Dominique27
komentáře u knih
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
To je tak krásná knížka! Pohlazení po duši. Rozhodně není jen pro děti. V Zeleném domě je dobře. Přečtena verze s ilustracemi Ivony Knechtlové, které čtení dávají další rozměr.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Zatím nejlepší díl, když nepočítám povídky. Čas s Geraltem a jeho roztodivnou kompanií rychle utekl. Na konci knihy mi bylo líto, že svět Zaklínače musím zase na chvíli opustit, což považuju za známku povedené fantasy. Vůbec nevadilo, že Ciri a Yennefer dostaly mnohem menší prostor, nové postavy okolo Geralta jsou vtipné a rozhodně ne ploché. Zápletka s upírem a vaření polévky patří k nejzajímavějším momentům celé série. Jelikož na Kontinentu zuří válka, najdeme tu několik hlubokých a v dnešní době velmi aktuálních myšlenek. Třeba že válka ze všeho nejvíc připomíná hořící bordel.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Velké pozitivní překvapení. Původně mě autobiografie herce, kterého mám spojeného jen s jednou, navíc vedlejší, rolí, a o kterém jsem od té doby toho moc neslyšela, zrovna nelákala. A to jsem fanynka Harryho Pottera. Tom Felton však má co říct. Právě díky tomu, že ve filmech o mladém čarodějovi neměl hlavní roli, většinu mládí proplouval dvěma světy. V knížce tak odhaluje zákulisní špeky z natáčení, přibližuje charaktery jednotlivých herců. Dozvíme se, jaké spolu měli vztahy, ale také jak účast na tomto velkém projektu ovlivňovala jeho dospívání. Kapitoly jsou vypointované. Odzbrojila mě jeho upřímnost a otevřenost, zvlášť v závěru o problémech s alkoholem. Byť mi příběh o třech mužích, kteří mu na konci změnili život, připadal lehce přibarvený. Doporučuju i pro uvědomění si, že přes slávu a bohatství, které díky Harrymu Potterovi získal, je Tom Felton kluk potýkající se s problémy jako každý jiný.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Velmi čtivé. Zápletka je velmi složitá. Sama Rowlingová o tom napsala, že to byla jedna z jejích nejtěžších knih. Prostředí anglické vyšší společnosti a politiky je lákavé. Kvůli velkému množství postav a zvratů ve vyšetřování mně to ale přišlo trochu překombinované. Odhalení vraha a vysvětlení jeho motivů se na mě odehrálo na moc malém prostoru vzhledem k tomu, že kniha má 700 stran. Tuto vraždu bych potřebovala vysvětlit ještě víc polopaticky.
Ve Smrtící bílé také největší prostor dostávají osobní vztahy. To se drží v přiměřených mezích, k telenovele to nesklouzává. Celkově jde o zábavnou detektivku.
Malé ženy
Louisa May Alcott
"Pro první část, která druhou co do kvality jednoznačně předčí..." stojí v předmluvě knihy a nedá se s tím než souhlasit. První část je skvělá pro svou laskavou a hřejivou atmosféru. Člověk by se nejraději stal členem Pickwickova klubu, vžil se do Jo, s děvčaty vymýšlel divadelní hry, dováděl s Lauriem a měl za maminku paní Marchovou, která dívky vždy dokáže navést správným směrem bez potřeby kázání. Druhá část je o poznání smutnější. Prostor tu v podstatě dostávají už jen dvě sestry, které si navíc vyměnily role té zajímavější z nich. Určitě se ale ráda budu vracet k silným momentům, jako je Laurieho žádost o ruku či vyrovnání Beth se svým osudem. Nicméně se vůbec nedivím, že kniha přežila zhruba 150 let a že se stala americkou klasikou. Směle se může zařadit vedle knih sester Brontëových nebo Jane Austenové, které jsou pro české čtenáře mnohem známější. A také je to dobrá sonda do každodenního života té doby.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Zaklínačovy příběhy pokračují. Tentokrát jsou romantičtější. Na rozdíl od prvního tu Geralt retrospektivně nevzpomíná, není tu žádný "Hlas rozumu", povídky jsou řazeny chronologicky. Opět je to velmi čtivé, hezky ilustrované. Překvapil a pobavil satirický tón některých kapitol. Inspirací se pro změnu staly Andersenovy pohádky (Sněhová královna, Malá mořská víla, Divoké labutě). To mě baví, jak Sapkowski pracuje s motivy klasických pohádek a dává jim drsnější a reálnější podobu.
