Ema22 komentáře u knih

Do téhle knihy se prostě nemůžu začíst, zkoušela jsem to několikrát, ale marně.

Ač je to kniha útloučká, přesto bych některé pasáže nepatrně zkrátila. Stěžejní je pro mě její poselství. Mnohdy může být naším cílem samotná cesta. A příroda, respektive moře a ryba, nejsou našimi nepřáteli, jsou naší součástí a podle toho bychom se k nim měli chovat.

8 08.03.2017

Tahle knížka mě provázela několika lety na gymnáziu. Sice nežiju a nežila jsem v několikamiliónovém městě jako hlavní hrdina, ale sama se cítím velmi často. Daroval mi ji přítel, dost zvláštní, a zřejmě mi tím chtěl o sobě něco sdělit. Ano, zasmějete se, ale je to takové smutné zasmání. Někdo má holt psa, jiný krajtu. Někdo nežije pro nic, jen tak přežívá, a někdo žije pro představu, sen, který se může splnit, i když by to málokdo čekal.

3 08.03.2017

Fascinující a zároveň naprosto děsivá myšlenka. Požárníci zakládají požáry a pálí knihy. Mnohdy i s jejich majiteli. Lidé se baví ničením a prostoduchými televizními pořady (jak prozřetelné). V románu je tolik motivů jako vystřižených z Orwellova 1984. Kvalitní čtení, ale Marťanská kronika mě svým stylem oslovila víc.

8 07.03.2017

Ne všechny povídky bych ohodnotila tak vysoko jako celek, ale většina je brilantní. Bradbury má dar vtáhnout vás do děje a prostředí tak, že nevnímáte okolí a před očima máte domácnost Illy, soběstačný dům po výbuchu atomové bomby nebo vyprahlé pláně. Asi v deseti letech se mi dostala do rukou povídka Přijdou vlahé deště, byla jsem naprosto fascinována v té době nepředstavitelnými technickými vymoženostmi a text v čítance pro třetí (čtvrtou?) třídu základní školy četla hned několikrát. Za větší pozornost rozhodně stojí Pozemšťani, Třetí expedice nebo Poem inspirovaný Usher II.
"Psovi vyvstala pěna u huby, lehl si ke dveřím, čmuchal a oči mu plály. Pak se divoce rozběhl do kolečka, chňapal po vlastním ohonu, prudce se roztočil v zuřivém záchvatu a zdechl. Hodinu ležel v salónu.
Dvě hodiny, zpíval hlas.
Armáda myšek už jemnými smysly postřehla zánik a vyrojila se s tichým bzukotem jako šedé listí rozváté elektrickým větrem.
Dvě patnáct.
Pes zmizel.
Ve sklepě náhle prudce zažhnulo ve spalovacím kotli a chomáč jiskřiček vyskočil z komína."

5 07.03.2017

S dětmi opakovaně posloucháme a smějeme se a smějeme. Některé hlášky u nás zdomácněly: Tak jsem si přidala ty dorty, zpocenej nanuček, Na kostele zvoní zvon... Kurva je prý zlá paní, ale jak zlá, to mi nikdo neřekl. Kniha je vtipná od začátku do konce a divadelní ztvárnění s Bárou Hrzánovou nemá chybu.

Aneb Jak mnou obdivovaný autor ze svého piedestalu sestoupil. Nikdy bychom neměli zapomínat, že i světově oblíbení autoři byli nebo jsou jen lidé a mají své silné a slabé stránky. Saint-Exupéry nebyl příkladný manžel, ale mince má vždy dvě strany. Ani Consuelo, ptáka z ostrovů, nevnímám jako 100% manželku, ba ani 80%. Kniha rozhodně stojí za přečtení, růži Malého prince pak uvidíte zcela jinýma očima.

6 05.03.2017

Podle mě nejslabší Kafkův román. Spousta slov, které bych redukovala na polovinu, a ještě by zbyla rezerva. Podobně jako u Murakamiho Kafky na pobřeží mi nesedí věk hlavního hrdiny. Nebo to byl autorů(v) záměr?

2 28.02.2017

Co se týče kvality, povídky jsou velmi nevyvážené. Za výborné považuji Proměnu, dále Ortel, Umělce v hladovění a V kárném táboře. Z poslední jmenované mě mrazí ještě nyní.

