DJANKA
komentáře u knih
Duben v Paříži
Michael Wallner
I já se ke knížce dostala díky čtenářské výzvě a musím říct, že vůbec nelituji. Je pravda, že nepřeložené francouzské věty mi také vadily, ale čestla se mi dobře hned od prvních stran. Po dočtení poslední stránky, jsem o "nich" stále musela přemýšlet. Bylo to moc kruté období.
Volání na ďábla
Wilbur Smith
Knížky tohoto autora jsem měla vždy hrozně ráda – dobrodružství, napětí, akce, láska….. prostě parádní počteníčko. Teď jsem od nich měla hodně dlouhou pauzu, a proto jsem se na čtení další moc těšila. Nadšení se bohužel nedostavilo a do čtení jsem se musela nutit. Přišlo mi, že se v knížce nic neděje. Na konci první části se to lehce rozjelo, ale s druhou částí hned zase konec. Od asi poloviny druhé části už to zase začalo mít spád. Někdo níže psal, že konec byl, jaký od Wilbura nezná. Mě by naopak zklamalo, kdyby konec byl jiný a vlastně až na tom konci jsem si říkala, tak tohle je ten pravý Wilbur. Nevím, jestli je to opravdu touhle knížkou nebo tím, že poslední dobou čtu jiný žánr, ale tak nějak jsem čekala víc.
Polibek
Anna Todd
Moje 16letá dcera viděla film, byla nadšená a proto si půjčila celou sérii. Tak jsem si ji přečetla také. Knížka se mi líbila, moc dobře se četla. Na to kolik má stran, jsem ji přečetla za chvilku. Přijde mi hodně podobná 50 odstínům. Jasně, že je to všechno trochu přehnané a ve skutečnosti by to takhle nikdy neprobíhalo, ale tak nějak mi to u téhle knížky nevadilo. Jo a mě naopak právě víc bavily scény, když byli rozhádaní.
Bestie
Dominik Dán
Na začátku jsem se do knížky nemohla začíst, vadil mi autorův styl psaní. Ale tak po 20 stránkách jsem si zvykla a vlastně mi tento styl vyhovoval. Má to spád a žádné zbytečné řádky o ničem. Knížku jsem hltala a to, že je inspirovaná skutečností a vrah vlastně stále žije, je pro mě dost děsivé.
Němý křik
Angela Marsons
Super knížka, která je napínavá a moc dobře se čte. Příběh má dvě odhalení, to jedno mě překvapilo víc, ale zároveň musím říct, že i trochu zklamalo. I přesto hodnotím knížku jako velmi zdařilou a určitě se pustím i do dalšího dílu.
Ráchelina kniha
Sissel Værøyvik
Knížka se mi líbila a dobře se četla. Ráchel jsem si od začátku zamilovala a fandila jí. Smutný, ale hezký příběh. Ještě smutnější je, když si člověk uvědomí, kolik podobných příběhů se opravdu stalo.
Hra s ohněm
Tess Gerritsen
Knížky od Tess mám moc ráda a ani tahle není výjimkou. Asi jako většině ostatních se i mě líbil více příběh z minulosti, ale byla jsem zvědavá i na ten současný. U něho jsem se trochu bála, že to bude vysvětleno nějakým nadpřirozenem, což já nemusím. Naštěstí to tak nebylo. Za mě určitě knížku doporučuji k přečtení. Mě se líbila.
Řekni lituji
Michael Robotham
Tak tahle knížka mě fakt hóódně bavila. Místy jsem ani nedýchala a nemohla se od ní vůbec odtrhnout. Předchozí díly jsem také nečetla, ale na čtivost příběhu to nemělo žádný vliv. Trochu mě mrzelo, že si profesor v závěru knihy zahrál na hrdinu a ani mi to k němu nesedělo, dojem z knížky mi to však rozhodně nezkazilo.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Krásně napsaná kniha s úžasným příběhem, který vtáhne do děje a pustí vás až na jeho konci. A i po té nedokážete na všechny, co vás příběhem provázeli, přestat myslet. Jedna z knížek, která ve mě dlouho zůstane.
Prostá pravda
Jodi Picoult
Hezká knížka, která se moc dobře četla a po celou dobu mě udržovala v napětí. Já ale hlavně oceňuji to, že jsem se dozvěděla něco o životě Amišů. Je zde docela hezky popsán jejich život a myšlení, což mě hodně zaujalo. Bála jsem se, že část kde probíhá soudní líčení, mě nebude bavit, ale to jsem se spletla i ta byla zajímavá a pro mě v lecčem překvapivá.
