DaNDee komentáře u knih

Tahle kniha bude blízká hlavně těm lidem, kteří si prožili něco podobného. Ale myslím si, že každý člověk ve správném rozpoložení tu prožívá nostalgii, která je, s lidskostí a pochopením, otisklá do stránek této knížky..

16 29.03.2022

Ke knížce mě přivedl Radkin Honzák v rozhovoru na frekvenci 1 o tom, jak zvládat situaci s koronavirem. Citoval tehdy postavu dědečka: "My bychom tak rychle nezestárli, kdybychom si nepřestali hrát." Myšlenku tohoto citátu jsem pochopil až na samém konci knihy.
Saturnin se mi líbil, škoda že kniha není více o něm a představuje postavy až rovnoměrně. Historky s tetou mě totiž dokázali nevýslovně otrávit, až jsem měl nutkání knihu rychle zavřít. Přijde mi také, že se v celé knize moc kouří, což kazí atmosféru (i když ve filmovém ztvárnění si to člověk určitě více uvědomí).Nejvíce mě pobavila komická historka s Miloušem, tetou, dekou a Saturninem, kdy se dědeček vrací z deště do chalupy.
Jako odborníka ve zdravotnictví mě také zaujala myšlenka doktora Vlacha o tom, že když člověku řekneme že je tělesně nemocný - má třeba vysoký tlak a že by měl dělat to a ono a co by neměl dělat - tak to vezme a řídí se tím, ale když se člověku sdělí, že je duševně chorý a měl by se léčit, tak to hned bere jako urážku. Tudíž, že si ve společnosti duševní a tělesné nemoci nejsou rovny.

PS: Pražská kavárna, ve které je na začátku knihy zamyšlení o házení koblih, je nyní podnikem Imperial Café pana Pohlreicha. Bohužel ani jako dekorace zde tác s koblihami poeticky nezbyl. Velká škoda! No ale dávám si za úkol se vynasnažit, a alespoň ty umělé sehnat, a zkusit je podniku nabídnout.

14 29.03.2022

I always believed captain Beatty was the good one..
Již od začátku mi kniha silně připomíná onu atmosféru Orwellova 1984 a myslím si, že Bradburry mohl být 1984 silně inspirován. Čtenáři se jména postav nenávratně vryjí do paměti stejně tak jako tomu bylo u Winstona a Julie. Přitom tento silný , antiutopický příběh (a dle mého Clarissa McClellanová) nutí člověka přemýšlet. A mě hlavně o tom, jak to, že se toto dílo neocitá na seznamu maturitní četby...

10 29.03.2022

SILNĚ DOPORUČUJU! Nechápu, jak se to tolika lidem nemůže líbit. Podle mě je to pecka! Kopřivova představivost a myšlenka celého podsvětí je úžasná! Rozjezd je sice slabší, ale na "pekelné skluzavce" se čtenář dostane do kůže jednoho ze členů týmu, jejichž totožnosti mimochodem působí tak, že si je člověk reálně dokáže představit a baví ho. Všechny hlavní postavy tak nejsou žádné "umělotiny," a za to velký palec nahoru. Popis démonů je potom naopak tak odporně naturalistický, že si snad nevzpomínám, kteří záporáci se mi kdy hnusili více (když nepočítám Neffovu Tmu).. zvlášť to tlustý lítající slizký démoní prase ! (na jehož jméno si samozřejmě už nevzpomenu, ale ten obraz mi byl vypálen do mozku navždy : D )
Většinou se mi u takhle dobře napsaných knih nelíbí závěr. Jednak protože čekám něco jiného (co už jsem si předem v hlavě vykreslil), ale také protože mi přijde, že závěry autorům tohohle typu české sci-fi nějak nejdou. U Asfaltu je to takové "nahoru-dolu." Nápad skvělý, ale provedení lehce pokulhává a ještě něco vepsat by tam přeci jen šlo.

