Dámaskloboukem komentáře u knih

Tohle bych doporučila jako jednu z povinně volitelných k maturitě.
Není to žádná jazyková pecka ( připravovat si “argumentaci k soudu” ). Jedná se spíš o thrillerek, než skutečný thriller.
Napětí z toho moc nečíší.
Pořád dokola se řeší nejlepší kamarádky. Za mě se to probíralo naposledy na prvním stupni ZŠ, kdo si s kým “ dal nejlepší kamarádku”. Pak nás to nějak věkem přešlo.
Z hrdinů mě nejvíc zaujal stalker, protože byl nejvěrohodněji vylíčen. Až do závěru, kde autorka spojila neslučitelné povahové rysy.
Ale to vůbec nevadí.
Knizka je poměrně čtivá a hlavně vysoce aktuální!

Jak to vyjádřila Bernadette z Teorie velkého třesku: “ …cože, ona nemá instagram? Tak to jí musí být minimálně osmdesát !”

Kdo v dnešní době něco nesdílí???
Málokdo si ale uvědomuje skutečný dosah.

Když jsem naposledy sdílela já, víc než je zdrávo, tak mě to stálo (naštěstí jenom) jedny zkažené narozeniny, jeden knižní profil a s ním několik kamarádů.
Teď si buduji nový - bez jakýchkoli vazeb. Naprosto asociální.:D
A tak nemám ani jednoho oblíbeného uživatele.
Jo, a zalepená kamera na notebooku je samozřejmost.

12 06.02.2022

Snad nejmenší knížka pro dospělé, kterou jsem kdy četla.
Nádherné grafické zpracování.
Jednoduchý příběh s kouzlem.
Více netřeba …

33 04.02.2022

Výborný nápad, který u nás zoufale chyběl!!
Několikrát mi zachránil kůži ( spis teda břicho) na cestách.
A jestli kniha nebo appka, je docela jedno. Když doma přemýšlím, kam pojedu, tak si radši zalistuji v knížce. Je to napováženou, ale několikrát už jsem vybírala podle specialit a ne podle pamětihodností.
Když chodím po cizím městě a mám hlad, tak jednoznačně appka. Stejně většinou chodím podle mobilu :)
S naším národním pohostinstvím mám bohaté zkušenosti.
Dva roky zpátky jsme podnikli cestu obytňákem po vlastech českých. S tím, že se budeme stravovat, kde bude příležitost a nebudeme nic dopředu řešit. Chybně jsme vyrazili bez tradičních řízků na chlebu zabalených v alobalu.
Já, asi jako nejslabší člen výpravy, jsem odpadla už druhý den. Když jsem šla kolem restaurace - bufetu v jednom poměrně slušném jihočeském kempu a vdechla odér směsi opakovaně přepalovaného oleje s kdoví čím ještě, už jsem si tam nebyla schopna dát ani čaj. Povečeřela jsem suché rohlíky. Ostatní členové expedice se ke mně přidali následující den. Svorně jsme odhlasovali, ze jedeme domu uvařit si krupičnou kaši. Ta nám spravila chuť a mohli jsme pokračovat. Raději už ke známým do Beskyd.
Moje osobní zkušenost: pokud se u nás stravuji pouze po restauracích náhodně - kde co je nejblíž, tak po třech dnech se stávám kvalitní konkurencí toho velkého psa, co sežral Kočičce a Pejskovi dort.
Smutné je, že v zahraničí podobné problémy nemám. Možná je to tím, že neznají Čapkovu nejznámější pohádku :D

… a pak přišel Hejlík.

Zatím nikdy nezklamal.

12 31.01.2022

Tohle mě zdrtilo. Naprosto. Definitivně.
Ještě ke všemu je to podloženo modely z živočišné říše, počínaje různými breberkami, přes ptáky, norky, ostatní savce a konče lidoopy.
Jsem evolučně slabý jedinec, odsouzený k zániku své genetické výbavy v následujících několika generacích.
Důvodem je nevěra.
Protože ji neprovozuji.
Moje nebohé sliznice v patřičných dutinách zatím neměly to potěšení zažít válku spermií (to je termínus technicus pro boj mezi spermiemi různých dárců o vajíčko). Naštěstí patřím k ženskému pohlaví. Být muž, tak jsem na tom ještě trosku hůř. :)

V tomto duchu se nese kniha známého evolučního biologa. Trošku učebnicový styl podání nadčasového,multigeneračního a veskrze atraktivního tématu.

