evismaior komentáře u knih

80% - tato série má zatím vzestupnou tendenci. Důkazem je i čtvrtý díl série Královna stínů, v němž se Celaena, tedy královna Aelin vrací do Zlomuvalu, aby porazila krále Adarlanu, vyrovnala se se svou minulostí, zachránila své přátele a vlastně minimálně i celý světadíl.
Doporučuji si před tímto dílem přečíst soubor novel Krvavé ostří, který sice časově předchází celé sérii Skleněný trůn, ale s ohledem na to, že tyto příběhy jsou o Celaenině působení v Tvrzi vrahů u mistra Arobynna Hamela a ten se ve Skleněném trůnu objevuje poprvé právě až po Aelinině návratu do Zlomuvalu (a v obou případech se jedná o naprosto zásadní postavu se stěžejním vlivem na osud hlavní hrdinky), tak mi připadalo, že na sebe obě tyto knížky parádně navazují.
Jinak jsem moc ráda, že autorka konečně upustila od svojí potřeby psát Muzikál ze střední odehrávající se v partě nájemných vrahů a hlavní hrdinka se tak konečně nejeví jako namyšlený spratek hovící si v luxusu, který se vyžívá v tom, že na všechny dělá bububu jako největší vražedkyně všech dob. Nyní je Aelin napsaná jako skutečný člověk, který má za sebou tragické dětství a nelehké dospívání, zažil spoustu bolesti a spoustu jí i způsobil, zažil přátelství i zradu, lásku i nenávist, otroctví i svobodu, i když to poslední zatím spíš jen ve snech.
Oproti další autorčině sérii Dvorů se mi pak konkrétně v této knížce hodně líbilo také to, že se ohledně vztahů mezi postavami nemotala v nekonečných opakujících se kruzích, naopak jednotlivé postavy procházely uvěřitelným a pestrým vývojem - Aelin, která pozvolna přijímá svoji roli královny, vývoj jejího vztahu s věrným vílím Jeřábem, nalezeným bratrancem Aedionem (a oba mezi sebou hledají rovnováhu coby základ Aelinina dvora), kurtizánou Lysandrou, která pod domnělým pozlátkem ukrývá mnohem víc, než by se zdálo, Chaolem, pro kterého je Aelin zprvu jen lhářka a zrůda nadaná magií (a tady je jeho prozření napsané opravdu poutavě), je tu i princ Dorian ovládaný démonem, s nímž bojuje ve své mysli. A někdejší mistr Arobynn, s nímž má Celaena nevyřízené účty, ovšem i v jeho případě lze mít pochybnosti, zda nakonec nesledují stejný cíl. A dokonce i někdejší dvorní rivalka Kaltain se objevuje na scéně s pár novými prvky do děje.
Což už se dostáváme ke druhé dějové lince v Morathu, kde se cosi odporného děje kolem čarodějnic a kdysi nezlomně kruté velitelce Manon taktéž začíná leccos docházet a musí řadu věcí přehodnotit. Tahle dějová linka mi v předchozí knize přišla nadbytečná (stačilo by ji na pár stranách zkrátit do této knihy) a i zde to zprvu bylo jen jakoby zbytečné natahování příběhu a odvádění pozornosti od Zlomuvalu, naštěstí v poslední čtvrtině knihy se to konečně změnilo a začalo mě pokračování čarodějnického příběhu zajímat stejně tak jako toho zlomuvalského - a tak by to mělo být, když už kniha takhle skáče z jednoho do druhého, že by se čtenář měl těšit na všechny části. Tak snad v dalším dílu už se podaří co do vyváženosti i toto a budu moci hodnotit ještě výše.

