Zabiják

kniha od:


Koupit

Román Zabiják patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství.“ Jak už název díla napovídá, nejedná se zrovna o veselou četbu, s tou se však u Zoly setkat ani nelze. Hlavní postavou románu je pajdavá Gervaisa, pradlena, která žije v Paříži na hromádce s Lantierem, opilcem a budižkničemu, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze. Když od ní jednoho dne uteče kvůli jiné ženě, vyslyší Gervaisa dlouhotrvající prosby klempíře Coupeaua, spořádaného muže, který ji vroucně miluje, a uzavře s ním sňatek. K synům Lantiera tak brzy přibude ještě dcera Nana, jejíž jméno vám jistě není neznámé. Rodinná idylka však netrvá dlouho. Coupeauovi jdou ruce od práce, začne se opíjet a Gervaisa, která si mezitím otevřela vlastní podnikání, musí sama živit celou domácnost. Přestože se snaží, seč jí síly stačí, sousedé se od ní postupně odvracejí, na dluh už jí nikdo nic nedá a práce také ubývá. Zoufalá Gervaisa si velmi cení přátelství kováře Goujeta, který ji tajně miluje a jednoho dne jí navrhne, aby se přestala trápit a utekla s ním někam daleko. Bláhová Gervaisa tehdy odmítne…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44734/zabijak-44734.jpg 4.41634
Série

Rougon-Macquartové 7.

Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Československý spisovatel
Orig. název

L'Asommoir, 1876

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (221)

Kniha Zabiják

Přidat komentář
veronika4001
předevčírem

Drsný realismus spatřující úděl žen v rukou mužů(!). Tato kniha zcela reálně popisuje život francouzské společnosti druhé poloviny 19. století. A otevřela mi oči. To ne muži byli silní a bez záměru se vždy zastávající ženy. Jejich síla byla povrchní, hraná a záměrná. Kvůli čemu? Kvůli svému pohodlí, blahobytu, rozmarům. Pokud byla žena svobodná, byla samostatná, vydělávala si na své živobytí a měla v životě vystaráno. Jakmile se vdala, svobodné a tudíž ty šťastné vody se nad ní uzavřely a musela se starat nejen o děti, ale i o manžela, který, jak se později a vždy ukázalo byl alkoholik, děvkař (pardon), kamarádíček pro všechny a pro všechno, hlupák a hlavně násilník a tyran. Peníze se rozkutálely, hospodářství tolik vydržované ženou začalo chátrat a rozpadat se. Žena vlivem muže se tak ocitala na hranici bídy a poté se z ní stala žebračka. Muž bezostyšně využíval komfortu, který mu žena poskytovala a dokonce ji i veřejně hanil a pošlapával. Ona vlastně vždy byla základem jeho blahobytu a on naopak tím, kdo ji táhl dolů - do bídy, nuzoty, k prostituci, na dno svých sil a sebeúcty. Velice smutná kniha, snad příliš realistická až pesimistická. V ledasčem otevře oči.

Vendyorit
předevčírem

Fantastická kniha, není co dodat. Zola ovládal opravdový vypravěčský um a čtení jeho realistických popisů vytváří v mysli člověka živé obrazy jednotlivých situací příběhu. Mnohá témata v literatuře 19. století jsou i v současnosti stále aktuální.


zbt81
06. října

Tragédia jednej naivnej pracovitej dobráčky, ktorú až na samé dno stiahnu jej dvaja chlapi. Ten prvý - otec jej dvoch starších synov je bezcharakterný podvodník, parazit a lenivec. Ten druhý oficiálny manžel a otec jej dcéry Nany je zo začiatku rovnako ako hlavná hrdinka jeden fajn pracovitý chlap, ktorý si ju zoberie po tom ako ju ten prvý zo dňa na deň opustí aj s dvomi malými deťmi. Po vážnom pracovnom úraze sa však postupne mení v nepoužiteľného lenivého ožrana, ktorý žije zo dňa na deň z peňazí a práce svojej ženy a postupne jej ničí život.
Pri čítaní sa stávame svedkami pomalého rozkladu jednej usporiadanej rodiny a človek nad tým len krúti hlavou ako to mohlo zájsť až tak ďaleko? Ako sa môže dať dospelá žena využívať nie len lenivým manželom, ale neskôr znova aj bývalým frajerom, ktorý sa na ňu v minulosti vykašľal a neskôr začal na nej znova bez kúska hamby parazitovať! Toto ma pri čítaní zarážalo najviac. Ako zo sebou nechala hlavná hrdinka manipulovať dvoma darmožráčmi, ktorí ju finančne a psychicky rozložili na márne kúsky a ani v najmenšom sa to nepokúsila zmeniť.
Na čo chcel Zola týmto románom poukázať? Samozrejme ako píšu všetci hlavne na problém alkoholizmu, ktorý je tým pomyselným zabijákom. Okrem toho chcel však možno varovať aj mnohé ženy, aby si dobre rozmysleli koho si pustia do života a čo mu dovolia. Aby sa nečinne nepoddávali osudu. Myslím, že je toto varovanie stále veľmi aktuálne lebo aj dnes sa nájdu podobné naivky bez štipky sebaúcty schopné obetovať svoje šťastie pre muža, ktorý si to vôbec nezaslúži.
Každopádne radšej zostať do smrti bez chlapa ako mať na krku podobného parazita.

wezz
13. září

Silné. Aktuální. Alkohol je nedílnou součástí mnoha životů.

