Říše strachu
Michael Crichton
Techno-thriller mistra tohoto žánru je nejen strhujícím čtením, ale také provokativním komentářem k manipulaci s informacemi v moderním světě. V Los Angeles má být za několik týdnů zahájena Konference o náhlé změně klimatu, kterou pořádá významná ekologická organizace NERF. Akce má celý svět přesvědčit o krajní naléhavosti globálního problému. Horečné přípravy konference však naruší podivné chování hlavního sponzora NERF George Mortona: tento americký milionář v jakémsi pomatení mysli zpochybní činnost organizace a odmítne ji nadále finančně podporovat. Hned nato po zběsilé jízdě autem havaruje, a ač jeho tělo není nalezeno, vše nasvědčuje tomu, že zemřel. Materiály objevené v Mortonově domě dají do pohybu téměř planetární honičku – hrdinové románu se pokoušejí v Antarktidě, na Šalamounových ostrovech, v arizonské poušti i na jiných, často exotických místech zabránit sérii uměle vyvolaných přírodních katastrof... Michael Crichton v kontroverzním románu Říše strachu už poněkolikáté kombinuje napínavý příběh s fundovaným rozborem ožehavého vědeckého problému, k němuž zaujímá značně vyhraněný postoj. Podle autora jsou klimatické změny, ke kterým v současnosti údajně dochází, pouhým mýtem, jenž má za následek politizaci vědy a potažmo představuje živnou půdu pro totalitární tendence či „ekoterorismus".... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
State of Fear , 2004
více info...
Přidat komentář
Svůj komentář k této knize bych rozdělil na dvě části.
Samotný příběh je podle už zažité šablony, kdy nějaký odborník a s ním pár laiků řeší vážný problém na Zeměkouli a pokud se jim nezadaří, bude to mít pro světovou populaci nedozírné následky. Pro vyřešení tohoto problému je potřeba cestovat napříč několika kontinenty a řešit vše v rozsahu hodin až několika málo dní. Já bych to nazval pohádka pro dospělé. Pár už jsem jich četl a některé z nich byly lepší, napínavější a propracovanější. Autor se s příběhem moc nepáral, hlavní pro něj bylo něco jiného. Za příběh bych dal tak tři *.
Ta druhá a podle mě nosná stránka knihy je autorův postoj k ideologii a doktríně globálního oteplování protlačované "elitami naší společnosti", podporované mnoha známými osobnostmi a podpírané mnoha "figurkami" vědeckého i pseudovědeckého světa. Autor se tomuto tématu věnoval bezpochyby mnoho let a měl potřebu už před téměř 20 lety se k této problematice vyjádřit. Za to i za způsob, jakým to udělal, má můj obdiv.
Pokud se posuneme o těch 20 let do současnosti, tak lidé zajímající se o dění kolem sebe vidí, kam se vše posunulo.
Spíše než jako dobrodružný román knihu vnímám více jako populárně-vědecký popis problematiky, která už několik desetiletí hýbala a stále hýbe naším světem.
Autor vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda pojem globální oteplování si zaslouží tolik pozornosti. A zároveň s velkou znalostí věcí kolem a v pozadí poukazuje na to, že i v této problematice je třeba za vším hledat peníze a za penězi elity a jejich záměry.
Pro mě velice zajímavá kniha z pohledu popisu technických detailů, samotný příběh trochu slabší. Autora a jeho knihy budu vyhledávat i nadále, pořád mi ještě pár jeho knih zbývá k přečtení.
Hlavní myšlenka a sdělení této úžasné knihy od geniálního Michaela Crichtona je o tom jak ti co jsou v zákulisí, mají neustálou potřebu ovládat ostatní lidi, a čím je nejlepší ovládat než strachem. Celou druhou polovinu 20. století Západ strašil Východem a Východ Západem a po pádu Železné opony najednou vzniklo vakuum které bylo postupně vyplněno strachem z klimatické změny a jak vidíme v dnešní době tak se jim to výborně daří, EU se toho chopila s takovou vehemencí, že kam se na ně hrabou komunisti se svým poručíme větru, dešti.
