Dámaskloboukem komentáře u knih

S veeelkym sebezapřením jsem to nakonec dočetla.
Podle obálky a názvu to vypadá na seberozvojovou knihu. Omyl.
Ve skutečnosti je to prvotní spisovatelský počin mladé autorky a je to poznat.
Spousta opisného balastu, který nikam neposouvá už tak fádní děj.
Postavy dost plytké. Divná máti hlavní hrdinky kdykoli vstoupí na scénu, vždy stáhne rty do úzké linky.
Je to hodně americké. Se vším všudy. Jiné problémy, odlišné životní preference, nezvykle prostředí americké střední školy.

13 19.04.2023

Milé počteníčko, líčené formou deníku devatenáctileté slečny, která je vystihnuta dost autenticky. Autor používá bohatý jazyk a laskavý osvěžující humor k popisu životních strastí šlechtické rodiny.
Usmevnych situaci je v knize povícero. Já jsem se nejvíc smála u hladové hraběcí zabijačky.
Forma je skvělá, obsah mi připomíná široký vodní tok, který si teče od začátku do konce v podstatě pořad stejnou rychlostí, bez nějaké gradace nebo překvapení.
Na konci je autorův životopis, který začíná místem a datem narození, pak je uvedeno kým a kde byl pokřtěn a poté následuje výpis všech vzdělávacích institucí s uvedením jmen třídních učitelů nebo ředitelů zmíněných organizaci. Neobvykle, originální.

23 14.04.2023

Nemám ráda pořad ANO šéfe ani hlavního protagonistu. Nesedí mi celkový koncept pořadu, ani vulgární slovník namistrovaného borce.
Kupodivu knížka vůbec není špatná. Ze všeho zmiňovaného se mi zdá nejlepší.
( možná proto, ze tam nemuseli nic vypípat:)
Většinu zaujímají recepty. Docela zajímavé, hlavně časově i z hlediska ingrediencí docela jednoduché. Každé jídlo má fotku, jak má vypadat.
Několik příběhů z televize a názory Zdenka Polreicha, kterého po jejich přečtení směle presunu, z výše uvedené kategorie, do kolonky pan Polreich.
Za mě dobré.

16 05.04.2023

Spis než o úzkosti to je detektivka.

Ale jinak typicky Backman:
výborně propracované postavy, neokoukaná přirovnaní, příběh tak akorát střelený, dej až téměř puntickarsky zamotaný, od povrchního humoru ladně sklouzavá k závažným životním myšlenkám.

Prostě - když ho milujete, tak není co řešit!!

Já si dávám Kofolu výjimečně.
Na mě je moc sladká.
Stejně jako tato kniha byla na mě trošku moc ;)

21 05.04.2023

Kniha mě překvapila vším, čím mohla:
- je to komiks
- nádherně, ale opravdu nádherně kreslený
- rozměr má větší než A4
- váží přesně 3 kg
takže pokud čtete v leže na zádech, tak vás za chvilku nepříjemně bolí ruce nebo tlačí břicho, když si ji o nej opírate.

Číst se to dalo, ale žádný zázrak. Za mě nejslabší, co jsem od Krausovych četla.
Velkou devizou Jana Krause je jeho pohotovost v dialogu na jakékoliv téma, což je pěkně vidět v pořadu s červenou pohovkou, ale v psaném textu to nemá šanci vyniknout.
Když se řekne - Jan Kraus - pořád mi jako první naskočí: prvorozený královský syn z pohádky Jak se budí princezny.

12 26.03.2023

Příběh Liv a Finna se mi moc líbil. Oceňuji plastické vykreslení jejich osobností ( plus Becy - ta se taky povedla) a nevšední děj, precizně zachycený na pozadí životní tragédie.
Naštěstí pro mě nevšední, protože držení zbraní se u nás řídí povedenejsimi pravidly než v Texasu. Ještě že tak.
Kniha je v kolonce Erotika + Pro ženy, ale nabízí toho mnohem víc.

