Dámaskloboukem komentáře u knih

Krásná a hluboká.
Mandolína kapitána Corelliho je kniha o lidskosti, v tom pozitivním i negativním co toto slovo obsáhne.
Děj se odehrává v Řecku kolem druhé světové války a po ní. Ve válce platí jediný zákon - pravidlo silnějšího, které spolu s válečnými následky představuje největší zatěžkávací zkoušku toho dobrého v člověku.
Autor nás přesvědčí, ze ať se jedna o mladou dívku, která sedíc v kadibudce, premita o svém věnu nebo o předního státníka, jenž svým rozhodnutím ovlivní světové dějiny, oba jsou to “jen” lidé. Každý z nás je nejprve člověk a potom všechno ostatní.
Osudy lidí jsou popisovány s odlehčeným humorným nadhledem, což zvyšuje čtivost, alespoň pro mě - zarytého odpůrce válečné literatury. I když jsou osudy hrdinu neradostné, příběh končí optimisticky.
Kniha obsahuje spoustu informací z historie, literatury, filozofie, lékařství, politiky. Zajímavá je i po stránce jazykové.
Jediné co jaksi autorovi nevěřím, je ten kozel.
Buď to si ho vymyslel nebo mají v Řecku zvláštní druh přežvýkavců.
Naše kozy by papir nesežraly, ani kdyby na něm byly zapsány bůhvíjaké zásadní myšlenky :)

32 12.09.2022

Připomíná mi to povodeň. Rychle mě to obestoupilo, zaplavilo a smetlo. Už od první stránky. Tolik informací, názvů a faktů se těžko a pomalu čte. Náhled do myšlení člověka s poruchou autistickeho spektra je velmi zajímavý.
Je to jedinečný počin, nejen z literární stránky. Plně chápu všechna ocenění, která kniha dostala.

11 08.09.2022

(SPOILER) Ze začátku to vypadalo na červenou knihovnu, pak spíš na příběh o významu přátelství a po dočteni si myslím, že to bylo o nezvratitelnosti osudu.
S hlavni hrdinkou, která mi byla svým způsobem blízká, mám společné židovské kořeny, narozeniny jen o dva dny dřív než Dannie a stejně jako ona chci mít svůj život pod absolutní kontrolou a nenechat se vláčet emocemi. Jen teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Příběh je čtivě vystaven. Je reálný a přitom plný zvratů.
I já jsem několikrát prožila situaci, při které jsem si uvědomila, že ji přesně znám ze snu. Nejsou to žádné hodinové litánie, spis drobnosti, ale už se mi přesně to samé jednou stalo v jiné realitě - ve snu.
Nevím, jestli to tak má více lidí..?

U této knihy je potřeba se ponořit do příběhu a trosku opomíjet formu, která je slabší. Soustředit se na to, co chce autorka sdělit a ne, jak to sděluje.
Tím myslím podrobné popisy názvů restaurací a jídel, co si tam hrdinové dali, stejně jako pečlivý rozbor různých značek oblečení a obchodů. Tyto detaily zvyšují pro Američany, kteří si na rozdíl od nás pod tím představí něco konkrétního, autentičnost a snáze hrdinku zařadí do určité společenské třídy.
To u nás zatím není, podobné informace nepotřebuji a působí až rušivě.
Stejně tak je pro nás cizí to obrovské pracovní nasazení - kdo z nás dobrovolně stráví v práci nonstop cely víkend a bežně chodí domu po deváté večer?
Další věc, kde bychom se mohli přiučit, je jakysi národní vztah ke zdraví a nemoci.
TAM když někdo onemocní, celá rodina se semkne a snaží se ho podržet a podporovat, doprovázet na vyšetření, byt s ním.
TADY když někdo onemocní, začnou všichni okolo intenzivně hledat viníka. Většinou ( u nás téměř vždycky) se najde. Někdo ve zdravotním systému. Doktor udělal chybu nebo sanitka nepřijala dost rychle event. nemocnice se nepostarala…
Tím, jak hledáme viníka, nemáme čas být s nemocným, který nás potřebuje. Škoda…
V tom se máme hodně co učit.