Nedávno jsem viděl video s nějakou vysoce inteligentní mladší ženou, která zvažovala jestli mít děti, protože neví jestli neshoří než vyrostou, nejspíš nějaká kámoška Svaté Gréty, to je názorný příklad jak vyplachování mozků i díky zprofanovaným médiím funguje.
Klimatické změny samozřejmě probíhají, ale ty probíhaly po celou existenci Země a lidé se prostě musí přizpůsobovat, současné stoupání teploty je naprosto normální, protože kolem roku 1850 skončila malá doba ledová a prostě se od té doby otepluje, to je normální cyklus.
O tom jak funguje strašení médii uvedu příklad, našel jsem článek o tom jak v Grónsku roztálo za jeden rok 532 gigatun ledu, to je 532 miliard tun, 66 tun na každého obyvatele planety, ty čísla vypadají opravdu hrozivě, ale stačí si zjistit že Grónský ledovec obsahuje 2 500 000 až 2 600 000 gigatun ledu a hned to vypadá jinak, znamená to že by trvalo zhruba 4699 až 4887 let než by celý roztál, v případě Antarktidy odtálo za rok 252 gigatun ze zhruba 22 000 000 to je 0,0011 %.
Na závěr budu citovat z knihy. Věř mi - v Evropě náhlou změnu klimatu prosadíme ještě snadněji než ve Spojených státech. Stačí, když to necháme na Bruselu. Protože byrokrati do toho půjdou, pochopí výhody tohoto posunu priorit. A to napsal autor už před dvaceti lety, jak předvídavé.
Dej ma až tak veľmi nezaujal, aj keď tento autor je môj obľúbený. Tým nechcem znižovať jej hodnotu a obsahuje celkom dosť faktov, ktoré som si však neoveeroval. Celá kniha na mňa žiaľ pôsobí, ako obálka okolo pár vyjadrení starého pána profesora.
Já v globální oteplování zaviněné člověkem nevěřím.
Zato věřím tomu, že masírka funguje tak nějak podobně jak to Crichton popisuje.
(SPOILER)
Nechtěl jsem soudit knihu podle jí proklamované ideologie, ale autor zde v tlaku na čtenáře jde tak do hloubky, že bez propagandy by Říše strachu byla poloviční, ne-li třetinová knížka. A nechci v komentáři hodnotit jen jednu třetinu díla - hodnotím jej celé.
Crichtonovi se podařilo rozdělit čtenáře na dva tábory - jedny hodně na*ral, druhým udělal radost; jeho hlavní teze jsou nicméně nenapadnutlené: zpolitizovaná věda je svinstvo, špatně informovaní (environ)mentální žvanilové se nadají poslouchat a než něčemu začněte věřit, udělejte si vlastní rešerši a zkuste se otevřít názorům protistrany. Pod těmito záslužnými tématy (které už vážně někdo musel říct) ale prosvítá ještě skepticismus ohledně globálního oteplování a tady Crichton šlápl na kuří oko velké části světové populace. A mě taky.
Z knížky je patrné, čemu autor věří a čemu ne. Způsob, jakým své přesvědčení převádí na papír, je bohužel velmi nešťastný a v důsledku z celého díla vytváří až příliš okatou agitaci, ve které se každý argument "jeho" strany podkládá grafy a odkazy, zatímco oponenti (environmentalisté) jsou vykresleni jako teroristé a fanatici. A co je mnohem horší, také jako hlupáci. Udělat z každého, kdo věří v globální oteplování a společensky se angažuje do jeho řešení, špatně informovaného kecala, pokrytce a zazobaného egoistu - to pardon, pane Crichtone, ale to mi smrdí propagandou hodně přes čáru zaujatosti. Založit celou kapitolu na výkladu postavy, ve které jen tepe do ochránců (kteří oponují jen velmi chabě a v rámci svých povrchních "rolí") - takhle tedy prosím ne. To už je přesně ten styl, který autor přeci sám odsuzuje - jednostranná pravda, žádné "přeložíme dva názory a čtenáři, ty si vyber". Tohle je: "Tady je jeden názor. Tady máš dvoustránkový výklad, proč je super a správný, kdybys ještě pochyboval, v dodatku jsou odkazy na články, které to potvrzují. A ten druhý názor? Meh - všichni to známe. Je to ho*adina". Elektromobily fuj, solární energie fuj, předběžná opatrnost fuj.
