Ta zrzavá
Sára Saudková
Až brutálně upřímná a sarkastická zpověď od raného dětství po dospělou současnost. Skutečnost a fikce... Autorka ji popisuje z pohledu malého dítěte, dospívající vzdorovité holky, zamilované ženské, která vstupuje do světa mužů a nestačí se divit. Osudové setkání s Mužem, který ovlivnil její život a kterému ovlivnila život ona. Mateřství bez obvyklých sladkých přívlastků. A blížící se tragédie, ke které se nevratně schyluje. Anebo ne?... celý text
Přidat komentář
S obsahem je to stejné jako s fotkou na přebalu. Pozornost přitáhne, ale maskuje vlastně určitou prázdnotu. Styl psaní má cosi do sebe, ale proč to vlastně číst?
Clea3112 píše, že Sára dobarvuje kolorit české kulturní krajiny. Osobitostí za každou cenu rozhodně. Stylem myšlení a psaní asi taky. Jen ta kultivovanost malinko dostala na frak?
1/2
Pihovaté zrzky by měly držet pospolu.
Tak jsem odložila zášť, kterou k Sáře cítím a rozhodla se, dát jí šanci jako spisovatelce. Na Databazi jsem našla několik příznivých komentářů k jejím knihám od uživatelů, kteří to mají, podle všeho, v hlavě porovnané docela rozumně.
Z mé strany téma nebylo nejlepší volbou, protože pikantérie ze života samozvanych pseudocelebrit mě nezajímají.
Hned na první stránce je podrobný popis - jak těsně za stoupaní po schodech obemyka chodidlo schod…
Ještě jsem neviděla chodidlo zalomené do pravého úhlu při chůzi po schodech, aby tento přesně obemklo, podobně…” jak se k sobě tisknou milenci” …(teď to možná byl SPOILER, protože jsem vyzradila naprosto originální myšlenku ;)
Pak své úvahy autorka stáčí k psinci na podrážce, aby se asi po deseti stranách k výkalům - tentokrat lidským - znovu vrátila.
Tak jsem to odložila.
Bohužel.
Názor na Saru Saudkovou se mi změnit nepodařilo. Žádnou pozoruhodnou stránku ( včetně spisovatelského nadání) jsem u ní neobjevila.
Sáru Saudkovou tak nějak nemusím, ale už při četbě její detektivky s názvem Déšť jsem byla příjemně překvapena a usoudila jsem, že ta ženská má něco do sebe.
Knihu Ta zrzavá jsem si vypůjčila v knihovně a už nevěřící pohled a zvednuté obočí paní knihovnice mě varovalo. Ale já jsem se nezalekla a teď, po přečtení, jsem moc ráda. Není to veledílo, koneckonců autorka sama nemá tyhle aspirace, ale je to zajímavé čtení napsané překvapivě dobrou a bohatou češtinou, alespoň pro mne ano.
Žádné drby, osočování, sebelítost, žádné přehnané sexuální výstřelky (obecně mě ta sexuální umírněnost ve vyjadřování příjemně překvapila), prostě "můj dosavadní život, jak ho vidím a prožívám právě já". Lidé, a nejen ti nejbližší, vztahy a pocity, myšlenky a názory, zážitky a zkušenosti.
Pobavilo mě, že i S.S. řeší prkénko na záchodě, resp. přístup jedné poloviny lidstva k této záležitosti. A překvapilo, že osoba jejího naturelu žije s mužem, o němž nedokáže (nebo nechce?) napsat téměř nic pozitivního. Z knihy bych usoudila, že Samuel Saudek je neschopný omezenec, takže asi nelze brát vážně vše, co je zde psáno.
Každopádně smekám před (nyní již) čtyřnásobnou matkou, občanským jménem Šárkou Směšnou - šla si za svým a stala se celebritou zvučného jména, zručnou fotografkou a podobně zručnou spisovatelkou, aniž rezignovala na rodinný život. Na holku z moravského maloměsta to není málo, soudím já.