PS: Moreanne, to je neomalenost! Jestli tohle čteš, tak si laskavě uvědom, že tvůj komentář je absolutně povrchní, vzhledem k tomu, že si knížku vůbec nečetla! Audio je naprosto nesrovnatelné s tím, když si vytváříš představu ve vlastní hlavě.

9 29.03.2022

K přečtení Stalkera mě inspirovala stejnojmenná skvěle atmosferická postapokalyptická počítačová hra. Právě na základě této knihy byla série S.T.A.L.K.E.R. vymyšlena. Děj knihy je realističtější než jsem čekal, kvůli čemuž jsem si zprvu myslel, že mi to čtení znepříjmení. Nakonec jsem si ale povídku užil i bez toho. Atmosféra přípravy i samotné mise je skvěle ponuře vykreslena, stejně tak jako postavy. Mrzí mě, že kniha není delší! Slušelo by jí alespoň 500 stránek nebo možná spíše pokračování. Člověk jí má rychle přečtenou a přijde mu, jakoby to nebylo stránek ani 50.

8 29.03.2022

Kopřivo! Cos mi to udělal?! Pokaždé, když teď jedu metrem, myslím jen na jedno! A už to není Metro 2033...

* * *
PS: A co vy? Taky jste se schválně koukli v nějaké stanici na žlutou přívodní kolej?

No tak pro mě to byla spíš "Příliš krátká swingers párty". Kniha je bohužel dělená na jednotlivé příběhy, což trochu ubírá plynulosti. Velká škoda! Čekal jsem od názvu spíše jeden prokreslený příběh/román. První kapitola je solidní, postupně s příběhy přicházíme na chuť ze začátku možná až moc suveréního quarteta hrdinů. Poté, co se překlopíme do druhé poloviny knihy, si čtenář zvykne, že se postavy zdají v progredujícím a nebezpečném světě nesmrtelné a ze všeho se vyhrabou, což ubírá na uvěřitelnosti. Trochu mi to holt připomíná superhrdiny (a na ty já mám alergii!).. blbý..
Hlavní tahák bych čekal poutavější, prokreslenější, delší a tajuplnější. Pravdou byla bohužel "rychlovka" (Thats what she said) na několik málo stran.
PS: Člověk si ale na hlavní hrdiny rychle zvykne, a proto bych nebyl proti pokračování.

7 29.03.2022

Možná bych dal hvězdy 3 jako takřka průměr. Ale za promyšlenou 14. kapitolu, kde probíhají ústní přijímací zkoušky do cechu smrtek hlavních dvou postav, smekám. Autor tu kromě hlavní zápletky Citry a Rowana totiž nezanedbal ani zajímavé scény ze spontánně probíhající zkoušky dalších dětí, což se mi velmi líbilo. Tu se ve čtenáři díky chytrým a nepředvídatelným dialogům zkoušejících a zkoušených přelévají emoce snad každý odstavec, ne-li každé souvětí. Možná i díky jakési analogii s tím, že všichni máme zkušenost se skládáním ústních zkoušek, se tato kapitola vryje do paměti na pěkně dlouho.

6 29.03.2022

(SPOILER) Já bych klidně dal i 5 hvězdiček, jen ta závěrečná část knihy ubírá nejvyššímu hodnocení. Jakoby se posledním dějstvím změnil žánr a vibe knihy včetně build-upu. Mučírna se fakt nedá číst, to už je na mě moc filosofický a nečekaně depresivní.

6 29.03.2022

(SPOILER) VETŘELCI A VOLAVKY

Myslím, že Kotleta to zamýšlel temnější. Temné. Viz první díl. Dvojka byla rozjezd, který byl příjemně nevyzpytatelný, ale ukázal i šílenost vesmíru, která se v přepočtu dala tolerovat, ale tuhle knížku už Sněgoňová píše naivně po svém s klapkama na očích. Imunita hl. hrdinů a ta youngadultovost je prostě špatně!