Autorka asi neplánovala, ze bude kniha přeložena do češtiny.
Většinou si z knih vypisuji nějaké hluboké myšlenky, tady jsem se zarazila na str. 126
SPOILER:
“Pak nám zase něco vysvětluje. O lymfatickych uzlinách, rakovinných buňkách a břišních řetězech. Dělám si pečlivé poznámky, ale je to težké - prostě to nejde - ani já nedokážu všechno sledovat. Jako by doktor Shaw mluvil jiným jazykem - nějakým tvrdým. Ruským, možná českým.”

To si o nás myslí mladí Američané???

V čem se ale shodneme: je lepší nevědět, co nás čeká za pět let
za deset
za rok

Z budoucnosti mám trošku respekt. Skutečnost se muže odchýlit od našich představ. V dobrém, ale i ve zlém

17 03.09.2022

Půjdu proti několika stovkám nadšených čtenářů.
Mě Manon Lescaut nijak zvlášť neohromila.

Uznávám zvukomalebnou hodnotu Nezvalových veršů v našem krásném rodném jazyce.

To určitě.
Ale kvalitu formy naprosto zabil obsah.

Ať to vezmu z které chci stránky, připustím možnost alegorie, satiry, morálního upadku či ponaučení, celkový dojem mi to nevylepší.

Manon je poslána do kláštera, aby žila ctnostný život. Než tam dojede potká podobného zoufalce před vstupem do řádu a okamžitě, sotva se spatří, vzplane mezi nimi láska na celý život.
To je na úrovni prvobytně pospolné společnosti, kde se láska vždy smrskla pouze na rozmnožovací pud za účelem zachování rodu.
Čerstvě zamilované Manon ovšem nic nebrání v tom, koketovat ještě týž den s jakýmsi opelichaným bonvivánem. Ten nakonec působí ze všech zúčastněných nejvěrohodněji, díky svým zvráceným sklonům. Jsou popsané ve scéně kdy tento movitý postarší muž navléká dívce náušnice a při tom uslintává nad daným Manoninym otvorem.

Bonvivana chtějí spravedlivě ztrestat (upřímně nevím zač), když s ním hlavní hrdinka flirtuje stejně jako téměř se všemi ostatními muži. Její vyvolený jí vše a vždy odpouští, zanechaje za sebou i církevní řád, do kterého po prvním životním zklamání stihl vstoupit. Jako stín se za ním plouží jeho nejlepší přítel, protože ho miluje, pravda citem čestnějším než Manon, ale to mu není moc platné.
Návdavkem je jedna hloupá služka.
Z důvodu větší pompéznosti hlavní hrdinka v závěru umírá. Důvod neuveden. Asi se zalkla vlastním osudem.

Příběh na mě působí jako sonda do několika zvláštně pokřivených životních osudů s rysy pedofilie (Manon je 16 let) a voyerství, to vše zahalené do roušky cudného citu jménem hluboká láska.

Tak mě napadá, jaká byl vlastně Vítězslav Nezval osobnost?

Pokud mate tento titul v kánonu k maturitě - tak nevěšte hlavu - je to krátké a o tématu nešťastné lásky vyjádřené v úžasných verších se dá mluvit i “ z patra”.