Co rozhodně obdivuji, je totální pohlcení autora tématem, kterému zasvětil celý život.
Když si dá kafe, tak jistě nevidí jako my ostatní, hrnek a napěné lungo se lžičkou, ale kruhový otvor se zasunutým (… vážený čtenář si doplní sám…) a bělavou tekutinou.
A tak znásilnění nebo sexuální zneužívání dětí popisuje vpodstatě jako evoluční výhodu.
Vše pro nej konci splynutím malé ocáskaté buňky s trošku větší neocáskatou.
Pro většinu lidí to není konec, ale spis začátek…
Renomé si u mě vylepšil posledním příkladem starých vrásčitých manželů, kteří z evolučně sexuálního hlediska uspěli, aniž se podváděli navzájem.

Uvažuji od kolika let je tato kniha vhodné čtení? Kdybych ji četla dříve, zda by mě nějak ovlivnila a jak?
Jestli má sílu změnit mé životní postoje?

10 28.01.2022

Pro mě literární STAROŽITNOST.

… ve všech odstínech toho slova…

Wiki o starožitnostech uvádí:
Starožitnosti jsou sběratelsky významné předměty z různých oborů, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají, a jsou tedy poměrně vzácné, často jsou umělecky a historicky cenné. V památkovém zákoně se pro starožitnosti stanovuje minimální stáří 50 let…
Čas od času opatrně vytáhnu nějaký starý hrnek z rodinného porcelánu, naliju si do něj něco voňavě kouřícího a oddám se nostalgii.
Tak, jako při čtení těchto povídek.
Část jsem četla, část poslouchala v podání našich krásných národních hlasů (pana Brodského, Vinkláře, Somra…), takže to připomínalo skoro film pro pamětníky.

Takové rituály nepatří do mého každodenního života.
Povídky mají skoro sto let a jsou … omšelé. Krásně omšelé.
V našem dynamickém světě představují cennou starožitnost, po které občas sáhnete pro zpestření běžného života.
Už nemají sílu strhnout čtenáře, aby musel zuřivě otáčet stránku za stránkou, tak, jak to dovede každá nadprůměrná kniha ze současnosti.

Rozumím nářkům studentů, kteří je musí číst k maturitě, a místo toho mají náladu číst něco úplně jiného.
Oba bratři Čapkovi jsou bezpochyby neodmyslitelnou, velmi významnou součástí naší literatury.

Já považuji za TOP z jejich díla
Básně z koncentračního tábora
ale hlavně
Povídání o pejskovi a kočičce.

Nadčasová kreslená pohádka je pro mě tak akorát starožitná, ale zároveň dostatečně dynamická.

Holt, asi jsem dětina.

20 27.01.2022

(SPOILER) Typicky příklad BATB žánru (vysvětlivky jsou na konci).
Knížce chybí “warning” samolepka.
Ta, kterou má každý pořádný poštovní balík. Pozor neklopit, pozor křehké…
Tady se hodí: Pozor - spotřebujte do konce puberty. Poté nečitelné.
Na pěkně graficky vyvedeném obalu by se fosforový warning docela vyjímal.

Těžko říct, co si o knize myslet.
Hrdinka se usměje ve frontě na kafe na světoznámou skupinu a ejhle dva z muzikantů se do ní okamžitě zamilují. OK neuvěřitelná pohádka…
Příběh se odehrává v Brně (aspoň doufám), ale všichni mají exotická jména. Ha, to je nějaké jiné Brno.
Skupina přijíždí z Ameriky a ihned si všichni se všemi rozumí. Že by amici uměli tak výborně česky ??? Nebo našinci skvěle anglicky??? Ne ne to bude snaha o knižní globalizaci…
Světová je i spotřeba alkoholu!
Ukažte mi holku, která večer bez problému prokládá tvrdé s pivem, zapíjí už to, že se nastehovala do chatky atd. atd.
Kdyby nedržela v ruce permanentně minimálně pivo, tak asi nebude dokonalá …
Jako bonus - proloženo depresí.
Není divu, když toho tolik vypije.

