Konec civilizace

od:

Konec civilizace

Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3643/konec-civilizace-3643.jpg 4.3829
Originální název:

Brave New World (1932)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (108)

Přidat komentář
Dáma s hrnstjm
10. ledna

Principy, tužby a sklony lidské civilizace odhalené až na kost a vyhnané do extrémů... mrazivé čtení, snad nejodpornější "vize" společnosti, kterou jsem kdy v žánru antiutopie četla. Zajímavé zapojení "vznešeného divocha" Johna, zajímavá postava Lindy, v níž se ukazuje veškerá povrchnost tohoto přešťastného světa. Vůči současnosti tak opačné a zároveň tak podobné... Je to síla!

tovlasek
11.12.2017

Kniha je velmi čtivě napsána a její obraz dystopického světa je velmi zneklidňující. Svět ve kterém je ultimátní hodnotou radost se zdá vcelku příjemný, přesto se člověk nemůže zbavit určitého podezření a lehké míry perverznosti takové světa bez smutku, melancholie a samoty. Vše bylo v pořádku, až na jednu podstatnou věc a to závěr. Přišel mi zvláštně absolutně nehodící se, ani bez určité myšlenky, či sdělení. Prostě a jednoduše absurdní, možná to k tomuto světu sedlo, ale zároveň mi chybělo celkové rozuzlení i pro ostatní postavy, které jakoby vymizeli. To jest velká škoda pro knihu. Pokud bych už ji měl zařadit mezi velikány tohoto žánru 451 stupňů Fahrenheita a 1984. Zařadil bych ji na druhé místo.

Lesní_chodec
18.11.2017

Knihu sem sem četl při treku po nepálském Himálaji, kdy sem se každý den těšil na večer u kamen, kdy bude hodinka na to se ke knize vrátit. Kam se hrabe Orwellovo 1984 chtělo by se říci. Uvědomímeli si, že ta kniha byla napsána v třicátých letech a ve fundamentálních rovinách docela přesně popisuje dnešní západní společnost (hodnoty, životní styl, převažující filosofii vulgárního hedonismu...) a její směřování běhá z toho až mráz po zádech.

Rachejtle
04.11.2017

Lidé často říkají, že některé věci popisované v knize jim připomínají něco ze současnosti, že existují už dnes apod. Někteří se dokonce táží, jestli je takový svět, jak je popsán v knize, opravdu tak strašný, když v něm nejsou války. Podstatný rozdíl mezi báječným novým světem a soudobou realitou ovšem je ten, že byť existují ekvivalenty somy, byť lidé tráví čas v nákupních centrech, činí tyto věci z vlastní vůle, tj. nikoliv z rozhodnutí někoho shora, samozvaného mesiáše, který sám sebe považuje za povolaného k organizování lidských životů. Kdo má vůbec právo stanovit, co je pro každého člověka nejlepší, resp. co mu přinese štěstí?

Postava Mustafy je další ukázkou toho, jak to může dopadnout, když jsou něčí kroky vedeny úmyslem dosažení obecného blaha. Při rozhovoru s Divochem Mustafa staví hodnoty jako umění, věda a náboženství na jednu stranu a pojem štěstí na stranu druhou, přestože štěstí pramení právě z uvedených hodnot. Obyvatelstvo civilizace není šťastné ve smyslu pociťující štěstí; důvodem, proč Mustafa svět takto řídí, je zajištění stability, hladkého běhu dnů a života vůbec, nikoliv aby bylo šťastné. Toho je ovšem dosahováno absolutní nalajnovanosti každého lidského života, jejímž výsledkem je degradace lidských bytostí na své zvířecí předchůdce. Po přečtění této knihy si víc cením práva každého (mezi těmi všemi dnešními právy opomenutého) být nešťastný.

Teresita
31.10.2017

V Konci civilizace se nevyskytuje žádný hlavní hrdina bojující za záchranu lidstva, Huxley popisuje několik různých lidí, kteří žijí v tomto světě, se všemi je ale velice těžké ztotožnit se. Žádná z postav mi nebyla extra sympatická. Kniha se mi líbila, obsahuje hodně zajímavých myšlenek a je rozhodně nadčasová. V dnešní době umělých oplodnění, darování vajíček a pokusů o klonování, působí tato kniha až děsivě.

