elenai komentáře u knih

Ze začátku jsem byla trošku zmatená, protože jsem si dala delší pauzu. Nakonec jsem se ale dostatečně rozpomněla, abych si knihu užila. A že bylo co! Pravda, děj zpočátku plynul volněji a bylo tam dost omáčky, ovšem nevadilo mi to. Převážná část příběhu se odehrává na Algoru, kde tak pěkně bují vztah mezi Andrejem a Viktorií, další hlavní linka je věnována sestrám Vanbergovým na pro nás nové planetě Newell. Obě linky postupně naberou šílené grády. Ani jsem nedutala, když jsem je četla. Pro mě to byla velmi dobře napsaná akce. A přiznejte se, komu souboj S-19 a pana Evanse připomínal souboj terminátorů? Za mě byl tento díl rozhodně o špetku lepší než-li ten první. 90%

10 10.08.2023

Tahle kniha stojí a padá na hlavní hrdince a jejím umu vás zaujmout či nikoliv. Petra je vystudovanou umělkyní v oboru malba, ale není zřejmě na umělce dostatečně nekonvenční, aby se uměním mohla živit. Zároveň ve svém zaměstnání neskutečně trpí a je ubíjena každodenní rutinou a šedí všedního dne. Co jí pomůže? A může vůbec něco? Postupně se s Petrou vracíme do minulosti, odkrýváme kostlivce ve skříni, do toho se Petře do života přichomýtne její ex, což je docela hustej psychopat. Hned bych ho vzala po hlavě mečem. Nakonec, když už si říkáte, jak tohle vlastně skončí, je konec. Ale budu hodná a neporozradím ho. 78%

10 08.07.2023

Zaujala mě ihned, jakmile vyšla, taková krásná barevná... Vsadím se, že to byl záměr a zde přísloví nesuď knihu podle obalu dostává nový rozměr. Vtipnost a kontrast obálky koresponduje s vtipností textu, v němž nám ovšem autorky předkládají velmi aktuální a důležitou problematiku. Jak již ale psala alzbeta4340 přede mnou - ti, kdo by si tuto knihu měli přečíst, si ji nikdy nepřečtou. Bohužel. Já si ji přečetla k potvrzení či vyvrácení svých úvah a došla jsem nakonec k velmi prostému závěru. Je to o respektu. Respect people, respect gender. 90%

10 29.06.2023

Velmi úderné, pronikavé, rozhodně poučné a každopádně by si to měl přečíst každý muž i každá žena. Krásný vzhled je pomíjivý, fotografie jsou jen odrazy minulosti, naše druhé já, za kterým ukrýváme naši pravou podstatu, stejně jako pod vrstvou šminek a falešného úsměvu. Rozhodně jsem tento počin nečetla naposledy, je třeba se k němu vracet, byť mě po výtvarné stránce příliš nezaujal.90%

10 20.05.2023

Píšu doznání - toto je moje první přečtená manga v životě. Není to žadná akční pecka, kruťárna nebo horor. A proto se mi to asi líbilo, ta neotřelá jednoduchost. Podívat se na svět dětskýma očima a nechat na sebe působit myšlenky malé Nanoky. Je to opravdu moudré děvče a má velmi zajímavé přátele. Skvělá byla paní Běhna. Ale také babička a talentovaná Minami. U těchto svých přatel Nanoka zjišťuje, co je to štěstí. Taky jsem se dobře pobavila, autor má prima styl humoru, který implementuje hlavně do Nanočiných hlášek. Hvězdu dolů dávám za to, že manga končí tak pitomě uprostřed rozhovoru a taky se mi to ne úplně dobře četlo. Ale to je asi o zvyku. Nicméně se těším na další díl. 75%

10 23.08.2022

Když si chci navodit pohodovou náladu, zpomalit, všechno zjednodušit, sáhnu po některé z Herriotových knih. Jsou tak kouzelné a lidské. Miluju ty zvířecí příběhy, které se tak umně proplétají s těmi člověčími. V této knize jsem objevila příběhy mně známé, což mi ovšem vůbec nevadilo, ale i dva, na které jsem snad ještě nenarazila. Ilustrace jsou velmi povedené a skvěle doplňují vyprávění. Herriot umí tak krásně přiblížit prostředí a jeho popisy jsou stručné, ale pěkně výstižné. Nudit se určitě nikdo nebude. Jen bych možná doporučila nečíst ji jako první, je to přece jen výběr a neznalým čtenářům mohou uniknout některé souvislosti. 95%

10 22.07.2022

This book is nothing but great! Pardon, nechala jsem se unést nadšením, které u mně čtení této knihy vyvolalo. Angličtinu se učím už dlouho, pár let jsem cítila, že jsem na tom byla fakt dobře, ale jakmile člověk jazyk nepoužívá... Zkrátka jsem pěkně zlenivěla a ta úroveň šla dolů. Ale řekla jsem si, že to tak nenechám, přečetla si Broňovu knihu a hned jsem šla na to. V některém z komentářů přede mnou je zmíněno, že je Broňa moc afektovaný. Já nemůžu souhlasit, on tou angličtinou zkrátka žije a ta euforie z něj tryská jako z hasičské hadice. Všechny své rady, nápady a tipy, ale také neúspěchy přetavil do necelých tři sta stran textu, které se čtou skoro samy. Vím také s jistotou, ze jsem objevila skvělého pomocníka k učení de facto jakéhokoliv cizího jazyka, ale angličtina samozřejmě převládá. :-)