4 21.04.2022

(SPOILER) 75% - Pět příběhů ze života Celaeny Sardothien, které časově předcházejí prvnímu dílu série Skleněný trůn. Poprvé vyšly jako ucelená kniha ve stejném roce, v jakém vyšel i třetí díl série Dědička ohně a poštěstilo se mi číst tyhle dvě knížky ve stejné době, což byla nakonec docela klika, neboť představa, že bych se nejdřív chopila téhle knížky, kde se hlavní hrdinka chová jako docela uvěřitelný člověk a s ohledem na to, co v životě prožila (zavraždění rodiče, opuštění rodné země a tvrdý výcvik v cechu nájemných vrahů u Arobynna Hamela, včetně nutnosti sem tam i někoho umučit a zabít, byť kolem těchto nezbytných okolností autorka pořád dost nepřesvědčivě krouží s tím, že Celaena si zakázky vybírala a mučila a zabíjela jen vrahy a násilníky - tedy aspoň se tím s jejím milým Samem utěšují, což se zdá hodně nepravděpodobné) a pak bych teprve sáhla po Skleněném trůnu, kdy dívka po tom všem stráví ještě rok v krutém pracovním táboře a vyjde odtud jako poněkud spratkovitá puberťačka řešící kamínky na šatičkách a večírky, to bych nad tou nekonzistentností asi dosti vrtěla hlavou. Takže za mě - přečíst si první dva slabší díly série a třetí, který se odehrává mimo Zlomuval, pak Krvavé ostří a pak se pustit do dalších už mnohem komplexnějších knih (nejlépe na Krvavé ostří navazuje čtvrtý díl, kde se Celaena vrací do Zlomuvalu a setkává se po letech se svým mistrem). Ale zpět k této knize - bylo fajn, že těch pět příběhů na sebe bezprostředně navazovalo, a přitom to byly ucelené novely s jasně danými postavami, zápletkou a vyvrcholením, což autorce neumožnilo se neustále v kruzích vykecávat, jak jsme toho svědky v sérii Dvorů. Celaenu jsme tak sledovali v Zátoce lebky, kde se Samovou pomocí a v rozporu s Arobynnovými záměry osvobodila otroky, následně pak v kratším příběhu, kde se snažila pomoci dívce, jež se toužila stát léčitelkou, následovaným pro mě nejčtivější novelou z Rudé pouště, kde se Celaena za trest za zmařený obchod s otroky měla cvičit u Tichých vrahů a opět ztratila další kousek naivity. Poslední dvě novely byly pro mě trochu zklamáním, neboť po návratu do Zlomuvalu se hlavní hrdinka začala chovat vůči Samovi jako vztahovačná nána a vůči Arobynnovi s tak nevysvětlitelnou a neomluvitelnou naivitou, že se po dočtení knihy nemohu zbavit dojmu, že zrada, o níž se neustále mluvilo ve Skleněném trůnu, byla v tomto případě dost očekávatelná a Celaena si tak za svůj pobyt v Endovieru mohla především sama (jo a ta líbačka v kanále byla prostě nej:-)). Celkově to byl ale zajímavý náhled do předešlých událostí a tak se těším, až se zase objeví na scéně Arobynn.

3 15.04.2022

(SPOILER) 80% - Od prvních dvou dílů série byl tohle značný posun k lepšímu, a to jak co se týče vykreslení postav, tak i co do barvitosti děje. Konečně jsem se dočkala toho, že nájemná vražedkyně, která se kdysi vzbudila v posteli svých zavražděných rodičů, poté prošla krutým výcvikem pod vedením mistra vrahů,dost lidí zabila, byla zrazena, přišla o milovaného přítele a následně strávila dost mučivý rok v pracovním táboře, se přestala chovat jako zastydlá puberťačka (což zřejmě autorka původně předpokládala, že její cílová skupina čtenářek bude vyžadovat) a začala působit víc jako skutečný člověk, který si s sebou v životě nese trauma z dětství, nelehké a předčasně ukončené dospívání, smrt milovaných lidí jak kdysi dávno, tak i v minulosti nedávné a navíc ještě vědomí, že by se neměla pokoušet utéct někam daleko a začít tam nový život, ale vrátit se jako právoplatná královna Terrasenu (což autorka odhalila na konci minulého dílu všem, kterým to ještě nedošlo). Ono vlastně v tomto dílu zase tak o moc nejde - Celaena se pod vedením nesmlouvavého vílího prince Jeřába cvičí proměňovat se ve vílu a ovládnout vlastní magii, aby mohla předstoupit před královnu víl Maeve a dozvědět se, jak zničit klíče Sudby, tím porazit adarlanského krále a zachránit svět (nebo aspoň jeho podstatný kus). Jenže právě během tohoto výcviku si dívka sáhne až na dno, otevře všechny daleko zasuté vnitřní bolístky a řádně se v nich pohrabe, aby mohla nakonec vstát jak Fénix z popela, což potřebujeme, protože nás čeká pár dalších dílů knihy. A za sebe musím říct, že toto bylo napsáno moc dobře a že mě autorka mile překvapila. Tím spíš jsem ale skřípala zuby, kdykoli příběh se Celaenou utnula a začala povídat, co se mezitím děje ve Zlomuvalu s princem Dorianem, kapitánem Chaolem a Celaeniným bratrancem Aedionem (byť to nakonec mělo docela dramatickou dohru). A do toho ještě přimíchala příběh čarodějnice Manon, která se spolu s družkami pokouší ovládnout let na wyvernech, a i když je vztah konkrétně s jejím létajícím ořem docela zajímavý, tak během knihy nikam do ostatního děje nezapadne. Je zřejmé, že ty dějové linky jsou nezbytné pro další posun v příběhu, jenže zkrátka nebyly vyváženým způsobem poutavé, když je srovnám se Celaeniným příběhem, já bych je snesla na pár stránkách někde v dalším dílu, až budou aktuální, neboť v tomto dílu mi přišlo, že prostě jen zdržovaly.