"Á, Bé, Cé a vitamínek Dé..."

Melic
08.10.2017

Jsem sám zvědavý, která z těch knižních budoucností, které jsem v posledních letech četl, nastane. Orwell, Zamjatin, Huxley, Haldeman, Bradbury, Feldbakken. Asi to bude takový mix.. Někdy bych si taky měl přečíst něco utopistického, takhle ze mě optimista nebude. Nutno říci, že zde je to přeci jen o něco mírnější, pohled na společnosta její vývoj jako celek je sice tragický, ale jednotlivci skutečně jsou spokojeni.

Markéta137
03.10.2017

Hodně vizionářská kniha, jen styl trochu pokulhává. 1984 je za mě lepší.

hladko
21.09.2017

Kdysi, na přednášce světa-zcestovalého stopaře, se mi do hlavy zakouslo jeho moto: "Nejlepší věci na světě jsou zadarmo". Tenkrát jsem si to uvědomil a od té doby to prostě vím. Možná že také od té doby ve mně počala růst averze vůči spotřebnímu způsobu života a mnohému, co se k němu váže, zvláště pak k jeho symbolům. Např. bych se sám před sebou asi zastyděl, kdybych se octl v multikině chroupajíc krabičkovej popkorn a ve speciální přihrádce, jež je součástí sedadla, bych měl odloženou půllitrovku koly - nikomu to neberu, jen se v tom prostě necítím.
Huxley spotřebu definoval jako prostředek k tomu, aby lidé neměli čas se zastavit a rozjímat. Mohli by tam při tom totiž objevit Boha, krásu, svobodu ducha, silný prožitek apod., což jsou hodnoty Huxleyho civilizaci narušující a destabilizující, protože mohou vyvolat hlubší emoce a ty následně obecnou mezilidskou neshodu.
Podobně jako Orwell se vizionářsky věnuje způsobu ovládání mas v totalitním systému, Huxleyho prst bezostyšně ukazuje na neduhy současného světa nejen demokratických společností západního střihu, ve kterých je taktéž prožitek nahrazen zážitkem, a názorová různorodost podléhá vyprodukované uniformitě, která sice v našem případě není produktem genetického inženýrství, ale dejme tomu neschopností zorientovat se v přesyceném informačním světě a podléhat tak zjednodušujícím a často zcestným tezím. Smutný rozdíl vnímám ale také v tom, že zatímco v Huxleyho civilizaci je vše již od narození konstruováno a řízeno genetickými inženýry, my jsme si naše povrchně prožívané spotřební životy dobrovolně zvolili sami. Znáte to? "Většina lidí chodí do práce, která je nebaví, aby si vydělali peníze, které utratí za věci, které nepotřebují."

Kultak
20.09.2017

Brilantní. Podobné 1984 od Orwella, avšak antiutopické.

Leniik33
19.09.2017

Knížka mě doslova nadchla, tak jako v případě 1948 je děj dokonale promyšlený. Žádná hluchá ani nudná místa nečekejte. Během čtení člověk balancuje mezi dvěma názory, zda život prožitý v naprostém štěstí a pohodě je výhra v loterii, nebo katastrofa.

Milhaus
11.09.2017

1000! Prostě nejvíc :)

Bublinka78
02.09.2017

Výborná a nadčasová kniha. Chtěla jsem si ji zadat v rámci výzvy, až pak jsem si uvědomila, že jsem ji četla. Byla skvělá.