"Léto. Dětičky, ta dojemná sebranka, kumpáni i nepřátelé, zejména pokud jde o jídlo a hračky a teritoria, jsou na venkově. Na Moravě si osvojují základy, které jim navěky budou připomínat jejich kořeny.
Šufánek přebíjí naběračku, světla se rozžíhají a ne rozsvěcují, gatě nahrazují unylé kalhoty, když něco překáží, tak to přece zavazí. Už nikdy nevysloví odpudivé sejra a vodevři vokno a retardované pražské halá a veď . . ."
Ne ne ... přes to, že jsem se moc snažila , nepodařilo se mi začíst. Sic jsem tuto kratičkou knihu dočetla tak mi to opravdu trvalo a trápila jsem se s ní. 1*za druhou polovinu, která byla malinko svižnější.
Vzpomínky na dětství tady slouží jako takové zahřívací kolo, protože pak se to pěkně rozjede. Musím uznat, že si toho paní Saudková pamatovala poměrně dost. Tolik si toho nepamatuju ani já a to jsem mladší ročník. Sarkastická ve svém vyprávění stoprocentně je. S upřímností bych ale byla opatrná. Je to odvyprávěno z jejího úhlu pohledu. To je trošku pokřivená optika. Ať si udělá každý svůj názor sám. Sára Saudková se vymyká jakýmkoliv konvencím. Je za každou cenu svá. To se musí nechat. Mně je ale takový způsob života cizí. Nepatřím mezi Bohémy. Psát ale umí.
Tak jsem to vzdala po 40ti strankach knizky.... tohle me fakt nebavilo, nezazivne, nijake..
Po dočtení knihy jsem si musel dát chvíli čas na komentář, abych ho správně vystihl, což se mi stejně asi zcela nepodaří. Kniha mě zaujala obálkou a samotnou autorkou. Říkal jsem si, že už neví, co by dělala a jak říká jedno české přísloví, že mnoho profesí, jedna bída, ale to jsem se spletl.
Kniha mě bavila více ve své první části, kde malá Sára je plná naděje a naivity. A postupně vyrůstá ve vzdorovitou, ale individualistickou osobu. Pak už mě kniha moc nebavila a místy mi přišla trochu zdlouhavá. Ale musím pochválit za to, že se celá kniha netočil kolem pana Jana. Ten zde má jen malý, ale potřebný, prostor.
Kniha se zdá osobní zpovědi, pseudo životopisem, ale je v ní i něco hlubšího. Myšlenky, názory a pohledy na svět očima autorky, které jsou povedené.
Prekvapilo me, ze jsem se nemohla odtrhnout :) vzpominky na detstvi me teda dost nudily, ale o to lepsi byla druha, dospela, cast.
Do knihy jsem se nemohla začíst, nevím, proč, ale neskutečně mě to nudilo, o ničem. Většinou knihu dočtu celou a pak hodnotím, zda byla čtivá nebo ne, ale tady bez přečtení - ee.
Každý si píše nějaký životní příběh. A každý si v něm hraje nějakou tu svou roli. Jakou, to už záleží na každém. Je zajímavé sledovat, jaké koření kdo používá a jaký pokrm nakonec uvaří.... Pikantní, hořký, sladký, či nakyslý.... Autobiograficky laďěný příběh Sáry Saudkové je její subjektivní zpovědí a reflexí jejího života. Možná i odpovědí, či reakcí na Fotografa. Ačkoliv Sára reflektuje i období , které období soužití s Janem předchází i následuje, je část věnovaná době, kdy byla Janovou partnerkou, asi nejstěžejnější a pro mnohé i nejzajímavější. Hodnotit jejich vztah mi nepřísluší, faktem však zůstává, že se v určité životní fázi setkaly dvě svéhlavé osobnosti, které se na sebe navázaly silnou vazbou, jež v okamžiku, kdy došlo ke zkratu a světlo zhaslo, zanechala šrámy u obou. Z literárního hlediska oceňuji Sářin styl. Píše svižným jazykem bez zbytečných příkras, otevřeně, věcně, nebojí se být lehce přidrzlá, ale neuráží, nebrání se ani sebeironii. Když na to přijde, nešetří nikoho, včetně sebe...Těžko říct, nakolik blancuje mezi tím, čím opravdu je a tím, jak by chtěla být vnímána... "Hm, kdybys jen tušil, jak naopak předstírám sílu, pomyslím si v duchu. Pořád. Jako bych se bála, aby mě svět nesežral..." Takových vyznaní však v knize zas až tolik není. V každém případě kniha stojí za přečtení. Literární perla to není, dobarvuje však kolorit české kulturní krajiny :)
Hned po přečtení prvních stránek jsem byla nadšená a zároveň pěkně překvapená…nečekala jsem, že Sára píše s takovou lehkostí… vtáhla mě do svého příběhu…hlavně její dětství a dospívání – nechápu na kolik zážitků a obyčejných věcí si vzpomněla. Díky ní jsem se vrátila do doby, která začíná před rokem 1970 a vybavila si tolik mnou již zapomenutého .
