Konec civilizace

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3643/big_konec-civilizace-gjN-3643.png 4.21302
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Maťa
Originální název:

Brave New World, 1932


více info...
Nahrávám...

Komentáře (215)

Kniha Konec civilizace

CuPe77
předevčírem

Dobrý.
Za mě dobrý.
Půlka knihy takové lehké nijaké, popis světa.
Konec se mi líbil.
Řešení v knize je snadné, protože SOMA je řešením

u_marketa
15. září

(+ SPOILER) Všechno a všichni patří všem, emoce jsou nežádoucí, lidé se stali jednou velkou masou, jejíž vývoj a množení řídí vědci v laboratoři - na pásu, po celých řadách a v přesně stanovených kategoriích. Je potřeba být produktivní. Svět je pro všechny tyhle civilizované lidi krásný, protože musí být, vlastní uvažování si zachovávají pouze nikým neovlivnění a přirozeně se rozmnožující divoši v rezervacích, kam civilizace nedošla. Jednou se tyto dva světy setkají a pak to křísne. Je docela neuvěřitelné, že knížka už je skoro sto let stará, působí jako současná vize nedaleké budoucnosti a zároveň reflexe nedávné socialistické minulosti. Doporučuju.


Pozde
22. srpna

Pravda a krása nebo pohodlí a štěstí? Dát tyto dvě volby do protikladu se po přečtení Brave New World rozhodně nezdá divné. Dostal se mi do ruky výtisk z roku 1970 se zajímavým doslovem M. Holuba. Knížka dává miliony otázek a nabízí pár odpovědí. O čem je civilizace? Co je víc - jednotlivec nebo celek? Masy určitě je potřeba řídit, ale tady je to teda z gruntu. Určitě se ke knížce někdy vrátím, i po devadesáti letech má co říct.

Crimble
08. srpna

V první půlce jsem tápal, jakoby až moc roztříštěné a neosobní. Potom už jasnější příběh, i jasnější poselství. Záblesky geniality a vizionářství tam jsou. Zároveň bez mučení přiznávám, že se nezařadí mezi moje nejzásadnější milníky literatury.

perdida
05. srpna

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší.

Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme.
Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

jaroiva
01. srpna

Zase jednou knížka, kde anotace nedokáže ani zdaleka vystihnout obsah.
Teprve až o tom teď přemýšlím, napadá mě, kde se asi vzala inspirace pro Sexmisi.
Tohle je její děsivější předchůdce.
Obzvlášť oceňuji, že je knížka napsaná tak, že neutrpěla její aktuálnost ani po 90 letech po napsání a nenarazila jsem tam na žádný úsměvný moment, vzhledem k aktuálnímu stavu technického pokroku.
Za sebe hlásím "zásah, potopená".

Any26
20. června

U kolika knížek člověk až nějakou chvíli po přečtení pochopí poselství díla, její hlubší význam. Tady tedy, že ideální svět neexistuje a ani v něm nemůžeme být šťastní a svobodní. Protože bylo to opravdu ideální? Na první pohled možná ale jakmile nahlédneme pod pokličku, už tak úžasné to není a naopak je to až děsivé. V díle je taktéž zajímavé sledovat, koho mají určité lidi napodobovat, představovat, čeho je vlastně dílo kritikou...
Na to, v kterém roce to bylo napsané (1931) a vydané (1932) je to až neuvěřitelné. Závěr už jsem četla jedním dechem. Aldous Huxley byl jeden z těch opravdu skvělých spisovatelů!

záškodník
13. května

Osobně tuto antiutopickou vizi vnímám jako silnější a pravděpodobnější odvar toho, co může jednou nastat. Huxley zde vyřešil jednu z nejstarších diskuzí psychologie lusknutím prstu → nativismus X empirismus (dědičnost/vrozenost X výchova). Lidé se rodí v danými genetickými predispozicemi a skrz výchovné kódy, hudbu, jednoduchou zábavu a konečně tlumící drogy naplňují prázdné nádoby těchto predispozic. Celá společnost je hierarchicky rozvrstvena a funguje na principu štěstí a slasti (stejně jako v Bradburryho románu 421 stupňů Fahrenheita). Nicméně kde Orwell boduje, Huxley tápe. V první polovině si Huxley vybral jednotlivé odstavce na sebe nenapojovat, což mě uvedlo trochu do rozpaků. Jeho věty za sebou tak trochu dřou a postrádají šťávu. To samé jsem pociťoval při čtení Brány vnímání.
6,5/10

1 ...