2 14.04.2022

65% - toto pokračování Akt Enzo mi připadalo o kousek lepší než první díl, a to zejména díky tématu francouzského vína, o němž si toho autor hodně nastudoval, a tak se čtenář dozví poměrně slušnou dávku informací o pěstování hroznů, výrobě vína (a smrtelném oxidu uhličitém vznikajícím při kvašení) a o problematice degustací a hodnocení vín. Jinak to ale pokračuje ve stejném módu - Enzo pořád zápolí s dcerami a dalšími ženami, jimiž je obklopen, do týmu se tentokrát "přidá" kromě jeho studentky Nicole, dcery Sophie a jejího opiercingovaného přítele Bertranda z fitka, z nějž se klube všeználek v různých oborech, ještě dcera první oběti (kritika vín) Michelle, která rovněž měla s otcem komplikovaný vztah. Oběť naložená roky ve víně poskytne důvod pro trochu nechutnou pitvu, na jaké jsme si zvykli z autorových čínských thrillerů. Pak Enzo jako vždy prokazuje geniální úsudek, který nakonec vede k rozlousknutí případu spojeném s očekávanou dávkou osobního nebezpečí a vcelku zklamáním, protože motiv vraha mi nepřišel jako zrovna uspokojivé vysvětlení. Tak jsem zvědavá na další díl.

2 07.04.2022

60% - Začínala jsem s čínskou sérií, a tak jsem se těšila na něco nového, ale po prvním dílu mě Akta Enzo zatím příliš nepřesvědčila. Neříkám, že by oblíbený koncept vodítek, která pátrače posílají od jedné bedny s deset let starými ostatky vlivného francouzského absolventa prestižní ENA Jacquese Gaillarda (která vychovává budoucí premiéry a prezidenty) ke druhé, nefungoval, spíš že to celé působilo kostrbatě - ano, v roce 1996, kdy se vražda odehrála, byl Internet v plenkách a dát tyto indície dohromady bylo tehdy těžké, ale už není možné pochopit, že to po nalezení první bedny dešifruje jen geniální Enzo se svojí partičkou lidí, co se k tomu náhodně nachomýtli, a policie se vůbec nechytne. Motiv vraždy vyplývající už z názvu knihy a odkazující na Dostojovského Zločin a trest (výjimeční lidé stojí nad ostatními a jim vražda projde) mě taky až tak moc nepřesvědčil a postava Charlotty mi přišla podobná Sophii z o 3 roky staršího DaVinciho kódu. Ale dalším dílům dám samozřejmě ještě šanci.

2 04.04.2022

80% - Naprostá klasika, dětské must-read, tuším, že kniha byla svého času vyhlášená jako nejpopulárnější dětská kniha na světě. Neopakovatelný jazyk, pestrá skvadra postaviček, jimž museli být předlohou skuteční lidé, jak je to věrné (obzvlášť vztahovačný a věčně mrzutý Ijáček je nezapomenutelný, stejně jako Sova, která spíš jen předstírá moudrost, ustrašené Prasátko, pečující Klokanice s neposedným Klokánkem, upovídaný Králíček, poskakující Tygr a samozřejmě Pú, který si vždy najde čas "na něco menšího" k snědku). Mně se u dětské knížky ovšem trochu příčí, jak si zvířátka (a nejsem si jistá, zda pořád v dobrém) navzájem i sama sobě často říkají, že jsou hloupá. A pak je tu samozřejmě ta pachuť, kterou pro mě knížka získala po zhlédnutí filmu Sbohem, Kryštůfku Robine, kde byl hezky popsán ten vztah otec-syn, který dal knížce vzniknout, ovšem pak se z příběhů pro autorova syna stala nejen populární kniha, ale především výnosný obchodní artikl, jehož rozsáhlý marketing skutečného Christophera Robina docela dost semlel (včetně šikany ve škole) a přiměl ho drsným způsobem hledat si vlastní místo ve světě.

