Dámaskloboukem komentáře u knih

Zbožňuju táborové lásky a tábory vůbec. To mě asi udrželo u čtení.
Jinak jsem ráda, že mé věkově kategorii už nepřísluší podobné plyšové romance a můžu číst něco duchaplnějšího.

Je to love story oživena spoustou faktů, ať už méně či více reálných, ale toto vidím jako plus.
K výčtu filmů, kterými se autorka inspirovala bych přidala ještě svůj oblíbený - Jak ukrást Venuši.

To, ze jsem neznala předcházející dil vubec nevadilo. I tak jsem rychle pochopila nosné téma knihy - pokud to ve vztahu neklape v sexu, tak to holt neklape vůbec.
A o tom to celé je.

Autorka nezklamala, kniha je skvělá, zasazená do zajímavého uměleckého prostředí.
Ovšem při čtení mi bylo divně, měla jsem jakousi pachuť .

Mívám dost střelené nápady. Poslední je asi chov Emu, ale to sem nepatří.
Do podobného ranku střelených nápadů patří mé prohlášení, že nepojedu do Spojených států. Nikdy nebo minimálně až po Trumpovi. Představuji si, že jako turista tu zemi podporuji. Finančně, jakkoliv. Vim, ze je to zrnko písku v oceánu. Ale přesto!
A mne je ta konzumní společnost tak strašně nesympatická. Brrrr.
To její primární nastavení - kariéra, penize, zisk. At to stojí, co to stojí, at se obětuje cokoli nebo kdokoli, hlavně když se da vydělat.
A nejhorší je, ze jim samotným už to ani nepřipadá nemístné a vesele to ventiluji i v tomto druhu literatury, jako by nic. Proste takto to chodí.
A to je ta moje čtenářská pachuť nad touto bezva knihou.

V.V. čte historické romány v angličtině….
Dopoledne si uvaří šest deci zeleného čaje,( to je asi pinta - poučila mě ), jakmile vystydne, vymačká si do něj citron a to do oběda popijí…
Z dlouhé chvíle si přeložila povídky od svého oblíbeného anglického autora, nechala si je vytisknout a jeden výtisk mi i s věnováním darovala.
Měla jsem opravdu radost.
Bylo vhodné říct taky něco sofistikovaného.
Poznamenala jsem, že na překladateli velmi záleží, protože může dojem z knihy úplně zničit nebo naopak.
“To mate pravdu” odvětila
“ třeba shakespearovy Sonety. Překlad od ( významné jméno č.1 o kterém předpokládala, že každému musí něco říct) a nebo od ( ted padlo jméno překladatele č.2, které mi opět nic neříkalo ),” mám je oba a každý je úplně jiný.” Rozzářila se noblesní dáma, která je prototypem nefalšované anglické lady. A uzavřela to: “ Ale oba překlady jsou kráásné”.

Bylo to předvídatelné, to je fakt. Ovšem celý příběh je napsaný takovým osvěžujícím stylem a mne bavil ten střet americké a španělské kultury. Každou stranu zastupuje jeden z hlavních hrdinů a nakonec jim to báječně klapne.

Nedočetla jsem to, tak asi úplně nemůžu přidělit hvězdičky.
Na tyto babské poudačky už jsem trochu moc velká ….

Knihy autorky mám velmi ráda, ale tohle se opravdu nepovedlo.
Dávám dvě hvězdičky - jednu za vykreslenou postavu Jacoba a druhou za Brianu.
Nosné téma je to nejohranější z ohraných - on miluje ji, ale mysli si, že ona jeho ne a zároveň ona miluje jeho a trápí ji, že on miluje možná jinou. A tohle se propírá z různých úhlu pohledu na většině stránek.
A pak ta věc s transplantaci ledviny!
Nevim, proč Zander vysvětloval kolegovi doktorovi, co obnáší laparoskopický zákrok i když to ví každá zdravotní sestřička. Těžko si představím auto s nálepkou - darujte ledvinu ( i když USA je země netušených možností ). Pokud je muj prvostupňový příbuzný ( matka) po transplantaci ledviny není vhodné darovat vlastní ledvinu z mnoha důvodů…. Většina transplantací probíhá z kadaveroznich dárců, výsledky jsou téměř srovnatelné a nikdo není ohrožen.
Celou dobu jsem doufala, že Jacoba předběhne někdo z takového registru dárců.
Bohužel
A nula univerzální dárce - to snad platilo jen v době Jana Janského, který v roce 1907 popsal základní 4 krevní skupiny.
Tohle je USA today bestseller- no to mě podrž. Občas nevim, jestli se těm konzumním Američanům mam smát nebo je litovat.

Pod nijak chytlavou obálkou se skrývá příběh, který pohladí duši. Vubec není nutno číst ho v létě.
Hlavní hrdinové jsou tak říkajíc ze života, opravdu jsem jim věřila obdiv a úctu k W. Shakespearovi, a renesanční slavnosti - báječný nápad.