16 30.08.2022

Nevím, jestli to sem mohu vůbec napsat.
Celý život žiju v hlubokém literárním omylu, že celosvětově nejznámějším knižním hrdinou je Robinson Crusoe a on to ve skutečnosti je Sherlock Holmes.
Procitla jsem letos o prázdninách v Londýně na Baker Street 221b.
Tam se nachází úžasné muzeum Sherlocka Holmese.
A je před ním fronta.
Respektive dvě fronty.
V jedné stojí ti prozíravější návštěvníci, kteří si on-line objednali vstupenku na určitou hodinu. Ti mají přednost. Ve druhé stojíme my, kteří program plánujeme jaksi flexibilně z minuty na minutu.
Postála jsem si víc než hodinu. Pralo na mě slunce, takže když nás usměvavá průvodkyně v dobovém kostýmu vpustila dovnitř, byla jsem na pokraji omdlení.
V domě známého detektiva je všechno dotaženo k anglické dokonalosti - postel, křeslo kde sedával, krb, housle, noviny na pracovním stole, spooousta dobových propriet, dále místnost dr. Watsona. Další patro je věnováno hrdinům jeho příběhů a v posledním je dobová koupelna a záchod.
Vše propojují stylově vrzající schody.
Před vstupem do známého domu se můžete vyfotit nebo zdarma nechat vyfotit s černým kloboukem dr. Watsona a typickým kostkovaným kloboukem Sherlocka.
Pokrývky hlavy jdou od jednoho turisty k dalšímu, takže pokud jste odvážnější než já a nasadíte si je na foto na hlavu, máte velkou šanci přivézt si domů nějaký světový klon vší, taky úplně zdarma.
Poplatek je pravděpodobně zahrnut ve vstupném, které není úplně nejnižší, ale i bez “všího” suvenýru, návštěva tohoto místa rozhodně stojí za to!
Když k tomu připočítám velkou sochu SH označenou štítkem: Greatest Detective - při vstupu do metra na Baker Street, českou odnož Společnosti Sherlocka Holmese, která vydala tuto knihu, je jasné, že na to D. Defoe se svým Robinsonem prostě nemá.

Já teď musím dohonit svůj čtenářský rest a něco si od sira Arthura Conan Doyla, v hlavní roli s bystrým mužem v buřince a s dýmkou, honem přečíst.
Z této knihy jsem si proto cíleně vybrala jen první a poslední povídku, vzhledem k autorovi. Ještě by to chtělo minimálně Baskervila.

7 28.08.2022

Pihovaté zrzky by měly držet pospolu.

Tak jsem odložila zášť, kterou k Sáře cítím a rozhodla se, dát jí šanci jako spisovatelce. Na Databazi jsem našla několik příznivých komentářů k jejím knihám od uživatelů, kteří to mají, podle všeho, v hlavě porovnané docela rozumně.
Z mé strany téma nebylo nejlepší volbou, protože pikantérie ze života samozvanych pseudocelebrit mě nezajímají.
Hned na první stránce je podrobný popis - jak těsně za stoupaní po schodech obemyka chodidlo schod…

Ještě jsem neviděla chodidlo zalomené do pravého úhlu při chůzi po schodech, aby tento přesně obemklo, podobně…” jak se k sobě tisknou milenci” …(teď to možná byl SPOILER, protože jsem vyzradila naprosto originální myšlenku ;)

Pak své úvahy autorka stáčí k psinci na podrážce, aby se asi po deseti stranách k výkalům - tentokrat lidským - znovu vrátila.
Tak jsem to odložila.
Bohužel.
Názor na Saru Saudkovou se mi změnit nepodařilo. Žádnou pozoruhodnou stránku ( včetně spisovatelského nadání) jsem u ní neobjevila.

18 23.08.2022

Tak jsem se po druhem dílu dostala i k prvnímu. U teto série to ničemu nevadí, příběhy na sebe nenavazují. Za mě velmi povedené. Asi se mi líbil trosku víc druhy díl. Takže pokud to čtete ve správném pořadí, máte se teď na co těšit.