4 01.04.2022

90% - Knížky Neila Gaimana (zde tedy ve spolupráci s dalším autorem) mě nesmírně baví - jsou svižné, chytré, hrdinové jsou takoví normální, lidští a čte se mi to úplně samo. Nejinak je tomu u Mezisvěta, to by vlastně mohla být taková Young adult fantasy, když hlavním hrdinou je středoškolák Joey Harker, který má až do vypuknutí příběhu starost leda tak o to, aby se neztrapnil před spolužačkou a aby se někde neztratil. Pak ale překvapivě zjistí, že má schopnosti Poutníka mezi nekonečným množstvím paralelních vesmírů. Že ve značném počtu těchto vesmírů žijí více či méně podobné verze jeho samého. A že existují bytosti na jedné straně z oblasti magie a na druhé z oblasti vědy, kteří rádi moc Poutníků využívají. Nadchla mě ta barvitost, jak jednotlivých světů, tak i vrstev mezi nimi. Taky to, kolik alternativních a vzájemně zcela rozeznatelných verzí Joea dokázali autoři vytvořit. Dost lituju, že se Gaimanových knížek už dávno nechopil Hollywood a všechny ty nápady nepřevedl na plátno, protože to by mohla být docela jízda. Takže vlastně jediné, co k tomu mám, je, že bych nejraději četla dál a dál, protože tohle byla opravdu jen taková malá jednohubka.

28.03.2022

65% - pro mě o kousek lepší čtení než první díl série, asi proto, že hlavní hrdinka (no a především sama autorka) trochu dospěla. Už se tolik neřeší, co vynese za model na ten či onen ples, celkem dospěle dá prozatím vale princi Dorianovi (který si řeší vlastní zajímavé problémy s netušenými schopnostmi) a přeorientuje se na mnohem rovnější vztah s šéfem stráže Chaolem a dokonce celkem uvěřitelně prožije se směsí žalu, sebevýčitek a spalujícího vzteku jednu ztrátu z řad svých nejbližších. Jinak začne pracovat pro krále a tu či onde mu přinese hlavu označeného nepřítele (ovšem hned v úvodu se dozvídáme, že vše je s tím vražděním trochu jinak). A přitom začne pátrat po tajemstvích Sudby, což ji dovede až k rozřešení otázky, kam se poděla všechna magie a proč je král Adarlanu v posledních deseti letech náhle tak nepřemožitelný. A ti, kteří to neuhádli z jednoznačných náznaků v textu už dávno, se na konci dozví i něco víc o Celaenině pravém původu. Což skýtá do budoucna naději, že další díly by mohly být víc napínavé, takže ano, dám tomu ještě šanci.

1 25.03.2022

60% - a to si musím neustále připomínat, že se jedná o young adult fantasy. OK, čte se to snadno a obrovské plus téhle autorčiny prvotiny je to, že ješte nebyla zvyklá se vykecávat, a tak má příběh vzhledem k obsahu odpovídající počet stran, zatímco dnes by to bezpochyby natáhla tak na 900. K příběhu - král hledá kdoví proč bojovníka a kdoví proč mezi těmi největšími vejlupky v říši. Jeho syn Dorian nasadí z nějakého asi vzdoru do klání Celaenu, kterou za tím účelem vytáhne z pracovního tábora, kam se dostala po blíže nespecifikované zradě svých kolegů nájemných vrahů. Je jí 18 let a do 17, kdy ji zajali, stihla získat renomé nejdrsnější a nejschopnější nájemné vražedkyně všech dob, což jí čtenář odrostlý teenagerskému věku věří, dokud se neumyje, nezačne řešit svou garderobu a pohublá prsa, nezačne koketně mrkat na prince i nevinného jinocha Chaola, který se vzhledem ke svojí naivitě a nedostatku zkušeností (např. s tím, že je občas nutné zneškodnit někoho, kdo se chystá vraždit) pro mě naprosto nepochopitelným způsobem stal kapitánem stráží, nezačne fňukat, že ji nepozvali na ten či onen večírek, rozplývat se nad štěňaty a čokoládou a dumat, jak ten princ hezky líbá. Jasně, jasně, je to knížka pro dospívající holky a ty tohle všechno od hlavní hrdinky očekávají, ale tak by to asi chtělo jinou volbu povolání. Ono občas problýskne nějaké trauma z dětství, smrt rodičů, krutý výcvik, drsný rok v dole, ale to by pak asi dotyčná byla psychicky trochu jinde. Beru to tak, že v tomto dílu šlo především o seznámení se s tímto světem, jeho postavami a nějakým tím tajemnem (sudba, vraždění v řadách soupeřů, princezna z Eyllwe), holčina dopadla v soutěži dle očekávání a teď jsem zvědavá, co bude dál.

