Konec civilizace

od:

Konec civilizace

Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3643/konec-civilizace-3643.jpg 4.3913
Originální název:

Brave New World (1932)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (121)

Přidat komentář
Karcoolka2210
15. července

Potrebujem chvíľku na strávenie tejto knihy.

Vesmich
12. července

Pohříchu pozdě jsem se dostala ke Konci civilizace, ale nastíněný konec zrovna prožíváme (všechno to turistické očumování, snaha být neustále bezbolestně šťastný, sjet se čímkoliv, jen aby bylo dobře a tak dál) , takže získané informace ještě využiju. Bavilo mě to, zajímalo, nutilo k přemýšlení, jestli stojí za to vyměnit svobodu za jistoty, anebo jistoty za svobodu. Kupříkladu nápad rozehnat rozvášněný dav mrakem štěstí a vemlouvavým hlasovým vábením je dokonalý! Absence velkých zlých záporáků je v knize obzvláště zákeřná, protože nedovolí, aby se člověk jasně postavil na něčí stranu. Bylo to velmi příjemné setkání.

fmaj
10. července

Jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době přečetl. Podaří-li se ti naladit mozkovou frekvenci na Huxleyho nikam nespěchající styl a vnímat všechny ty drobné a zarážející atmosféru dotvářející detaily, naskytne se ti příležitost zažít neskutečně strašidelný (a mimochodem přes 80 let starý) pohled do automatické, šťastné a emočně ploché budoucnosti - protože emoce jsou nám v životě největší zábranou.(?) Nebo největším pohonem.(?) A co by na to řekli rodiče?

FMMMM
06. července

Nebylo co číst a tak jsem "šáhl" na tuto oceňovanou knihu. Cca do poloviny měla kniha ucházející tempo, nápad, směr. Ale zbytečnými, zdlouhavými, až nudnými debatami a popisy, mě kniha odrazovala k dočtení. A to jsem si myslel, že 200 stránek, přečtu za jeden večer. Oceňuji nadhled, který měl pan Huxley při psaní knihy. Ale přece jen je to dlouhá doba, kdy kniha byla poprvé vydána a v názorech a popisech je to znát.

VesmirnaOndatra
05. července

Táto kniha mi proste nesadla na prvý ani druhý raz, nepáčila sa mi po literárnej stránke a neprišla mi uveriteľná po psychologickej ani sociologickej stránke. Napríklad premisa, že ak vezmete ľuďom monogamný/výlučný vzťah, vyprchá z ich života vášeň, alebo že ak všetci budú mať toľko, koľko približne potrebujú, nikto nebude mať potrebu rozbiť susedovi hlavu o chodník. Ja tomu prosto neverím. Také spoločnosti v primitívnej forme existovali a niekde možno stále i existujú a som presvedčená, že priemerný počet rozbitých hláv a zlomených sŕdc tam bude podobný ako v Bratislave.

Nesúrodé a s ničím nesúvisiace výňatky z mojich vnútorných poznámok. Obsahujú spoilery.

Genetická manipulácia (alebo ako to nazvať)
Asi ako všetci som zhnusená z toho, že Brave New World na bežiacom páse vytvára, polodementné, degenerované obmedzené embryá, z ktorých vyrastajú polodementné, degenerované, obmedzené bytosti. Ale to robí aj Boh/Prozreteľnosť/Príroda (nehodiace sa prečiarknite) a ani vám nenechá kontakt na prípadné reklamácie.

Predestinácia
Mrazivá myšlienka, podľa ktorej sa ľudské bytosti vytvoria na objednávku businessu. Potom to dopadne tak, že génius nerobí zametača ulíc, debil nerobí riaditeľa podniku a topánky vám síce stále šije nejaké čínske decko, ale robí to za slušný plat a s láskou.

Podmieňovanie a Hypnopédia
Je to spôsob akým sa deťom vtĺkajú do hlavy sprostosti.
V Starom dobrom svete to poznáme tiež a volá sa to výchova a vzdelávanie a podľa režimu a vládnucej strany/strán sa deti učia väčšie alebo menšie somariny, napríklad, že zem je plochá/guľatá/stvorená za sedem dní, alah je veľký/malý/tak akurát, žena má byť za sporákom/za pultom/ zahalená.