Nedočetla jsem.
Nedalo se.

Možná s pomocí vhodného antidepresiva nebo spíš antipsychotika bych to dala.

BATB - Blbé až to bučí.

9 25.01.2022

Tak toto mi sedlo.
Málokdy se mi stane, ze se ztotožním s knižním hrdinou. Tady to vyšlo. Není to jen podobným vzezřením a blízkými narozeninami. Úplně jsem chápala tu samotářskou úzkost, kdy všichni kolem někoho mají, nebo plánují svatbu, či očekávají potomstvo. Do toho rodiče se svými dobře mířenými obavami: abys neskončila jako stará protivna ….., kterou budou jednou ohlodávat kočky.
Kdo zažil, ví o čem je řeč.
Pak ty důležité životní otázky, jestli je pro manželství lepší přátelství nebo láska, jak se pozná Ten pravý apod.
Už jsem se podezřívala, že jsem fakt divná a měla bych navštívit Chocholouška.
A vida, ono to nebude tak ojedinělé. To mne fakticky potěšilo.
Zmiňovaný příběh s objednávkou manžela není vůbec nereálný, a to ani v našich končinách.
Moje spolubydlící na koleji ve druháku spadla do jisté sekty. Odešla ze školy ( a to byla nejchytřejší z ročníku ), přerušila vztahy s námi i s příbuznými. Její noví (teď úplně nevím, jak je nazvat) přátelé?? sektáři?? mentoři?? jí předurčili ženicha, kterého si vzala na hromadné svatbě, kde ho viděla úplně poprvé v životě. Naštěstí to byl údajně Polák a ne nějaký lesní lovec z druhého konce zeměkoule.
A tam to bylo bez možnosti odmítnutí.

Mně se kniha líbila moc. Příběh je velmi čtivě napsán. Těm, komu se zdáme charakterově divné, se asi líbit nebude.
A Bridget Jones to opravdu nepřipomíná.

12 23.01.2022

“Fuj, to je smrad. Zas je nalitej” sykla zlovestně za odcházejícími zády. Vzala desinfekci ve snaze přebít jeden zápach jiným.
“Cítíš to?”
Nasála jsem zhluboka a do papírů napsala: “Ebrieta”
“Víš co je zvláštní? Pro mě je to jedna z vůní dětství.”

Dva z maminých bratrů byli alkoholici.
Doted nechápu, jak moje sestrenice a bratranci od malička uměli přesně odhadnout množství promile v jejich krvi. Kdy se dá ze strýce s úspěchem utahovat, kdy je nejvhodnější ho požádat o velký zmrzlinový pohár, který hospodský opravdu uměl dělat, a kdy už nezbývá, než utéct hodně daleko.
Jeden strýc se upil.
Druhy je myslivec a jezdí do Afriky střílet zvířata. Natáčí o tom videa, která nedobrovolně pouští návštěvám.
Nad kuchyňským stolem má pověšené svoje trofeje a mezi nimi se vyjímá kudu…

Nerozumím tomu a ani tomu nechci rozumět.
Zelené pahorky africké jsem nedočetla, kuli obsahu.
Co Hemingwayovi ale nelze upřít, je mistrná forma textu.

Knižní lahůdka typu 3 v 1.
1. Velmi čtivě napsané. Podpořeno úžasným humorem, který se mi zdá široce společensky přijatelný. SPOILER - jako top hodnotím brambořík na parapetu, který musí uschnout nebo spadnout někomu na hlavu, aby dával smysl. A pak Čapkův orgasmus - to jsem se smála, ale došlo mi, že je v tom kus pravdy.