Nikdo neumřel, nikdo nezraněn, nikdo se neztratil.

Comeback postav z jedničky je sice zajímavý, nicméně postavy se posléze v knize chovají jako postižení... Úplně nerealisticky, dělají sami ze sebe hlupáky. Žádná vygradovanost, jen umělá nenávist - Loyda a Moravce. Možná beru první znovusetkání a snahu vysvětlit své úmysly z dob minulých i současných, to ano. Ale když asiat opět zradí a ještě zajme Gerasimovu profesorku a zmizí? A hlavní hrdinové ho všehovšudy opět přijmou jakoby se nic nestalo? Impotence! To je doplněno konstantním opakováním těch samých hlášek. Bez nich by byl alespoň ten děj čtivý, ale takhle čtenář předem dopředu ví, co nastane za dialog nebo interakci, až se dané dvě postavy spolu setkají. Strojové! Jako zaseklý kafemlejnek.

Víte, opakování, matka moudrosti. Ale také - opakovaný vtip není vtipem. Co tím chci říct?
Jak vypadá živočišný druh Kirame a garků už nám zjevně osvěženo nikdy nebude, ale naopak NE-U-STÁ-LÉ OMÝLÁNÍ neuskutečňující se hrozby v podobě smrtelné nenávisti ještěrky Agy k Moravcovi trpkne v ústech. Žádná hrozba mu totiž nehrozí. A to bije do očí. Doslova. Div mi z nich neteče Giussepeho omáčka. A právě s kuchařem je to to samé. Interakce typu "Ctrl+c, ctrl+v."... Ale to nevadí, protože to zachraňuje jednou za 50 stránek nicneříkající random narážka na Moravcovu ruskou milenku. A Gerasim? Na to jaký byl kanec v prvních dílech má najednou ocas mezi nohama. Z ničeho nic. Abrakadabra.

Kde je nějaký charakterní a skupinový růst? To jsou postavy tak tupé? Že musí opakovat ty samé fráze? Stále ctrl+c, ctrl+v, když si nevím rady s dialogy? Zatraceně, tohle přeci nejsou žádné braky, který strojově čtou jen zaostalí čtenáři!
Proč nevidíme více hlubších dialogů, jako například na co pozemského vzpomíná Vodička, Moravcovu nostalgii týkající se nejlepšího přítele Bohdana, sakra i Kirame vypadá, že by se otevřela!
Vždyť vy přeci nejste tlačeni napsat vše rychle bez citu jako scénáristé poslední řady Game Of Thrones. Tak proč si nedat záležet?

Uf.


Kniha má pořád něco dobrodružství do sebe, například, když se najednou ocitá skupina hlavních postav rozdělená hned do pěti dvojic! Hned je to napínavé! Chválím také představení a vykreslení gyaskutů a právě jejich nejednoznačných psychosomatických rysů. Čekal jsem, že do toho autorka skočí, ale tady trpělivost měla a scenérie, kde je vidíme poprvé je tak velmi skutečná a lidská. Následuje dobrá akce i legrace v jednom, kdy popis pohybu v nulové gravitaci skvěle doplňuje atmosféru. A cením i tu první zmínku o Zemi! Sic ji pronesl zrovna Loyd, ale vnuknutí a mateřský instinkt, jak je na tom vlastně Země, je představitelný : )

Doufám, že se podíváme i zpátky na těžební planetku pro tělo Bohdana !!!!!!

Dohromady je to pro mě ale zatím nejslabší kus série. ALE KLID! Pero si bere Kotleta a hned, co si z předchozích 2 svazků promne oči a nevěřícně zamrká, se určitě pustí na honbu za surikatami, které stejně jako lidstvo bojují proti švestkám. A přivede zpátky vybombit vesmír kurva nasrané žraloky, kterým kapitán Bouchač řek do xichtu přes interkom svou prořízlou hubou hned několik neomaleností. A spinoffne vykleštěnou Agu zpátky do alfa samice rozvíjející v zákulisí vlastní plány, o kterých lidi nemají ani ponětí - jako je sjednocování armády chanů. A nabídne nám další a další storylajny, tak dobře načrtnuté a zapomenuté v jedničce.