20 16.03.2023

(SPOILER) Jsem naštvaná. Sama na sebe. Mám číst anotace, pak by se to nestalo.
Podle obrázku na eknize jsem čekala žhavou letní romanci s exotickou kráskou v hlavní roli. Místo toho jsem se dostala do paneláku v Českých Budějovicích s učitelkou jazykové školy.
Nemam nic proti ČB ani jazykovkam. Ale jakmile po zbytečně hektickém začátku ( jehož význam nechápu) přišla zdravotní linka, byl s mou trpělivostí konec.
Hlavní hrdinka je léčena traumatology po úrazu ( hlavy) na motorce. V rámci toho ji odeberou tkáň prsu ( ?!), pošlou na histologii a objeví zákeřnou rakovinu.
Divím se, ze když jí dělali RTG hlavy, tak zrovna nespravili i kazy zubů, když už byli v tom.
1. Traumatolog žádné tkáňe na histologii neposíla
2. Vysoce maligní tumor prsu ( tak jak to popisuje autorka) se zjisti pouze punkcí tenkou jehlou a je většinou dost hluboko. Tento výkon opravdu traumatologove nedělají.
3. V nemocnici, kde ambulantní výsledky sděluje pacientovi konzilium několika lékařů dohromady, evidentně nemají co dělat a vymýšlí, jak vhodně strávit pracovní dobu.

Lidi, pište o tom, čemu rozumíte!

Čekala jsem romanci, ze které bude sálat horko, dostala jsem sci-fi ze zdravotnictví. Ach jo.

14 10.03.2023

Opravdu jsem jediná komu vadí, ze na začátku znásilní arogantní hulvát s nekonečným egem svoji podřízenou v práci?

Nad tímto se rozplývají čtenářky napříč republikou?

Mají spolu třikrát sex při kterém si stále vykají?

Nečetla jsem Padesát odstínů..
Ani nebudu.
Takže škraboška na obálce se mi líbí.
Kupodivu jsem dala celou sérii After od A. Todd. Zdálo se mi to tak zvrácené, ze to nic nepřekoná. A to jsem se spletla.

Knihu bych doporučila studentům práv k nácviku případu, z čeho všeho by Míša mohla obvinit Áďu po jejich třetí sexuální akt včetně.

Pak to byl eroticky román s poměrně vkusně popsaným sexem, občas něco nelogického.

Knize bych přála, aby prorazila až do Spojených státu. Tam pustí muž ženu do dveří nebo se na ni podívá a hrozí mu obvinění ze sexuálního obtěžování.
Z tohoto by byli Amíci úplně paf. ;)

21 10.03.2023

Tohle není pro mě. Že by to bylo věkem? ;)
Rady na super videa na YouTube nevyužiji a ten příběh, nevím, zda měl pobavit nebo vyšokovat.

Nedočteno.

Tak jsem se znova ponořila do příběhu Natalie a Davida. Jejich osudy svede dohromady vypočítavost, po které nečekaně přijde náklonnost a pak důvěru střídá nenávist, smutek, zklamání, hluboká láska, nevyřízené účty z minulosti, nekorektní rodinné vztahy, trosku nacionalismu a šovinismu, proste ode všeho trochu a nechybí dobrý konec.
Myslim si, ze je to to nejlepší, co Simona Ahrnstedtová napsala.
Četla jsem v angličtině, (v minulosti opakovaně v češtině), protože mi došly eknihy a tuto jsem měla od posledně v mobilu.
Jmenuje se All in, což je určitě výstižnější název a má mnohem lépe graficky zpracovanou obálku. V české verzi na fotce není ani Natalie ( ta je dlouho a tmavovlasá) ani David, který je vysoký a rozložitý.
To zase někdo navrhl obálku, aniž by si to přečetl.

15 06.03.2023

Není větší klasiky v naši poezii, než Erbenovy Kytice.
Každý na ni v hodinách češtiny narazil. Všechny žáky otravovalo naučit se zpaměti Mateřídoušku. Já umím ještě kus Štědrého večera a vlastně ani nevím proč.
Nedávno jsem měla možnost poslouchat úryvky v audio podobě, protože Kytice je na seznamu povinné literatury pro 7. ročník ZŠ. Kvalita podání donuceným žákem byla opravdu žalostná.
Premyslela jsem o vhodnosti teto literatury pro žáčky základních škol. Vždyť každá balada špatně skončí, někdo umře nebo se utopí, nebo ho zavraždí. Ovšem dnešním dětem vybaveným Fortnitem, Hardcorem a dalšími akčními hrami obsah krutý vůbec nepřipadá. Jejich roztrpčení spíš plyne ze ztráty času, který musí věnovat archaickému jazyku básníka misto oblíbené střílečce.