2. Nenásilně poučné. Autor uvádí spoustu knih. Některé cituje, jiné posuzuje z různých směrů pohledu. Protože téma je literatura a knihy, řádně jsem si to vychutnala.

3. Nevím, jaké měl autor cíle, ale mě přesvědčil, že napsat knihu není dobrý nápad.
Před pár lety jsem si chtěla otevřít restauraci na základě jasné představy o jídelním lístku. Vše ostatní pro mě nebylo důležité. Naštěstí mi to doma rozmluvili.
Dál jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit napsat knihu.
Příběhů mám několik.
Aktuálně vede téma netradičního vztahu dvou lidí, kteří se nikdy v životě nepotkají, a přes to si jsou velmi blízcí. On pod maskou opovržlivého egoisty skrývá citlivou duši. Možná, by mohl byt následníkem nějaké obzvlášť geneticky hodnotné dynastie. Ona žije svůj úspěšný, nalinkovaný život. Přes nově objevenou nespokojenost, nenajde sílu spálit za sebou bezpečný vztah a vrhnout se do atraktivního neznáma.
Vydá se za Ním do jeho galaxie, aby měla hmatatelný odsouzení hodný důkaz, ale nenajde odvahu přiblížit se, ani vystoupit z ochranné bubliny neznáma.
Pak se ho snaží seznámit se svou příbuznou, protože oběma upřímně přeje štěstí. On to prokoukne a urazí se…

Tak to máme klenbu děje a vývoj postav.

Závěr zatím nemam.
Možná nechám spadnout brambořík na hlavu hlavní hrdinky.
Ono je to jedno.
Kniha se psát nebude, tak jak se nebude vařit svíčková s domácím knedlíkem a brusinkami v hruškovém lůžku v mé restauraci.

Přesvědčil jste mě, pane Hudský!

Knihu doporučuji všem příznivcům literatury, i těm, co nemají v plánu stát se Němcovou nebo Erbenem.

10 19.01.2022

V nových komentářích mě zaujal názor nadšené čtenářky na tuto knihu. Připadal mi logický a dobře odůvodněný.
Za dva dny jsem se náhodou začetla do dalšího komentáře. Jeho autorem byl muž. Knihu haněl. Důvody, které uváděl, mi ale rovněž připadaly srozumitelné a sympatické.
To vybičovalo mou zvědavost natolik, ze jsem si knihu musela přečíst. Autora jsem před tím neznala.

Rozhodně je to originální. Děj je uvěřitelný, bryskně podaný, jednání hrdinu logické.
King to sice není, ale když přihlédnu k věku autora a přidám špetku vlastenectví, tak jsem nadmíru spokojena.
Taky mě nebere číst u našince o nákupech v supermarketu ani o tom, jak posloucháme Mirai. I když to nedělám, neznamená to, ze se nejedna o náš novodobý rys. Někdy to zrcadlo společnosti neposkytne příjemný obraz.
Ještě dodám, ze jsem byla první čtenářkou tohoto svazku v naší knihovně. Knížka vyšla nedávno a přesto ji umístili do archivu. To si nezaslouží. Ve srovnání s ostatními “díly” některých našich současných pseudospisovatelů určitě obstojí.
——————-
V tomto textu byly použity citace z komentářů autorů:
Arkagas
Corvus

8 15.01.2022

Knizka mi byla hned podezřelá. Objevila se u nás a nikdo neví jak. Nevyžádané informace mi zavání sektářstvím. Přišla pravděpodobně poštou spolu se skautskym časopisem.
Považovala jsem ji za tendenční a podrobila přísné cenzuře. A výsledek? Obstála velmi dobře. Na muj vkus trosku moc dramatická, ale třeba to malým čtenářům přidá na čtivosti.