Uff.
Pojďme zklidnit recenzi. Děj knihy je napínavý a přišel mi velmi nepředvídatelný; akční sekvence jsou skvěle dynamické a celá knížka má přjemně propojenou kostru, která na sebe navazuje. Postavy jsou (dle mého) tak trochu šablonovité, ale dialogy odsýpají a hlavní hrdina Evans je sympaťák, o které máte strach a držíte mu palce. Moc se mi navíc líbí název Říše strachu a celý koncept celosvětové potřeby něčeho se bát, ta myšlenka je nadčasová a je jednou z těch, pro které bych Crichtonovi odpustil i tu nejdelší agitačku. Nebo výklad od nepochopení principů ochrany přírody a bláhová myšlenka, že konzervace chráněných území je bohulibá a přírodě prospěšná činnost. Krása, bez ironie krása.
Prosím, hlavně si z knihy neodneste poučení, že všichni ochranáři jsou idioti. Mám takové mlhavé tušení, že by si to Crichton nepřál, i když kdo ví. Hodit na papír tak kontroverzní a drsnou kritiku, to už člověka přinutí se ptát, co chtěl básník říct.
Slušné čtení, autor si dal zjevně práci s nastudováním spousty detailů ohledně životního prostředí, změny klimatu a globálního oteplování. Toto téma v podstatě i dominuje nad příběhem samotným, který je dle mého trochu nedotažený, místy takový zvláštní, nepravděpodobný.
Zrovna nedávno jsem tady na Říši strachu narazila a zjistila, že jsem ji hanebně opomněla uvést ve svém seznamu přečtených. Chybu napravuji a komentář si nemohu odpustit.
Kniha už má nějaký ten rok za sebou, autor ovšem už tenkrát evidentně správně tušil a předvídal a když si bral na paškál hrdé ekoteror…pardon, aktivisty, dobře věděl proč. A i po těch letech od přečtení si z knihy hodně pamatuji; ano, zejména ty části, u kterých jsem se řekněme dobře (tedy trochu škodolibě) bavila.
Někteří z dalších čtenářů mohou autorovo pojetí nést nelibě, ekoaktivisté jsou zde opravdu za idioty. To oni ale samozřejmě nejsou. Protože například takové ničení a lepení se k obrazům Botticelliho, Vermeera a dalších je přece důkazem té nejprudší inteligence, o tom není pochyb. A to klima jak díky tomu úplně ožilo…
Pátá hvězdička je poctou nebohým starým mistrům.
Čítanka pro všechny ekoaktivisty. Samozřejmě ty, kteří zapínají i tu hmotu, co mají nad krkem.
Pan Crichton je snad jediný spisovatel, který mě během četby dokáže donutit googlit... začínám věřit, že tato kniha nebude tak úplně konspirační - ale spíše pravdivá, tím spíš, že masmédiím se vážně věřit nedá... Říše strachu je perfektní technothriller! Odbočila jsem po dlouhé době od svého fantasy žánru a byla po celou dobu napnutá jak struna.. autor prostě umí a téma příběhu bylo více než přitažlivé.. jak jinak ovládnout masy lidí než strachem???
Prvni zklamani od Crichtona. Autor zde vytvoril nikoli verny obrazek radikalnich environmentalistu, ale jejich karikaturu. Vsichni, kdo biji na poplach stran stsvu zivotniho prostredi jsou zde vyliceni - bez vyjimky - jako idioti, kteri nezavadili o jedinou vedeckou studii, nybrz se ridi pouze svymi emocemi a kdyz jsou konfrontovani "chladnym racionalnim vedcem", prechazeji, namisto argumentu, do agresivity a urazenosti. Jednani, kdy autor chce demaskovat nevedomost a pokrytectví svych "ideovych odpurcu" skrze to, ze vytvori jejich karikaturu, mi pripada v lepsim pripade intelektualne nepoctive, v horsim pripade primo manipulativni. Nerozporuji autoruv skepticismus ohledne udajnych klimatickych zmen a moznych reakci na ne - rozporuji to, jakou formou nam autor sve myslenky sdeluje. Od tak erudovaneho autora, jako byl Crichton, bych cekal ponekud komplexnejsi obrazek...