3 13.03.2022

60% - Po dočtení zatím vydaných knih série Dvůr trnů a růží jsem se těšila na něco nového, ale z téhle bichle jsem rozpačitá a vlastně jen to, že už znám styl téhle autorky, mě přimělo knihu neodložit po prvních 50 stranách a přetrpět dalších 200 stran, kde jsme se seznamovali s novým prostředím (a ano, hrdinové středověkého puncu s mečem na zádech datlující smsku a pořizující selfie, prostě takhle pojatý a navíc zkorumpovaný svět, v podstatě rasistická diktatura v moderním hávu bez lidských práv mi nesedl), novými postavami (tedy zejména s Bryce, utajenou nemanželskou dcerou Podzimního krále, napůl vílou, tedy opovrhovanou míšenkou, a Athalarem Huntem, andělem, otrokem a zabijákem) a příběhem, kde jde vlastně jen o to, že Bryce s Huntovou pomocí pátrá po vrahovi své kamarádky Daniky a její vlčí smečky a zaplétá se do sítě intrik mezi nejmocnějšími toho světa. Druhá třetina se dala zvládnout jen díky interakcím mezi Bryce a Huntem a pečlivě dávkovaným narůstajícím erotickým napětím. Poslední třetina se pak nečekaně rozjela (i když celkem nepochopitelně prostřednictvím videokamer, kdy značná část důležitých postav jen seděla a komentovala dění), ale čekat na to téměř 600 stran tedy bylo dost utrpení.

1 08.03.2022

80% - Asi začínám mít trochu problém s tím, že Elíasson dokáže stvořit jen jeden typ hlavního hrdiny, a to osamělého muže kdesi na konci islandského světa, který v podstatě jen doufá, že se nebude muset s nikým bavit. V Okně na jih to byl spisovatel s tvůrčím blokem žijící ve vesnické chatce, tady je to pro změnu malíř, který z omšelého karavanu vyráží do okolního lesa a pokouší se s pocitem neuspokojení malovat stromy. Autorovi se naštěstí daří přírodu zachytit lépe než malířovi a jeho popisy procházek ve čtenáři zanechají pocit, jako kdyby tam byl s malířem. Opět v příběhu najdeme střípky z předchozího života, pár úsměvných úvah (zauvažoval jsem, zda mrtví mohou spadnout z koně, ale k žádnému závěru jsem nedospěl) a zamyšlení (Teď mě ovšem kladení pastí na králíky už vskutku nezajímá. Mám dost všech těch pastí, které jsem nastražil sám sobě) a pocit, že samota může být nejen bezútěšná, ale i docela fajn.

2 08.03.2022

80% - příběh pana Wonky, majitele zázračné čokoládovny, v níž mu pomáhají roztomilí Umpa lumpové, který se rozhodne továrnu předat jednomu z dětí, jež našly v balení čokolády zlatý kupon, je dobře známý ze stejnojmenného filmu s Johnnym Deppem v roli geniálního a lehce roztržitého Willyho Wonky. Film knížku zpočátku v podstatě věrně kopíruje, takže se setkáváme jak s chudým Karlíkem Bucketem a jeho doprovodem dědečkem Pepou, tak i s ostatními značně protivnými dětmi. A také s čokoládovým vodopádem a dalšími atrakcemi, které Tim Burton dokázal mistrně převést na plátno. Samozřejmě ale klasika - viděla jsem dřív film, než četla knížku, takže se mi víc líbí film, protože mi v předloze dost chyběla ta dějová linka s otcem pana Wonky přísným zubařem, která krásně zaobaluje příběh uzavřeného podivínského mistra čokolády včetně toho, jak si musel v životě proti vůli otce čokoládu prosadit.

5 28.02.2022

60% - Oproti Karlíkovi a továrně na čokoládu mi tohle připadalo o dost slabší. Autora zjevně nadchl nápad s výtahem, který nejezdí jen nahoru a dolů, ale i do strany a vůbec kamkoli, a chtěl o tom napsat samostatnou knihu, kde bychom se dozvěděli, jak to bylo dál s Karlíkem a jeho rodinou. Bohužel ale neměl dost dobré nápady - v podstatě se tam řeší jen cesta do vesmíru s návštěvou prvního vesmírného hotelu a následným úprkem před nepřátelskými mimozemskými potvorami (a to přehánění a neuvěřitelné nápady, které působily v čokoládovně mile, je tady fakt už mimo - jakože výtah musí až málem do vesmíru, aby cestou zpátky mohl prorazit střechu?) a v druhé polovině pak tablety na úpravu věku (kdy Karlíkoví prarodiče se chovají nevysvětlitelně hloupě - i když tedy babička omládlá na mínus dva roky moje dítko dost pobavila). Postavy ani příběh se vůbec nijak nevyvíjejí a celkem se tedy nedivím, že se tohle pokračování nenatočilo.