18 22.08.2022

“Kuchařka”
Kdyz jsem toto klíčové slovo zadala do vyhledávače naší knihovny, našlo mi to 14 internetových stran titulů!
Tak jsem do kuchařkologie se zájmem ponořila.
Knihy psané lidmi, tak říkajíc od válu, což jsou profesionální kuchaři nebo specialisté na výživu, kteří doporučují úpravu jídelníčku dle zdravotních omezení, jsou na místě.
Jsem schopná pochopit i kuchařky z různých končin světa.
Téměř čtvrtina knih je věnována dětem: vaříme s dětmi, hravě v kuchyni s dětmi, s úsměvem s dětmi, hrníčkově s dětmi, kuchařka na dětskou party… nekteří zřejmě posíleni poznáním, ze jim vlastní dítě vyrostlo, aniž by zemřelo hladem nebo nějakou strašnou nemocí se tímto pasují mezi odborníky na dětskou výživu.
Podobně je na tom spousta našich hereček. Když už je dobrá na jevišti, tak proč nenapsat kuchařku?
Jednu takovou mám ve své knihovně. Ona nejmenovaná celebrita ji psala na sklonku života, kdy už to na jevišti nešlo jednak fyzicky, ale i psychicky a opravdu je to na té snůšce nesmyslů znát.
Nakonec kousky pro pravé fajnšmekry. Jakysi titul nabízí bůvolí křidélka a jiné speciality již v názvu. Chcete-li se jít napást na rozkvetlou louku nebo radši něco zakousnout za syrova přímo v lese? Pro oba případy existuje samostatná kuchařka. Z titulu s názvem detox na xxx (číslo si přesně nepamatuji) dní se vítězoslavně usmívá anorekticka.
Opravdu nepřeberné množství velmi zajímavých možností.
Já jsem si půjčila Kuchařku pro báječné tchyně, protože mi nebylo jasné, pro koho je kniha vlastně určena.
???Zda je to pro mladou snachu, aby věděla co uvařit a zavděčit se. To se mi nezdálo, to by se moc neprodavalo… viz vtipy o tchynich.
???Nebo je to kniha antireceptu - uvaříte tchýni jednou a má z toho takové potíže, ze víckrát si u mladých nevezme ani sklenici vody a mate navždy od otravné příbuzné klid.
???Ještě jsem zvažovala i možnost, ze knihu koupí nevěsta po svatbě a pošle ji přes manžela jeho mamince s důrazný požadavkem, ze podle toho jim teď bude vařit.

Ukázalo se, že ani jedno není ono.

Kucharka je 12 let stará a je to znát. Já jsem rozmlsana natolik, ze u každého receptu chci mít fotku finálního produktu. Tady je fotka spíše výjimkou. Recept na bábovku na titulní straně kniha neobsahuje. Zato je tam spousta jmen od koho nebo komu je daný recept určen, což jistě ocení rodina, nikoli neznámý čtenář.
Knihu si autorka napsala sama sobě a podobným nově vzniklým tchynim. Proto tam doplnila spoustu názorů - otázek a odpovědí na téma vztahy - mladí versus tchani.
Což třeba pro mě nemá žádnou hodnotu.
Co ale musím ocenit, je recept na žloutkové řezy s vlastnoručně dělaným těstem. Ve všech receptech na netu se používá kupované listové.
Rozhodně vyzkouším. Jen místo Ivy dám ghíčko a vylepším žloutkový krém.
Jestli já budu někdy bojovat o titul “Báječná tchýně” tak slibuji, ze nebudu používat zbraně jako Koprovku z masoxu s volským okem ani Heru nebo Ivu. Pěkně poctivé máslo!

10 18.08.2022

Jedná se o druhy díl ke knize Když je zivot on-line. Tento má mnohem zajímavější obálku a dá se číst i bez znalosti prvního dílu.
Autor zachovává nevšední styl vyprávění.
U prvního dílu jsem si občas myslela, ze je psaný za sponzorskeho přispění společnosti Sazka a.s. ( není :)
Tady by pro změnu zaplesal nejeden evoluční sexuolog.
Hlavní hrdina Denis se z multimilionáře stává navíc ještě multi…
Ale on za to v podstatě nemůže, jak si s ním ten život pohrává :D

7 18.08.2022

Začala jsem omylem druhým dílem, ale nevadilo to.
I tak mě mrzelo, jak stránky rychle ubíhaly.

