Dámaskloboukem komentáře u knih

Se vší úctou ke skořici, tohle mě moc neoslovilo. Líbí se mi název a obrázek. To je asi všechno. Autorka není dobrý vypravěč, příběh mě nestrhnul. Psychologické nástiny hrdinů dost pokulhávají a vše dokonal dost zvláštní překlad - viz. 100x “Holčička”
Kdyby tak někdo věděl, co to jsou “zeleninové banány” …

O dva dny později:
Zeleninové banány opravdu existují!
Upozornil mě na to uživatel Heavy66.
Jmenují se Plantain a užívají se k tepelné úpravě. Myslela jsem si, ze se výraz objevil v knize jako chyba autokorekce a mělo tam být zelené banány.
Muj přehmat mě vlastně potěšil.
Poučila jsem se o Plantainech. Až budu příště zase pochybovat, tak to radši hodím do Googlu.
Hlavně jsem zjistila, ze to, co si tady napíšu opravdu někdo přečte.
Děkuji Heavy66!

10 13.05.2022

Nelze zjistit náklad v jakém kniha vyšla.
Tzv. sladká nevědomost.
Knížka není špatně napsaná.
Ale je naprosto k ničemu.
Nikdo z nás, kteří jsme ji dostali v rámci odborného sjezdu ji nepřečte. Nejde to a všichni jsme to rychle pochopili. Kdo by pročítal několik stovek krátkých životopisů lidí, jejichž jméno mu nic neříká.
K čemu je dobrá kniha, která se nehodí ke čtení?
Asi 30% z obdarovaných ji ihned po obdržení vyhodilo. Jako neužitečný leták z Kauflandu. Doufám, ze ji aspoň uklízečky dají do papíru.
Já jsem ji nevyhodila, ale zdarma ji nabízím event. zájemci. Zatím může sloužit k podložení něčeho nebo k zatížení rostlin při lisování. Podobných odborných skvostů mám víc.
Důvody proč taková díla přicházejí na svět jsou dva. Autor má čárku za odbornou publikaci a ještě si udělá “oko u šéfa”, který mu k načechrání vlastního ega rád napíše předmluvu.
Není vám líto stromů pánové? Při vašem vzdělání??

Není to psané v duchu - příčinou všeho zla je muž a ta chytrá žena na něj vždy vyzraje.
Naštěstí.
Je to dokonce i velmi pozitivní čtení.
Přesto jsem to nedočetla.
Zjišťuji, ze každá kniha musí mít nějakou konstrukci děje, roztříděné informace nějaké členění.
Tady to autorka hází jak maltu na zeď. Až z toho vznikne jednolitá, splývavá masa, ze které nemám možnost si něco odnést.
Jak názory a rady povídá na svých sezeních, která mimochodem mohou být docela zajímavá, tak to hodila na papír a vydala.
Škoda.

7 10.05.2022

Na knihu se podíváte a podle obrázku hned víte o čem to je, kdo jsou hlavní hrdinové a vpodstatě i jak to skončí.
Ale to vůbec nevadí a rozhodně titul stojí za přečtení. Autorka píše hodně lehkým perem, čtivě a používá zábavná přirovnání.
Mimo hlavní linie příběhu se dostane i na vinu/nevinu na to, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, na hledání životní osudové lásky…
Mně se líbilo, jak se mezi dvěma lidmi utvoří úplně jiný druh vztahu, když jediným dorozumívacím prostředkem jsou písemné vzkazy. Ona je otevřenější a On spíše rezervovaný. Oba jsou hodně upřímní, protože napsat, je mnohem lehčí, než to samé říct do očí.
Na závěr jsem si užila, vzhledem k více tématům příběhu, multidobrý konec. Není nepřirozený ani přeslazený.

Kuli dobrým koncům mám tento druh literatury tak ráda.