Geralt z Rivie opět nezklamal, nemůžu se dočkat, až se pustím do celé ságy. Musím ale říct, že příběhy z prvního dílu mi připadaly zajímavější. Ačkoli Yennefer mám velmi ráda, asi by neuškodilo malinko ubrat jejich neustálého nahánění a hašteření. Konec byl moc milý, ale myslím, že po dočtení celé ságy v něm bude ještě nějaký háček a nebude vše zalité sluncem. Uvidíme.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Milá kniha, velmi lehce se čte, ale vzhledem k tomu hypu jsem čekala víc. Možná jsem ji četla v příliš dobrém rozpoložení, a tak mi nedala tolik. Rozhodně však vedla k zamyšlení a představám, jak by to vypadalo, kdybych se taky ocitla v takové knihovně. Od začátku je jasné, kam příběh směřuje. Po určité době to začne být pořád dokola to samé, ale naštěstí konec přijde přesně tak akorát. Nejvíc se mi líbila práce s výčitkami. Když si současná Nora vyčítala, že kdysi něco (ne)udělala a pak si díky Půlnoční knihovně připomněla, proč se tak rozhodla a proč to bylo dobře. To pro mě bylo mnohem přínosnější než Nořiny životy, ve kterých si jen tak zkoušela, co ji napadlo a jakmile se jí něco nelíbilo, prostě odešla. V takových kapitolách mi i připadalo, že se celková pointa vytrácí.
Cit slečny Smilly pre sneh
Peter Høeg
Kniha je to zvláštní, obtížně se hodnotí. Ústředním motivem tu není ani tak vyšetřování vraždy malého Izaiáše, ale led. Ta kniha je především o ledu a mráz z ní přímo čiší. Napsaná je hezky, chytře. Zajímavá je hlavně v momentech, v nichž přibližuje Grónsko a život Eskymáků. K některým myšlenkám se budu ráda vracet.
Smilla je chladná hrdinka, čtenář se s jejími emocemi příliš neztotožní. Někdy Smilla naopak mile překvapí svou cyničností, zapálením do vyšetřování a vášní pro módu.
Musím však také přiznat, že ne vždy se mi knížka četla snadno. První část odehrávající se v Dánsku ještě ano, ale dobrodružství na lodi Kronos mě bavilo o něco méně. Popisy prostor pro mě byly mnohdy obtížně představitelné a v knize vystupuje spoustu postav s podobně znějícími jmény, takže jsem si je musela začít vypisovat, abych se v nich vyznala. Nedořečený konec mi až tolik nevadil, jako spíše nejistota, jestli jsem všechno pochopila správně. Smilla totiž čtenáři ke konci několikrát dává najevo, že ona ví, ale polopaticky to nesdělí. Po přečtení pořád zůstávají otazníky, z nich největší nad celkovým zapletením Mechanika do příběhu o Izaiášově smrti.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Kniha se čte dobře, byť jde o soubor povídek, které na sebe navazují velice volně. Osobně se mi líbily odkazy ke klasickým pohádkám - Sněhurka Renfri, Rumplcimprcampr Duny, Kráska a netvor Nivellen. To pro mě bylo příjemným překvapením, jakožto pro čtenáře, který se ke knize dostal až po shlédnutí seriálu na Netflixu.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Tento díl se Rowlingové obzvlášť povedl. Po atraktivním prostředí modelingu a spisovatelů přichází neméně zajímavá scéna rockového undergroundu. Tentokrát se okruh podezřelých zužuje hned od začátku na tři muže ze Strikovy minulosti. Některé kapitoly jsou psané z pohledu vraha, přičemž odhalené indicie sedí na všechny tři muže, takže si čtenář musí počkat na odhalení skutečně až do konce.