K těmto veršům je třeba dozrat. To zařídí čas.
Mě do nostalgie vrhl i pobyt na druhem konci zeměkoule a vsudypritomna směs úplně jiných jazyku. Tento komentář píšu daleko od naší zemičky, která je tak malá, ze když se mě tady někdo zeptá odkud jsem, musím odpovědět, ze z Evropy, jinak se neorientuje. Kdybych si přibalila i tento útlý svazek, moc rada bych ho teď otevřela a nechala se unést melodií veršů.

Kytice je jedním z korunovačních klenotu naší literatury. Právem.
Je neohodnotitelná hvězdičkami.
Toto obdivuhodné dílo by u našince mělo vzbudit respekt a možná i závist, protože tak, jak uměl používat češtinu Karel Jaromír Erben už bohužel nikdo z nás neumí. Škoda.

41 03.03.2023

Databaze díky! Jinak by se mi tato zajímavá kniha určitě nedostala do seznamu knížek k přečtení.
Pokud by se mi náhodou dostala do ruky, tak bych ji asi odložila, protože podle názvu a obálky bych si myslela, ze se jedna o detektivní pokus z našich luhů a hájů.
Myslím si, ze název je dost zavádějící a nevystihuje celou podstatu příběhu.
Dej líčí osudy 38-leté Laury, které se život trosku vymyká z jejích představ. Je přesně ten typ hrdinky, o které nevíte, zda ji máte zatratit nebo litovat.
Postupně si trosku přestaví žebříček životních hodnot, takže ten dobrý konec si právem zaslouží.
Moc jsem jí ho přála. V dobré konce já proste věřím, v životě i v knihách.
Z titulu mám hodně příjemný pocit, priznivkynim tohoto druhu literatury lze určitě doporučit. Jako bonus - povedena kniha od naší autorky. Budu čekat, zda napíše ještě něco dalšího.

13 02.03.2023

Nebylo to špatné, ale ostatní knihy autorky se mi líbily více. Ten pohádkový závěr není sice ze života, ale celkový dojem mi trosku vylepšil.

13 28.02.2023

Potřebovala jsem přetrpět několika hodinový let a zvolila jsem tento titul. Nebyla to úplně šťastná volba.
Nepodařilo se mi to přečíst na jeden zátah. Musela jsem si udělat přestávku, zkouknout The Devil Wears Prada a pak se zase ke čtení vrátit.
Ono to totiž nemá žádný děj. Občas má někdo svatbu, otěhotní, porodí nebo hlavní hrdinku Tori potká zajímavá pracovní příležitost.
Tori je sebestredná úspěšná autorka seberozvojove knihy. V době kdy ji psala, popisovala svůj život tak, jak to cítila.
Postupně ale začíná svůj zivot prezentovat, především na sociálních sítích, tak, aby to okolí ocenilo. Tím se začíná vzdalovat realita od života, který by Tori chtěla ve skutečnosti mít a to ji trápí. Její hlavní radostí je počet laiků, které dostane za své příspěvky.
Síla tohoto příběhu je v autentickem líčení pocitu hlavní hrdinky, ať už je sdílíte nebo ne. Já spíš ne.
V závěru jsem se dočetla, ze chyba byla na straně narcise Toma. ??!?

13 24.02.2023

Praktická příručka. Obsahuje spoustu užitečných informaci, názorné obrázky, je přehledně zpracována, kroužkové vazbě svědci opakované listování.
Jen nevím, jak široké má v dnešní době užití.
Kolik z nás umí šít a kolik z nás opravdu šije?