V BNW tiež ľudí učia, že majú byť spokojní so svojim miestom v spoločnosti, V starom dobrom svete sa tomu kedysi hovorilo Modli sa a pracuj a dnes len Pracuj a tiež ich učia, že majú míňať peniaze a platiť dane, aby sa ekonomika krútila, v starom dobrom svete známe i ako Dávajte, čo je cisárovo, cisárovi, a čo je Božie, Bohu, teraz známe i ako Kupujte slovenské výrobky, Vymeňte svoju starú práčku za novú atď...
(Ale to s tými detičkami, kvetmi a elektrickým prúdom si mohli odpustiť)

Prístup k mŕtvym
Panebože, teda vlastne Fordepane, BNW z mŕtvych robí, pozor SPOILER hnojivo!!! Spomeňte si na to, keď budete prechádzať po tej krásne našuchorenej zelenej trávičke na cintoríne.

Ópium ľudstva
BNW je vnútorne plochý a prázdny svet, pretože v ňom chýba láska, boh, utrpenie a strach a ľudia pred touto prázdnotou musia niekam utekať. Majú na to špeciálne kiná, adrenalínové injekcie, aby niečo cítili a somu, čo je ľahká droga bez vedľajších účinkov, pomocou ktorej sa ľudia na chvíľu prenesú do iného sveta.

Ľudia žijúci v Starom dobrom svete plnom tej starej dobrej bolesti a strachu, boha a lásky sa tiež musia otupovať alkoholom, drogami alebo inak (kto ešte nevidel 12 častí seriálu za jeden deň, nech hodí kameňom) aby toho zas toľko necítili.
Prosto ľudia život dosť ťažko znášajú, a občas si od neho potrebujú zobrať dovolenku.

Prístup k sexualite a smrti
BNW odtabuizoval sex a smrť, za čo ich určite zažalovalo 8 z 10 psychoanalytikov, tí zvyšní dvaja sa na to vykašľali a pravdepodobne si to dodnes rozdávajú v čakárni.
BNW mi nie je nijak sympatický, ale konkrétne tomuto ja osobne tlieskam a oproti našej neurotickej a dosť pokryteckej spoločnosti to považujem za pokrok

-neuvedu-
04. července

Klasika sci-fi mě velmi zklamala. Příběh se táhne, žádné zvraty. Nedoporučuji.

Zikus
02. července

Utopická společnost, která je té dnešní na míle vzdálená. Lidé dnes rozhodně většinou nemají vysportované postavy, nestarají se zdaleka tolik o svoji výživu, stále převládá monogamie, ve společnosti nejsou žádné jasně dané kasty, vládne anarchie zvaná demokracie, ani není nijak předurčené kdy zemřeme a těhotné ženské chodí s odpornými těhotnými břichy jako s nějakou chloubou, ačkoli je to ostuda, vzhledem ke strašlivému přemnožení. Rození lidí je prostě hnus a haranti pořád jenom ječí, stěžujou si a křikem otravují okolí. (Zvířata jsou oproti nám přesný opak, od malička jsou krásná, tichá a většinou umí hned chodit.)
Co je však dnešní realitě podobné, je pro lidi typická všeobecná stádnost a průměrnost, což vede ke spokojenosti stádních jedinců, kteří tráví volný čas tím, že chodí „kalit" a „chlastat" a díky tomu zapomenou i na těch pár všedních problémů, které mají. Když si ale člověk v knize vzal „somu", tak potom nehulákal, nerušil noční klid, nedělal bordel a nechoval se jako idiot. Takže i tato jediná podobnost je pasé.
Zkrátka máme do této utopie hodně daleko a vy co píšete, že vystihuje dnešní dobu, tak jste vedle jak ta jedle.
Navíc, když byl někdo v KC „jinej", tak mohl odjet třeba na Island nebo na Falklandy, kde byly lidé vybočující ze systému. Takovou možnost já postrádám.
Samozřejmě, kdybych měl možnost se přidat do společnosti, která by byla přesně taková, tak neváhám jediný den. To je ale bohužel přece jenom utopie.
Bohužel, ačkoli se mi takováto požitkářská, dlouhodobě udržitelná společnost jeví jako ideální, tak se obávám že Huxley (Humanista? „Mysl znalá lidí opovrhuje humanitou" Misantrop Pavel Pojar) to psal především s varovným záměrem, abychom do něčeho takového nedospěli. A stejně tak je i kniha zřejmě všeobecně chápaná. To mi přijde jako velká škoda, která celou knihu znevažuje. Navíc, příběh jako takový mě taktéž nezaujal a ani styl psaní mi nepřišel nijak ohromující, a proto dávám relativně nízké hodnocení.