Jacck
27.07.2017

Podobně jako v případě 1984 se jedná o antiutopický román. Huxley však k tématu přistupuje trochu jinak než Orwell. Huxley spíš zkoumá otázku, jak by vypadala civilizace, která by odstranila všechno utrpení a ponechala lidem jen štěstí, uspokojení a nekonečný konzum požitků a zábav. V této dystopické společnosti už neexistuje rodina, lidé jsou industriálně produkování v inkubátorech, hned od narození jsou predestinováni, tj. psychologicky i fyzicky programování pro určitou společenskou roli, aby v ní byli spojeni. Z života lidí je odstraněn stres, odstraněna smrt, odstraněna samota, odstraněny jakékoliv překážky. Lidé si donekonečna navozují pocit štěstí sledováním virtuální reality nebo braním drogy zvané soma. Jedná se vlastně o tyranii věčného štěstí, kterého bylo dosaženo za tu cenu, že bylo nutné obětovat svobodu, pravdu atd. Když ze života odstraníme bolest, život se stane mnohem chudším. Kniha měla několik zajímavých myšlenek. Čtyři hvězdičky dávám proto, že nebyla dle mého dobře napsaná, špatně se četla a neměla moc dobrý příběh, nebyly tam žádné kladné postavy a ty postavy co tam byly se chovaly nelogicky.

dmatej
13.07.2017

Tahle knížka je při své kratičké délce neobyčejně bohatá. A nedává žádné "rozhřešení", neříká, kde je dobro a kde zlo, jen nabízí dvě možná uspořádání světa, která se vzájemně vylučují a netolerují.
Neodbytně z ní člověk ale získá pocit, že jsme někde na půli cesty, přičemž je ale vyloučeno, abychom se do té úrovně dostali, ledaže ... a na to se snad i bojím pomyslet.

Elle1
11.07.2017

Mno, tuhle knihu rozhodně nemůžu nesrovnávat s 1984... Obě jsou to ikonické scifi knihy 20.století a jsou si v lecčems podobné, avšak právě Konec civilizace mi přišel trochu víc (mnohem víc) přátelštější, jelikož nepůsobí tak depresivně, ba naopak, jak děj postupuje, tak si začnete říkat, že svět, který Huxley vytvořil, není až tak strašný jako v Orwellovi ( v '84 je je pouhá představa onoho světa naprosto děsivá).
Kniha je poutavá a příběh dost zajímavý, ihned mě to vtáhlo do děje a knihu jsem měla rychle přečtenou. Takže palec nahoru, tenhle kousek stojí za přečtení!

messner
04.06.2017

Výborné! Číslo jedna u mňa však ostáva neprekonateľné 1984!

havranice
07.05.2017

Prostě velmi aktuální antiutopistický román - po přečtení jsem si dalších několik let všímala, jak se jeho vize fakt naplňují, a to velkou rychlostí. Stojí za přečtení a zamyšlení. Z hlediska porozumění tomu, kam dnešní svět směřuje mi to přijde skoro jako povinnost tuto knihu znát. Dávám ji k různým příležitostem jako dárek přátelům. Není vůbec dlouhá ani náročná na čtení, stylem psaní může sednout celkem širším masám. Z hlediska myšlenek aktuálních pro dnešní dobu dávám 5 hvězdiček, ale přiznávám, že kdyby tam nebyla ta aktuálnost a měla bych to hodnotit jenom po literární stránce - bylo by to cca 3 a půl hvězdičky - dobré, čtivé, zajímavé, ale ne úplně nějaká bomba.

Marquis
16.04.2017

A čo je vlastne šťastie, pán Huxley...? Ani peyotl, ani ayahuasca vám ho nemohli dať, a tak ste sa rozhodol byť veľkým skeptikom a vizionársky napísať Orwellovmu 1984 dokonalé libreto. A učinil ste dobre... Útle dielo, ostatne ako mnoha iných dystopií, dnes skultovnelo a takpovediac - ožilo. Ešte síce nie sme tak blízko genetickému "šľachteniu", triedne rozdiely si však vieme odlíšiť hravo samy. A zbytok je už len smutné prikyvovanie - sebareflexia a hĺbanie nad spoločnosťou nás činí nešťastnými; xanax, valium a iné chemikálie raz odoznejú a my sme znovu nešťastní; socializovanie sa s partajou intelektuálne zakrnelých "súdruhov" nás od subjektívneho pocitu osamelosti nevylieči... Prekrásny nový svet akoby chvíľami pripomínal neskoršie Sartrove myšlienky, akurát nutne laicky. Sme odsúdení k slobode, - ale predsa tvrdohlavo lipneme na zastaralom modely Spoločnosti plnej zákazov a príkazov, ktoré pre nás vytvorili ľudia, ktorí už sú dávno mŕtvi a ktorý úzkostlivo presadzujú iní, ktorým je jedno, kto príde po nich. Návrat ku koreňom (Príroda) sa môže vzhľadom k neustálemu opakovaniu témy v dielach iných autorov javiť ako klišé, no s istotou sa dá povedať, že nič lepšie už nevymyslíme a čím skôr sa zmierime s nevyhnutným, tým lepšie pre nás. Homo homini lupus z roku 1932, akurát korektne a účelovo.