Keď prečítam 20% knihy a stále neviem, kto je kto, asi je niečo v neporiadku. Dej skáče po celom svete, podávané informácie zdanlivo nesúvisia, osoby sa chovajú nekonzistentne, stále je v centre diania niekto úplne iný... Možno som mal vydržať, ale riskovať ďalšiu stratu času už nebudem. Pár kníh od Crichtona mi sedelo, ale väčšina žiaľ nie.
Napínavé, postavy a jejich činy z říše fantasy, resp thrilleru. Problematika životního prostředí mě zaujala více, asi jako každého, komu není svět kolem nás lhostejný. Myslím, že nemůžeme vědět vše o dopadech lidské činnosti, zeměkoule je příliš složitý systém s neustále probíhajícími změnami. Některé věci ale nelze zpochybňovat : fyzikální zákonitosti - nárůst oxidu uhličitého v atmosféře, který nutně vede k oteplování.
Autor trefně postihuje to, co je nadčasové : jak vše lze zneužít a nejvíce strach, který ochromuje a dělá lidi ovladatelnějšími.
Napsaná před 16 lety, dnes velmi aktuální. Možná aktuálnější než v době svého vzniku. Hlavní příběh je brilantně napsaný, jak je u autora běžné, takže akční, strhující, poutavý, zajímavý atd. A pak je tu popis mechanismů, které a jak tu říši strachu vytváří. Kniha je sice fikce, ale...
Říší strachu bych bez zábran zařadil vedle Orwellova 1984 s jedním rozdílem. Orwell psal apokalyptickou scifi, Crichton píše, jak to opravdu je a jak to funguje. Onen poučný thriller je v prvním plánu svižně napsaná akční záležitost, a ačkoliv tenhle druh literatury nevyhledávám, vzpomněl jsme si na Forsytova Šakala. Trvá dost dlouho, než se všechny ty zdánlivě nesouvisející události spojí a my pochopíme, kdo je kdo a hlavně o co komu jde. Na začátku je obří propagační ekologický kongres v LA, jehož cílem je přimět vládu USA, aby podepsala Kjótský protokol. A zde onen právník a vedoucí jedné z hlavních ekologických organizací v USA, placených nepřímo státem a přímo různými „filantropy“ z oblasti byznysu předvede, o co půjde. Houfec propagandistů a reklamních marketérů přijde se slovem Nebezpečí a varování, ale on jim nařídí, že musí použít slova Katastrofa a vyvolat paniku. Ale paniku lze vyvolat ještě jinak. O tom je akční část příběhu.
Kniha, na kterou se Crichton (autor mimo jiné Jurského parku, Rudého slunce i jiného prorockého románu Skandální odhalení – vše zfilmováno) chystal tři roky a možná byl při důkladném studiu problematiky sám překvapen k čemu došel. Nechám stranu ono globální oteplování, jak je nám i 14 let po prvním vydání knihy předkládáno a kde si každý normální a myslící člověk udělá obrázek sám, stačí, když si zjistí elementární fakta a bude o nich „chvíli“ přemýšlet. Jenom oni „ekologové“ budou tvrdit, že je to natolik složitá problematika, tři roky na její pochopení nestačí. Jim ale kupodivu ano. Kenner, hlavní akční hrdina nám servíruje mraky informací, je ale nazve hlupáky. Kdykoliv se s některým z nich pustí do diskuze, s fakty jsou brzy na štíru, odvolávají se na vědu a na vědce a nakonec se urazí a zmizí. Oni mají svoji absolutní pravdu. Jeden z účastníků děje to přirovná k čarodějnickým procesům. A vysvětlí, proč žijeme v oné pomyslné Říši strachu a komu to prospívá, kromě nás samotných, drtivé většiné populace.