Acamar
28. června

Civilizace, jejíž základy stojí na predestinaci a permanentním užívání drogy somy, navozující společensky žádoucí psychické stavy, zdánlivě nebudí takové mrazení jako jiné antiutopické světy s daleko represivnějšími prostředky. Zní mi spíše jako vizionářské (vzhledem k datu vzniku díla) varování před stále více povrchně spotřebním způsobem života a důsledky okamžité dostupnosti všeho, jeho zneužitím k manipulaci mas.

Pro mne kniha, kde obsah vysoko ční nad formou. Výjimkou je rozhovor Divocha s hlavním inspektorem Mustafou před závěrem, jako vrchol a koncentrát filozofického poselství příběhu. Donutí čtenáře přemýšlet o důležitosti těch neoblíbených součástí života jako jsou neštěstí, nemoci a stáří, bolest a utrpení, odříkání a vytrvalost, nutnost si něco zasloužit...o důležitosti rodiny a hlubších emocionálních vazeb, kořenů a historie, výchovy a vzdělání...V návaznosti na současný styl života západní civilizace obzvlášť aktuální kniha.

martunka
20. června

Perfektní! Musím uznat, že mě způsob autorova vyprávění úplně vtáhl do děje. Je fakt, že v takové budoucnosti bych opravdu žít nechtěla.

Jack93
06. května

Konec civilizace vs. 1984. Chtě nechtě vás při čtení Huxleyho nejvýznamnějšího díla srovnání s Georgem Orwellem napadnout musí. Huxley tvrdil, že se pravda utopí v moři bezvýznamnosti a nikoho nebude zajímat. V '84 ji pro změnu přede všemi skrývali. V Konci civilizaci se všichni dobrovolně vzdávají štěstí na úkor svobody, v '84 jsou zase všichni udržováni ve strachu.
Obě vize mají společné to, že přemýšlení je nežádoucí aktivita a jakmile se někdo liší, je potrestán. Vize to jsou stejně děsivé. U obou musíme doufat, že se v našich životech nikdy neobjeví, byť jisté prvky z nich lze v naší společnosti bezpochyby nalézt.
Brave New World jsem před pár lety četl ve zjednodušené anglické verzi od Penguina a od té doby jsem věděl, že jednoho dne dojde i na plnou porci téměř 200 stran. Už od první stránky jsem se nemohl od knihy odtrhnout, strhující, mrazivý příběh. Vrcholem je dialog mezi Divochem a Mustafou Mondem, jenž mi připomněl rozhovor Winstona Smithe s O'Brienem.
Doplníte-li četbu Brave New World stejnomennou skladbou od Iron Maiden (nejlépe živou verzí z Ria 2001), pak je čtenářský zážitek zcela kompletní.