Houbařka
Viktorie Hanišová
První co jsem si řekla po dočtení poslední stránky bylo" ...to jako vážně? Takhle to opravdu skončí?....." I přesto, že knížka byla o vážném tématu, vše o houbách pro mě bylo zajímavé a knížka se mi fakt četla velmi dobře, tak i přesto všechno mi tam prostě něco chybělo. Podle hodnocení jsem asi očekávala zkrátka pecku a tou bohužel tahle knížka pro mě nebyla. Otevřené konce u knížek sice moc nemusím, ale dobře, vždy si nějaký závěr udělám. Ale tady to prostě žádný konec nemá. Nebo jsem ho jen nepochopila.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Knihám od Agathy jsem se ani nevím proč vyhýbala. To však byla velká chyba. Deset malých černoušků je perfektní detektivka, napínavá a promyšlená. Úplně jiná než detektivky současné. Moc dobře se čte a nutí vás až do konce přemýšlet co, jak a kdo..... a vraha jsem stejně neuhodla.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Po hodnocení tady na databázi jsem asi od knížky očekávala víc. Kdo má velká očekávání, zpravidla bývá zklamán. Ne že bych touto knížkou byla přímo zklamaná, to určitě ne. Bylo v ní sice pár hluchých míst, ale převážně se mi četla dobře. Liesel jsem si oblíbila a i ostatní postavy mi byly sympatické, hlavně táta. No a konec? Pro slzy jsem ani neviděla na písmenka. Knížka určitě stojí za přečtení.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Na tento román jsem byla moc zvědavá. Prostředí, kde se děj odehrával, na mě sice působilo ponuře, ale něčím mě přitahovalo, takže to bylo fajn. Chování postav jsem však vůbec nerozuměla a ani jsem si žádnou neoblíbila. I přesto jsem knížku hltala a když jsem nečetla, tak jsem o ní přemýšlela. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale vracet se k ní už určitě nebudu.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Kniha je hodně zajímavá svým obsahem i dějem. Co mi však vůbec nesedlo, byl styl vyprávění. Jednak bylo hodně popisu Brna, což asi ocení místní (já někdy celé odstavce přeskakovala, jelikož Brno vůbec neznám), v textu byla německá slova a věty (někdy bylo přeloženo, ale ne vždy) a co mi hlavně vadilo: čtete, příběh plyne, narazíte na další kapitolu a najednou to vůbec nedává smysl. Po půl stránce totiž zjistíte, že příběh je už u jiného hrdiny. Jednu kapitolu jsem dokonce četla dvakrát, protože mi to opět nedávalo smysl a myslela jsem si, že mi něco uniklo. No neuniklo, vysvětleno to bylo až za několik dalších kapitol, nepochopila jsem důvod. Taky mi chyběl osud jednoho hrdiny, asi jsme si ho měli domyslet. Ale jinak paní Tučková určitě psát umí, protože pokud takto nepřeskakovala, tak se četlo moc hezky, moc mě to bavilo a hlavně to opravdu bylo zajímavé. Děsné, kruté, ale zajímavé. Nevěděla, jsem, že se něco takového dělo. O co tedy byli Češi lepší než Němci? Někteří o nic.
Jmenuji se Alice: Jsem narkomanka
Ivona Březinová
Knížka je určená pro mládež a to já už hódně dlouho nejsem, takže to asi bude důvod proč ji až tak úplně neocením. I když na druhou stranu ji četla i moje 15ti letá dcera a na dotaz jaký to bylo, jen pokrčila rameny. Měla jsem to stejně, prostě to v člověku nic nezanechá. Čte se sice celkem dobře, ale přišlo mi to takové strohé, vzato hodně hopem. Možná proto to na mě působí tak trošku nereálně (i když věřím, že to někdy i takto začít může). Ve srovnání s My děti ze stanice zoo je knížka jen takový čajíček. Ale uznávám, že nejsem cílová skupina a mladší děti na to můžou mít jiný pohled.
Láska po mexicku
Ivana Ondriová
Ale jo, fajn čtení na léto. Chtěla jsem k vodě nějakou romantiku, což možná až tak úplně nesplnilo, ale četlo se mi to moc hezky.
Příběh kriminálního rady
Ladislav Fuks
Celkem mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Zpočátku v ní jsou, na můj vkus, moc dlouhé popisy a žádný děj. Postupně mě však příběh začal zajímat čím dál víc. Ke konci se to tak vystupňuje, že jsem řádky hltala a nesměl na mě nikdo ani promluvit. Pak přišel šok. Byla jsem zvědavá na vysvětlení, to se však až tak úplně nekonalo a mě po dočtení zůstalo jen spousta otázek bez odpovědí. Přemýšlím, zda se k něčemu doberu, ale úmyslem nejspíš bylo způsobit čtenáři ten šok, což se povedlo, ale já bych chtěla znát i další odpovědi.
Lovec králíků
Lars Kepler
Tak po Stalkerovi, který mě trochu zklamal, se Lovec králíků opět povedl. Od první stránky jsem se do knížky zakousla. Čtivé a napínavé až do konce.