1 28.02.2022

(SPOILER) 80% - Po předchozím dílu Běžkyně, který byl pro mě v rámci této jinak výtečné série docela zklamáním, se Peter May vrátil v plné parádě s případem, kdy v Pekingu neznámý pachatel začne dokonale kopírovat vraždy Jacka Rozparovače. Nejdřív mi to přišlo nezáživné, jako že autorovi už začínají docházet nápady (a Margaret navíc pořád jen seděla doma s ročním dítětem), ale když pak indície náhle dovedly Li Jena až ke jménům z vyšších míst, načež byl suspendován, sebrali mu odznak, auto a zablokovali účty, jeho sestra byla zatčena za údajné přechovávání kokainu a Margaret přišla o vízum a hrozilo jí, že bude muset odjet ze země bez syna, tak to začalo nabírat fakt grády a napjatě jsem čekala, jak to dopadne a kdo bude oním vrahem. K tomu ještě zajímavé téma detektorů lži a technologie založené na odezvách mozku na známé a neznámé podněty. Bohužel konec zase takový uspěchaný, jak je bohužel autorovým zvykem - sice se dozvíme, kdo byl pachatelem, ale už ne, co to vlastně bylo za člověka a jaké měl přesně ke svému jednání pohnutky, a tím méně se dozvíme, jak to dopadlo s Li Jenem, Margaret, jejich synem a jeho sestrou a otcem, to si zase autor zřejmě nechává, aby nás o tom informoval jednou větou kdesi v té následující povídce, která se zas bude odehrávat až za nějakou dobu, takže se tím zcela ztratí ten dojem kontinuity vyprávění. Tohle mě fakt na těch knížkách začíná dost mrzet. Přesto za tu napínavou druhou třetinu hodnotím celkem vysoko.

5 15.02.2022

70% - Mayovy čínské thrillery mě velmi baví, čtenář se dozví řadu věcí o tom, jak to vypadá a funguje v současné Číně a také vztah americké patoložky Margaret Campbellové a čínského detektiva Li Jena je pojatý celkem zajímavě. Běžkyně je ovšem první díl z této série, který mě tak úplně neoslovil. Jistě, prostředí čínského vrcholového sportu je obzvlášť v těchto dnech, kdy probíhá olympiáda v Pekingu, pro čtenáře hodně atraktivní téma a celou dobu není tak úplně zjevné, co se zemřelým čínským sportovním nadějím vlastně stalo. Ale jednak mi přišlo, že se zápletkami už se autor poněkud vyčerpává (už jsme tu měli virus v rýži, virus ve vakcíně pro imigranty do USA a teď opět virus, což je na pět knih docela častá koncentrace podobného tématu), za další to tentokrát bylo nevyvážené, protože Margaret je po celou dobu knihy v podstatě jen těhotná a chystající svatbu - mezi ní a Li Jenem se vlastně neřešilo nic jiného, ještě kromě toho, jaký bude mít vliv sňatek s cizinkou na jeho kariéru a jak to snášejí jeho otec a její matka, kteří oba přijeli na zásnuby. Li Jen ještě kromě toho nenáviděl svého zástupce (a jak tyhle vztahové propletence nakonec dopadly, se asi dozvím až v dalším dílu, kdy mě s nimi autor, jak je jeho zvykem, seznámí jako s hotovou věcí). No a ten akční závěr mi připadal totálně přitažený za vlasy a nemohla jsem si pomoci, aby mi Margaret nepřipadala jako totální trubka, že se dokázala dostat (zvlášť ještě ve svém stavu) do takové šlamastiky. A i hádanka paní Mei byla tentokrát příliš snadná, že působilo skoro až trapně, že na ni Li Jen okamžitě nepřišel. Tak jsem nicméně zvědavá, jak to bude v dalším dílu pokračovat.

