DragonLover komentáře u knih

Ano, takové cestování časem se mi líbilo a snesla bych ho klidně víc... teď ještě, kdyby se mu kniha skutečně věnovala. Takhle to je umělá romantika roztahaná přes tři sta stránek. Postavám bych nevěřila ani nos mezi očima a každý pokus o vybudování nějaké atmosféry vzápětí naruší otřepané úvahy o lásce a osudu, které stejně nikam nevedou a člověk pak už vlastně ani neví, co před chvílí četl. Zvraty nelogické, vztahy zamotané, to už se rovnou můžu koukat na telenovely. Proč já si tu knihu vlastně kupovala? A jo, obal byl vcelku fajn...

15.04.2018

Jeden z nejlepších příběhů, které se mi dostaly pod ruku. Zezačátku jsem měla problém se začíst, ale potom mě Wade zavedl do světa, kde je možné cokoliv a já jen hltala příběh stránku po stránce v napětí, co se stane dál. (btw. to, že osmdesátky byly cool, jsem věděla, ale že až takhle?)

Film (taktéž splněno) se od knihy docela dost liší, takže to je jako prožít dva různé příběhy zároveň, ale víte co? Tentokrát mi to ani tak nevadilo.

Přečteno v originále a ničeho nelituju. :)

4 07.04.2018

Přečteno v rámci povinné četby. Hledat v tom básnické figury teď nebudu, důležitý je pro mě ten dojem a pocity, které to ve mně zanechalo. A po téhle stránce Havran boduje.

Zkoušela jsem několik českých překladů, ale originál je zkrátka nejkrásnější :)

4 30.10.2017

Univerzita výjimečných je výjimečná knižní série, Cia je výjimečná hlavní hrdinka a já cítím zcela nevýjimečný pocit prázdnoty, který zpravidla po dočtení závěru trilogie nastává. Jak už jsem někde psala, miluju tuto sérii a autorky si mimo jiné vážím proto, že je schopna vystavět velice slušný young adult příběh bez milostných mnohoúhelníků a podobných prvků. A ještě jedna, důležitější věc, která tolik vtahuje do děje - její postavy jsou uvěřitelné (protože, jak se nakonec ukáže, nic (a nikdo) není černobílé). Našla se jedna nebo dvě věci, které mi jako čtenáři přišly poněkud zbytečné/nelogické, ale nebylo to nic tak zásadního, aby to narušilo můj skvělý dojem. Kniha je čtivá, má svoje překvapivé momenty, probouzí emoce a nutí přemýšlet. Co víc si přát?

3 17.09.2017

Ani po druhém přečtení (tentokrát v originále) nemám úplně jasno, co si mám o této knize myslet. První díl se mi líbil víc - hádám, že za to může ten formát testu, zkoušky. Tady toho dostáváme víc a věci se začínají komplikovat... a mě to přestává bavit. Mrzí mě, že se kniha točí víceméně tak kolem tří, čtyř postav a sem tam autor jen zmíní skupinu, to abychom náhodou nezapomněli, že hlavní hrdinové nejsou sami. No tak, dejte mi nahlédnou i do myšlení vedlejších postav! Dejte jim trochu prostoru! Vždyť to je nevyužitý potenciál!

Knize dávám plusové body za to, že mě děj místy i překvapil (při prvním čtení) a za to, že koncept zkoušky přece jen nevymizel úplně. Když to vezmu kolem a kolem, lehce nadprůměrné čtení pro dlouhé chvíle.

11.09.2017

Skvělá kniha o (už ne tak) skvělém světě. Zaklínače jsem si v poslední době oblíbila a tato kniha mě utvrzuje v mém názoru. Příběh a děj jsou zde upozaděny popisem postav a poznávání jejich charakteru, ale vzhledem k tomu, že se jedna více méně o úvod, tak to beru. Několikrát jsem se dokonce nad některými situacemi nahlas zasmála (což se mi nestává často). Co mě ale vyloženě nebavilo byly dlouhé a nudné debaty o politické situaci; méně je někdy více, abych tak řekla. Jinak ale super kniha a těším se na další díl!

2 11.09.2017

Prvních sto, dvě stě stran jsem si říkala, proč se vůbec snažím touhle knihou prokousat. Ale potom události nabraly rychlý spád a všechny moje pochybnosti byly pryč. A když do sebe začaly jednotlivé dílky skládačky zapadat... takhle - kniha je geniální, jen musíte vydržet.