18 14.08.2022

Je to blog, tváří se to jako blog a nemá potřebu hrát si to na knihu.
Což oceňuji.
Dále se mi líbí název, předmluva, fotky na začátku, varování čtenářům. První povídka/příspěvek je nejhumornější a předposlední krásně dojemný.
Autorka užívá inteligentní, společensky široce přijatelný typ humoru.

Titul jsem zhltla za jedno odpoledne, kdy mě na prodlouženém víkendu s rodinou skolil zákeřný břichabol. Všichni mi nosili černý čaj s medem a citronem, mamka mi na čelo přikládala rty ve snaze zjistit, jestli mám teplotu. Jako když jsem byla malá.
Když odešli za lázeňským životem, tak jsem četla. Občas jsem vykvikla smíchem a to mému rozbolavělému břichu nedělalo moc dobře.
Na svazek jsem narazila v ideální dobu, nic složitějšího bych v tomto stavu nedala.

Taky si občas připadám trapná, blbá a nesportovní, ale už se to nesnažím změnit. Spíš věnuji svou energii úspěšnému zakamuflování nelichotivých faktů.

11 13.08.2022

Nebažím po elixíru Nesmrtelnosti - to zoufalství, kdyby všichni kolem mě umřeli, jen já pořad žila.
Elixír Mládí bych aplikovala velmi opatrně max. jednu kapku za účelem celkového liftingu, v obavě, ze by mě to nejen omladilo, ale i hodilo zpátky o par let a já se zase musela učit a dělat zkoušky.
Zato elixíru Spokojeného manželství bych si dala velkou štamprli a pro jistotu ještě nášup.
Jak praví tato kniha, žijete-li ve spokojeném vztahu, máte nízkou úroveň vnitřního stresu, nízký tlak a tep, výborné biochemické parametry, což vám zaručí šťastný, delší a chorobprostý život.
Rozumy o vztazích čerpám ze seberozvojové literatury.
Partnerský vztah je něco, jako pokojová rostlina. Pokud chci, aby vzkvétala, musím se o ni patřičně a trvale starat.
Zkoušela jsem to okřídleným
“láska prochází žaludkem”. Nastudovala jsem několik kuchařek a začala vařit a hlavně péct.
Výsledky se dostavily brzy. Už za měsíc mě milovalo asi o 5 kg živé váhy víc. Ovšem došlo mi, ze když budu pokračovat, tak budu záhy zase sama, protože ho skolí nějaká kardiovaskularní nemoc a mě obviní z pokusu o úkladnou vraždu.
Tak jsem radši zvolila tituly:
Láska, vztahy a přátelství
Jak na muže
Recept na dokonalou manželku
Příručka skutečné ženy: jak se poprat se životem
Nebýt mého muže byla bych šťastně vdaná
apod.
Sice jsem se pobavila, ale nikam mě to neposunulo.
Pak jsem objevila Ameriku.
Jak mi mohlo nedocvakvout, že tou nejlepší ingrediencí každého vztahu je skvělý sex?!
Knihy typu: Můj tajný deník, Vědomá prostitutka nebo Tantrický orgasmus pro ženy mě v tom utvrdily.
Sexuálnimu povznesení jsem se věnovala dost důkladně. Nakoupila jsem několik souprav krajkoveho prádla, protože s bílými kalhotkami bavlna-elastan původem z tržnice, to nemůže spravit ani Dřep bohyně Issis.
Upgradovat potřebovaly i plavky. Když jsem je vybírala, ne příliš ochotná prodavačka vytáhla jedny s leopardím ( možná je to zebra) vzorem, s leskem a prohlásila, že jsou hodně odvážné a neví, jestli se v nich budu cítit.
Odvážné plavky - to je přesně ono. Připadala jsem si konečně jako žena - vamp.
Doma jsem v nich napochodovala a snažila se zaujmout partnera ležícího na gauči a zírajícího do iPadu. Žádná reakce.
Tak jsem tu něčím bouchla, onde něco přemístila, smetla z gauče neexistující nepořádek. Opět nic.
Spása přišla ve formě nečekaného příbuzného.
“ Máš nové plavky, ze?”
Nic lepšího jsem si nemohla přát.
Téměř teatrálně jsem spustila jak je milý, všímavý a že všechno nové hned odhalí
Můj výstup ho asi překvapil, tak ještě dodal:
“ Hm, jsou pěkné”
“ Po babičce, co?”
-/-/-/-/-/-
Takže vím, že o partnerských vztazích stále nic nevím.