PS: Nápaditý je deník a ilustrace na konci knížky. Poprvé něco takového vidíme v této sérii. Gyaskuty a Chany jsem si představoval podobně, ale Kulšeše? Úplně jinak. Vždyť je v jedničce Moravec ani nemohl popsat, jak byli ohavní a neforemní. A Slepic? Slepice jsem si zase představoval více tvárného (alespoň ve tváři) jako humanoida. Naopak ostatní vyjma enlilů zas vypadají přehnaně humanoidně. Ale po 3 knihách už si myslím, že každý z nás čtenářů má jistě svou vlastní zažitou představu o tom, jak rasy vypadají. Takže za mě deník Danky plusem : )

5 24.08.2022

Tuhle knihu jsem dostal od táty. Byl jsem pobaven jejím sprostým názvem. Ale to je tak všechno. Ležela mi na parapeti v pokoji řádku měsíců než jsem ji konečně ... odklidil do skříně. No kdo by to taky četl? Správná cílová skupina týhle knihy- nebo alespoň ta kvůli, které to dávají rodiče dětem - jí totiž nikdy neotevře! Má takovou zbytečnost u pr**le

Tuhle knihu bych povinně zařadil do maturitní četby jako zástupce antiutopické sci-fi. Postapo verze "On The Road" má totiž myšlenek a podobenství k přemýšlení mnoho. O to víc, že se čtenář v příběhu orientuje za pomocí mapy moskevského metra, což ho do příběhu vtáhne na plné koule. Glukhovsky vykreslil atmosféru budoucího světa fantasticky. Na své si v knize přijdou i fanoušci jiných žánrů. Nečekaně naturalismu, a nebo třeba filosofie - a to v různých analogiích (ne nepřirovnatelných k Malému Princi) a psycho(pato)sociálních situacích. Psychadelické směřování závěrečných kapitol knihy je strhující, ačkoli se z mého pohledu trochu odpoutává od původního realistického sci-fi a vnáší do knihy - na mě až moc - filosofování. Koneckonců to ale na mém pohledu nic nemění. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, né-li skutečně ta nejoblíbenější.
Nakonec ještě dodám, že i samotná obálka knihy je geniální lákadlo : ) Vizuální mistrovské dílo!

5 29.03.2022

Rozepsané to bylo mistrovsky! Napínavý thriller, kde jste ponořeni do boje o holý život spolu s hlavní postavou a z plna hrdla pohrdáte nelidskými mimozemšťany - to vše bylo dobré - i následné akční scény. ALE. Je tam jedno velké ale. Od poloviny knihy se zvlášť postavy a dialogy stávají monotónní, jaksi nezajímavé, ubyde čtivosti a pohlcení vesmírem. Možná je to proto, že se vesmír z ničeho nic příliš rychle roztáhne a člověk se v něm ztrácí. Jedině děj zůstává promyšlený a jedinečný, avšak bude to stačit na celou sérii? V tom tkví moje pochyby..
Přesto od této série čekám dále našlapanou vesmírnou odysseu : )

PS: Tak mě napadlo, zda-li se Kotleta nenechal inspirovat Mass Effectem, hrou na komp? Moravec je totiž takovej českej Shepard Mass Effectu s fejsem týpka z Doomu. Ale jelikož je to stará puška, tak předpokládám, že ne.

5 29.03.2022

Tak zase klid. Všemi opěvované zvěsti o tom, že "Malýho Prince můžeš číst každý rok a odneseš si z toho něco jinýho" se opravdu, ale opravdu nenaplnily.

