Ema22
přečtené 301
Podivná knihovna
2014,
Haruki Murakami
Velmi podivná jednohubka přečtená na lavičce v parku. Atmosféra příběhu mě cele pohltila. Zvláštní konec nakonec tradičně překvapil.
Pobřežní cesta
2020,
Raynor Winn
Nejprve jsem zhlédla film, poté sáhla po knize. Kniha je inspirující, zejména co se týče odvahy k životní nebo jakékoli změně. Všudypřítomný hlad, počítání drobných, nepohoda a strádání jsou vykoupené svobodou a změnou ve vnímání času, novými možnostmi. Jediné, co mi v ní chybělo, bylo více zmínek o dětech. Ty jako by se po pár stránkách z jejich života úplně vytratily. „... Když nemáte kam jít, je lepší zůstat v pohybu. Teprve když člověk zůstane na jednom místě, stáhne ho to na dno. Jo, tady ve městě je spousta lidí, co se zastavili na moc dlouho - vzdali to a smířili se s tím, že jejich domov je teď na ulici." s. 301... celý text
Ta přede mnou
2017,
J. P. Delaney (p)
Od četby mě dlouho odrazovala její obálka. Včera jsem po ní sáhla a také dočetla. Zpočátku se mi trochu pletly obě hlavní hrdinky, to, že kapitoly o Jane obsahují značenou přímou řeč, mi uniklo. Příběh byl napínavý, rozuzlení podle mě přitažené za vlasy. Erotické scény mi připomněly Padesát odstínů šedi v tom špatném slova smyslu. Na druhou stranu mě zaujaly odkazy na japonskou kulturu a architekturu obecně.... celý text
Pohádka o ztracené krajině
2010,
Radvan Bahbouh
Náhodný poslech podcastu mi do cesty přinesl tuto knihu. Děkuji za trojí pohled, který se mi srozumitelně poskládal během asi hodinové četby. Obdivuji autorovy odkazy na krásnou literaturu, ač ji nestudoval. A děkuji za zajímavý doslov, jehož poselství by mi v komplexní představě o autorovi chybělo. Poznámky v deníku už čekají na další čtení a realizaci cvičení za každou kapitolkou. "Dítě začalo honit po louce motýla a on si společně se ženou lehl do trávy. Dívali se spolu na oblohu a poslouchali ptačí štěbetání. Byl rád, že jsou doma." s. 108... celý text
Kolem dokola
2024,
Lucie Hušková
Velmi mě oslovil pohled Zoji. Viníky tragédii jsem vnímala dost černobíle. Nedomyslela jsem všechny následky, ať zdravotní, tak materiální, vztahové. Marek se s nastalou situací (ne) vypořádal po svém. Dostihla ho stejně. Mrzí mě předvídatelný konec, knihovnu bych vynechala úplně.... celý text
Šikmý kostel 2
2021,
Karin Lednická
Tento díl mě zaujal ještě více než první, nejspíš v souvislosti s historickými událostmi, které znám lépe než konec 19. století. Sice jsem zpočátku trochu tápala v postavách, neboť jsem ve čtení pokračovala s několikaměsíčním odstupem, ale měla jsem více volného času a téměř 600 stran jsem doslova zhltla během několika málo dní. Navíc mě kamarád před dvěma týdny provedl po Ostravě, haldě Hrabůvka a Hrabové. Mnoho míst jsem si uměla hezky propojit a mnohem lépe prostorově představit. Nové pro mě byly jednoznačně okolnosti přípravy tábora Auschwitz a národnostní strkanice v roce 1938. "Některé věci je dobré přijmout, jak se udály. Neriskovat, že je slova darmo rozmělní do banality." s. 352 "Svět se mu rozbředl do drásavé nicoty, on sám se stal otupělým shlukem kůže, kostí a ubývajících svalů. A očí, které viděly." s. 386 "Svět je dočista umytý nočním deštěm a vzduch opojně voní mokrou hlínou. Provazy vody, které po dlouhé hodiny spouštělo nebe, servaly ze stromů nažloutlé listy a ty teď svítí v trávě jako pampelišky. Jako kdyby bylo jaro. Není jaro. Svět se neprobouzí, ale skomírá. Na odkvétajících zlatobýlech se stříbřitě třpytí kapky vody. A cesta je plná bláta." s. 405... celý text
Dům o tisíci patrech
1964,
Jan Weiss
Poslechla jsem jako rozhlasovou hru a jsem nadšena. Opravdu nadčasový příběh, jenž mi některými motivy připomínal Karla Čapka, jinými Raye Bradburyho, George Orwella. Určitě se pustím do četby, protože postrádám některé detaily, které by příběh lépe propojily. Ve stejný den přečteno jedním dechem. Ano, rozumím souvislostem, na rozdíl od hry je v knize paralelní kompozice mnohem zřetelnější. Dozvěděla jsem se mnohem více o letech do Vesmíru, o "slastech" a uspokojení různých tužeb. Neuvěřitelně nadčasová kniha, jak jsem již zmínila.... celý text
Tajemství zdravého pohybu
2024,
Michal Novotný
Přiznávám, že jsem trochu přeskakovala. Zaujaly mě zejména kapitoly zaměřené na každodenní život, konkrétní cviky a tipy. Zkusím plank a cviky na páteř, které jsou v knize dobře popsané a doplněné fotografiemi. "... být vděčný za každý dobře prožitý den a snažit se, aby těch dobře prožitých dnů bylo co nejvíce, je dobrý plán." s. 265... celý text