FLASHBACK aneb vzpomínky jedné maminky…

Nechci se zastávat komunistů, ale nemam pocit, ze se v té době nedalo dýchat. Dalo. Asi tím, jak mi od malička vymývali mozek, považuji své dětství za velmi šťastné. A jestli jsem byla diskriminována? No jasně. Byla.
Ve třetí třídě mi vlastní rodiče rezolutně zakázali zřídit si v pokojíčku nástěnku a já jsem nechápala proč. A tak jsem ji chtěla.
Ve školce jsme jednou měli za úkol nakreslit kde pracují naši rodiče. Já jsem pojišťovnu kreslit neuměla, tak jsem vzala štětec, namočila do řvavé červené a obtiskla na papír. Vznikl jakysi rudy čtvereček. Nová technika mne zaujala a tak jsem poctvereckovala skoro cely výkres. Bála jsem se, ze dostanu vynadáno, ale ucitelka v tom poznala ruda okna velké továrny. Mé dílo přihlásila do meziskolkove soutěže a v krajském kole vyhrálo 4.cenu. Jen mi bylo divné, proč z mého úspěchu nemají radost rodiče.
Co bych určitě dopřála dnešním žákům, bylo branné cvičení. Jednak se promeškalo vyučování, ale hlavně ta legrace, dorozumívat se přes chobot plynové masky! To byla bžunda.
Nejlepší část bylo projít uměle zadýmenou částí lesa s igelitovými pytlíky na rukách a nohách připevněných gumičkami. Na konci úseku učitelka sečetla chybějící sáčky a strhla body. Závěrem ředitel vyhlásil nejlépe obranyschopnou=opytlíkovanou třídu :o)
Nebo to období jak jeden za druhým umírali ruští prezidenti. Školní síň slávy se proměnila v pietní místo, kde vyvěsili portrét zemřelého a my jsme drželi, místo vyučování, čestnou stráž. Taky se tam shromáždila celá škola na pietní akci. Při ní se daly provádět různé taškařice, jen si toho nesměli všimnout učitelé.
Než stačila odkvést smuteční vazba, tak umřel další. Vyměnili fotku v rámečku a jelo se znovu. Tak se to otočilo minimálně třikrát.
Nebo prvomájový průvod. Kluci nesli obrovský transparent a jak procházeli kolem dopravní značky, každý z jedné strany, tak se ozval páravý zvuk a z jednoho transparentu vznikly dva prapory…
Na střední nás málem nezakousl kamaradčin taťka, když se dozvěděl, ze nám z Volá Londýn poslali gramofonovou desku, o kterou jsme si napsali.
V posledním ročníku gymnázia se řešilo kam dál? Hitem bylo stát se učitelkou. Mne vysvětlili, ze to nepůjde, protože táta vystoupil v roce 1968 z KSČ. Výchovná poradkyně si lámala hlavu co se mnou, když se dobre učím.
Nakonec navrhla zkusit technickou VŠ nebo ještě jedna menší medicína vloni vzala všechny, kteří se přihlásili. Dodnes nevím, proč jsme se jejích rad drželi, protože přihlášku jsem podávala těsně po revoluci. Možná rodiče nevěřili, ze je Sametová revoluce nezvratná.
Když jsem přijela domu, zdrcena prvním cvičením z anatomie a brečela jsem jak krokodýl, ze to nezvládnu, čekala jsem útěchu a porozumění ze strany rodičů.
Moje máma mi nekompromisně sdělila - tu medinu dostuduji nebo mě zliská, ze jsem to neviděla.
Tak jsem ji dostudovala.
Milí komunisté, mám díky vám ( a díky svým nekompromisním rodičům) báječné povolání a jsem za to opravdu vděčná!!
Kdyby vás nebylo, tak je ze mě učitelka..

Nedávno se mě jedenáctiletý syn zeptal, jestli v té době bylo něco, co teď není a chybí mi to.
To jsem se zapotila.
Ale nakonec jsem to vymyslela.
Kubánské pomeranče!
Jestli někdo víte, proč už teď v obchodech nejsou, dejte mi, prosím vědět.
Hned bych kilo koupila, abych si připomněla, že se opravdu nedaly jist, jak jsou HNUSNÉ.

11 08.01.2022

Pro mě velmi těžce čitelné, až téměř nečitelné .