29 08.05.2022

Málokdy si u čtení řeknu: “wow, to je přesně ono, to je tak ze života! “
Moje poslední “ wow” patřilo tomuto autorovu výroku:
„ Když mi nechceš ublížit, nedělej, prosím, co mě bolí. A když mi chceš dělat, co mě bolí, nediv se, prosím, že pak odcházím. ....pochop, že potřebuješ někoho jiného... Kdo v tvém ubližování uvidí lásku... “
Je z autorovy jiné knihy (Sami) a použila ho ve svém komentáři moje oblíbená uživatelka majáček, které tímto moc děkuji za skvělý tip na autora.
Tuto úvahu jsem si přidala mezi citáty.
Knihu Sami u nás v knihovně neměli, tak jsem si pujcila 250 zákonů lásky.
Moc dobre se mi čte a je taky hodně ze života.

9 08.05.2022

Knihu jsem četla před pár lety, kdy jsem chtěla zjistit co nejvíce o PAS / porucha autistickeho spektra/.
Teď jsem hledala, čím zatížit rostliny na vylisování do herbáře a vypadla na mě z poličky.
Zatím tu nemá žádný komentář.
Tak začnu.
Obsah je z jednotlivých životních příběhů různých lidí s PAS, kteří to “někam dotáhli” na profesním a společenském žebříčku.
Jeden osud střídá druhý, takže po chvilce začíná trošku nudit.
Kniha mi připomíná nějakou zvláštní delikatesu. Třeba dort, na který se s chutí dívám, tečou mi sliny, jenomže si musím nechat zajít chuť, protože mi k luxusnímu výsledku autorka nepodala návod, jak ho uvařit. Respektive jak lidé z knihy dosáhli svých životních úspěchů, co jim k tomu pomohlo, jak by se k nim mělo přistupovat, v čem bychom my ostatní mohli vyjít vstříc.

9 04.05.2022

V nových komentářích jsem nedávno narazila na stať ohledně významu snu. Autorovo sugestivní líčení děsivých nočních můr mě zaujalo.
A to hned ze dvou důvodů.
Z hlediska lidského a taky vědeckého.
Uvědomila jsem si, že ač spánkem stráví člověk +- 50% svého života, odbyli jsme toto téma ve škole REM a non REM fází spánku a jejich změnami v souvislosti s věkem. ( REM je zkratka rapid eyes movement. Pokud pozorujeme spícího člověka, tak opravdu občas začne rychle hýbat očními bulby. V této fázi spánku vznikají sny.)
Z lidského úhlu pohledu - já opravdu ráda spím.
Nenapadá mne moc činností, které provozuji radši než spaní. Jedním z důvodů jsou právě mé 4D sny. Když jsem na louce, tak po chvíli začnu i ve spaní cítit vůni květin, pokud svítí slunce začne mne pálit obličej. Ve snech pozbývám gravitaci, takže je mi neuvěřitelně lehko a ještě je tam nějak víc jasno.
V mých snech se mi prostě líbí.
Překvapuje mě, že to má někdo úplně jinak.
Co na to světový guru psychoanalýzy?
Sigmund Freud se mi velmi špatně četl. Knihu měl přede mnou čtenář, který to zajímavé podtrhl, ale ani to mi nepomohlo. Najednou jsem dala tak maximálně pět stránek a musela jsem knihu odložit a čtení proložit něčím lehčím.
Konečně jsem se tím pracně prokousala, přesto si vůbec nejsem jistá, že jsem obsah pochopila správně.
Freud pracuje s nevědomím, předvědomím, vědomím a uvolňováním myšlenek z nich.
S tím musím souhlasit.
Já k tomu cíleně využívám alfa vlny, což je krátká perioda usínání, kdy vědomí postupně ustupuje předvědomí. Pokud si potřebuji na něco vzpomenout ( sekvence čísel, heslo, mailová adresa, kam jsem dala klíče…) a vím, že tu informaci v mozku mám, jen si ji nedovedu vybavit, tak se na ni intenzivně soustředím při usínaní v alfa vlnách. Není to jednoduché. Opravdu silně, navzdory nastupujícímu spánku, se snažím vybavit si situaci, kdy jsem naposledy držela klíče nebo používala heslo…až mi to naskočí, tak se klidně poddám spaní. Po probuzení to prostě vím. Informace přešla do vědomí.
Freudova teorie snu vychází z myšlenek, které někde v mozku máme, jen jsme je nerozvinuli nebo “správně” neprožili a nevstřebali. Problém nebyl vyřešen. Některými sny si plníme přání, ať vědomá či nevědomá. Úzkostný sen, ze kterého se probudíte, souvisí s fobií, často pocházející z dětství nebo sexuální frustrací.
Pokud ve snu vidíte např. velkou bílou tygřici zavřenou v kleci, snažíte se ji osvobodit, marně a ona pouze smutně kouká… tak to neznamená, jak by se možná dalo čekat, ze v budoucnu pojedete do Afriky s ochránci přírody pomáhat ohroženým druhům…. Ale tygřice představuje někoho silného, blízkého, příjemně známého, pravděpodobně mámu, ta klec je problém nebo nepříjemná životní situace ve které uvízla a zachránce se jí snaží s tímto problémem pomoci, ale nemá k tomu adekvátní prostředky, což vede k frustraci obou…
Sen nemame vnímat jako film, ale jen jako jednotlivé, na sebe nenavazující epizody - symboly.
Freud popřel význam snářů.
Sen není to, co nás čeká do budoucna.
Sen představuje již zažité, jen nějak přetransformované.
S tím musím taky souhlasit.
Známé “nevěstu viděti” = smrt, nefunguje. Já jsem se v bílých svatebních šatech viděla už aspoň desetkrát a pořád naštěstí žiju. Nebožtíci ve snu by měli do třech dnů přinést déšť. To musela lidová tvořivost vymyslet, dokud ještě nebylo takové sucho.