Titul jsem si objednala domu, hned po dočtení z knihovny půjčené eknihy.
Není úplně čtivá, odkládala jsem ji. Občas se myšlenky opakují, nepotřebovala bych jména autorů všech substudií. Dost mě bavily psychologické testy. Knihu s pozitivním přístupem k partnerským vztahům postavím
na čestné místo do své knihovny a budu z ní čerpat. Doufám, že nebudu sama. ( kdo z ní bude čerpat)

24 12.08.2022

Trošku mi to připomíná … Zdeňka Trošku.
A jeho filmy.
Celou dobu jsem si při čtení představovala, jak se autorka u psaní musela bavit při vymyšlení vtipných replik.
Je to hodně humoristická jakoby detektivka.
Pro mě první setkání s autorkou i Josefínou. Zpočátku se mi pletly postavy a líčení děje bylo celkově mimo mou představivost. Ale vše převáží velká nálož přívětivého humoru.

10 08.08.2022

Ačkoli jsem vděčná čtenářka červené knihovny, tohle nebylo nic moc.
Příběh nepravděpodobný, extrémně kudrlinkovaný, styl vyprávění černo-bílý. Buď to byl život úžasný nebo příšerný. Nic mezi tím.
Přirovnala bych knihu k zahradnímu trpaslíkovi, tak kýčovité.
Čekala jsem, ze autorka bude požehnaného věku, to by mi sedělo ke stylu vyprávění.
Kupodivu není.
K opakovanému zalévání očí hlavní hrdinky slzami, jak se dojímala nad příběhem z minulosti…
si dovolím poznamenat, že když jsme to zkoušely coby malé holky (zřejmě ve snaze naučit se skrz slzičky působit hodně extrémně žensky), tak nás táta mé nejlepší kamarádky vždy usadil se slovy: “ jen si pobreč, aspoň toho méně vyčůráš…”
A bylo po slzách. :D

Kniha je vhodná jako absolutně nekomplikované čtení, pokud vůbec o ničem nechcete přemýšlet.

Mně krásně vyšlo načasování s cestou do Londýna, kdy jsem četla, jak Ellis z letiště jede expresem do centra a za hodinu jsem si to v Heathrow expresu uháněla na Paddington taky.

10 04.08.2022

Tohle je růžová detektivka.:D
Celou dobu jsem premyslela, co to má společného s Agátou Christie, jak slibuje podtitul a ne a ne na to přijít.
Královna detektivek je ve svých knihách skoupější na slovo, nezaobírá se příliš pocity hrdinu ani popisem prostředí a příběh je napínavější.
Až úplný závěr je asi stejný jako u A. Christie, kdy se vytáhne na povrch všechno možné z celé historie a pachatel se usvědčí docela kuriózním způsobem. Zde za pomocí kocoura Pluta.
Knížka se mi líbila.
Pokud by existovala nějaká škála detektivek, tak tuto bych umístila na stupeň 1. - plynulý přechod do společenského románu s detektivní zápletkou.
Stupeň 2. bych rezervovala pro knihy Agáty.
Tady nám trosku stoupá napětí a neřeší se nic jiného než krimi zápletka
Stupeň 3. - to jsou knihy Ch. Cartera, J. Deavera, A. Olsona, kdy si u příběhu čtenář ( já teda určitě) okusuje nehty, na čele mi perlí pot a silně buší srdce, jak se bojím o knižního hrdinu.