Děkuji Sáro, za lehké, humorem okořeněné čtení a za oživlé vzpomínky …
Velice povedená a čtivá kniha.Bavily mě tedy nejvíve vzpomínky na dětství,ale i to ostatní nuda rozhodně nebyla.70%.
Nejvíc mě bavila část o Janovy ostatní horší.chvílema jsem se dost do ní nutila...
Knihu si vždy vybírám podle prvotního zaujetí a dojmu, který na mne v letmém zahlédnutí udělá. Zvědavost dovolí přijít blíž a okouknout, o co se jedná - pak se zájem potvrdí, nebo knihu odložím a docházím, klidně uprostřed věty.
Tahle knížka mě zaujala obálkou, neboť jsem hned věděla, že je to Sáry kniha - a tím mně také zaujala. Chtěla jsem si ji hned přečíst, ne snad proto, abych se dověděla vysvětlení a její pohled na vztah a soužití s Janem Saudkem. Chtěla jsem se dozvědět o Sáře a o jejím životě - velmi tedy v knize vítám počátek a líčení dětství a popis života s rodinou; dále zamilování a lásku k mužům a její cítění ve vztazích...; nejhezčí na tom všem je její osobitost a komentáře - dokážete si ji pak živě představit, jak se vám v rozhovoru otevírá a vypráví. Je to příjemné čtení, někde by ale neuškodilo seškrtat.
Já ji četla na doporučení. Vlastně bych si ji nikdy nevybrala. A jsem moc ráda, že jsem ji mohla číst... tak překvapená jsem dlouho nebyla... dětství jako to moje... ty pocity - úplně stejně jsem vyrůstání i dospívání prožívala... "Prosimtěmaminko..." :-) Neskutečně věrně popsané emoce, vnitřní napětí i osobní tajné ujetinky... a ten konec... beznaděj, bolest, ztráta, marnost... anebo ne... ? :D jo - všech pět...
Přečetla jsem shodou okolností po Knize MD - Vypadni z mého života. O to větší kontrast, kdo je skutčná dáma o kdo si na ni jen špatně hraje.
Zvláštní čtení, velké plus za originální psaní, i když někdy místy ta snaha vybočovat z průměru byla až na škodu. Taky jsem ráda, že jsem si mohla počíst, jak to měla s Janem, aniž by ho tam vykreslila jako veskrze špatného člověka. Jen mi nesedělo, jak se snažila neustále dávat najevo, že ona je něčím vyjímečná než ostatní ženy.
První kapitolu jsem po pár stránkách přeskočila... Druhá mě docela chytla. Velice zajímavé, jak takto může někdo žít... A poslední část byla taková nijaká.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2015 |  Ta zrzavá |
| 2018 | Déšť |
| 2017 | Zpocená záda |
| 2019 | Špína za nehty |
Kniha Ta zrzavá je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 79x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
je jaka je. ale jej hlas je basen pre moje usi a ma zaujimavy styl vyjadrovania - dost knizny a az by som povedal etericky v niektorych miestach. rad som si jej knihu kupil a precital :)