5 29.03.2022

Samozřejmě je to napsáno skvěle. Tak, až je mi postupně nepříjemné číst jakékoliv kapitoly, kde se vyskytuje král Václav. To jeho vyobrazení je prostě odporné! Brrrr!

Ocenil bych ale méně psaní určitou profesorskou nebo snad učebnicovou formou, a teď nemám na mysli historické vložky, spíše příběhový tok textu. Zakomponování historie je dobré, i když to pořád není tak čtivé a nenucené jako u Štorcha.

Klidně více naturalismu? Prostě aby to místy nepůsobilo jako young adult nebo osekaná cenzurovaná verze pro školáky, ale jako plnohodnotný fantasy román.

PS: Myslím takovou plnnost jakou oplývají právě Štorchovi "Lovci mamutů" nebo například historický román o Pražském povstání "Hoří už Praha" od Dalibora Váchy, který čtenáře pohltí a nepustí.

(SPOILER) Mám návrh. Možná je spolupráce při psaní té samé knihy pro spisovatele zajímavá, ale s tím jak to funguje bych spíš navrhoval, aby si alespoň rozdělili postavy, o kterých budou psát. Tzn. Sněgy by mohla pokračovat psaním např. Natašina nebo Lloydova příběhu cesty tím samým vesmírem, kde by si zároveň Kotle přivlastnil psaní pohledem hlavní party. Zůstávali by pořád v tom samém universu a čase spolu, ale každý by to prozkoumával se svou pěchotou. Co vy na to?

...Zpátky ke komentu - aneb teď se do toho opřem!

Už se prostě zřetelně projevuje nesoulad autorů.

Posloupně v téhle knížce si nejprve Kotleta, který byl 2 svazky nepřítomen, splete při potyčce s Ivanem kumary s kulšešema (jinak ale skvělej fór "pracovat pro Kulšeše Smr-Dí-Ti Zhu-By" a já se tak po knížce a půl zase zasmál!). No ale zpátky k přepisu - zjev kumarů nám stejně nikdo nepřipomene, takže tápu... Hlavně , že Lloyd je nám připomínán neustále tou samou frází, že už jí čtenář má dost...

Teď rozdám nebo strhnu nějaký body :

+ bod za čechy pod nadvládou drůbeže - jestli to někdo pochopil už v předchozím díle bez vysvětlivky Kotlety, jak to bylo míněno, tak má u mě pivo
+ bod za kulomrd, který nám btw zase připomenut nebyl takže už si na tu vymoženost pavouků ani nepamatuju
+ bod za rozvoj postavy Giussepeho a že se dovídáme něco z minulosti! Konečně - myslím že si tam Kotle neodpustil slovy kpt. Moravce drobnou narážku na Sněgoňovou a její útlum progrese charakterů postav
- bod: Moravec už se ani nezamýšlí nad svým chováním jako v jedničce, otupil - např. ve vztahu k Nataše a přesvědčení o enlilech, tam přece musí být obrovský vnitřní boj, jestli ji nezabít.
- bod ale hned jako černý puntík paradoxně za to, že i přes rýpnutí do spoluspisovatelky si taky SÁM JEDE SVOU = vynechává hlavní zápletku z minula - aneb, že:
1) Gerasim čórnul antihmotu (DOCELA VELKÝ TÉMA NEŘEKLI BYSTE SAKRAMENTSKY ?!?!?!) ,
2) ŠPRTSKÝ SUVENÝRY - Vodička má plný kapsy šprtských vychytávek, na které se těšíme - ... a nebo ne?
a 3) že LLOYD ZDRHNUL, to taky necháme bez následků / dialogu?
4) SURIKATY - A neodpustím si připomínku ohledně zapomenutých faktů ještě z první knihy, citujíc svůj komentář u Šprtů a frajerů: "Kde je honba za surikatami, které stejně jako lidstvo bojují proti švestkám? Viz původní plán Legie ještě ze Země?"
5) ŽRALOCI - "Přivede zpátky Kotleta vybombit vesmír velmi nasrané žraloky, kterým kapitán Bouchač řek do xichtu přes interkom svou prořízlou hubou hned několik neomalených slovíček?"
6) AGA? - "A spinoffne vykleštěnou Agu zpátky do alfa samice rozvíjející v zákulisí vlastní plány, o kterých lidi nemají ani ponětí - jako je sjednocování armády chanů? "
7) BOHDANŮV ODKAZ? - A ještě doplním, co takhle nabídnout sentimentální retrospektivu Bohdana, který byl pro hl. hrdinu tak důležitý a najednou - když už si na něj vzácně vzpomeneme, tak na něj vzpomínáme jen jako na bezejmenného druha...