opic 12
02. května

... to my jsme jednou tu troubu strašně rozhicovali a viděli jsme neuvěřitelný věci - Jára Cimrman ze hry Vizionář.
Kupte lidičky,kupte.Kupte vodu balenou.Ve velkém,malém i středním balení.V růžolícím i zelenobrčálovém provedenní.Do každé domácnosti,zaměstnání i pro chvilky odpočinku.Od Evropy do Afriky uhasíte vaši žízen.Pít je zdravé a čisté pro vaši duši.Doporučenná dávka okolo tří litrů pro každý den pro každého jedince bez rozdílu.Minerály do vašich těl dodává společnost ... Situace ve střední části světadílu přibližně počátkem 21.století. A voda z kohoutku kape,kape,kape.- ukázka z knihy Teorie konzumu.Ještě mi nehráblo to je jen začátek.
Spolu s Aldousem Huxleyem nastupujeme do hypotetického stroje času.Do časů kdy se potomci nevytvářejí klasicky doma po staru.Vašim sexuálním touhám je dovoleno neomezeně brouzdat.Klasické partnerství vymíceno.Semeniště pokroku a svobody na vzestupu.Identitu dostáváte hned při stvoření,vývoj jedince ztráta času.Rodina už není základ státu.Stud není na místě.Vítejte v dokonalém světě plném štěstí.Kdo by o něj přeci nestál ? Co to ,co to stroj času se nám kapánek porouchal je teprve datum s rokem 1932 kniha dostavá jasnější kontury.Vize se nestala skutečností,budoucnost neexistuje,už ji máme.
Dost zásadní dílko.Bez zbytečných průtahů čtenáře vtáhne do dystopického světa.Postavy jsou načrtnuty pro účel sdělení bez přemíry psychologie a účel splnují pro vyznění celku přesvědčivě.Náčrt světa je někdy skutečně plasticky drtící.Až do samého závěru se nedostane čtenáři lichotivého optimistického počtení.Občas něco špatné je k něčemu dobré.
Jaká je cena za to přežít,stát se součástí a nezešílet.
Tak trouba nelhala,rozhicovala se.Poté se staly neuvěřitelné věci...

deirdre
02. dubna

Na to, že kniha bola napísaná v roku 1932, je až strašidelné, ako vystihuje diagnózu tejto doby, hoci dotiahnutej do absurdity. Za to sú tie tri *. Inak skoro celý čas som sa nútila do čítania, plytká civilizácia s plytkými "hrdinami" možno bola autorovým zámerom, ale mne z toho vyšla plytká kniha, ktorá vo mne zanechala len zlý pocit - totiž dnes v tej utópii už skoro žijeme a kniha, žiaľ, nemá hlbší psychologický a filozofický rozmer, ktorý by negatívne pocity z nej vyvážil.

thorir
04. března

Představte si svět, kde hlavní a jediný důraz je kladen na zábavu a štěstí společnosti. Představte si, že jediné starosti, které si děláte, je vymyslet program na vyplnění toho moře volného času, který vám každá den zbývá po vaší lehké „práci“ (tedy, za předpokladu, že nemáte tu smůlu, že vás „vypěstovali“ jako epsilon). To možná nezní až tak špatně, že? Až na to „pěstování“, ale to berte jen jako takový sf prvek. Podmínkou je však ztráta individualismu, ztráta odpovědnosti, ztráta životního směru a cíle a v neposlední řadě a možná nejdůležitější, nutnost zůstat po celý život dítětem v těle dospělého. Je to velká nebo malá cena? To, nechť si, prosím, každý určí sám za sebe.

Popsaná vize vyvolává nepříjemné otázky a hluboké úvahy. Střet světa „divochů“ vs. světa „civilizace“, střet světa tradičních (též náboženských) morálních hodnot vs. světa čistého hédonismu až neuvěřitelného nihilismu. Nepřipomíná vám to něco? Civilizace ovládaná vymýváním mozků a drogami (Soma, která až příliš nápadně připomíná dnešní antidepresiva - nemluvím o skutečné potřebě medikace v řadě případů, kdy podání antidepresiv může reálně zachránit život).

Kniha je velmi čtivá a skutečně se nelze ubránit srovnání s dneškem (skoro se vsadím, že takto to vnímala většina čtenářů generace zpět, přesto …). Závěrečný rozhovor mezi Divochem a Mustafou Mondem je perla.