Milý Ježíšku, tak ses netrefil.
Je mi to líto.
Mohu to sem klidně napsat, protože vím, že na Databázi nechodíš. Kdyby jsi sem občas kouknul, třeba by Tě odradilo nízké hodnocení knihy.
Nelíbí se mi hlavní hrdinka.
Neurotiků máme v práci tolik, že si o nich nepotřebuji číst ještě před spaním.
Já vím, že úzkostná neurotička může působit obzvlášť křehce, lehce zranitelně a tím extrémně žensky … a tak někteří muži rádi nabízejí svá ochranná křídla.
Ale to není muj případ. Bohudíky nebo bohužel??

Ve 14-ti jsem ji četla poprvé. Zdála se mi strašně rozvleklá, archaický jazyk mi nevyhovoval a komunisticko-zemědělské myšlenky iritovaly. V té době byly pro mne knihy hlavně zdrojem poučení. Tady jsem žádné neviděla. Doufala jsem, že v milostném románu by mohlo na více než devítistech stranách dojít aspoň k jedné vášnivé scéně, kterou by autor popsal s pečlivostí jemu vlastní. Bohužel, nedočkala jsem se.
Tenkrát jsem to četla dobrovolně. Za což zpětně blahořečím všechny češtinářky mého života. Zařadit toto dílo mezi povinnou četbu by zcela jistě “čtenářsky zabilo” celou třídu.

Teď po letech, jsem hledala něco utrápeného a bezvýchodného, tak jsem ji otevřela podruhé.
Hned na začátku mě zaujalo mistrné vedení příběhu. Začne se odvíjet nit osudu Stivy Oblonskeho a k ni se pomalu přimotávají a zase vzdalují životní poutě dalších hrdinů. Tak pomalu vzniká věrohodná kompozice ruské společnosti. Pro mě v časech její největší noblesy. Zastaralý jazyk dodává plastičnosti celé doby.
V mém vydání taky zastírá četné hrubky a chyby korektury.

Autor je v roli nezávislého pozorovatele, který svým hrdinům nestraní, nelituje je, nekritizuje. Autenticky líčí jejich myšlenky, pohnutky, reakce na různé životní situace. A čtenář s překvapením zjišťuje, že sice čte o ruské aristokracii, ale vzorce lidského chování jsou neustále aktuální a stejné.
V tom vidím nadčasovou hodnotu tohoto románu.
A již plně chápu jeho proslulost.
Lev Nikolajevič mne dostal svým vzděláním, hlubokými znalostmi v nejrůznějších oborech, jazykovou vybaveností a psychologickým pozorovacím talentem.
Tenkrát velmi aktuální komunisticko- zemědělské názory, ukázala historie jako liché…
Když budu úplně upřímná, tak minimálně polovina všech filozofických myšlenek se mi odrazila od čela, protože nemám na to, pochopit jejich hloubku.
Zkusím si knihu po pár letech přečíst potřetí, jestli dojde je zlepšení. ? :)
Co jsem ovšem bezpečně poznala, je neadekvátní chování hlavní hrdinky ke konci knihy. Změny nálady, zvýšená podrážděnost, nespavost, úzkost, občasná zmatenost, vidiny až sebevražedné sklony. To jsou známky narkomanie.
Vážně.
Annu Kareninu nezabila její žárlivost, ani to, že vystoupila ze svého zaběhnutého, morálkou sešněrovaného života a vydala se za mladším důstojníkem. Dokonce ani to, že nevěděla, jak rozdělit lásku mezi syna a milence. Ne.
Annu Kareninu zabil morfin.

Kdyby to věděl Vronský, mohl by jí pomoci a i kdyby ne, určitě by to zmenšilo jeho smutek.
Tolstoj to nevěděl určitě.
A to je dobře.
Spíš věřil, že za její smrt může nějaká vyšší neprozkoumaná dimenze lásky.