Téma se mi zdá zajímavé.
Tímto přestávám líčit okolí, co se mi v noci zdálo.
Co kdyby někdo z mých posluchačů četl Freudův Výklad snů :)

12 03.05.2022

“Filip Dušička byl jako ty labutě, které jsou tak krásné na vodě, a když jsou na zemi, tak kulhají. Proměnil naši postel v ráj, v lásce byl milý a citlivý, ale jakmile vstal, když se dostal do vertikální polohy, když opustil vodorovnou polohu naší lásky, ztratil hodně odstínů. Nebyla s ním kloudná řeč a zajímal se jen o svou motorku a videohry.”

S autorkou se neshodnu. Pro mě jsou labutě příkladem té nejvěrnější lásky. Když jedna zemře, druhá je až do své smrti sama..

Přečetla jsem 15% knihy. Zpočátku se mi moc líbilo prostředí hřbitova a poměrně konzistentní dej, který jak se zdálo někam směřoval.
Pak se začalo motat páté přes deváté.
Odkládám nedočtené.

„Smrt začíná, když už nikdo o vás nemůže snít.“


Současné francouzské spisovatele mám problém číst. Vadí mi jejich zvýšená afektovanost, kterou jsem třeba u A. Dumase nikdy nevnímala.

10 01.05.2022

Američané opravdu potřebují příručku na všechno:)
To jsem si říkala u kapitol: jak si umýt správně vlasy nebo jak ustlat postel.
Ale kniha je přehledně zpracovaná a obsahuje i zajímavé rady a postřehy.
Škoda, že se mi nedostala do ruky v pubertě.

8 01.05.2022

Někoho chytila Beatlemanie, mě posedl Artur Ransome. Bylo mi něco přes 10 let a opravdu jsem tomu propadla.
S Ransomovkami jsem usinala, ráno vstavala, přes den hledala doplňující informace, zkoumala mapy a přidala v angličtině…

Začala jsem “Nechtěli jsme na moře”, ale úplně top byli asi “Trosečníci z Vlaštovky” nebo “Záhadné vody”?
Těžko říct. Každá je jiná a všechny skvělé.