Mě osobně trochu ruší přílišné řešení vztahu mezi Strikem a Robin, zbytečně to sklouzává do telenovely a zřejmě se dá očekávat, že s dalšími díly toho bude víc a víc. Jinak je to velmi povedený, zábavný a napínavý díl.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Vánoční prasátko má magickou atmosféru, v lecčems mi připomínalo prvního Harryho Pottera. Rowlingová nám všem, i dospělým, připomíná, jak je důležité vážit si věcí, které máme.
Motiv obživlých hraček nebo padání dírou do jiného světa nijak nový není, s Vánocemi má příběh společného v podstatě jen to, že se odehrává na Štědrý den, výsledek je ale správně kouzelný.
Čas čarodějnic
Deborah Harkness
Ze začátku to bylo něco mezi Harrym Potterem a Stmíváním. Pak už to bylo hlavně Stmívání. Já prostě nemám ráda hrdinky, které se bezhlavě po pár setkáních zamilují do někoho, kdo se k nim chová nadřazeně, o všem rozhoduje a nemá problém ublížit jiným. Argument, že je to přece upírova přirozenost, neberu jako dostatečné zdůvodnění. Diana se sice občas snaží, ale většinou to stejně sklouzne k tomu, že se poddá Matthewovi a usne. V některých pasážích jsem při čtení trochu cringovala a bohužel v knize je i celkem dost chyb.
Pochválit ale musím propracovaný svět. Čtyři druhy lidských bytostí byly originální a líbily se mi akademické vsuvky o vývoji jednotlivých druhů a jejich historii.
Nevhodný návrh
Julia Quinn
Moje první knižní setkání s rodinou Bridgertonových. Je to červená knihovna jak blázen. Umocněná tím, že jde v podstatě o příběh Popelky. Co tomu ale vytknout, když se člověk nechce od čtení odtrhnout, je mu s hlavními postavami dobře a vyvolává to v něm přesně ty emoce, jaké má? Snad jen, že o ostatních sourozencích je toho tady málo. Myslela jsem, že kniha mi rozšíří seriálový svět. Vypadá to ale, že spíš seriál si domýšlí osudy jednotlivých sourozenců, protože alespoň třetí kniha toho o nich moc neřekne.
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
O dost akčnější než předchozí díl. Většinu knihy se buď bojuje nebo politikaří. Bohužel jsem se v těch intrikách čarodějů trochu ztrácela a to výsledný dojem o něco sráží. Překvapivě nejzábavnější a nejzajímavější pro mě byla předposlední kapitola o Ciri a jejím putování pouští.
Duna
Frank Herbert
Vezměte Hru o trůny, zasaďte ji do světa Star Wars a vznikne vám Duna. Akorát že Frank Herbert tu byl první. Vymyslel celý velkolepý svět, jen si moc nelámal hlavu s vysvětlováním, co si pod těmi všemi suspenzory, ornitopérami, mluvčími pravdy atd. představit. Hlavní postavy žijí ve světě, jehož pravidla znají a neznalý čtenář je do tohoto světa hozen, aby zvnějšku pozoroval, jak se v něm hrdinové a padouši chovají, a teprve po dočtení poslední stránky si mohl říct: Teď jsem to konečně pochopil. Chce to trochu trpělivosti, nicméně ve výsledku je to geniální strategie.