Luvák
10.04.2017

Zpráva z roku 1932 o naší současnosti.

Omy
07.03.2017

Očekávala jsem klasickou dystopii, se zkaženou společností a hrdinnými jednotlivci, kteří budou bojovat za změnu, a místo toho jsem dostala TOHLE. Neskutečně trefné a efektní zamyšlení se nad lidským charakterem, dokonalou společností a nad tím, co že to vlastně chceme. Ať už je to zdejší moderní civilizace, divošská rezervace nebo odloučené ostrovy s intelektuály, obyvatelé se na odlišné lidi dívají srz prsty (když už je považují za lidi) a tíhnou k podobně smýšlejícím.. a ke štěstí a pohodlnosti. Ať si John říká cochce, v důsledku je stejný jako ti hnusní blíženci. Známý citát, když John inspektorovi uraženě odpovídá "Tak tedy ano, požaduji právo být nešťastný.", považuji vůbec za geniální.. John, cizinec v obou společenstvech, do kterých se dostal, chce, aby lidé přijali jeho hodnoty, chce někam patřit. A nepatří, poprvé ho vyřadila společnost, podruhé on vyřadil ji - její principy a hodnoty jsou úplně odlišné od těch jeho, a tak ve svém Neštěstí prohlásí svou touhu.. a odejde pryč z té ohavné civilizace, přesněji - 15 min od nejbližšího obchoďáku. A tak žije ve své samotě, odříkání a neštěstí, což ho těší, ale když si tento pocit uvědomí, zbičuje se důtkami. Jaký to bludný kruh - i on je, svým hodnotám navzdory, naprogramován ke štěstí..

FilMo
06.03.2017

Táto kniha značne predstihla svoju dobu, ale to už všetci vieme... Nebyť toho konca, ktorý bol asi na knihe najlepší, dal by som len priemerné 3 *

Baiba
25.02.2017

Co k tomu dodat, stále aktuální. Každý si v románu najde své téma. Osobně mi přišla nejděsivější vize umírajících lidí, kterým systém nedovolil zestárnout. Nedá se samozřejmě nesrovnávat s Orwellem, jehož vize budoucnosti je ale mnohem drásavější...

VladimirTetur
03.02.2017

Nosným tématem románu je instantní štěstí, jehož snadná dosažitelnost dovedla společnost až k branám pekelným. Huxley předběhl svou dobu a jako zkušený tripper správně vytušil skutečný potenciál halucinogenních látek v kombinaci se sociálním inženýrstvím. Tímto románem nám ukázal, kde už možná jako konzumní společnost vězíme až po uši. Je to už několikátá kniha poukazující na to, že instantní štěstí "sex, drogy a rock'n roll", chcete-li "chléb a hry" jsou hluboce integrovanou součástí sociálního systému naprosté kontroly našich životů. Svoboda vypadá jinak a pokud boj o ni vzdáme, probudíme se jednoho dne v totalitě.

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Směle řadím tento román po boku děl Jacka Londona, Tulák po hvězdách a Démon alkohol. Je to skvěle napsané, čtivé, zábavné, poučné. Správně načasované citáty ze Shakespeara mě hluboce zasáhly. Člověk, který tohle dokázal napsat, musel o životě už jó něco vědět. Ty tuny poctivě přečtených a pochopených knih, ty tisíce procestovaných mil, ty naplno odžité roky... to nezvládne každý. Na ramenou takových titánů pak můžeme stát my, když studujeme jejich dílo a bereme si z něj ponaučení, abychom aspoň svými životy pohnuli o něco lepším směrem, než je nám úředníky matrixu predestinováno.

annemonne
01.02.2017

vlastně to možná ani tolik není utopie jako metafora pro reálný dnešní svět /já vím trošku odvážná myšlenka/

smazenaryba
01.02.2017

Tak čo si vyberiete ? Nikdy nekončiace (ikeď nepravé) šťastie s každodenným neviazaným sexom ? Opustený ostrov kde sa naplno môžete odovzdať svojim záujmom a depresiám (ale bez možnosti sa vrátiť) ? Alebo pustovnícky život ktorým naplno odsúdite modernú civilizáciu ? A máte vôbec na výber ? Keď ste schopní prečítať tieto riadky tak možno áno.