PS: Tak a to jsem teprv pořád asi ve 3/4 knihy : D

Po dočtení nicméně musím říct, že vyústění knihy dávalo víceméně smysl a skvěle uzavřelo celý příběh. A navíc mi odpovědělo na otázky ohledně antihmoty, Agy a churitů - surikat : D (názvy mimozemských ras píšu pro sebe, protože ty málo opakované zapomínám, ... otázka pro diváky: Garkové jsou takoví ti posránci, co byli v jedničce na těžební planetce a měli v zajetí vést pavouka a 1 oddíl garků ho i přivezl nějakým vemsírným plavidlem? Odpověď kdyžtak do zprávy : D (ne, tak to jsou prý zelení sukrové ti z jedničky, tak v tom případě neví někdo jaký je tělesný rozdíl mezi garky a sukry?)

4 28.07.2022

(SPOILER) Miluju prokreslenou survival tématiku. Přežívání je otázkou jídla, pití, zdraví, mentality a týmové hry. A to tato kniha nabízí. Toto je emocionální horská dráha, kdy jsou čtenáři představovány postavy, ale on přitom již chytá neblahou předtuchu, jak to vše skončí. A právě v jednotlivých koncích je síla příběhů postav. King se v nich vyžil poutavě (ač mnohdy drasticky, depresivně). Každý čtenář si po cestě určitě najde svého oblíbence. Mně nejvíce přirostla k srdci ne hlavní postava, ale postava vtipálka a optimisty Hanka Olsona. Jeho vyvíjející se osobnost v ději, ať už v dobrém nebo ve zlém, mi také možná připomínala sebe a to, jak bych se právě já chtěl zachovat. Ať žije číslo 70 !
Samotný závěr knihy není z nejhorších, co jsem kdy četl, ale od Dlouhého pochodu bych čekal něco tvořivého, možná nečekaného. Byť jen malý pokus o "Deus ex machina" by po přečtení vedl k delšímu zamyšlení se a prožitku z knihy.

