslávii a jak málo knih je o ní napsáno, přitom, jak sám autor napsal, by se tato válka měla zmapovat do nejmenších detailů a sloužit jako učebnice.

Martin_Eli
19. června

Kniha je místy trochu zmatená, nicméně velmi silná, popisuje události, které se nás jako evropanů silně týkaly. Jinak vypichuje podstatnou úlohu Člověka v tísni - organizace, která tady za poslední roky odvedla neskutečnou práci na mnoha projektech. Lze doporučit zejména pamětníkům, co si válku v Jugoslávii pamatují, třeba ze svého dětství, jako já...

zanetkov77
30. května

Není lehké knihu číst. Stačí jen pár stránek, aby se ve vás vzbouřila hromada emocí. Aby se vám udělalo špatně. Abyste byli naštvaní. Abyste byli smutní. Zůstanete jen nechápavě zírat na stránky, co se vám rozmazávají před očima. Vyvstane tolik otázek. Co se s člověkem stane, že dokáže mučit a zabíjet lidi a ještě se u toho bavit? V kterou chvíli z nich vymizela lidskost a svědomí? Co se z nich stalo? Vraždící stroje? Něco nelidského, co bez mrknutí oka umučí bez rozdílu kohokoliv. Je hrozné umučit muže. Je hrozné umučit ženu. Je naprosto obludné mučit dítě. Dítě, co se ještě ani nenaučilo mluvit. Dá se vůbec mluvit o štěstí, že někdo přežil a bude s sebou nést následky po zbytek života?

Autor zde syrově a upřímně popisuje průběh války, které se osobně účastnil, výpovědi místních obyvatel i obětí mučení. Kromě toho zde také vychází najevo, jak se k tomuto konfliktu postavily (nebo spíše nepostavily) ostatní státy, včetně České republiky, ze které jsem byla opravdu zklamaná.

Válka o které nechcete nic vědět, ale rozhodně byste o ní vědět měli.

„Klaus nebo Zeman, Kotleba nebo Mečiar, Orbán nebo Miloševič, Hitler nebo Stalin. Všichni jako by vypadli z jednoho hnízda. Všichni se ohánějí tím, že byli zvoleni lidem ve svobodných volbách. Všichni mají pocit, že teprve s nimi začínají dějiny. Trocha lží a slibů věčného dobrého počasí, něco otcovského kouzla, patetické kecy o jediném národě a jeho velkých dějinách. Znovu a znovu objevují se stejně upocení političtí lháři a jejich kouzlení se strachem z budoucnosti nebo naopak zářnými zítřky pouze pro vyvolené.”

Veríňák
13. května

Těžké čtení, dost těžké. Musela jsem si dost informací dohledávat, aby mi zapadaly zápisky z knihy do celkového kontextu. V době, kdy se tato válka odehrála, jsem byla moc malá na to, abych ji dokázala vnímat a během studia dějepisu se o tomhle konfliktu vůbec nemluví, takže si sypu popel na hlavu, že jsem o válce v Sarajevu neměla moc velké ponětí. Díky této knize nejenže jsem si doplnila znalosti dějepisu, ale především se na postoj například české vlády dívám i z jiného úhlu pohledu. Rozhodně stojí za přečtení.

-Pečivo-
12. května

“Bez ohledu na své kvality se Václav Klaus stal symbolem české přikrčenosti, která svobodu využila k otevření úst, namísto narovnání ramen.” - už jenom kvůli podobným pravdám se knihy od Absyntu vyplatí číst. Ani nevím kolikatej absynt to je, ale opět nezklamal.

Honza Urban je český novinář, organizátor SOS Sarajevo, bývalý disent, má dvě nohy, nos, sědivý vlasy a troufám si tvrdit, že umí hrát ping pong. A před dvaceti vydal sbírku reportáží & denikových zápisků, kterou teď po dvaceti letech vydal absynt znova.

Z jugoslávský války si toho moc nepamatuju, bylo mi osm. Tu trochu co jsem si možná zapamatoval mi sebral strejda jägermeister a tak jsem s velkým zaujetím četl o hrůzách a šílenostech války, která byla vzdálena 8 hodin cesty autem od Prahy.

Urban popisuje dobový nezájem českých médií a politiků, politickej maglajs, kdy není rozeznat dobro od zla a klasický charakteristiky novodobých válek a mezinárodního společenství - počkáme, ono to tam nějak samo dopadne.

Jako samostatná dějepisná kniha to neobstojí, jako sbírka reportáži to není dostatečně učesaný - jako plešec se ale nečešu a tak za mne 8/10.

capricornus
30. dubna

Čeho všeho je ještě schopen člověk? Doufám, že to nejhorší má lidstvo již za sebou!
Čtěte, prosím, všichni.......

lusabl
04. února

O válce v bývalé Jugoslávii jsem toho věděla málo, ale po loňské dovolené v Bosně jsem se chtěla dozvědět víc. Hledala jsem a narazila na Všem sráčům navzdory. Nebylo to lehké čtení, ale jsem ráda, že jsem se do toho pustila a dočetla až do konce. Bude vám těžko, bude se vám chtít brečet a taky zvracet, z toho, co člověk dovede udělat jinému člověku, třeba sousedovi, a hlavně z politického zákulisí. Zjistíte, že realita je často velmi odlišná od toho, co se prezentuje v médiích. A taky, jak málo záleží velmocem ve válce na lidském životě. Myslím, že rozhodně stojí za přečtení.

monc109
02. února

podtitul je "válka, o které nechcete nic vědět" a zjistila jsem, že o ní opravdu vím málo a chtěla bych vědět víc (chyba českého školství?), nicméně kniha byla zajímavá, poučná, jen některé pasáže se četly ztěžka, ale rozhodně za přečtení stojí

freywar
03.03.2017

po přečtení této knihy jsem ještě pár dnů chodil jako tělo bez duše, mrtví k nám promlouvají

Kingusko1
11.02.2017

Po prečitaní som pochopila, prečo naši priatelia z Osijeku nikdy nehovorili o vojne... neskutočnè čo dokáže urobiť človek človeku, ako s tým dokážu tí ĺudia žiť...

Lori_S
21.09.2016

Co napsat - autor bez patosu a zbytečných příkras syrově, ale výborně čtivě popisuje hnis, co celkem nedávno mokval kousek od nás.

Jochwald
24.11.2014

Jan Urban mi otevřel oči v tom, co jsou lidi vlastně zač a co se v každém v nás vlastně skrývá. Jednoznačně odsuzuje hrůzy války jako takové a pozastavuje se nad tím, čeho jsme schopni i když to stojí proti všemu, co nás škola, život a náboženství naučilo. Po přečtení jsem cítil, že moje ''problémy'' jsou tak malicherné, že ani nestojí za řeč. Knihu bych doporučil snad každému, kdo si myslí, že má představu o světovém míru a o tom, co se děje dnes na Ukrajině, v Izraeli, v Afghánistánu... Bude se vám ale chtít brečet a žaludek se vám bude obracet naruby.