Chytré, uvěřitelné, má to spád, říz a spoustu informací. To všechno přináší čtenáři detektivka s černým ořezem z Polska. Po přečtení v mých očích stouplo na ceně obyčejné inzulínové pero. Vubec totiž není obyčejné a dá se úspěšně použit jako ….

Pozoruhodne - autor je muž. Příběh je ze života, klidně se něco takového mohlo stát. Protoze život je opravdu vynalézavá veličina. Jen to zpracování mi přijde trošku kostrbaté.

Líbilo se mi to a věřím, že autorka psala knihu 8 let. Je zajímavé cestovat přístav od přístavu Karibiku a ještě s sebou vest úžasného Ira. Neni divu, ze hlavní hrdinka našla sama sebe. A ja jsem mimo skvělého čtení našla i tip na další cestu - Martinik ( tam musí být krásně )

James Bond může směle opustit scénu, protože přichází Rick Carter!
Čtu úplně jinou literaturu.
Nevyznám se ve zbraních.
Teroristické organizace mi nic neříkají.
Když náhodou zajdu do cukrárny, ptám se po veganskych produktech.
Pres to všechno jsem si knihu, kterou jsem v podstatě omylem vytáhla v knihovně ze sekce “novinky”, skvěle užila.
Je to osvěžující, jak jen detektivka se spoustou mrtvol může být.
Má to šmrnc. Autor skvěle vede linii děje.
Chvíli mě strhlo napětí, z toho jsem se nahlas smála.
Závěr má našlápnuto na pokračování, tak snad se ještě s Rickem sejdeme.
Doporučuji.

Autorku mám moc ráda, ale tohle považuji za trošku slabší kousek z jejího pera.

Nemam tiktok
Nemam dokonce ani instagram
Nepoužívám Fb - kdesi jsem slyšela, ze tuto platformu používají starší dámy ke zveřejňování fotek svých květin ( rostlin:) a obstarožní pánové jim to nadšeně lajkují.
Ale protože chci byt “In” sáhla jsem po této knize - cituji: hvězdě tiktoku a instagramu.

Občas jsem něco přeskočila ( ale to autor doporučuje), našla jsem se tam a našla jsem tam spoustu lidí ze svého okolí.
Ted hodlám knihu doporučovat všem okolo sebe. Tímto varuji své kamarády a známé:)

Rozčiloval mě opakující se styl, ( jak už to v tomto typu literatury bývá), ale opakování matka moudrosti. Kdyby se tam některá fakta neopakovala, zase by to bylo dost intenzivní a v podstatě souvisle nečitelné.

Poučila jsem se.
Posunulo mě to.
I když je to z velké části zaměřené na vliv médií na mezilidské vztahy, nejlepší je /dle autora/ se seznamovat osobně ( třeba při nákupu potravin v obchodě, pokud máte odvahu oslovit někoho cizího), než přes profláknuté platformy. Aspoň nemusím svůj přístup k nim měnit a dál si mohu chránit své soukromí.
Otázkou je, jak dlouho mi to v tomto světě vydrží.

Četla jsem na lehátku, pod rákosovým slunečníkem, za ovívání lehkým vánkem od moře. Ideální. Možná proto jsem knihu slupla za dva dny a budu muset brzdit, protože tímto tempem nevydržím s přivezenou zásobou do konce dovolené.
Zkoušet eknihy na mobilu rozhodně nebudu, opakovaně mi to kazí oči.
Příběh by se mi líbil i v zimě za polárním kruhem. Je to milé, čtivé a neni to hloupé.
Jen poslední dobou mam štěstí/smůlu na příběhy, kde je milionový kluk a holka víceméně na zabití.
Stejně tomu bylo i tu - Jagger: milý, hezky, trpělivý, chytrý, chápající a Margaret tak úplně ne.
Možná to tak v JAR chodí nebo se špatně dívám kolem sebe já.
Pokud budete číst - vezměte to i s autorčiným věnováním !

Autorka má své spisovatelské kouzlo a používá ingredience, které zná jen ona a mne na nich vždy utáhne.
Část Skotska, kam umístila dej, je určitě malebná, a možná by stálo za to, jet se podívat, zda se tady pořád lokálně létá.
Informací o letectví tam, na můj vkus, bylo trošku moc, Gregor je naprosto kouzelný, za to Morag se většinou chovala jako koza nebeská.
A potulná turisticky založena slepice Barbara … no comment.

Téma stokrát ohrané : šéf a jeho asistentka, takže nic nového nečekejte.
Ale je to poměrně čtivé. Taková příjemná letní oddechovka.

Líbilo se mi to. I když se jedna o tlustší svazek, přečetla jsem to docela rychle.
Místo bez internetu / to je něco jako novodobý ráj.

Můžu se podepsat pod komentář uživatele Le Chat a konicekbily.
Vic nemam co dodat.