Ve vedlejší vesnici je rybník a na něm několik ostrovů. Dlouho jsem si lámala hlavu, kde sehnat loďku.
Jako plavidlo nám musela stačit duše ze Zetoru, na které jsme se jedny prazdniny plavili pod nedalekým splavem.
Podařilo se mi získat starou konvici a tak jsme si i my mohli vařit čaj na ohni.
Dodnes hodně využívám lebku a zkřížené hnáty, které umím docela obstojně a rychle nakreslit. Téměř žádný můj ručně psaný vzkaz se bez nich neobejde. Lebka se buď to usmívá nebo mračí - podle potřeby.
Bylo to úžasné období a obávám se, že tak, jak mě oslnil Ransome, už se to žádnému jinému autorovi nepovede.

19 28.04.2022

Občas mám potřebu vzdálit se ze současné reality a nechám se pohoupat příběhem, který zaručeně dobře skončí. Bonusem pro mě je viktoriánská Anglie a trošku svérázná hlavní hrdinka. Při čtení slyším drncání kočárů po starobylé dlažbě, šustění dlouhých sukní dámských šatů a vidím ty honosné historické budovy.
Po dočtení jsem ráda, že patřím do společnosti, kde uzavřením sňatku nepřijdu o svůj majetek, protože připadne manželovi, ženy mohou bez omezení studovat a mají volební právo.

15 27.04.2022

+ kniha afrického autora / ČV 2022/
- špatně se shání. Knihovna ji nenabízí ani vázanou ani jako e-knihu. Nelze koupit v žádné elektronické verzi. Jediným zdrojem jsou knižní internetové antikvariáty.
+ autor má neuvěřitelné znalosti matematiky včetně její historie. Opravdu génius.
- není to detektivka ani společenský román. Což jsem čekala.
+ spíš zajímavě podaná učebnice matematiky.
- smyslem knihy jsou výpočty, teorie, důkazy. Všichni hrdinové jsou tam hlavně proto, aby to nebylo jen o matematice. Dělají číslům takové “křoví”.
+ četla jsem to s výraznou úlevou, že z matematiky už nikdy nebudu zkoušená
- knížku, i když je velmi hodnotná, pošlu dál.
I po jejím přečtení, jedinou atraktivní záležitostí z tohoto oboru pro mě zůstává jistý Pavel Zlatnický, který na základce chodil do vedlejší matematické třídy, sbíral body na olympiádách a já jsem ho kolem lyžáku v 7. třídě platonicky milovala.
Jsem holt humanitní typ - se mnou nepohne ani papoušek.

9 24.04.2022

Kdyby bylo,
co nebylo
a nebylo to,
co je

Tak zhruba o tom se píše v Půlnoční knihovně.

I já bych chtěla životy, ve kterých
: bych měla menší nos
: byla bych asi o 5 let méně rozumná
:místo mobilu by se nosily klobouky, rukavičky a paraplíčka
: prokázala bych přenos myšlenek mezi lidmi, protože u mě to funguje, ale jenom směrem k některým lidem a nevím proč?
: měla bych psa - nejlépe vlčáka
: zkusila bych si jiné povolání
: žila bych na staré zemědělské usedlosti se spoustou zvířat a s ..

Až na rodiče a sourozence jsem ochotna vyměnit všechny součástky svého života. Jenomže to, co by vzniklo, už by asi nebyl muj život, ale nějaká jeho alternativa a hlavní roli by v něm hrála moje dublérka.

Autorův nápad s paralelními životy považuji za skvělý.
Fantasy moc nečtu, ale tohle mě obohatilo.