Huxleyho majstrovské dielo je nielen skvelou štúdiou, ako by mohol (musel?)fungovať "dokonalý" svet, ale aj o tom, ako ľahko dokážeme zanevrieť na všetky naše predsavzatia a morálne zásady, keď nám sláva stúpne do hlavy, čo je vlastne zásadný kameň úrazu našej (ne)slávnej civilizácie. Robí to krásne funkčným spôsobom. Keď je treba tak je jednoduchý a doslovný, dostatočne technický a detailný, v správnych momentoch nádherne poetický (a to nielen citátmi od Shakespeara).

Vo svojej podstate je to však hlavne veľmi pragmatické dielo a Huxley sa vo svojej utópii ani v najmenšom nesnažil hľadať nejaké lacné riešenie, ktoré by čitateľovi ponúklo útechu. V predslove však hovorí o tom, že jediným a najvýznamnejším pokrokom, ktoré musí ľudstvo dosiahnuť aby zmenilo svoje nepekné vyhliadky je "revolúcia ľudskej duše". Nuž, asi si budem musieť znova vziať dvojitú dávku somy. Alfy to veru nemajú ľahké milý čitateľský kolegovia !

Dandy1
16.01.2017

Somu máme, spotřeba antidepresiv stoupá. A sex bez lásky je dnes u mnoha jedinců taky normální, zdá se. Pocitové kino nahradily aplikace.
I děti ze zkumavky máme. Zatím legálně jen do počtu tři. I geny upravit umíme. Huxley byl vizionář.

LahoferRose
22.08.2016

Huxley měl v této knize bezesporu geniální nápady, ale nemůžu si pomoct... přišlo mi, že velký potenciál svých nápadů nedotáhl do konce. Mám pocit, že na knize mohl zapracovat víc, dát si záležet a dotáhnout ji do dokonalosti. Konec civilizace má možná lepší nápady než 1984 od Orwella, ale Osmdesát čtyřka je právě dotažená do konce a proto je o tolik lepší. Škoda toho.

patrik0816
22.08.2016

V prvé řadě bych chtěl uznat fakt, že Huxleymu se vize budoucnosti v mnoha ohledech velmi povedla. Do mnoha už současných věcí se strefil a mnoho dalšího možná ještě příjde. To jak je popisována např. hudba a nezávazný sex, to je už vpostatě v přirovnání s elektronickou hudbou a tanečními párty přítomnost. Další věci se možná jednou přiostří nebo se dokonce stanou skutečností - rozpad rodinných a tradičích hodnot, rozpad smysluplného vzdělání a umění, způsob cestování, jak je popisováno v knize apod...

V druhé řadě musím uznat, že kniha měla velmi slušný rozjezd (byť úvodní část a popisy umělého oplodňování byly možná trochu moc rozvláčné), postavy Bernarda Marxe, Leniny a Helmholtze mě zaujaly od samého počátku, vize futuristické civilizace byly skvělá, všechno bylo připraveno na strhující zápletku, ovšem čistě dle mého názoru, od příchodu Divocha šla kniha po dějové stránce absolutně do kytek. Druhá část knihy nejen jako z jiné knihy, ale jako od jiného autora.