Tuto knihu jsem četla bez problémů i večer a neměla jsem divoké sny.
Hlavního hrdinu si představuji podobně jako autory na fotce na zadním přebalu knihy.
Příběh se netočí kolem stylového domečku na obrázku, jak by se dalo čekat, spíš kolem moderních staveb, které vykukují v pozadí na pobřeží.
Z textu je cítit velmi pěkný vztah autorů k oblasti Švédska, kam svůj příběh zasadili.
Takže za mě soft detektivka - proč ne?

22 29.07.2022

Výběr titulu byl šlápnutí vedle mimo plánovanou trasu.
Už mám prectenych všech asi 8 knih, které se mi vlezly do prázdninového kufru a pořad ještě jsem v zahraničí, tak mi nezbylo, než si vypůjčit eknihu.
Mezi často hledanymi v naší knihovně byla Colleen Hoover, tak proč ne? Jediny její titul nabízeny touto formou byla Verity - psychothriller.
Když jsem to asi po půl hodině konečně stáhla, protože internet tu jde podle toho, jak zrovna fouká vítr, následovalo zděšení. Verity je ve slovenštině! Bohužel to nejde vrátit ani vyměnit jako tištěné knihy.
Tak se ve mně zvedla jakási úcta k hodnotě peněz. Za každou staženou eknihu platí knihovna vydavateli (doufám, ze to je vydavatel a ne nakladatel, ze to nepletu) docela velký obnos, tak jsem začala číst.
Ke konci už mi slovenština nedělala problém, jen doteď si nejsem jista, zda pleca jsou ramena nebo bedra:)
V průběhu mi taky došlo, ze Verity vyšla v češtině pod názvem Pravda nebo lež. Ale ne ve formě eknihy. Slovenský název se mi zdá mnohem lepší a výstižnější.
Coleen je hodně vypsaná, takže její styl je čtivý a příjemně odsýpá.
Jenom to, co nám tentokrat naservirovala je spis eroticky román než psychothriller. Ne, ze by mi to až tak vadilo.
U psychothrillerů mám představu, ze musí vše do sebe zapadat logicky jak kostičky lega a nevadi mi, ze mě autor vodí za nos, jak potřebuje a já mu všechno zbaštím i s navijakem.
Tady se to autorce nedařilo.
Jednak popřela základní mateřský pud. Ten mají vsichni živočichové, ať už jsou psychopati, sociopati nebo cokoli jiného, ale mateřský pud je jim vlastní. Proto jsem celou dobu čekala ze Veritin deník psal muž. ( Jeremy)
Pak ta poznámka se susickou, která několik týdnů po Harper neustále vydává její ponožky.??
Asi mají jinou bílou elektroniku než je u nás. Já mám podobný problém s prackou. Ta nám opakovane požírá ponožky, vždy jednu z páru, takže už máme vaničku nepárových ponožek a pořad čekám, ze se objeví ta druhá párová.
Dojala mě srážka s autem hned na začátku. To jsem vážně premyslela, ze knihu odlozim. Chtěla bych podotknout, ze podobné situace by bylo vhodne zkonzultovat s nějakým soudním patologem, nez jdou do tisku. Lidské tělo neni alternativa nafukovacího panáka, kde je místo vzduchu krev. Takže po srážce hlavy s autem opravdu netryskaji proudy krve na metry daleko.
Závěr příběhu se mi docela příčil z takového obyčejného lidského hlediska.
Pokud si budu myslet, ze jsem četla společensky roman s větší dávkou erotiky, mírným napětím a koncem přechazejicim až téměr k fantasy, tak budu spokojena.
Ostatně na vzdory cizímu jazyku (:D) jsem knihu přečetla za dva dny.