Dokud sním - tak žiju

18 22.04.2022

(SPOILER) Nedočteno.
O “tom krásném” v tomto typu literatury máme s autorkou diametrálně odlišné názory. Možná je to rokem, kdy kniha vyšla, možná velkým věkovým rozdílem mezi námi. Po prvním setkání odkládám autorku hodně daleko a třeba k ní časem dozraji.
Příběh má potenciál a je i čtivě napsán.
Ovšem
Hned na začátku mě dostal vztah Cary a Ryana.
On ji šatil, musela se mu předvádět naoblíkaná a upravená, oslovovali se “lásko”, ona se nakvartyruje do jeho postele a nic spolu nemají ?? Pár stránek před tím, ještě autorka čtenářky úplně mimo kontext upozorní, ze hrdinka je panna.
Dorazil mě ten rozsochaty, sluncem a větrem ošlehaný texasan. Vysoké kožené boty na míru šité (nechci vidět ty nohy, až je sundá), kalhoty s puky, přiléhavý kožený top, kovbojský klobouk. Od 18-ti hravě drtí všechny životní nepřátele co se mu postaví do cesty.
Když JI poprvé spatří v advokátní kanceláři naprosto neohroženě a bez jejího dovolení, vytáhne k posílení své mužnosti….. a teď pozor… velký, zaoblený, krásně tvarovaný ….. ano…doutník.
Poté co jej teatrálně použije se na NI vrhne, pořad jsou v té advokátní kanceláři a vidí se poprvé v životě, začne ji vášnivě líbat. Ona, v sobolím kožichu, se brání sevřenými rty.
Jak to dopadlo nevím.
U sevřených rtu jsem to odložila.

Jdu si najít něco z české vsi. Třeba o dřevorubci, který v pruhatych trenýrkách a v kroksech řeže motorovkou klády na hromadě dřeva.
To je podobně ujeté, ale v našich zeměpisných šířkách jaksi reálnější..

15 17.04.2022

Nemám nijak zvlášť ráda Velikonoce.
Těžko najít pro holky potupnější událost, než svátky jara.
V tomto čase si, víc než kdykoli jindy říkám, jaká je to smůla, že nejsem muž.

Neumím docenit duchovní rozměr Velikonoc.
Ten u mě končí špenátem (letos ještě podpořeny kapustou) na Zelený čtvrtek a bezmasým půstem na Velký pátek.

Vadí mi každoroční přípravy, které slouží k tomu, abychom dostaly od mužských se vší slávou natřískáno.

Vloni jsem například pekla tři beránky. Prvnímu nenaskočily uši, druhy připomínal čerta, až ten třetí byl na úrovni a mohla jsem ho vystavit na velikonoční stůl.
Nebudu se rozepisovat o úklidu ani o barvení vajíček ve šťávě z červené řepy, kopřiv, slupkách z cibule event. genciance. To uvádí knížka o tradicích.
Vloni nepřišlo na pomlázku asi 20 skautů ( jinak obvykle chodí v tomto počtu) a tak jsem vařená vajíčka jedla skoro až do Dne dětí.
Při smažení masopustnich koblih (poprvé v životě) jsem se spálila olejem tak, ze jizvy jsou dosud patrné. Až během míchání těsta na mazanec jsem zjistila, ze došly mandle a musela jsem místo nich použit lískáče. Zásadní předvelikonoční kuchařské starosti:)
A co v rámci příprav dělají muži?
Těší se, jak nám namelou a možná pletou pomlázku.
Já dostanu nařezáno v pondělí hned ráno, ještě v noční košili, sotva vylezu z cích. A to prutem z vrby (aspoň doufám) co roste za plotem. Žádným krásným doma pleteným tatarem se stuhami.
Ale letos, to si říkám od jakživa, se tak snadno nedám!
Mou jedinou šancí je útěk. Když budu dostatečně rychlá a podaří se mi vyběhnout z domu, mám vyhráno. Budu muset tedy běžet bosky, ve zmíněné noční košili a to jediným možným směrem - po asfaltce k návsi. V první zatáčce, nejpozději u hřbitova, předpokládám vítězství. Kolednik je značně přes-cent a tak zkusím vsadit na svou rychlost a mrštnost. Když bude schvácen sprintem, tak na to známé “ Hody, hody…” už nebude mít moc energie :D
Jenom aby nepršelo nebo ještě hůř nemrzlo. Už tak to bude pro sousedy ohromná šmekustrová atrakce.
I když tu na nejkrásnější svátky jara na oko žehrám, mají něco do sebe.
Jsou dost genderove nevyrovnané a EU je prý chce, v této podobě, u nás zakázat.
To by byla škoda.
Patří k národním tradicím, o které musíme pečovat.
Určují naši svébytnost. Udržet ji, je pro malý národ težké. Ohrožena je i současným děním ve světě.
Oceňuji proto tuto knížečku paní Skopové, věnovanou jarním svátkům v našich zemích.
Je dobře, ze podobné knihy vycházejí a čteme je.