4 29.03.2022

(SPOILER) Ale jo!
Jak se mi nelíbily nemluvně psaní, sušší, fádní mimozemšťané psaní Kotletou, tak musím říct, že Sněgoňová rozpoutala takovou čerstvost a činorodost, že zachránila sérii - svou zvlášťě legrační hospodskou scénkou v prvních kapitolách, kterou si pro mě série opět získala svůj drive! Díky za to!
Sněgoňová zvládá bravurně multitaskovat mezi napojením se na Kotletův styl a tvůrčím psaním dokonale využívajícím promyšlenost a rozmanitost načrtnutého vesmíru.
V neposlední řadě oceňuji nafingování obalu knížky vůči zápletce - čtenáři pochopí ; )
TAK.
A teď k tomu, co Sněgoňová neumí (fůů to bude terno) - ROZVÍJET naše staré znáááméé z jedničky a INTERAKCI mezi nimi - aneb to, co podle všech dělá takové Hry o trůny tak dobrým, kultovním. A nemyslím si, že brak nutně potřebuje mít motto "Piš pořád dál a dál a když nevíš co, tak zopakuj to co už jsi zopakoval." No zkrátka - to čtenář nejdřív přehlédne, pak notnou chvíli vydrží, pak překousne, ale nakonec zopakovat ten samý dialog po stodesáté už deprivuje. To to autoři fakt nevidí? A to nemluvím, jen o téhle knížce - ukazuji na tebe Korněve!
Kotleta prostě načrtnul vztahy hl. postav, ale Sněgoňová ho jen bezhlavě zkopírovala, jakoby se soustředila na postavy nové. Chana s Giussepem a ve vztahu k nim i duo hrdinů prostě zamrzly na místě! Neodpustitelné! Jakoby Sněgoňová vzkazovala: "Kotleto! Netuším co si s nima zamýšlel, tak si je rozepiš ve trojce, fuck it, naschle." Nejmíň mě tam asi sere Gerasim, ten je v pohodě, ale interakce Giussepeho (v podstatě s kýmkoliv) a Agy s kapitánem Bouchačem je hodna mrsknutí knihy se slovy "Bruh" z vokna a jít si pak vymlátit nervy do boxovacího pytle. Jsou fakt za trest.
Koncovka je jedna velká young adult pohádka. A kdo mě zná ví, co si kurva o young adult myslím. NO TO SNAD NE! TAK JSTE TO MĚLI KONCIPOVAT JAKO YOUNG ADULT OD ZAČÁTKU A NE MĚNIT V OUTRU ŽÁNR! PŘÍŠTÍ DÍL BUDE VERŠOVANÝ?!?! Křičím v duchu ke knize, ve které se zázraky dějí na denním pořádku a nikdo, NIKDO neumírá.. Nejen nesmrtelnost postav tak vypaluje tuhle knihu jako fašisti Ležáky.

4 29.03.2022

(SPOILER) Za první část knihy skvělé! Nevím, proč se to muselo převrhnout v přepálenou sci-fi fantasmagorii místo tajemného survivalu s prvky mystérie. Postavy v tu jakoby přestaly dávat smysl..
Nejvíce mi utkvěla v paměti skvěle vykreslená situace se záchranou lidí z části letadla v jezeře, což bohužel zkazil očividný oxymoron, aneb skutky muže - hlavního hrdiny, který v duši panikařil, že s takovou situací nemá odnikud zkušenosti a nevěděl co si počít, což naprosto vzápětí vyvrací jeho příkladové velitelské a organizační krizové jednání, které bych se nebál přirovnat k ukázkovému vyřešení situace. Jaký to paradox!
Knihu jsem nedočetl.

3 29.03.2022

Musím říct, že jsem od téhle knihy čekal něco jiného, Žambochovského. Realita byla ale jiná, a to ve formě deprimujícího magického středověku. Akčnost chybí, vztahy jsou mizerně vymyšlené, i hlavní postava mi absolutně nepřirostla k srdci (což je rarita).
Vždy, když v knize děj začíná být zajímavý, tak je utnut posunem času do další etapy života hrdiny. Naopak věci, které by autor mohl přeskočit jsou pro jistotu široce popsány. Vím, že je to autorův sebelitující se fantasy novožánr, který mu kolega, co knihu uvedl, vychválil. Ale za mě se tohle nepovedlo. Nic tak pro čtenáře neuspokojivého jsem snad ještě nečetl : D
To, že jsem knihu dočetl, bylo hlavně zachráněno díky na poslední chvíli vypointováným příběhům a jiskrným vybruslením hrdiny ze šlamastik.
Nejvíce se mi líbila kapitola o dětství, kde kniha začíná (Ať žije Hovnař!). Tam vidím Kopřivův humor a styl psaní, jak ho znám. Například nezapomenutelné ikonické intro: //„Ty vole, na takhle zmrdaný karty se můžu leda vysrat,“ oznámí Pung.
Pungovi jsou čtyři roky. O blafování toho ještě moc neví.//
Kéž by z té první části vygradoval postupně celou knihu. To by určitě bylo smysluplnější a čtivější. Každopádně je to originál, to se musí nechat.

3 29.03.2022