Kniha od řeky Sandá
Gyrðir Elíasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185203/bmid_kniha-od-reky-sanda-m72-185203.jpg
4
34
5
Vypravěčem novely současného islandského prozaika je malíř, který odešel z města do lesa a zabydluje se v karavanu. Z něj vychází na procházky lesem a pokouší se malovat přírodu. Je posedlý stromy a zdá se, že po vyprahlých „písečných“ letech opět nachází zálibu v malování. Dokáže ho nakonec uspokojit a vymanit z chmurné samoty a prožitých zklamání? Co se stalo dřív a co se bude dít dál, se čtenář dohaduje z náznaků, ze zdánlivě prostého textu, kde všechna slova mají svou váhu a v úhrnu vytvářejí malířsky barevný obraz světa plného skrytých významů, magických sil, krásy i smutku. Islandský spisovatel Gyrðir Elíasson se narodil roku 1961 v Reykjavíku, ale až do maturity vyrůstal v malém přímořském městě na severu ostrova. Pak se do Reykjavíku přestěhoval za vzděláním, od drsné reality hlavního města, která stále více provokuje jeho kolegy, se však trvale distancuje jak v soukromí, tak ve své tvorbě. Řídí se přesvědčením, že existenci člověka ovlivňuje nejen všemi obviňovaná společnost, ale také příroda, iracionální síly a třeba i ticho, tedy jevy, které dokáže zachytit právě jen umění. První ze svých četných básnických sbírek vydal v roce 1983 a i ve svých prózách zůstal bytostným lyrikem. Vytvořil si specifický autorský svět, který není příliš zalidněn a v němž splývají hranice mezi živým a mrtvým, mezi lidmi, zvířaty a nadpřirozenými i vysněnými bytostmi. Kniha od řeky Sandá (Sandárbókin, 2007) je jeho předposlední novelou, plně reprezentativní jak pro vnímání prostředí prožívající postavou, tak pro autorův vypravěčský styl. Elíasson se vyhýbá všem marketingovým aktivitám a vydělává si také překlady knih, které ho zaujmou (mj. Jak jsem potkal ryby Oty Pavla z angličtiny). Na Islandu byl mnohokrát oceněn cenami kritiků a za sbírku povídek Mezi stromy (Milli trjánna, česky vychází v prosinci 2013 v nakladatelství dybbuk) získal v roce 2010 prestižní Cenu Severské rady.... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 2013 , Kalich
Originální název:
Sandárbókin. Pastoralsónata , 2007
více info...
Přidat komentář
Miniatura - pomocí minimalistického jazyka dosahující dokonalé atmosféry. O izolaci od vlastní rodiny, později od lidí v campu a ještě později o skutečné izolaci v divočině v nadcházející kruté zimě. O umělci, kterému došla inspirace a já tak nějak tušila, že co nevidět dojde i řada dalších věcí – jídlo, teplo, rozbije se auto, pomocí kterého by si dovezl další. No a ani ten konec není moc uklidňující… Lyrické dílo, na mě až moc bezvýchodné. Ale literárně opravdu výborné.
Krásná knížka. Lyrická - zrovna jsem měla na něco takového chuť. V ich formě, moc pěkně napsané.
Moc, moc pěkné.
Citát:
"Bohužel to nebyl dobrý obraz. Neměl navíc nic, co by již neexistovalo v přírodě."
Jsou knihy, které přijdou v pravý čas - jako tahle. Úvahy o samotě, lese a marné snaze napodobit přírodu mi prostě sedly (přestože islandský les zní skoro jako oxymorón). Škoda, že namísto novely nenapsal autor román, četla bych dál a dál.
Příběh plný smutku a ticha. Strohý, minimalistický styl a úsečné, ale o to přesnější popisy islandské přírody jsou tím, co mě zaujalo nejvíc. Elíassonovi stačí pár vět na vykreslení situace, prostředí a pocitů hlavní postavy. Nejedná se ale o žádnou idylku o životě v drsné a zidealizované přírodě Islandu. Ne, spíše ponor do prázdnoty duše, vyprahlosti, zasněnosti a krásy jazyka. Doporučuji.
Čtení:
1. leden 2015
2. prosinec 2016
Štítky knihy
Island stromy islandská literatura osamělost malíři člověk a příroda novely opuštěná místa
Kniha Kniha od řeky Sandá je v
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 39x |
| Chci si koupit | 8x |
80% - Asi začínám mít trochu problém s tím, že Elíasson dokáže stvořit jen jeden typ hlavního hrdiny, a to osamělého muže kdesi na konci islandského světa, který v podstatě jen doufá, že se nebude muset s nikým bavit. V Okně na jih to byl spisovatel s tvůrčím blokem žijící ve vesnické chatce, tady je to pro změnu malíř, který z omšelého karavanu vyráží do okolního lesa a pokouší se s pocitem neuspokojení malovat stromy. Autorovi se naštěstí daří přírodu zachytit lépe než malířovi a jeho popisy procházek ve čtenáři zanechají pocit, jako kdyby tam byl s malířem. Opět v příběhu najdeme střípky z předchozího života, pár úsměvných úvah (zauvažoval jsem, zda mrtví mohou spadnout z koně, ale k žádnému závěru jsem nedospěl) a zamyšlení (Teď mě ovšem kladení pastí na králíky už vskutku nezajímá. Mám dost všech těch pastí, které jsem nastražil sám sobě) a pocit, že samota může být nejen bezútěšná, ale i docela fajn.