Set123
17. srpna

Těžké, opravdu těžké hodnotit tuto knihu. Mám na ní totiž dvojí pohled. Jeden osobní – méně pozitivní, druhý objektivní – o něco pozitivnější, ale… no to si řekneme. Upozorňuji, že v komentáři lze najít vyzrazení děje.

Začnu osobním. Na knihu jsem se velice těšil, nevěda vlastně vůbec o co se bude jednat. A tak jsem jí v dubnu začal číst. A dnes, 17. srpna, jsem ji dočetl. Je to dlouho, že? Prostě jsem nebyl schopen se do knihy začíst. Nešlo to. Prvních sto šedesát stran jsem četl tři a půl měsíce. Asi na dvousté straně došlo ke změně, konečně jsem si na styl knihy zvykl a dočtení už trvalo jenom nějakých pět, šest dní. Ale ani tak jsem se u knihy nikterak nebavil a utíkala mi hrozně pomalu. Důvod? Netuším.

Jazyk, který Zola používá je přirozený, nešroubovaný, elegantní, ale dokáže být i surový, když se to hodí. Prostě krása. Dlouhé popisy v knize jsou, to je pravda. Konec konců v knize se jakoby nic neděje, ale stejně vás svými dlouhými popisy, které vždy poukazují na jeden aspekt životů hlavních postav – to je možná můj problém, jak moc zjednodušuje – provede přes patnáct, či kolik let jejich životů.

Zola byl zjevně veliký determinista. I když jsem nevěděl, o čem kniha bude, už na té sto padesáté stránce byl úpadek a zkáza věcí zcela předvídatelnou a jasnou jako lesní studánka. Jedna událost je jasnou příčinou následku, který strhne lavinu. Ale na co Zola vlastně poukazuje? Nejsem si jist, jestli jeho cílem bylo pospání škodlivosti alkoholu, nebo drog obecně. Chápat to lze oběma směry. Já osobně mám s touto myšlenkou jistý problém. Sám vášnivý vinař jsem si moc dobře vědom toho, jak moc škodlivý může alkohol být a kolik životů zničil. Ale nelze tvrdit, že jen protože někdo pije alkohol, bude zničen. Když si do ruky vezmete pistoli, znamená to, že někoho musíte zastřelit? Ne. A když už to uděláte, můžeme z toho vinit pistoli? Také ne. Můžete za to vy. Absolutní většina problémů, které člověka v životě zastihnou má na svědomí on, nebo jiný člověk. Nemůžeme vše svádět na věc, která má nějaké vlastnosti. My se sami rozhodujeme tyto vlastnosti využít. Pna Zola si toto zjevně alespoň z části uvědomoval, ostatně bylo by divné, kdyby ne. Ale mnoho lidí zde v komentářích si to zjevně neuvědomuje a to až moc smrdí alibismem.

Jak jsem již zmínil, pan Zola byl veliký determinista. Za to jsem rád. Hlavní hrdinka mnohokrát žehrá na to, že nemá žádné štěstí. Ale aby šla svému štěstí vstříc, to ji nenapadne. K závěru knihy se kouká z okna, na něco vzpomíná a říká si „Já jsem si přála,…“ A opět, přání si bylo vše, co pro to udělala. Všechny postavy, ač o tom neměly zdání, věřily ve filosofii fatalismu. To je v tomto případě činilo neuvěřitelně slabé. Stejně slabí a nečinní, ba dokonce horší byly všichni z její rodiny. A tak závěrem mohu říci jenom toto: Všechna bolest, všechno strádání, i utrpení, to všechno si každá postava knihy zasloužila. A to ať už tím, či oním způsobem.

Dávám knize tři hvězdy. Zaslouží si více? Asi ano, ale já to v tomto případě cítím takto. Prostě jsem si to neužil, nezačetl jsem se, nehodnotím příliš dobře.

Magda39
08. srpna

Úžasná kniha popisující život nižší vrstvy v Paříži za průmyslové revoluce. Alkohol, který hraje roli zabijáka, zničí s pomocí ostatních postupně vše co hlavní hrdinka Gervaise pracně vybudovala. Velmi pravdivý příběh, který lze aplikovat i na dnešní dobu.

Daben
30. července

Neskutečně realisticky popisuje život chudých lidí. Při čtení některých pasáží mě mrazilo.

tatereza
17. července

dobrá knížka, i když optikou moderní doby (a v návaznosti na všechnu naturalistickou tvorbu, co jsem už četla) to zas tak šokantní neni. ono možná ani nemá bejt, jen ve škole nás učili, že to tak je:). já v tom vidim zejména zajímavej pohled do chudinský starý paříže, kde práva žen ještě nemají moc silný postavení, kde jsou všichni hlasitý a moc drbou ostatní:) ten vývoj postavy je tam dobře zachycenej, od začátku až do konce, i to absolutní odosobnění, co chlast s lidma po dlouhý době udělá...

1 ...

Doporučujeme

A pavouk přichází
A pavouk přichází
Čarodějka z Portobella
Čarodějka z Portobella
Love story
Love story
Robinson Crusoe (převyprávění)
Robinson Crusoe (převyprávění)