Knihu jsem četl hned po Orwellově 1984 a dovolím si krátké srovnání. Tam kde Orwell vykresluje vizi brutální, šedou, plnou otevřené kontroly myšlení a jednání, Huxley na to jde rafinovaněji. Jeho svět není o nic méně svázaný, jen to není tak nápadné a brutální. Kontrola myšlení je přítomna ve stejné míře (přístup k nezávislým informacím – v tomto případě ke knihám – je stejně jako u Orwella značně omezen), nepohodlní jedinci jsou vyloučeni z kolektivu. Kontrola jednání se neprovádí prvoplánovým násilím, ale opět spíše nenápadněji (nepokoje uklidněné rozprášením aerosolu Somy), přesto je opět neméně zřejmá.

Co si z toho všeho odnést? Nejspíš to, že pokud se současný kurz vývoje západní civilizace nezmění, čeká nás nejspíš kombinace obou. A jak už to tak dopadá, budoucnost si vezme z obou přístupů to nejhorší.

Dáma s hrnstjm
10. ledna

Principy, tužby a sklony lidské civilizace odhalené až na kost a vyhnané do extrémů... mrazivé čtení, snad nejodpornější "vize" společnosti, kterou jsem kdy v žánru antiutopie četla. Zajímavé zapojení "vznešeného divocha" Johna, zajímavá postava Lindy, v níž se ukazuje veškerá povrchnost tohoto přešťastného světa. Vůči současnosti tak opačné a zároveň tak podobné... Je to síla!

tovlasek
11.12.2017

Kniha je velmi čtivě napsána a její obraz dystopického světa je velmi zneklidňující. Svět ve kterém je ultimátní hodnotou radost se zdá vcelku příjemný, přesto se člověk nemůže zbavit určitého podezření a lehké míry perverznosti takové světa bez smutku, melancholie a samoty. Vše bylo v pořádku, až na jednu podstatnou věc a to závěr. Přišel mi zvláštně absolutně nehodící se, ani bez určité myšlenky, či sdělení. Prostě a jednoduše absurdní, možná to k tomuto světu sedlo, ale zároveň mi chybělo celkové rozuzlení i pro ostatní postavy, které jakoby vymizeli. To jest velká škoda pro knihu. Pokud bych už ji měl zařadit mezi velikány tohoto žánru 451 stupňů Fahrenheita a 1984. Zařadil bych ji na druhé místo.

Lesní_chodec
18.11.2017

Knihu sem sem četl při treku po nepálském Himálaji, kdy sem se každý den těšil na večer u kamen, kdy bude hodinka na to se ke knize vrátit. Kam se hrabe Orwellovo 1984 chtělo by se říci. Uvědomímeli si, že ta kniha byla napsána v třicátých letech a ve fundamentálních rovinách docela přesně popisuje dnešní západní společnost (hodnoty, životní styl, převažující filosofii vulgárního hedonismu...) a její směřování běhá z toho až mráz po zádech.

Rachejtle
04.11.2017

Lidé často říkají, že některé věci popisované v knize jim připomínají něco ze současnosti, že existují už dnes apod. Někteří se dokonce táží, jestli je takový svět, jak je popsán v knize, opravdu tak strašný, když v něm nejsou války. Podstatný rozdíl mezi báječným novým světem a soudobou realitou ovšem je ten, že byť existují ekvivalenty somy, byť lidé tráví čas v nákupních centrech, činí tyto věci z vlastní vůle, tj. nikoliv z rozhodnutí někoho shora, samozvaného mesiáše, který sám sebe považuje za povolaného k organizování lidských životů. Kdo má vůbec právo stanovit, co je pro každého člověka nejlepší, resp. co mu přinese štěstí?