Lidem se totiž dobře vládne a tahají se z nich peníze, když mají strach a ještě se v nich podaří vytvořit pocit viny, špatné svědomí. Ona „ekologie“, ona záchrana planety splňuje tohle do puntíku. Náboženství už netáhne, studená válka skončila v roce 1989 a strach z jaderné apokalypsy se vytratil. A tak nastoupil strach ze „zničení“ planety a nynější uhlíkoví šílení je jenom dalším z mnoha uměle vyráběných strachů, které slouží politikům, samozřejmě oněm samozvaných zachráncům planety (v USA i právníkům), mediím, ale taky části podnikatelů. Crichton ale taky dává prostřednictvím svých modelových hrdinů co proto nynějším univerzitám a zamýšlí se nad vzývanou vědou.
Ona věda je nám vnucována jako dokonalý hlasatel pravdy. Jenže je ukázáno, že ona věda nejen že je omylná, ale že často stojí na zcela chybných předpokladech a manipuluje s fakty tak, aby vyšlo to, co si poskytovatel grantu přeje a potřebuje. Už se neinterpretují fakta, ale závěry se přijímají a hlásají na základě různých počítačových animací a modelů, které jsou zase vytvořeny na základě selektivních údajů. Takhle to dělají vlády, korporace, ale asi v tom s ohledem na dnešek vedou oni ekologové. Mají totiž podporu jak těch vlád, tak těch médií.
V doslovu Crichton připomíná, že za vědu byla svého času pokládána eugenika a za velkého vědce jistý Lysenko. Kniha není příliš povzbudivá a hlavně, číst jí zrovna dnes je dost náročné. Ale není to žádná propaganda, naopak před propagandou a slepou vírou varuje velice důrazně.
Jak se na to dívají oni bojovníci za záchranu planety dokazuje následující (zjednodušený) dialog mezi Ann, manželkou miliardáře a klimatickou aktivistkou a Kennerem. – Jaký máte dům? – Máme tisíc metrů čtverečních. – A kolik vás tam bydlí? – No já s manželem a dvěma syny. A taky služebná. Ale my žijeme ekologicky, Naše služebná jezdí priusem a máme solárně vyhřívaný bazén. A někdy s námi bydlí i tchyně. – Neptám se vás, čím jezdí vaše služebná. Čím jezdíte vy? – Já ale to velké SUV potřebuji, mám malé děti. My tento standard potřebujeme, patří k naší úrovni a důležitosti. -
Co dodat? Sehnat a pozorně, opravdu pozorně přečíst. Karel Čapek svými vrcholnými díly varoval marně. 14 let po prvním vydání tohoto románu mám podobný pocit marnosti. Jinak knihu jsem přes antikvariáty sháněl dva měsíce. Je samozřejmě vyprodaná přes fakt, že vyšla už dvakrát. To mě snad jako jediné naplňuje mírným optimismem.
V době kdy jsem to četl, měla kniha velký vliv. Dnes už je běžnější slyšet skeptické hlasy které vysvětlují některé problémy jinak a ukazují některá témata z jiného úhlu.
Příběh možná šel trochu stranou na úkor odborných pasáží a dat, ale jsou to ty pravé kulisy které ukazují metody obchodníků se strachem.
Nejlepším prostředkem pro ovládání mas je strach.
Perfektní kniha od mistra, která je až překvapivě aktuální v současné době, kdy ekofašismus byť v odlehčené verzi vidíme i dnes v "politickém" světě kolem nás.
V knize jsou výborné dialogy mezi postavami a jakoby mimochodem je řečena spousta velmi zajímavých environmentálních a přírodovědeckých faktů, které jsou často ocitované z odborných článků ze skutečných publikací. Kromě informační stránky kniha vyniká i akčními scénami, které jsou pravda místy přehnané, ale tak to u Crichtonových knih bývá. A to je dobře.
Kniha měla trochu - pro mne - zmatený začátek, který se naštěstí asi po 60 stranách stabilizoval. Zpětně ale události do sebe zapadly a naštěstí to vše tak po dočtení dává smysl. Škoda tak slabšího a ukvapeného/rychlého konce, kdy můžeme jen tušit a doufat, že bude naplněna spravedlnost.