Já jsem po knížce sáhla z nostalgie.
Moji trosku starosvětští rodiče nám vštěpovali, ze správná holka musí
- dobře se učit ve škole ( to se dá pochopit)
- umět několik cizích jazyku ( já jsem to zkoušela celkem se čtyřmi, ale ne všemi se domluvím)
- hrát na hudební nástroj a zpívat
- být správnou hospodyňkou, což čítá - umět vařit, péct, uklízet, zahradničit a postarat se o domácí zvířata od drůbeže, přes kraliky po větší domácí savce.
- umět vyšívat, hačkovat, plést a šít.
A pokud to neumí, určitě o ni nebude stát žádný správný ženich.

Tak jsem se snažila. O prázdninách jsem šila na babiččině šlapacím stroji a k jedněm Vánocům jsem dostala elektrickou Veritasku…
Na tu teď tiše sedá prach.
A když došlo na ženichy, se zklamáním jsem zjistila, ze rodiče neměli tak docela pravdu.

12 19.02.2023

Tahle autorka mě baví.
Ještě jsem od ní nečetla nic špatného. A to jsem si myslela, ze mě příběh o nějaké tlusťošce nemůže zaujmout.
Knížka je správně střelená, postavy hodně lidsky podané a to podle pravidla kdo má nadváhu je fajn, ti hubení jsou trosku divní.
Některé pasáže jsou pro zasmání, jiné se dotýkají vážnějších témat.
Příběh je čtivý a protkaný laskavým humorem.

13 18.02.2023

Kniha je o jakesi netypické olympiade, kdy se účastníci z různých zemi snaží uspět u české novinářky. Mají k dispozici pouze jedno rande.
Ne všichni chtějí získat její srdce, stejně tak hlavní akterka působí v experimentu trosku neosobně. Tváří se, jako že hledá partnera, ale smyslem je spis samo hledání, než úspěšné najití. Olympiáda nakonec vítěze nemá.

Iva Roze je redaktorkou Reflexu. Ač toto periodikum pravidelně dochází do naší schránky, výjimečně prohlédnu obálku a jediny kontakt s tímto časopisem mám v okamžiku, kdy štos nakupenych čísel dosahuje na WC kritické výšky, začíná se povazlive naklánět na stranu a hrozí jeho zřícení. Tehdy ho beru do ruky a s povzdechnutim kupičku odnáším do sběru.
Reflex mne žádnou rubrikou nezaujal.

I když styl autorky je čistá novinařina, knihu jsem přečetla a líbila se mi.
Obsahuje spoustu zajímavých názoru o mezilidských vztazích, které jsem nikde jinde nenašla.
Třeba docela logické vysvětlení, proč jsou vztahy z rozumu stabilní. Opakovaně vzpomíná maminku, která si moc přeje, aby si dcera někoho našla a proč.
Samotné popisy jednotlivých setkání pro mě byly nejméně zajímavé a po páté schůzce se mi všichni amanti pletli dohromady.
Musím ocenit autorčinu odvahu setkat se naslepo se spoustou mužů bez strachu, ze by jí některý mohl ublížit event. zahrabat neznámo kde.
Každého účastníka hodnotí jako příjemného společníka ( to jí docela závidím a po přečtení zvažuji přestěhování na západ. Já bych ve svém okolí označila za příjemnou sotva polovinu mužů.)
Jako nejpovedenější se mi zdál závěr a celkové zhodnocení celého projektu.
To působí hodně lidsky.
Z experimentu je poznat kalkul získat zajímavé novinářské téma.
Přesto přečtení nelituji, da se zde najít spousta inspirace a ponaučení.

….. a ta podoba s Cameron Diaz, tam doopravdy je.