Vyprávění si udržuje jistou odtažitost, s Paulem se člověk těžko ztotožní. Jedinou přístupnou postavou tu je jeho matka Jessica. To je však vyváženo napínavostí, dějovými zvraty, intrikováním a filozofováním o náboženství a politice.
Hodnotím s několikatýdenní prodlevou po dočtení a nakonec tomu dávám pět z pěti. Zda se pustím do dalších dílů ale nevím. Přečetla jsem si spoilery, co se v nich stane a moc se mi vývoj událostí nezamlouvá.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Přečteno jedním dechem. Tedy jak jen jde 500 stran jedním dechem přečíst. Knížce nelze upřít napínavost, Rowlingová prostě umí psát zábavně. Má to své mouchy - vážně si britský investigativec platí soukromého detektiva, aby za něj odvedl všechnu práci? A vlastně si nejsem jistá, jestli jsem stoprocentně pochopila celou Strikovu dedukci, která vedla k odhalení vraha a trochu jsem se pak už ztrácela v tom, kdo s kým co měl a co jsou fakta k případu a co jen drby, které o sobě roznáší postavy ve snaze se pošpinit. Příběhu ale přidává na přitažlivosti zasazení do literárního prostředí, což musí být pro Rowlingovou téma snad nejbližší. Rozuzlení bylo překvapivé.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Nečekejte strhující bitvy, epické souboje ani velké napětí. Sága se velmi pozvolna rozjíždí. Chybí přetváření klasických pohádek do “realističtější” a drsnější formy i přesně vypointované příběhy, které byly tak skvělé na povídkových knihách. Jako úvod do zaklínačského světa to ale funguje dobře, Ciri jako hlavní postava je skvělá, objevuje se tu spousta postav z povídek, proto je lepší si nejdřív přečíst je. Překvapila mě postava Triss Ranuncul, která mi připadala sympatičtější než Yennefer.
Krev elfů mě bavila, avšak z těch třech byla zatím nejslabší. Těším se, že další díly se víc rozjedou.
Šedý muž
Mark Greaney
Bylo to jako číst počítačovou hru nebo akční film. Court Gentry je nesmrtelný hrdina, až to působilo trochu parodicky. Do první poloviny jsem to přečetla jedním dechem, pak to pro mě mírně ztratilo na zajímavosti. Škoda, že nebyla víc rozpracovaná postava záporáka Lloyda a jejich vztah s Šedým mužem.
Přátelé
Kelsey Miller
Kniha se čte velmi lehce. Pokud jste fanoušek seriálu a hledáte oddechové čtení, tohle je správná volba. Jde o zajímavý pohled do zákulisí. Dozvíte se, proč má Phoebe dvojče Ursulu nebo proč se Matt LeBlanc bál, že postavu Joeyho brzo vyškrtnou a jak se to rozhodl řešit. Kniha zasazuje jednotlivé série do kontextu doby a dobře vysvětluje, proč měly takový divácký úspěch, nebo proč naopak zájem diváků upadal a co s tím tvůrci pak dělali.
Pro nás může být poněkud otravné časté srovnávání Přátel s jinými americkými seriály z té doby, zejména s jistým Seinfieldem, který českému publiku zřejmě moc neřekne. Na můj vkus autorka až moc řeší otázku homofobie a rasismu Přátel. Vždyť my víme, že dnes by už řada vtípků neprošla a parta hlavních kamarádů by neměla stejnou barvu pleti. Knížka je ale mnohem zajímavější, když popisuje perličky z natáčení, než když se zabývá přijetím seriálu LGBT komunitou.
Růže sama
Muriel Barbery
Hezká, meditativní kniha o japonských zahradách a jedné osamělé ženě, která v nich hledá své kořeny i ztracenou radost do života. Děje je tu pomálu, ale o něj v této knize ani nejde. Doporučuju, pokud se chcete na chvíli zastavit, zklidnit a myšlenkami se přenést do japonských čajoven a budhistických chrámů.