Knihu doporučuji všem fanouškům Crichtona, akčních knih, přírodovědeckých témat, techniky a moderních technologií.
Knihu hodnotím jako beletrii. Podle mě je to především vynikající thriller než naučná literatura o změně klimatu. Nehodnotím tak uvedená fakta nebo závěry v příběhu. Ani nepředpokládám, že by se nám Crichton pokusil něco podsunout. Já myslím, že nepodsouvá nic. Prostě to tahle napsal.
Kniha mě strhla už od začátku. Začíná několika krátkými příběhy, na které navazuje hlavním dějem. Velmi brzy se podařilo vytvořit atmosféru neustálého ohrožení. Po stránce napětí je kniha skvělá. Napsal to tak dobře, že představovat si to jako akční film nevyžaduje prakticky žádné úsilí. Děj je pořád hektický a jen místy přerušen odbornými dialogy.
Všechny vědecké diskuse jsou natolik zajímavé, že nenudí. Zkombinování akčního děje, ekoterorismu a poznatků z klimatologie je perfektní. Nebyl by to však Crichton, kdyby to nepojal po svém.
Je znát, že celá problematika je pečlivě nastudovaná. Rozhovory o globální změně klimatu dávají smysl a postavy zaujímají věrohodná stanoviska. Dalo by se říct, že jejich názory odpovídají reálným lidem. Vztah postav ke globálnímu oteplování zvládl Crichton skvěle. Věrohodnost děje je však slabší. Kritické myšlení nabourá jak logiku děje, tak jednání postav.
Z knihy je cítit reakce na dobu, kdy ji Crichton psal. Hodně se mi líbil výběr lokací. Doporučuji všem, kdo mají rádi kombinaci naučného výkladu a napětí. Mě to přišlo velmi akční, ale četl jsem 120 stran denně…
A ještě. Pointa je přece úplně jinde než u počasí. Stačí si připomenout název.
Na konci knihy je několik dodatků. Crichton tam na čtyři stránky shrnul svoje závěry z prostudovaných materiálů během tří let. Pak je tam zamyšlení nad nebezpečím politizace vědy. To ostatně vidíme, když je prosazován ekologismus místo efektivní ochrany přírody. Úplně na konci je bibliografie, kde většinu knih Crichton stručně okomentoval. 90%
SPOILER
No tak tentokrát, opravdu nevím kdo je ten hodný a kdo je ten zlý. Autor se tentokrát pustil, do boje s ekoteroristy, ale v době, kdy všichni vidíme, že opravdu změny přicházejí, tak se nám moc nechce věřit těm hodným.
Navíc ta jako láska hlavního hrdiny se Sarah, mě přišla opravdu trochu ujetá. Dvákrát ji zachránil ze spáru smrti a ona na něm začíná poznávat něco, co v něm nikdy před tím neviděla.
Je to takové až moc prvoplánové. Bohužel víme kdo je ten zlý a kdo je ten hodný, včetně kamflace se zmizením hlavního mecenáše. Kde jsou další hodní, proč to nechávají jenom na těch 4 statečných, proč se nezapojí další kolečka mašinerie.Tentokrát, bych řekl, že těch nejasností je zde na můj vkus poněkud hodně.
Štítky knihy
globální oteplování technothrillery skepticismus
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Kniha Říše strachu je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 282x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 149x |
| Chystám se číst | 92x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 3x |
Hlavní postava příběhu - zřejmě autorův pokus o jakéhosi "Jamese Bonda..." Ovšem tam, kde tehdy bez mrknutí oka působil Sean Connery, opravdu jako drsoň a zachránce planety..., tak Evans mi zde, v rámci své akčnosti..., vyloudil několikrát nefalšovaný úsměv na tváři. Jemu jsem fakt moc nevěřila ani jeho urputnost, ani tu jeho akčnost...
Co se hlavního tématu - globálního oteplování týče... Tak zde mě tato kniha nechala zcela chladnou. Nakonec díky klimatologii + dnešním, moderním archeologickým studiím, průzkumům je prokázáno, že bylo na Zemi párkrát líp, ale i hůř...
Kniha mě v ničem neurazila, ale ani v ničem zvlášť nenadchla.