16 20.07.2022

Tohle měla být kniha mých letošních prázdnin. Přesně jsem věděla, ze ji budu číst na lehátku u moře, horké slunce mi bude opalovat nohy, kolem budou řvát cikády a nade mnou na kopci se bude zelenat olivový háj ( dětmi z tábora nazývaný oliváč), kde se každoročně koná stezka odvahy. Na tu nechodím, protože já jsem schopna se tam ztratit i za bílého dne. Tamní cestičky a olivovníky podle mě vypadají úplně stejně, jeden jak druhý.
Všechno klaplo, jen ta knížka mě úplně nechytla. Příběh není špatný, ale nesedí mi autorčin opisný a velice výpravný styl vyprávění.
Asi jsem momentálně ve zrychleném táborovém módu a pomalé klidné příběhy si nemam prostor patřičně vychutnat.

7 18.07.2022

(SPOILER) Od příběhu se špatně odcházelo. Byla jsem hodne nevrlá, když na mě někdo promluvil a vytrhl ze čtení. Na závěr knihy mě dokonce píchla vosa, které jsem si nevšimla.
Nemam rada prostředí amerických středních škol, které mám spojené s plytkostí.
Tohle bylo neuvěřitelně hluboké, čtivé a z reálného života. Vůbec nevadí, ze kniha vyšla před 10 lety. Příběh je nestárnoucí. Byla jsem rada za konec, který nám autorka nabídla. Hlavním hrdinům jsem ho upřímně přála.
A Echo Emerson - krásné jméno.

16 17.07.2022

Žádné nadšení z mé strany se nekonalo. Úhel pohledu je zajímavý, ale myšlenky se opakují a taky nějak nemůžu uvěřit, ze podstata vychází z učení Toltéků.

8 16.07.2022

(SPOILER) Úžasné, hluboké, lidské a uvěřitelné.
Naprosto se ztotožňuji s postřehem, ze kniha je určena příznivcům Muž jménem Owe a Eleanor se má vážně skvěle.
Hlavním hrdinou je Andrew, který je vykreslen jako podivín. Myslím si, ze se jedna o člověka s Aspergerovym syndromem, stejně jako u Eleanor . Aspergeruv syndrom patří mezi PAS /porucha autistickeho spektra/.
Mít pro co žít mi i přes sarkasmus, kterým je psaná, přijde jako nejemotivnejsi ze všech tří zmiňovaných titulů.
Na příběhu je poznat, jak odlisnou cenu má přátelství pro jednotlivého člověka.
Pro extroverty je to téměř automatická, promenlivá a pomijivá veličina. Pro lidi “sociálně méně zdatné”, kam lidé s PAS patří, je to jedna z nejvzácnějších a nejhodnotnějších věcí v životě.
A to jen z toho důvodu, ze je jim málokdy dopřána. Většinou žijí sami ve svém bezpečně známém světě. Bohužel, se nemohou vyhnout kontaktu s vnějším prostředím, ve kterém se neumí správně pohybovat, často se setkávají s neúspěchem, nepochopením až výsměchem a to u nich umocňuje stres, nepohodlí, úzkost i sebevražedné sklony.
Přitom jsou to lide s křišťálovou duší, která není schopna zášti, závisti nebo pomsty. Jako partneři jsou extrémně věrní.
Jen jsou jiní.
Pokud si takového člověka pustíte do života, získá přátelství i pro nás nový, hlubší rozměr.
Zkuste to;)
PS: se mnou do školy chodil takový zvláštní spolužák. Nosil příšerný hubertus, zastaralé hodinky a všichni se mu smáli. Já jsem tenkrát netušila, ze existuje nějaký PAS, ale pro jistotu jsem se mu vyhýbala.
Dnes je to ctyřatestovany lékař, fotograf, cyklista ( letos dojel sám na kole do Řecka), zahrádkář, včelař, klavírista … a kdoví co ještě.
Taky muj kamarád.
Jestli on mě považuje za kamarádku, upřímně nevím. Nejsem si jista, jestli po tom všem, co zažil v našem “normálním” světě, je schopen ještě někomu věřit.
Jediné po čem touží je vlastní rodina - partnerka a děti. I když bych mu to moc přála (a občas se i snažím mu k nějaké dopomoci), nevím, zda teto, pro nej zázračné životní mety, někdy dosáhne.

12 14.07.2022