3 07.02.2022

60% - Dušan žije na vesnici s maminkou a jeho táta cirkusák od nich už před lety odešel. Johanka zase žije v Praze s tatínkem a na vesnici přijíždí na prázdniny zrovna ve chvíli, kdy Dušan po zemřelém dědečkovi zdědí osla Ámose, celkem nezvladatelné a nevypočitatelné zvíře, jenže přece ho nemůže nechat u lidí, kteří ho týrají a nutí k těžké práci? A tak ho odvede rovnou k mamince na udržovanou zahrádku a ta z toho logicky není nadšená. Jenže kam s oslem, aby ho neposlala zpátky? Dušan a Johanka se nejdřív moc nemusí, ale při hledání hodných lidí pro Ámose se nakonec sblíží. Na knížce se mi celkem líbil styl, jakým byla napsána - v podstatě celý děj svižně jede v dialozích mezi dětmi, které mluví tak nějak úplně normálně, že to narozdíl od mnoha jiných dětských knížek "netahá za uši" přílišnou spisovností nebo naopak přehnanou hovorovostí. Konec mi ale přišel takový nijaký, (pozor spoiler!!!) ok, děti udají osla a Dušan se přitom dokonce nečekaně shledá s důležitou postavou svého života, ale pak to autorka tak nějak utnula - žádný náznak, jestli dětem kamarádství vydrželo i bez osla, prostě dorazí domů, prohodí pár hlášek a konec. A pak mě docela dost štvalo to neustálé skoro až propagování kouření - dobře, kouří Dušanova maminka, Johančin strýc, lidi od poutě i od cirkusu, dokonce i pouťový pes, ale k čemu tam byla ta historka, jak Johanka jde jednomu vesnickému chlapci koupit cigarety, protože jemu by je nikdo neprodal a ona se může vymluvit na strýce, a všem kolem to přijde normální a v pořádku, to jsem v knížce určené pro děti nějak nepochopila.

30.01.2022

(SPOILER) 90% - Tahle autorka prostě umí. Už jsem četla knížku Na obtíž, kde vystupovala dívka se sebevražednými sklony, která s rodiči žila v bývalém kostele. Tady zase vystupuje Sky - adoptovaná dívka, která žije v podstatě odříznutá od světa, neboť ji matka vyučuje doma a zakazuje jí přístup ke všem moderním technologiím včetně televize, mobilu a internetu. Vzhledem k okolnostem se mi Sky zdála dost v pohodě a po nástupu do posledního ročníku střední školy dost schopná komunikovat se svými vrstevníky, což pochybuju, že by se někdo v reálu naučil jen proto, že by měl jednu dobrou kamarádku. A právě po nástupu do školy, kdy ve stejné době potká chlapce Holdera se špatnou pověstí ("nezmlátil jsem ho, protože je homosexuál, ale protože je to debil" :-D ), se celý její život změní a na povrch začnou čtenářsky fascinujícím způsobem vyplouvat její dávné vzpomínky. Tady opět drobná připomínka - představa, že by se Holder čirou náhodou přestěhoval zrovna do města, kde bydlela i Sky, mi přišla hodně přizpůsobená ději, ale tak třeba se dočkám nějakého přijatelného zdůvodnění v dalším dílu. Každopádně to, co se Sky dozvídala o svojí minulosti, jakým způsobem se to dozvídala a jak to na ni působilo, to bylo napsáno opravdu skvěle, i když mi trochu nesedělo, že ji ani jednou nenapadlo, že (spoiler!!!) Karen nemusí být žádná šílená únoskyně, protože vzhledem k okolnostem bych si já osobně tohle myslela asi hned na prvním místě už ve snaze Karen, se kterou se jako matka a dcera milovaly, jakkoli omluvit. Ale zase, já čekala, že to bude někdo ze strany matky, kdo chtěl Sky chránit, takže to, jak to nakonec bylo a jak to do sebe pak všechno skvělě zapadlo, nadchlo i mě (konec spoileru).
Poznámka na okraj - nechápu, proč se k právům na vydání knihy nepořizují ty práva jako celek, tedy včetně obálky - autorka v poděkování nadšeně děkuje za obálku, kterou má její kniha v originále, tu si ale český čtenář může najít leda tak na internetu.

6 29.01.2022

(SPOILER) 75% - po poměrně plytkém úvodu, v němž jsme se seznámili s krásným, bohatým a dokonalým párem Emmou a Danielem a ve druhé dějové lince s vdovou Lucií, která sama vychovává pětiletého syna, a já od té knížky po tom začátku zas tak moc nečekala, se to překvapivě slušně rozjelo v okamžiku, kdy se zjistilo, že Emma si ubíjející roli nepracující reprezentativní manželky kompenzuje koníčkem - kradením v obchodech - a Lucie zas vzpomíná na svého manžela nejčastěji se sklenicí či rovnou lahví vína v ruce a dost silně nezvládá výchovu svého syna. Emmu její krádeže dovedou až na obecně prospěšné práce v domově pro seniory, kde skončí i Lucie se svou pokutou za vysokou rychlost způsobenou vztekem na nezvladatelného syna na zadním sedadle. Obě svému okolí lžou o tom, kam chodí, a do svých lží se dále zaplétají, přičemž jejich příběhy jsou ještě vylepšeny Emminým návratem do rodného města kvůli nemocné matce (a problémem, který v tomto městě za sebou zanechal Daniel) a Luciiným neuváženým kamáráděním se se švagrem. Tahle část knížky se mi zdálka fakt dobrá a nemohla jsem se od ní odtrhnout, než přišlo posledních sto stran, kde se vše vyřešilo ke spokojenosti všech, všichni si pomohli a vše dobře dopadlo, což bylo sice pozitivní, ale poněkud nudné. Jo a ještě tam byla zápletka s trochu ujetou seniorkou, která byla fajn, až na to, jak z hodného chlapíka vyrobila zlého dozorce, který všechny prudil, a jí to přišlo hrozně fajn. Tohle mi moc nesedělo. Ale jinak v žánru červené knihovny jistě nadprůměr.