3 28.02.2017

Když přijmete věkový rozdíl Humberta Humberta a Lolity, tedy především její věk, jde o knihu z mého pohledu brilantní. Lolita byla potvora vypočítavá a věděla, jak s muži manipulovat, aby dosáhla svého. Oběť zneužívání? Ani v nejmenším. Jako první jsem zhlédla film a nadchl mě, miluju Jeremyho Ironse mimochodem. Pak se mi dostala do rukou kniha a filmové zpracování v mých očích rázem kleslo. I když některé scény hodnotím jako velmi podařené (první shledání HH + L).
Nesmírně mě baví spousta aluzí. Vnitřní monology HH. Napětí mezi oběma.

6 27.02.2017

Dokonalé polytematické dílo, postmoderna jak vyšitá. Hodně mě baví samotný proces psaní, i když některé Garpovy texty malinko pokulhávají. Ale jinak jsem při každém dalším čtení nadšena. Tolik myšlenek, které stojí za zaznamenání. Pozor na Spodního víra!

3 27.02.2017

Zola dokáže zbystřit všechny smysly, i po letech si vybavím dusné vedro v prádelně, tu špínu, pach alkoholu, zvratků, moči v zanedbané domácnosti Gervaisy. Napjatou atmosféru manželského trojúhelníku.

3 26.02.2017

Velmi čtivá kniha, kam až dožene člověka touha po něčem "lepším", do jiné náruče, ke zradě, vraždě, sebedestrukci. Dostala se mi do rukou na doporučení mamky, která ji dostala před více než 40 lety, a nebyla jsem zklamaná.

1 26.02.2017

Další kniha, která přináší téma zpracované z více úhlů pohledu. Rozuzlení sice bylo předvídatelné (ty krevní skupiny mi nějak neseděly), jinak velmi čtivé, mrazivé a strhující.

4 26.02.2017

Ze začátku tak nějak o ničem, pak nepříjemné očekávání, co se z Franka vyklube, a následně šok. Brutalita, až jsem kroutila hlavou. Ale příběh je tak nějak chytlavý a musela jsem ho dočíst.

1 26.02.2017

Po přečtení jsem se nemohla zbavit vzpomínky na stahování kůže zaživa. Asi byl nevinný a nic nevěděl? Je to mnohotematický příběh plný napětí a nejistoty. Murakamiho svět mě vždycky vtáhne a nepustí do poslední strany. Nebylo by od věci zalézt si na nějaký čas do "studny", nechat plynout čas a srovnat si myšlenky.

4 26.02.2017

Tato kniha mě pohltila. Spousta aluzí a snových scén, tolik typických pro autorův styl. Je to příběh plný očekávání, jak se oba paralelní příběhy nakonec propojí. I když...pár výtek mám. Kafka Tamura byl z mého pohledu na 15letého kluka neuvěřitelně (myšleno doslova) sečtělý a samostatný a konec knihy mě zklamal. Nejvíce mě bavil pan Nakata, plný neutuchající energie jít za svým cílem, i když vlastně nevěděl, co a kde ho čeká. Dále jeho novotvary, zkomoleniny a sympatická naivita.

5 26.02.2017

Svěží příběh s naprosto debilním koncem. Každá příčina má svůj následek. Hlavní hrdinka? Pasivní, pomalá, egoistická. Ale ne úplně nesympatická. Iritovala mě její neschopnost naučit se jazyk, 9 let? To snad ne. Kladně hodnotím švýcarské reálie a některé myšlenky.

1 26.02.2017

Kafku nekriticky miluju. Proměna je syrová a pravdivá. I když povídky V kárném táboře nebo Umělec v hladovění mě oslovily víc. Ze všech textů čiší beznaděj. Sám se prý při jejich předčítání smál. Já se nesměju. Něco mě uvnitř svírá a hlavním poselstvím je pro mě nebýt pasivní, neobětovat se, nenechat sebou manipulovat.

12 26.02.2017

Opakování je v knize ryze funkční. Karel Kopfrkingl papouškuje slyšené i přečtené. Přebírá cizí názory, jedinou jistotou je pro něj všudypřítomná smrt. Miluje svou práci, pravidla, jizdni řády (smrti). Neustále své okolí přesvědčuje o své bezúhonnosti - "jsem abstinent a nekouřím", jeho postupná proměna je předvídatelná. Nikdy nebyl "normální". Ventilátor mi napoprvé vyrazil dech, to přiznám. Tuhle knihu mám pod kůží a spolu s brilantnim filmovým ztvárněním mě nepřestává fascinovat.

9 23.02.2017