Berte mě jako šílence kritizujícího klasiku, ale vážně - oproti ostatním postavám je Divoch charakterově prvoplánovitá, příliš romantická a idealistická postava, která nemá absolutně žádnou hloubku. Je jen prostředkem autora, jak dovršit svou skeptickou vizi nad budoucí civilizaci a zobrazit kontrast mezi "starou" a "novou" civilizací a není skutečně dýchající knižní bytostí a uvěřitelnou postavou. U ostatních postav máte pocit oné trojrozměrnosti, která jim dodává skutečnost. Máte pocit, že v této alternativní realitě budoucího světa skutečně můžou existovat lidé jako Bernard Marx, Lenina Crowfordová nebo Hemholtz Watson. Divoch, ale jako Shakespeara citující mašina trojího rozměru nikdy nedosáhl. Samotný závěr je pak cynickým dovršením tohohle podivného směru, který kniha nabrala. Postava Divocha sice také přinesla do knihy světlé momenty, jako emocionálně dojemná "noc strávená pod hvězdami" apod., nemůžu se však zbavit dojmu, že z Brave New World se v druhé polovině stala nabubřelá sentimentální břečka. Jakoby Huxley nevěřil, že čtenáři pochopí, co jim chtěl sdělit a tak v polovině přidal další postavu, která poselství zvýrazní, zakroužkuje a ještě třikrát podtrhne. I samotný fakt, že v první polovině knihy je hlavní postavou Bernard, který v druhé polovině z knihy skoro zmizí, aby hlavní pozornost dostala postava, která se poprvé objevila až v polovině je poněkud zvláštní, odporující jakýmkoliv vyprávěcím zvykům a poněkud kostrbaté.

Brave New World se často (k mému nepochopení) srovnává s 1984. Dle mého (čistě a svatě laického čtenářského názoru) však nedosahuje ani zdaleko velikosti a kvality Orwellova legendárního díla. Jakožto vizionář byl možná Huxley přesnější a trefnější, ovšem jakožto vypravěč se nedokázal ani z poloviny vyrovnat Orwellovi. Zatímco 1984 je po dějové stránce dechberoucí a plné zvratů, ba dokonce popisovaný svět je zde skutečnější (a to byť je o dost vzdálenější od skutečné reality, než Brave New World), Brave New World byť napsán dříve, vychází z tohoto srovnání jako jasně slabší. A byť vizionářsky je to dílo skvělé, na stránky se Huxleyho svět napodařilo přenést do tak skutečné podoby, jako Orwellovi.

Sečteno podtrženo: typ sdělění skvělý, způsob sdělení pokulhával.

Terien
07.08.2016

Milé děti a dnes si povíme pohádku o tom co bylo/bude/je (zašktrněte dle názoru :) ) když z Henryho Forda uděláme boha a z jeho výrobní linky náboženství.
Kniha podle mne nic extra ani po filozofické stránce, resp. obrazu moderní společnosti ani po po stránce příběhové. Bernard je neskutečný červ, Divoch hmm... proč to neříci rovnou solidní idiot (Bohužel musím připustit že mi připomíná mě samotného více než by se mi líbilo a nejspíše dopadnu stejně. :P).
Za mě tedy hodně slabý průměr, nevěřím že bych si ji někdy přečetl znovu....i když teď mě napadá že bych ji mohl prodat tady na bazaru, pokud na to nebudu líný :) takže zapomeňte co jsem psal...JE TO SKVĚLÉ A NADČASOVÉ DÍLO

P.S.: Trochu mi vrtá hlavou označení pneumatický/á,...pneumatická dívka ( předpokládám: pevná a pružná? černá se vzorkem asi ne :D )

Rawen616
17.06.2016

Rozhodně velmi zajímavá kniha co dunutí k zamyšlení, zvlášť když vezmeme v potaz kdy byla napsána. Ukazuje střetnutí dvou světů. Na jedné straně civilizace, kde jsou lidé pěstováni ve zkumavkách a od mala je jim jasně určeno čím budou díky vymytí mozku a kde lidé buď pracují nebo se baví drogami a prostoduchou zábavou a všichni MUSÍ být neustále šťastní a družní. Na straně druhé divoši kteří stále ještě uznávají něco jako rodinu, kulturu, lásku a lidskou individualitu ale žijí v bídě, spíš jako jakási atrakce pro ty "civilizované".
Je to velmi dobrá alternativa k Orwellovo 1984. Orwell zničil lidstvo strachem - strachem z přemýšlení, strachem z druhých a jedinou emoci kterou dovolil je nenávist. Huxley zničil lidstvo tak, že je každý od narození šťastný, kozumní a nepřemýšlí. Obojí je stejně děsivé.