1 24.01.2022

55% - Já už tak nějak od autorů z Islandu čekám hodně a ono je to asi chyba, protože nemohou být zase nějak zásadně lepší než autoři z jiných zemí. Román ostrov má neotřelý nápad (zničehožnic se Island ocitne zcela odříznutý od zbytku světa bez jakéhokoli povědomí o tom, jestli zbytek světa ještě vůbec existuje), ale ze zpracování jsem rozpačitá - tedy to, co se tam děje, celkem dává smysl a odrážejí se v tom i islandské historické reálie, kdy země již v minulosti čelila hladomoru a odloučená od zbytku světa byla vlastně vždycky. Takže teď se k tomu vrací, nastává přesun lidí na venkov, návrat k zemědělství, rybolovu, vše se podřizuje produkci potravin a ostatní povolání zanikají, snad až na ta silová, protože "záchranáři", kteří drží ozbrojenou moc a všechny šikanují a okrádají, ti prostě vedou. Nechtělo se mi moc věřit systému zredukované leč přežívající vlády, která vše řídí,myslím, že to by prostě tak asi nefungovalo. Leč věci jako turisté v koncentračním táboře na letišti, děti ulice ovládající obchoďák nebo pronásledování a vysidlování imigrantů, byť by již dávno měli islandské občanství, to by byla tvrdá realita. Přesto román působí jaksi povrchně, neúplně, zkratkovitě, dokázala bych si představit mnohem podrobnější rozbor všeho, co se dělo v prvním roce i letech následujících. Čtivosti pak příliš nepomáhá nadužívání přítomného času ve vyprávění, který by zde mohl skvěle fungovat tam, kde bývalý novinář Hjalti mluví o svém současném živoření v domku v zátoce obklopený ovcemi, v kontrastu s tím, kdyby zbylé vyprávění se odehrávalo v čase minulém o záležitostech, které tomuto jeho vyhnanství předcházely. No a samozřejmě milovník sci-fi ve mně prostě touží zjistit, co že se to na světě vlastně přihodilo, protože na to, aby to byla jen studie toho, "co by kdyby", to prostě není dost obsáhlé.

21.01.2022

40% - Tahle (na autorku) útlá knížka odehrávající se po skončení třetího dílu "Dvorů" je přesně tím, proč předchozím třem dílům nemohu dát to nejvyšší hodnocení - právě zde je totiž výborně vidět, jaký balast autorka nabaluje na své jinak poutavé a slušně napsané příběhy tak, že z knížky, která by mohla mít odsýpajících a dech v hrdle zadržujících 400 stránek, udělá 700 stránkovou bichli napěchovanou opakujícími se, nechci napsat rovnou bláboly, ale je to skoro tak. Dvůr mrazu a hvězd mohla být klidně závěrečná kapitola předchozího dílu. A nebo taky nemusela vůbec vzniknout a ono by se taky nic nestalo, protože nemá doslova žádnou zápletku, k jejímuž rozuzlení by děj knížky směřoval. Čekala jsem prostě nějakou jednorázovou povídku ze světa Feyre a Rhysanda, ovšem dostalo se mi jen jakési náladovky točící se kolem oslav slunovratu. Takže jo, Feyre a Rhysand se pořád děsně milují (a pokud neumřeli, žijí v Prythianu až dodnes, což klidně může být dalších 500 let), Elain a Nesta (ta hlavně) se pořád nemohou vyrovnat s tím, že jsou najednou vílami, Cassian furt vzdychá po Nestě a Lucien po Elain, ovšem i v této věci je posun naprosto nula, Azriel a Mor mají pořád mezi sebou ten svůj podivný vztah, Tamlin je pořád troska a Amren je prostě Amren. Prokousávalo se mi tím opravdu těžko a to jsem si to vlastně vybrala v ten vhodný vánoční čas.

2 14.01.2022