10 08.01.2022

Teď pominu styl psaní a nějaké chybky. I to, že některé části jsou dle mého smyšlené. Jde o sílu a poslání příběhu, obojí je nevyčíslitelné. Paní Sosnarová se sestrou zažily něco, o čem si my, současníci, nechceme ani nechat zdát. A přesto to vydržely celých osmnáct let. Mám slzy na krajíčku, když pomyslím na některé ze scén z knihy - takhle se zacházelo s dětmi? Na tohle zvěrstvo neexistuje potřebný trest. Čím jsem starší, tím víc mi to jitří nervy a srdce.

10 15.09.2021

Na rozdíl od některých považuju historii nejen za velmi zajímavou, ale rovněž neskonale poučnou. A knihy jako je tato, by měly být vyvažovány zlatem. Některé historické události mi nebyly neznámé (Nejen květiny nad zlato, Krvavý sníh), takže se hrdě biju v prsa. :-D Některé mě zaujaly více, jiné méně, ale styl psaní pana autora za to nemůže (ten je naopak velmi čtivý), pouze moje profilace zájmů. Každopádně se těším na další díly.

10 03.08.2021

Když chci zjistit, zda je autor spisovatel a vypravěč, který mi za stojí za to číst, sáhnu, pokud možno po jeho povídce. Na té se dle mého ukáže, jestli umí vytvořit příběh na pár stranách, nebo je to okecávač, co se neumí vymáčknout. U Hájíčka jsem v pár povídkách měla problém, co chtěl vlastně vyjádřit a jaký pocit zanechat ve čtenáři. Ovšem nemůžu nepřiznat, že čtivé byly téměř všechny. Ráda čtu o životech obyčejných lidí, jejich myšlenkách, trápeních, ale i radostech. Zde jsou to navíc obyvatelé vesnice v jižních Čechách, ke kterým se vážou moje moc pěkné vzpomínky. Sbírka se mi vlastně tedy dost líbila, byť u některých povídek už si moc nevzpomenu, o čem vlastně byly. Ale určitě se porozhlédnu po nějakém Hájíčkově románu, jeho styl psaní je můj šálek kávy.

Povídky, co se mi líbily: Pinky a já, Baladička, Příběh milovnice koňakových špiček, Anděl na půdě, Baywatch, Vesnickej román

10 13.04.2021

No... No... Koncept Špinavé práce se mi zamlouval o hvězdičku více. Tady se děj rozpliznul mezi tolik postav, až to bylo na škodu. A hlavně, HLAVNĚ mi moc chyběli pejsánci! To je pro mě prostě to největší mínus. Jinak jsem se bavila typickým Mooreovským humorem - ve zkratce černota-sprostota- sexota. Ale takhle to u něj prostě funguje a funguje to dobře. Nečekejte žádné hluboké myšlenky, nechte se unášet vlnou vtipu a parodie na vážnost a budete se smát. Jen tak mimochodem, našla jsem shodu ve slovníku svojí dcery a N. C. - taky říká "čebuju" - což mi teď přijde ještě víc supél! :-) ***1/2

10 05.02.2021

Tak jsem ji konečně zdolala. Mám s touto sérií nějaký problém a dlouho jsem přemýšlela jaký. A už to vím! Je jím samotný Kornelius Báthory. Nějak se s ním nedokážu sžít a všechny postavy okolo něj mi připadají zajímavější. Tomuto dílu ale jednoznačně dominuje Čelebi Mehmed ibn Derviš Mehmed Zilli (to jméno jsem si musela dohledat) a milý kapitán je tak drahnou část děje trochu upozaděn. Vzhledem k tomu, že se jedná o druhý díl ze série, je jasné, že se o něj příliš bát nemusíme. Na první díl Ďuro navázal zvolna a může se zdát, že se jedná o dvě zcela odlišné knihy se stejným hrdinou, a tak jsem zvědavá, co se stane dál. Konec bych ocitovala hezkým českým příslovím z bláta do louže.

Ačkoliv tohle nebude jedna z mých nej sérií od Červenáka, jsem ráda, že jsem se do ní pustila. ***1/2

Podruhé se vracím k Anně a nemůžu si pomoct. Když jsem totiž knihu četla, pragmatik ve mně se pral se snílkem, a to dost často. Zjistila jsem, že zase moře času trávím s vlastními představami. A jéje! Každopádně, druhý díl je stejně líbezný jako ten předešlý a je plný radosti a lásky lidí k lidem i přírodě. Anna jako slečna učitelka může působit trošku zvláštně, ale je to osoba na správném místě. A těším se, co ji potká dál.

10 27.12.2020

Já si nemůžu pomoct, ale musela jsem se řehtat jako kůň. Manžel jen obracel oči v sloup, ale když jsem mu ukázala, proč se směju jak kobyla, začal taky.