16 02.01.2022

Vánočnímu televiznímu programu, který se mi dostal před svátky do ruky, předcházela dvoustrana našich předních celebrit a jejich vánočních zvyků. Všichni se neodolatelně usmívali, tak jsem se začetla... a neměla jsem to dělat, protože mi záhy zmrzl můj vlastní úsměv na rtech.
Nejvíce mne znechutil nový zvyk - snídaně na Štedrý den, kde dotyčná (předpokládám seriálová) herečka, píše, jak podává svým přátelům samé obyčejné pokrmy - pražskou šunku, kaviár a šampaňské... a chlubí se, že tato nová tradice se těší čím dál větší oblibě, vzhledem k narůstajícímu počtu účastníků.
Pokud jsou podobné směry v naší společnosti trendy, tak já jsem těžké retro a jsem za to ráda.
Šunku opravdu na Štedrý den nejím, jediné maso je kapr u večeře. Zato házím botou, pouštím lodičky z ořechových skořápek, krájím jablko a lijem olovo. Jen bezem ( třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý jest..) jsem letos netřásla, protože než bych se sněhem dobrodila k nejbližšímu, který je až u splavu, a zatřásla, byla bych jak sněhulák.

Za svůj nejlepší vánoční zvyk považuji dělání Štědrého dne zvířátkům. Všechny je obejdeme, letos jsem dokonce i králíkům zpívala koledy, popřejeme jim pěkné Vánoce, dáme jim něco dobrého a přidáme smrkovou větvičku z našeho stromečku. Kočka sice na smrk kouká dost divně, koza ji ihned sežere a co na to sýkorky v krmítku nevím, ale já mám z toho radost. Od mala mne učili, že na Štědrý den se nesmí zabít žádný živý tvor, tak dokonce i pastičky na myši na tento svátek sklapujeme.
Ale jinak jsme docela normální.
Nejkrásnější svátek v roce končí i u nás hromadou pomačkaného balícího papíru.
Pravda před tím musíme obejít hřbitov, kostelík na návsi a zazpívat koledy.

Pro mne je opravdovou vánoční celebritou autorka této nenápadné knížečky, kterou nejen napsala, ale i doplnila moc pěknými ilustracemi. Po rozmrzelém dojmu z novin mi za dvě hodinky, než jsem ji přečetla, spravila náladu a vnukla několik nápadů na příští rok.
Kéž by kouzelných českých svátečních zvyků v naší společnosti neubývalo, když už jich nepřibývá.

13 29.12.2021

Vtipná, lehce sarkastická koláž, jejíž stavebním kamenem je mail. Tak vzniká originální a docela čtivý příběh.
Autorův humor bych označila za neagresivní, společensky přijatelný.
Nejvíc jsem se nasmála, jak Coco odpojovala tchýni od umělé plicní ventilace! To se opravdu povedlo.
Hlavně ze to dobře dopadlo! I s Coco i s odpojenou tchýní :D

8 15.12.2021

Zaujala mne obálka a podle názvu jsem předpokládala, že půjde o dívčí romanci protkanou štěstím.
Autorka hned z kraje nastíní, jak kniha skončí a poté postupně odkrývá jednotlivé charaktery a tím pomalu, ale jistě vtahuje čtenáře do příběhu.
Navzdory předeslanému konci, kniha nevyznívá pesimisticky.
Všechny postavy jsou neuvěřitelně plasticky vylíčeny a téměř každá z nich vzbudí určité čtenářské sympatie.
Protože nechci “ spoilerovat”, napíšu jen, že je až neuvěřitelné, kolik se toho vleze do jednoho lidského života, ať už v dobrém nebo ve zlém.
Mně se moc líbilo, jak se Maisie i ostatní s úctou starali o dementní babičku. Kdoví, jestli tento rys je lidem vrozený nebo se získává až během života? Tato obdivuhodná schopnost posouvá jejího majitele na vyšší vývojový stupeň člověka.
Vždyť přeci žádný zástupce zvířecí říše se o staré a nemocné jedince nestará.
Ale příběh není o poruchách paměti. Je spis o tom, ze každý člověk by měl mít právo na lásku. Na opětovanou lásku.
Protože tady na DK si užívám svou anonymitu přidám na závěr dva vzkazy pro lidi z mého okolí.
Míši, je mi Tě moc líto. Zasloužíš si láskyplný vztah a i když já Ti ho nemůžu dát, nevzdávej to a hledej, určitě najdeš …
Peťo, třeba jednou přestane platit, ze si nemůžeš dovolit komplikace ve svém životě a přestaneš se schovávat za různá klišé a svou manželku. Ti rozumní to pochopí a na těch ostatních nezáleží