Kafka na pobřeží
2017,
Haruki Murakami
Tato kniha mě pohltila. Spousta aluzí a snových scén, tolik typických pro autorův styl. Je to příběh plný očekávání, jak se oba paralelní příběhy nakonec propojí. I když...pár výtek mám. Kafka Tamura byl z mého pohledu na 15letého kluka neuvěřitelně (myšleno doslova) sečtělý a samostatný a konec knihy mě zklamal. Nejvíce mě bavil pan Nakata, plný neutuchající energie jít za svým cílem, i když vlastně nevěděl, co a kde ho čeká. Dále jeho novotvary, zkomoleniny a sympatická naivita.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Tato kniha mě pohltila. Spousta aluzí a snových scén, tolik typických pro autorův styl. Je to příběh plný očekávání, jak se oba paralelní příběhy nakonec propojí. I když...pár výtek mám. Kafka Tamura byl z mého pohledu na 15letého kluka neuvěřitelně (myšleno doslova) sečtělý a samostatný a konec knihy mě zklamal. Nejvíce mě bavil pan Nakata, plný neutuchající energie jít za svým cílem, i když vlastně nevěděl, co a kde ho čeká. Dále jeho novotvary, zkomoleniny a sympatická naivita.... celý text
Verše psané na vodu
2002,
Bohumil Mathesius
Zřejmě jsem barbar, ale z mnoha pětiverší mě zaujala jen hrstka. Chybí mi naladění na správnou notu, nebo mě osloví za pár let? Tato jsou opravdu krásná: setkání po roce Měsíc dnes svítí jako tenkrát, loni jak bylo, jaro je zas. Jenom já nejsem tím, co jsem býval, jenom já nejsem, co loni ten čas. stáří Zrcadlo jasné!- Ostrý v něm obraz studeným světlem rýsován: Ten, jehož vidím stát proti sobě, kdo je ten starý, neznámý pán? setkání Bláhové srdce, pročpak tak pláčeš, setkáváš se přec, neloučíš se s ní! -Což není v každém setkání, pane, počátek loučení?... celý text
Dole v údolí
2024,
Paolo Cognetti
Příjemně strávené dvě hodiny. Cognettiho knihy ve mně zanechají spíše náladu než dějovou linku. V tomto příběhu, jenž zapojil více vypravěčů, mě nejvíce zaujala hned první kapitola, cesta dvou psů kdovíkam, zabijáka a naivní fenky. Pak postava Elisabetty, tolerantní a milující. Po přečtení doslovu mám znovu chuť sáhnout po Vlčím štěstí. „...ví, že vrátit se zpátky není možné. Řeka teče jenom jedním směrem." s. 78 „ V lese bylo všechno tak klidný, že jsem se začal zklidňovat i já: stoupal jsem proti proudu řeky, poslouchal jsem její tok, objevoval jsem díry, ze kterejch by, kdyby v nich bylo trochu víc vody, byly fantastický tůně. s. 95... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Kniha mě opravdu potěšila, jednak obecnou češtinou, jež mě obvykle v pásmu vypravěče irituje, jednak promyšlenou kompozicí, japonskými reáliemi a povídkou Milenci, která s napětím prolínala celým dějem. Autorka umí poutavě vyprávět a udržela mou pozornost do samého konce. Nutila mě hledat souvislosti, japonská slova a místa, informace z jejího života. „I s obyčejným štětcem se dá krásně psát," usmál se, „záleží, co máme na srdci." s. 88 „Lidé se stále něčeho bojí...Lidé se dokonce bojí i lidí. Toho, co si lidé myslí, toho, co lidé říkají, i toho, co se může zrodit z lidských přání." s. 199 „Vzpomenu si na sebe na gymplu. Jak moc mi některý lidi přišli blízko, ale přesto jsem na ně nikdy nedosáhla." s. 202 Škoda jen, že na posledních stránkách kulhala korektura, uvozovky, pravopis.... celý text
Čajovna v Tokiu
2021,
Julie Caplin
Kniha mě zprvu zaujala japonskými reáliemi, trochu drhly násilné metafory, ale dala jsem jí šanci. Zato druhá polovina úplně sklouzla k červené knihovně, erotické scény a napětí jsou psány velmi lacině. Autorka často opakuje stejné obraty, situace, děj je předvídatelný, postavy ploché. Nejspíš první a poslední setkání s Julií Caplinovou.... celý text
Divoký kluk
2018,
Paolo Cognetti
Divoký kluk pro mě nebyl takovým zjevením jako Osm hor, přesto mě rozhodně vytáhne do hor víckrát, než jsem plánovala. Tentokrát bylo v knize mnoho citátů a odkazů na knihy a autory, po nichž chci v budoucnu také sáhnout, první bude Walden. Velmi mě potěšil, zejména krásným jazykem a osobními postřehy, doslov Davida Jana Žáka. "... ale mnohem pravděpodobněji jsem jím byl já sám. Před čím jiným utíkáme, když utíkáme z domu? Sbohem, řekl divoký kluk tomu domácímu, pak se k němu otočil zády a znovu se vydal stezkou vzhůru."... celý text
Myšlenky za volantem
2020,
Marek Eben
Krátké, milé texty, které souzněly s mým přemýšlením a názory. Potěšily mě čumáky na předním skle auta.