Veselé tradiční Velikonoce.

12 16.04.2022

Máme tu nový literární žánr - covidová romanťárna. Časem by se tomu mohlo říkat Covidovka.
Trosku mi připomíná “Pět kroků od sebe”, ale skončí dobře a je to hodně jednoduché a přímočaré čtení.
Co tedy zaujalo mě?
Obávám se, že kdyby autorka četla muj pochvalný komentář na svou knihu, asi by to nepobrala. Ono se “ jim - těm - tam” to těžko chápe. A nám zase špatně vysvětluje.
Na začátku knihy vyhlásí premiér kuli covidu zákaz vycházení. Všichni to vezmou jako fakt, který respektují. Věří, že toto rozhodnutí je nutné a bylo učiněno ve prospěch lidí. Nikdo nezačne nadavat, ze premiér má IQ hodně pod všeobecným průměrem, ministr zdravotnictví je mdlého rozumu a vůbec celá vláda vykazuje známky choromyslmosti.
Všichni se doporučení snaží dodržovat a nevymýšlejí, jak je podvest nebo obejít.
Z tohoto hlediska, vykazuje pro českého čtenáře, kniha mladé italské spisovatelky i jisté prvky fantasy.

21 11.04.2022

Spolu s jarem, k nám přišlo i období Malého prince. Díky školskému systému.
Znovu se mi dostalo do ruky nejznámější vydání - to, co je na obrázku, ale taky poprvé i originální verze. Má stejné ilustrace a velikost písmen, není o moc silnější než české vydání, ale je poloviční - rozměr A5. Asi je francouzština výstižnější než čeština.
Tento komentář píšu proto, abych si utřídila myšlenky, kdyby došlo k diskuzi na dané téma.
Strhnout skvost světové literatury před školní mládeží není moc taktické, ale lhát se nemá, obzvlášť ne příbuzným.
Malý princ je alegorická pohádka. V tom tkví jistá celosvětová nadčasovost, ale zároveň je to její největší nedostatek.
Myslím si, že nikdo na Zemi přesně neví o čem to vlastně je. Kdoví, jestli to věděl sám autor. Možná, že knihu napsal následkem nadměrného pobytu na prudkém slunci. (To pochopitelně říkat nahlas nebudu)
Do alegorie si každý jednotlivý čtenář dosadí přesně to, co potřebuje. Mezi řádky se dá najít řemeslně vedený děj, kouzlo dětství, rozdíly mezi světem malých a velkých, psychologie mezilidských vztahu… Pokud to umíte, najdete v příběhu přesně to, co hledáte a budete nadšeni. Autor zachytil vaše myšlenky.
Takových čtenářů je naštěstí většina. Jim vděčí Malý princ za svou nehynoucí slávu.
Část lidí to neumí. Mezi řádky nic nevidí, ale je to celosvětově proslulé dílo, tak jej adorují, pro svůj lepší pocit, taky.
Někteří přetaví ztrátu času nad knihou, která jim nic nedala, ve vztek a označí ji za “odpad”.
Ne, odpad to není.
Pro mě je Malý princ v literatuře, asi totéž , co Mona Lisa v malířství. Ten záhadný, tmavý obraz s nepříliš krásným obličejem má neuvěřitelnou uměleckou a historickou hodnotu. Proč? Proslulý tajemný úsměv? Ten zvládne každá dnešní holka. Pochopitelně nahodit, ne namalovat. Víc tam nevidím.