9 10.12.2021

Když jsem po dočteni přemýšlela, co napsat, prošlo mi hlavou…. sněhová trubička…
Bezpochyby vliv všudypřítomného adventu:D

Jak ji posvátně zvedám z talířku, kde zůstává poprašek moučkového cukru, předníma zubama opatrně ulamuji první závit a ta křehkost se mi začíná rozpadat v drobných lístcích na jazyku. Pak přijde sníh, nejlépe tak, jak mě ho učila dělat moje kmotřenka - cukrářka, povznesený z přízemní sladké chuti pár kapkami citronové šťávy …

Jednou jsem si ji dala v Lošticích v tvarůžkové cukrárně. Trosku mne udivilo, že není pocukrovaná, korpus byl víc slaný a místo sněhu - tvarůžková náplň. :C
Nevím, jak člověk vypadá když se mu bouří chuťové pohárky, rozpadá nacvičený Pavlovův reflex a centrum chuti v mozku vyhlašuje revoluci, předpokládám, ze nic moc.
Dostala jsem něco úplně jiného, než jsem čekala.
Od tohoto veskrze francouzského svazku jsem chtěla dívčí román. Toho se mi dostalo a až na malé nesrovnalosti (kdo věší záclony u otevřeného okna?? Už jste někdy viděli plakat doktora (a ještě kardiochirurga) v nemocnici společně s pozůstalým??…) tak do poloviny příběhu.
Pak přišel flashback a jedna nelogická náhoda střídala druhou a muj celkový dojem je dost rozpačitý.
Mezi řádky jsem navíc cítila francouzskou afektovanost nebo možná nadměrnou sociální přecitlivělost ( hlavní hrdinku nikdo nepustil sednout v autobuse a to chudinka celou noc uklízela !!!!!
nebo
největší kamarádky z naprosto odlišných třídních skupin se opakovaně objímaly a jinak zdůrazňovaly jak skvěle souzní…)

Knížka mne přiměla upéct na Vánoce kremrole minimálně ze tří dávek! Autor by byl jistě překvapen.
Francouzi, kteří dali světu makronky, naše sněhové trubičky oceňují. Ač žádného z nich o svátcích nečekáme, chci podporovat tradiční české kulinářství.

Když si budu vánoční sněhovou trubičku užívat, budu spokojena, že nás jako národ spíše charakterizují kremrole místo afektovanosti.

8 05.12.2021

Jako zdroj zajímavých informací ze staročeské kuchyně je to fajn.
Ale vařit podle toho nebudu.
Jednak by to asi nikdo moc nejedl a pak ty suroviny….
Holt máme ve výběhu jen 8 slepic (zachráněných před likvidací z místní drůbežárny, kde po roce dosloužily) namísto želv, které v té době údajně
naši předkové běžně doma chovali a bez skrupulí konzumovali. :-/

8 30.11.2021

Autorem nejproslulejšího komentáře k Dámě s kaméliemi je bezpochyby Vivian.
????
No, Vivian Wardová.
?????
Přeci ta od Edwarda Lewise.
???????
Tuto dvojici zná určitě každý…


Pamatujete si tu scénu, kdy se Vivian Wardová ( Julia Roberts) bojí, že nebude rozumět, když ji chce Edward Lewis ( Richard Gere) vzít na La Traviatu do divadla v San Francisku? A on ji ujišťuje, že bude stržena příběhem a děj určitě pochopí.
Při závěrečném obrovském potlesku stojí dojatá Pretty Woman v loži a po tvářích se jí koulí slzy dojetí… a její partner se při pohledu na ni potutelně usmívá.
Měl pravdu.
Tento hluboký příběh nestačí pouze přečíst nebo vidět, je potřeba nechat se strhnout dějem a prožít jej spolu s hlavní hrdinkou.

24 29.11.2021