11 17.02.2023

Co se vám vybaví, když se řekne únor?
- Únor bílý, pole sílí. -
Vegetariánům možná Valentýn a nám ostatním Měsíc zabijaček.
A aby nás ostatních rapidně neubývalo, je tu tato kniha.
Jejím hlavním přínosem je nezapomenout, co to taková zabijacka byla a někde ještě je. Že se jedna o venkovskou významnou tradici, která je - teď mi vegetariáni odpustí - oslavou několikaměsíční práce většinou nejednoho člověka, důvodem setkání cele rodiny, v minulosti významný zdroj k zajištění potravin na následující měsíce, a teď v době přeplněných masen, taky studnice vtipných netradičních situací.
Mně se nejvíce líbily krásné fotografie.
Ze by někdo podle receptu začal vařit, tak říkajíc od nuly - tlacenka: zabijeme vepre domácího, poté … to dost pochybuji.
Ze by si to nalistoval reznik pri zabijačce, to taky dost pochybuji. Navíc tito jedinci mají své zavedené a dlouhodobě ověřené postupy, které se liší okres od okresu.
Nám dnes při zabijačce vyrobil mimookresni reznik paštiku, se kterou jsem nikdy před tím na teto akci nesetkala, ale nemohla jsem mu vysvětlit bílý prejt, u nás nazývaný bílé kroupy, se kterými se zase nikdy nesetkal on. Omlouvá ho bydliště a nízký věk - těsně přes třicet let. Provádění domácích zabijaček má jako hobby.
(Pro mě v dnešní době dost neuvěřitelné.)
Abych uvedla věci na pravou míru.
Jsem hodně šetrný tvor. Vadí mi, když se vyhazuje jídlo. Od doby, co si doma peču chleba a vím, kolik to stojí času a úsilí, mě vyhazování pečiva irituje dvojnásob.
Tak jsem vymyslela projekt.
U nás na sídlišti jsem zřídila takový veselý barel k odkladani starého pečiva a nepotrebneho jídla pro domácí zvířata.
To, co moji spoluobčané odložili (velké díky, ze to nehodili do popelnice ) vyživilo čuníka do úctyhodných 172 kg. Měl hodně pestrý jídelníček! Základem bylo pečivo. Ovšem snědl víc vánočního cukroví než já, v konzumaci čokolády vedl na cele čáře a mohla bych pokračovat.
Takže ať mi nikdo nevykladá, ze je krize a ze se máme špatně.

Původně jsme si tuto venkovskou tradici chtěli užit mezi Vánocemi a Silvestrem. Jak přišly prosincové mrazy, prase se podchladilo a onemocnělo. Zatímco ostatní hospodyňky pekly Linecké, já jsem natahovala do krmiku prodlužovačku, ležící prase zahrabávala do sena a foukala na nej fénem teplý vzduch. Prasátku se to líbilo, ovšem rodinní elektrikáři šíleli, ze takto podpálím seno a shoří cely dřevěný krmik se mnou i s prasetem.
: Opět neměli pravdu.

Knihu doporučuji procitat nalačno - to si zaslintate!

12 11.02.2023

Když jsem před knihovnici postavila vybrané knihy k půjčení, začala je profesionálně načítat do systému. Jakmile narazila na tento titul, ožila a povídá: “ Tak tohle je fakt něco!”
“ Právě proto si to půjčuji” vysvětlila jsem jí.
Poté pokračovala ve společenské konverzaci aneb mě začala považovat za spojence, když už čteme stejné knihy.

Autor svěřuje deníčku své životní eskapády. Že je život vynalézavá a dost nevypočitatelná veličina, jsem zjistila už několikrát. Autor taktéž, takže dej mě moc nepřekvapil.
Možná převratné to bylo před dvaceti lety, kdy kniha vyšla. Dnes, v době kdy i školní děti mají základy kybernetické bezpečnosti, obsahová senzace trosku vyčpěla.
Většinu zaujímá popis životní anabáze autora, který není hloupý, je společensky a poměrně schopný, ovšem schází mu aspoň bazalni sebeucta a tak po sobě nechá šlapat sociopatku závislou na lécích. Důvodem je buď to jeho snaha o vytvoření rodinného života za jakoukoli cenu nebo sexuální benefity ze vztahu s partnerkou o jedenáct let mladší.
Nevyhovovala mi forma ani způsob vyjadřování.
Během několika prvních kapitol autorovi naštěstí došly nápady na vtipná přirovnání, kterými se začátek čile hemží. Kniha obsahuje spoustu zbytečných informací, typu co kdy kde autor snědl, postavy, ke kterým se už nikdy nevrací apod.
Přes to všechno jsem to dočetla. Přála jsem si, aby to s Romanem dobře dopadlo a našel tu pravou. I když tady to není o protějšku, tady je to o něm samém.
Ne nadarmo se říká, ze lidé si k nám dovolí přesně tolik, kolik my sami dovolíme jim.

10 09.02.2023