Postava Mustafy je další ukázkou toho, jak to může dopadnout, když jsou něčí kroky vedeny úmyslem dosažení obecného blaha. Při rozhovoru s Divochem Mustafa staví hodnoty jako umění, věda a náboženství na jednu stranu a pojem štěstí na stranu druhou, přestože štěstí pramení právě z uvedených hodnot. Obyvatelstvo civilizace není šťastné ve smyslu pociťující štěstí; důvodem, proč Mustafa svět takto řídí, je zajištění stability, hladkého běhu dnů a života vůbec, nikoliv aby bylo šťastné. Toho je ovšem dosahováno absolutní nalajnovanosti každého lidského života, jejímž výsledkem je degradace lidských bytostí na své zvířecí předchůdce. Po přečtění této knihy si víc cením práva každého (mezi těmi všemi dnešními právy opomenutého) být nešťastný.

Teresita
31.10.2017

V Konci civilizace se nevyskytuje žádný hlavní hrdina bojující za záchranu lidstva, Huxley popisuje několik různých lidí, kteří žijí v tomto světě, se všemi je ale velice těžké ztotožnit se. Žádná z postav mi nebyla extra sympatická. Kniha se mi líbila, obsahuje hodně zajímavých myšlenek a je rozhodně nadčasová. V dnešní době umělých oplodnění, darování vajíček a pokusů o klonování, působí tato kniha až děsivě.

"Á, Bé, Cé a vitamínek Dé..."

Melic
08.10.2017

Jsem sám zvědavý, která z těch knižních budoucností, které jsem v posledních letech četl, nastane. Orwell, Zamjatin, Huxley, Haldeman, Bradbury, Feldbakken. Asi to bude takový mix.. Někdy bych si taky měl přečíst něco utopistického, takhle ze mě optimista nebude. Nutno říci, že zde je to přeci jen o něco mírnější, pohled na společnosta její vývoj jako celek je sice tragický, ale jednotlivci skutečně jsou spokojeni.

Markéta137
03.10.2017

Hodně vizionářská kniha, jen styl trochu pokulhává. 1984 je za mě lepší.

hladko
21.09.2017

Kdysi, na přednášce světa-zcestovalého stopaře, se mi do hlavy zakouslo jeho moto: "Nejlepší věci na světě jsou zadarmo". Tenkrát jsem si to uvědomil a od té doby to prostě vím. Možná že také od té doby ve mně počala růst averze vůči spotřebnímu způsobu života a mnohému, co se k němu váže, zvláště pak k jeho symbolům. Např. bych se sám před sebou asi zastyděl, kdybych se octl v multikině chroupajíc krabičkovej popkorn a ve speciální přihrádce, jež je součástí sedadla, bych měl odloženou půllitrovku koly - nikomu to neberu, jen se v tom prostě necítím.
Huxley spotřebu definoval jako prostředek k tomu, aby lidé neměli čas se zastavit a rozjímat. Mohli by tam při tom totiž objevit Boha, krásu, svobodu ducha, silný prožitek apod., což jsou hodnoty Huxleyho civilizaci narušující a destabilizující, protože mohou vyvolat hlubší emoce a ty následně obecnou mezilidskou neshodu.
Podobně jako Orwell se vizionářsky věnuje způsobu ovládání mas v totalitním systému, Huxleyho prst bezostyšně ukazuje na neduhy současného světa nejen demokratických společností západního střihu, ve kterých je taktéž prožitek nahrazen zážitkem, a názorová různorodost podléhá vyprodukované uniformitě, která sice v našem případě není produktem genetického inženýrství, ale dejme tomu neschopností zorientovat se v přesyceném informačním světě a podléhat tak zjednodušujícím a často zcestným tezím. Smutný rozdíl vnímám ale také v tom, že zatímco v Huxleyho civilizaci je vše již od narození konstruováno a řízeno genetickými inženýry, my jsme si naše povrchně prožívané spotřební životy dobrovolně zvolili sami. Znáte to? "Většina lidí chodí do práce, která je nebaví, aby si vydělali peníze, které utratí za věci, které nepotřebují."

Kultak
20.09.2017

Brilantní. Podobné 1984 od Orwella, avšak antiutopické.