2 09.08.2017

Lidi, můžete se prosím omezit ve vyzrazování některých částí děje? Spousta dalších knížku nečetla, tak jim nekažte překvapení. :)

A teď už ke knize - Flanaganovy příběhy o hraničářích prostě miluju a tenhle prequel pro mě není jenom krásným dodatkem, ale plnohodnotnou součástí nádherného světa, který vzešel ze spisovatelova pera. Líbilo se mi to o něco víc, než předchozí díl. Teď už jen vymyslet, jak nacpu tuhle knížku na poličku za dalšími ze série, a budu nejšťastnější člověk na světe.

1 25.05.2017

"Každé dítě v našem světe bude znát jeho jméno."

Když mi bylo jedenáct, mým přáním samozřejmě nebylo nic menšího, než dopis z Bradavic. Opravdu jsem doufala až do posledního dne prázdnin. Samozřejmě, že se můj dopis ztratil na cestě, to je to moje pověstný štěstí.

Od čtení Harryho Pottera mě to však nikdy neodradilo. S touhle sérií jsem prožila kus dětství a teď jsem se rozhodla vrátit se tam, kde to všechno kdysi začalo. Co na to říct. Snad jen to, že paní Rowlingová by si mohla zažádat o místo učitele jasnovidectví, neboť tady, na úplném počátku, vyslovila věštbu, která daleko přesahuje celý kouzelnický svět. Harry Potter a jeho dobrodružství jsou zkrátka legendární. A to jsme teprve na začátku...

Ps. Pokud můžete, přečtěte si někdy tuto knihu v originále. Je to zase o něco kouzelnější zážitek ;)

7 01.04.2017

Myšlenka této knihy je tak nádherná, že ani nemám slov. Při čtení některých částí jsem měla dokonce slzy na krajíčku. Lidi, pokud snad ještě hledáte nějaký důvod, proč milovat psy, tady máte tu nejkrásnější odpověď.

2 12.03.2017

Tak přemýšlím, kolik těch svazků s Flanaganovým jménem na hřbetě už doma mám? Dvacet? Nebo je "teprv" devatenáct? To je jedno. Podstatné je to, že ani po takové hoře knih mě příběhy z jeho světa nepřestávají bavit a jsem schopná kvůli nim okamžitě vypráznit peněženku, jen co je vidím na pultech knihkupectví.

Docela dlouho jsem odkládala psaní tohohle komentáře, protože jsem si potřebovala ujasnit, jaký dojem ve mě tato kniha vyvolala. Jako obvykle jsem nedočkavě hltala příběh, až jsem si občas musela vytyčit maximální limit přečtených stran na den, abych jako obvykle nemusela knihu odložit po jednom večeru.

A líbilo se mi to; příběh, postavy, prostředí, všechno. Ale chybělo mi tam něco, co by mě donutilo vstát z postele, chodit v kruzích po pokoji a říkat si "no do háje". Zkrátka a dobře, chyběl mi tam nějakej ten wow efekt. Chápu, že po dvaceti knihách to je těžký úkol, ale já věřím tomu, že na to Flanagan pořád má. Tak třeba příště.

4 12.03.2017

Může mi někdo říct, proč se mi tahle kniha do ruky dostala AŽ TEĎ?

První díl jsem si zamilovala (i přes ty neustálé kecy že "je to úplně jako Hunger Games a Labyrint!"). Doufám, že tato kniha tyhle průpovídky zažene, stejně tak jako všeobecné mínění "prostřední díly trilogií nestojí za nic".

Zrada je skvělá kniha. Jak říkám, první díl jsem si zamilovala. Teď přemýšlím, kterým slovem svoji lásku ještě vystupňuji. Svět plný intrik a podrazů, který tato kniha ukazuje, mi zase jednou snížil sebevědomí ohledně mé inteligence. (O to víc hlavní hrdince fandím.) Taky super, že se konečně našla autorka, která čtenářům ukazuje, že napsat poutavou knihu pro mládež jde i bez milostných mnohoúhelníků, když umí člověk vymyslet silný příběh. Ode mě velký palec nahoru a nemůžu se dočkat dalšího dílu!

(A příště mě sakra někdo uvědomte, že vyšlo pokračování!)

6 12.03.2017

A stejnak mi po dočtení posledního dílu nejvíc bude chybět lady Di :(

3 25.02.2017

Když se něco může pokazit, pak věřte tomu, že se to pokazí. Jen se zeptejte Marka Watneyho.