Mně tento druh knih strašně pomáhá být nad věcí, dělat si srandu ze sebe sama a nebrat se tedy tak vážně a být v pohodě z toho, že jsem v některých ohledech děcko i po třicítce. A teď, když tohle píšu, mám po ruce kusancec čokolády, na sobě podprsenku ala prsafuč, vytahanej svetr a legíny a je mi blaze.

10 16.11.2020

Série s kapitánem Báthorym je společně s Bivojem jednou z posledních, kterou jsem ještě nerozečetla. Období války s Turkem mě totiž příliš nezajímalo, byť z hlediska historického zahrnuje také naše české dějiny. Teď jsem ale změnila názor. Kniha se hemžila jak lidmi i pojmy, hlavně těmi tureckými. Nechyběly napětí, souboje a bitvy, těch zde bylo opravdu požehnaně. Objevila se zde i židovská mystika, troška magie, strašidelných pověstí i spiknutí. To vše stihne Kornel Báthory zažít se svými souputníky, z nichž se stanou přátelé i nepřátelé. Vím, že tady píšu jakýsi ubohý výčet, ale těch čtyřista stran je opravdu nabušených vším možným. Nestačíte ani vydechnout a milý kapitán zase lítá v průšvihu. Konec zůstává nepřekvapivě docela dost otevřený, takže hybaj do dalšího dílu. Jsem nesmírně ráda, že už nejspíš všechny knihy této série vyšly. Hlavní hrdina je ostřílený a sympatický chlap, který se navenek tváří jalo největší drsňák (což on je, ne že ne), ale uvnitř skrývá vřelé srdce. Fuj, je to hrozné klišé, ale je to tak.

10 01.11.2020

Já toho vraha nikdy neuhodnu! :-D Faktem je, že tento díl mi přišel spletitější než ostatní, které jsem četla. Možná až příliš překombinovaný. Proto jsem tápala jako chudáček Hastings, přestože moje prvotní úvahy byly správné. Chce to víc potrénovat malé šedé buňky, no. Nic to však nemění na tom, že byla Christie velmi inteligentní a talentovaná spisovatelka. Byla jsem napnutá jako kšandy!

10 20.01.2020

Nemůžu si pomoci, ale na mě byl příběh popsán až příliš jednoduše. A vzhledem ke svému věku jsem se nedokázala příliš ztotožnit s hlavní hrdinkou, šestnáctiletou Linou. Atraktivním pro mě na této knize bylo hlavně téma a navzdory všemu naturální popis všech těch hrůz, kterými si museli nebozí Litevci projít. My, co žijeme tady a teď, a přesto si neustále na něco stěžujeme, bychom se měli stydět. Nedokážu si představit, že bych přežila něco takového. Bohužel mi celý zážitek nakonec zkazil epilog, který, když už tam musel být, měl obsahovat něco víc než jen stránku a půl. Ruta Sepetys je výborná vypravěčka, ale její Sůl moře mi přinesla mnohem silnější čtenářský zážitek.

10 11.08.2019

Tohle na mě dolehlo jak velký balvan. Román zcela určitě donutí čtenáře přemýšlet hlavně nad sebou samým a svým viděním problematiky. Autorka ho tímto textem prostě donutí. Mně z toho každopádně brní hlava pořádně a nenechám ty myšlenky jen tak ležet ladem. Takže za mě opět brilantně zpracované kontroverzní téma příběhu, ačkoliv byl text na můj vkus trošičku delší.

10 25.05.2019

Chvíli jsem byla na vážkách, zda dát tři nebo čtyři hvězdy, spíš se přikláním k tři a půl.:-) A co mi vadilo? Trochu zbytečně natáhnutá linka Tess, neuvěřitelnost jednání některých postav a že k odhalení manželova tajemství došlo poměrně brzy, a potom příběh autorka dle mého uměle nastavovala. Ale opět jsem si u čtení krásně odpočinula a v budoucnu si určitě něco od paní Moriarty přečtu, už kvůli australskému prostředí.

10 14.05.2019

Na knihu jsem se po přečtení prvního dílu vyloženě třásla, ale... wow efekt se nekonal. Nížiny, byť byly novinkou, mě zase až tak nezaujaly, ale to je můj problém, mám raději přírodu a staré vykopávky než moderní technologie. Poté se jelo ve stejném schématu jako v knize první - putování po Duvalském pohoří - řešení osobních vztahů, zde tím nejdebilnějším způsobem (ale co bych chtěla od puberťačky, že) - další pytel záhad a tajemství - konec. K tomu poslednímu ani nevím, zda má smysl se vyjadřovat. Stehlíková si s námi pěkně zahrává, což mě jako čtenárku docela sejří. A proto doufám, že brzy vyjde třetí díl, protože i když jsem zde popsala spíš zápory, je kniha bezesporu skvělá. Bavila jsem se neskutečně a místy jsem měla srdce až v krku. Takže by mě docela zajímalo, jestli Host autorce kývl na trilogii nebo pentalogii, kterou původně zamýšlela. :-) Nejsem si totiž jistá, zda bude jeden díl dostačující.

10 30.01.2019