Leniik33
19.09.2017

Knížka mě doslova nadchla, tak jako v případě 1948 je děj dokonale promyšlený. Žádná hluchá ani nudná místa nečekejte. Během čtení člověk balancuje mezi dvěma názory, zda život prožitý v naprostém štěstí a pohodě je výhra v loterii, nebo katastrofa.

Milhaus
11.09.2017

1000! Prostě nejvíc :)

Bublinka78
02.09.2017

Výborná a nadčasová kniha. Chtěla jsem si ji zadat v rámci výzvy, až pak jsem si uvědomila, že jsem ji četla. Byla skvělá.

Jacck
27.07.2017

Podobně jako v případě 1984 se jedná o antiutopický román. Huxley však k tématu přistupuje trochu jinak než Orwell. Huxley spíš zkoumá otázku, jak by vypadala civilizace, která by odstranila všechno utrpení a ponechala lidem jen štěstí, uspokojení a nekonečný konzum požitků a zábav. V této dystopické společnosti už neexistuje rodina, lidé jsou industriálně produkování v inkubátorech, hned od narození jsou predestinováni, tj. psychologicky i fyzicky programování pro určitou společenskou roli, aby v ní byli spojeni. Z života lidí je odstraněn stres, odstraněna smrt, odstraněna samota, odstraněny jakékoliv překážky. Lidé si donekonečna navozují pocit štěstí sledováním virtuální reality nebo braním drogy zvané soma. Jedná se vlastně o tyranii věčného štěstí, kterého bylo dosaženo za tu cenu, že bylo nutné obětovat svobodu, pravdu atd. Když ze života odstraníme bolest, život se stane mnohem chudším. Kniha měla několik zajímavých myšlenek. Čtyři hvězdičky dávám proto, že nebyla dle mého dobře napsaná, špatně se četla a neměla moc dobrý příběh, nebyly tam žádné kladné postavy a ty postavy co tam byly se chovaly nelogicky.

dmatej
13.07.2017

Tahle knížka je při své kratičké délce neobyčejně bohatá. A nedává žádné "rozhřešení", neříká, kde je dobro a kde zlo, jen nabízí dvě možná uspořádání světa, která se vzájemně vylučují a netolerují.
Neodbytně z ní člověk ale získá pocit, že jsme někde na půli cesty, přičemž je ale vyloučeno, abychom se do té úrovně dostali, ledaže ... a na to se snad i bojím pomyslet.

Elle1
11.07.2017

Mno, tuhle knihu rozhodně nemůžu nesrovnávat s 1984... Obě jsou to ikonické scifi knihy 20.století a jsou si v lecčems podobné, avšak právě Konec civilizace mi přišel trochu víc (mnohem víc) přátelštější, jelikož nepůsobí tak depresivně, ba naopak, jak děj postupuje, tak si začnete říkat, že svět, který Huxley vytvořil, není až tak strašný jako v Orwellovi ( v '84 je je pouhá představa onoho světa naprosto děsivá).
Kniha je poutavá a příběh dost zajímavý, ihned mě to vtáhlo do děje a knihu jsem měla rychle přečtenou. Takže palec nahoru, tenhle kousek stojí za přečtení!

messner
04.06.2017

Výborné! Číslo jedna u mňa však ostáva neprekonateľné 1984!

havranice
07.05.2017

Prostě velmi aktuální antiutopistický román - po přečtení jsem si dalších několik let všímala, jak se jeho vize fakt naplňují, a to velkou rychlostí. Stojí za přečtení a zamyšlení. Z hlediska porozumění tomu, kam dnešní svět směřuje mi to přijde skoro jako povinnost tuto knihu znát. Dávám ji k různým příležitostem jako dárek přátelům. Není vůbec dlouhá ani náročná na čtení, stylem psaní může sednout celkem širším masám. Z hlediska myšlenek aktuálních pro dnešní dobu dávám 5 hvězdiček, ale přiznávám, že kdyby tam nebyla ta aktuálnost a měla bych to hodnotit jenom po literární stránce - bylo by to cca 3 a půl hvězdičky - dobré, čtivé, zajímavé, ale ne úplně nějaká bomba.