Naprosto bezpečně jsem v textu pochopila, že Růže psychicky vydírá Prince, vyhrožuje mu sebevraždou, pokud je ohrožena její jedinečnost.
A tady by bylo vhodnější, aby autor místo náhubku pro beránka, nakreslil princi talíř. Aby mohl květinu naservírovat beránkovi a ten ji se vší parádou sežrat.
Takhle by to bylo správně.
Nejen v pohádce.
I v životě je lepší se od vyděračských praktik ze strany okolí rychle oprostit.
Ani v tom se, bohužel, se Saint- Exupèrym neshodneme.
Jak tedy s přidělením hvězd knížce?
Vidím to na plných pět hvězdiček!
Ocenění výjimečně neposílám Malému princi, ale jednomu českému Honzovi. Ten v 16-ti letech přečetl knihu v originále a snad jí porozuměl víc než já.

47 03.04.2022

Miloučké
Slaďoučké
Voňavoučké
Fialovoučké
too much

odloženo na str. 138, už mi z toho cukru brní zuby

11 31.03.2022

Takové příběhy mám ráda. Je to v podstatě klasická romanťárna, kdy od druhé kapitoly je jasné, kteří dva spolu skončí. A celou dobu se čeká, až se konečně poprvé políbí.
Tady jsem jim to přála o to víc, protože oba mají za sebou životní tragédii.
Hlavní hrdinka Abby je spisovatelka, která o sobě tvrdí: …Autorů zamilovaných románů se v jednom kuse lidi ptaj na jejich sexuální život. Přitom pochybuju, že se kdy kdo zeptal Stephena Kinga, kolik už zavraždil lidí…
Nebo
Strašně ráda tancuju po kuchyni na nějakou senza muziku, klidně i pop, folk, svižnou elektroniku, klasiku a tu a tam i jazz. (Tohle, myslím, taky trochu patří mezi nezbytná kritéria, protože bych chtěla žít s někým, kdo bude po té kuchyni tancovat se mnou – nebo na mě aspoň nebude koukat, jako že jsem spadla z višně.)…
…tak tomu rozumím.
Hodně často plácne něco nevhodného a pak se to snaží urovnat…
“Ten výlev vám přinesl PMS. Premenstruační syndrom je tu pro vás, kdykoli potřebujete nevhodně zareagovat.“
… tak to znám taky
Rozhodne se začít nový život a koupí …
…dům je opuštěný už tak dlouho, že v něm pavouci a myši zplodili několik generací potomstva a to se navzájem křížilo a křížilo, až vznikla nepřemožitelná pavoučí supermyš….
Opravdu skvělé hlášky!

Příběh se příjemně odvíjí. A je vylepšen osvezujicim humorem. Jen ke konci už mi těch pocitů a zvratů přišlo natláskaných trošku moc pohromadě.
Bonusem jsou zajímavé a ne moc známé citáty na začátku každé kapitoly.
Za mě ty nejlepší:



“Na životě v malém městě je
hezké to, že když nevíte, co
děláte, ví to někdo jiný.“
Immanuel Kant

„Štěstí znamená mít velkou,
milující, starostlivou a pevně
semknutou rodinu v jiném městě.“
George Burns

„Skutečnou sílu muže dokládá velikost úsměvu ženy,která sedí vedle něj.“
anonym

„Dát najevo slabost znamená stát se
zranitelným; a stát se zranitelným
znamená dát najevo sílu.“
Criss Jami

16 28.03.2022

Potřebovala jsem změnit žánr a tohle byla dobrá volba. Moje úplně první setkání s autorkou.
Krátké kapitoly dodávají na svižnosti a příběh je napínavý až do konce.
Trošku mě zrazovala moje představivost, protože když jsem četla Stoneová, tak mi naskočila Sharon a ta se s obrazem inspektorky pravda moc neshoduje.
Jak se tvrdí, že kriminálky R. Bryndzy jsou “přegayované”, tak tady jsem měla podobný pocit.
Nevadí mi to, jen si myslím, ze takový život prostě není.
Skvělý je lehce humorný styl, který je Kim vlastní.
Knihu jsem slupla za víkend, strávený kuli viróze, v posteli. A byla to příjemná společnost.

22 27.03.2022