2 06.02.2017

Nebyla to špatná kniha, ovšem nebyla ani výjimečně skvělá. V těhle postapokalyptických příbězích jsem v poslední době našla zalíbení, nicméně mě zklamal nevyužitý potenciál prvních čtyř vln - páta vlna je jistě zajímavá, ale to i její předchůdkyně. No nic. Vykreslení poničeného světa mi vrátilo náladu, neboť si nikdy nemůžu pomoct a musím se ptát: "co kdyby se to doopravdy stalo?" "Co bych dělala na místě hlavní hrdinky já?" Pohledy čtyř postav mi nevadily, ale ne všichni mi byli zrovna sympatičtí. Evan mi nesedl vůbec a jeho románek... inu, nic pro mě. Na druhý díl nijak nespěchám.

1 23.01.2017

Knihu jsem měla v rukou už asi před rokem, ale tenkrát jsem ji odložila myslím po prvních dvou stránkách. Tentokrát jsem ji přečetla celou za pár hodin - budiž jí tedy připsáno k dobru, že je čtivá a má spád, ale to je tak všechno. Ačkoliv myšlenka Selekce není špatná, je žalostně nedotažená. Jediné postavy, které máme šanci prozkoumat, jsou hlavní hrdinka a princ, zatímco ostatní mi tam přijdou spíš do počtu, prostě aby se neřeklo. Děj taky není nějak závratný, vlastně se neděje téměř nic a vy zjišťujete, že se prokousáváte dvěma sty stránek slovní vaty. Doufala jsem, že alespoň rebelové vnesou do příběhu trochu akce, ale místo pohledu na nějakou pořádnou rvačku nás zavřou do krytu a bojte se. Na zabití času nejspíš fajn, ale jestli hledáte něco, co alespoň zavání příběhem, tak ve svém pátrání ještě chvíli pokračujte.

5 23.01.2017

Ach ta povinná četba... přiznám se, že když nám byl Hamlet zadán ke čtení, nevěřila jsem, že by mě kdy mohl zaujmout nebo že bych se takto psanou literaturou kdy zvládla prokousat. Opět se ale ukazuje, že se kniha nemá soudit podle obalu (nebo obsahu z učebnice). Do knihy jsem se velice rychle začetla, ačkoliv jsem si ji celou musela předčítat nahlas (neboť můj mozek nebyl schopen pojmout jazyk v této formě). Lidé tvrdí, že se jedná o nadčasové dílo - a já musím souhlasit. Při čtení jsem se nejednou pozastavila nad nějakou pasáží, kterou jsem si okamžitě přirovnala k dnešní době. A samotný Hamlet, rozpolcený, drzý a šílený (nebo snad ne?) ... Zkrátka a dobře to vypadá, že si projednou udělám domácí úkol opravdu s chutí.
A možná, že panu Shakespearovi dám šanci znovu... a tentokrát už dobrovolně.

2 21.01.2017

Jako samostatná kniha poněkud slabší, ale když to berete jako pokračování prvního dílu, nebudete zas tak zklamaní. I když Poslední aristokratce fandím víc, než té ve varu, pořád mě kniha dokázala pobavit. Jako odpočinkové čtení pro chvíle, kdy nemáte co dělat, ideální. Jsem zvědavá na třetí díl.

3 21.01.2017

Největší problém Prokletého dítěte je zkrátka to, že to ani omylem není Harry Potter. Forma dramatu mi nevadila, příběh si mě získával hlavně cestováním časem a názornou ukázkou efektu motýlích křídel, aneb jak by to vypadalo, kdyby se něco stalo jinak. Co mě však vyloženě zklamalo byla nápadná podobnost s tuctovou fanfikcí, kterých se za poslední roky objevuje čím dál víc - a bojím se, že Prokleté dítě autorky těchto hrůz jenom motivuje v dalším psaní. Přitom téma Voldyho dcery nebo přátelství synů dávných rivalů Pottera a Malfoye je originální zhruba stejně jako šutr na chodníku.

4 17.01.2017

Odhlédněme od toho, že kniha v jistých rysech připomíná Hunger Games, Labyrint, a tak dále, protože u tohoto žánru není nijak zvlášť prostor pro vymýšlení nového. Když už to všichni chcete srovnávat, prosím - oproti HG mi Zkouška přišla zajímavější a četla se mi lépe. Systém testování? Svým vlastním, zvráceným způsobem nádhera. Poslední fáze? Však nikdo neříkal, že se musí uchazeči navzájem pozabíjet. Hlavní hrdinka? Zatraceně chytrá, až z toho občas mrazí. Při čtení jsem se nejednou zamyslela nad tím, jak bych při testování reagovala já (načež jsem usoudila, že bych při první příležitosti skončila pod drnem). Upřímně mě zajímá, jak se to vyvine dál a pokračování netrpělivě vyhlížím. ;)

7 12.01.2017