Povídky, které pomáhají
Svou povídkou přispěli do tohoto dobročinného sborníku nejen renomovaní, „zaběhnutí“ literáti, ale i hudebník, politik, a v neposlední řadě také vítězové čtenářské soutěže. I díky tomu vznikl zajímavý a neotřelý soubor rozličných stylů a žánrů, který spojuje touha pomáhat. Výtěžek z prodeje knihy poputuje české neziskové organizaci Prales dětem, jejíž hlavní náplní je ochrana světového přírodního dědictví na mezinárodní úrovni, podpora protipytláckých aktivit, vykupování deštného pralesa, vzdělávání a světový monitoring zvířat za účelem jejich ochrany a tvorba vzdělávacích programů pro děti na pěti kontinentech. Otcem projektu je Daniel Fiala, zakladatel a provozovatel DatabazeKnih.cz, největšího knižního webu v Česku a na Slovensku.... celý text
Komentáře knihy Povídky, které pomáhají
Přidat komentář
Povídky mě moc nenadchly. Za nejlepší považuji od M.Klevisové a V.Lásky. Ostatní jsou dle mého vkusu spíše podprůměrné.
Příjemné povídky, některé vydařenějši, některé méně, příjemné čtení. Překvapivě poskládané z různých stylů psaní, některé k zamyšlení. Děkuji
zbierka poviedok roznej kvality, vysla v r. 2022 a tak v mnohych poviedkach rezonuju temy covidu a Ukrajiny, co je pre mna po 3 rokoch uz neaktualne/ unavujuce...
Asi najviac sa mi pacili poviedky "Rantari" a "Amorovy děti", Klevisova napisala sice skvelu poviedku, ale cakala by som od nej asi nieco ine ako temu kolektivizacie....
Knihu jsem četla na doporučení nebo spíše mi kniha byla cpána, což nesnáším a dlouho jsem čtení odkládala. Nechtělo se mi ani do povídek, ale nakonec jsem se do ní přece jen pustila.
Asi jako v každé sbírce mělo tohle hodně proměnlivou kvalitu. Několik z nich se u mě pohřbilo referencemi na COVID, válku na Ukrajině apod. a jiné mi zase nedaly nic samy o sobě.
Můj čtenářský deník vyzdvihuje povídku o velkém dubu (nemám zapsán název) za krásně vykreslený pohled stromu na svět, Píp Vánoce za konec a Paragraf .38 Speciál! jako nejlepší z celé knihy po všech stránkách. Taky se mi líbil koncept andělů z jedné z povídek (asi Amorovy děti), ale děj ani postavy už mě tolik nezaujaly.
Bráno kolem a kolem to není špatná sbírka, jenom dost velký mišmaš. Na druhou stranu si v tom zase asi každý najde něco svého. Celkově za mě 4 hvězdy.
Člověk cítí proudit život v žilách nejvíc v tu chvíli, kdy zkusí to, co běžně nedělá.
Za sny musí člověk jít, i kdyby se zdály sebevíc nerealistické.
Láska se skládá z maličkostí. Každé gesto, byť sebenepatrnější, pomáhá upevnit křehké pouto a stává se jednou z krásných vzpomínek, které si lidé vybaví i po letech.
Některé povídky mě bavily víc a některé míň. U některých si umím představit celou knihu.
Povídky od různých spisovatelů mám moc ráda. Baví mě ta pestrost. Samozřejmě se mi některé líbí víc a jiné méně. Absolutně jsem se ztotožnila s povídkou Večer ven. To bylo něco velmi známého, že jsem celou dobu její četby kývala hlavou.
Knížka hezká na pohled, zvnějšku i zevnitř - jak by ne! :-). Obsahově i víc než to. Líbil se mi mix autorů, moje nadšení se podělilo na obě strany. Favorité: Miloš Čermák a Iva Pekárková za profesionály, Kuba Ryba a Jana Pavloušková za amatéry (její Píp Vánoce byly skvělé, nápadem i formou). Pouze dvě povídky se mi nelíbily vůbec. Ta od Václava Lásky, kostrbatá a morálně sporná detektivka, která mě odradila od jeho série se stejným hrdinou (tady na DK dost ceněné), a prapodivnou češtinou psaná povídka Barbory Nesvadbové, jíž jsem jako autorce na chuť ještě nepřišla – a asi vím proč. Kdyby nebyla celá tahle knížka tak jazykově vychytaná, bez překlepů, snad bych jednu větu z její povídky považovala za chybu tisku: „V místě, do kterého když on jí zmizel, dokázala si i okousat nehty, jak nevěděla, co vlastně dělá.“ Na druhou stranu – žádnou větu z téhle knížky jsem nečetla tolikrát! Ale vážně: tahle knížka byl vydařený počin.
Mám ráda knižní povídky. Některé autory jsem neznala o to víc jsem byla mile překvapena jejích povídkou.
Fajn knížka, hezké povídky, některá víc a některá méně, ale byly tam i velmi zajímavé a osvěžující kousky. Rád doporučuji!
Příjemné čtení. Důležitější je asi cíl, se kterým byla sbírka povídek vydaná. Je hezké, že se do knihy dostaly i povídky začínajících autorů. Pro mě to bylo i objevení autorů, kteří již nějakou dobou píší, ale zatím jsem nenarazila na jejich knihy. Nejvíce mě oslovily povídky Na hraně slunce a stínu od Michaely Klevisové, nápad povídky Amorovy děti od Simony Michálkové a Rantari od Kuby Ryby. Jiné byly dobré, našly se i slabší povídky.
Velmi příjemné čtení. Jako vždy některá povídka je skvělá jiná méně. Výtěžek z prodeje jde na dobrou věc proto 5*
Není bez zajímavosti, že z těchto povídek, povětšinou čitelných, vstřebatelných a pozitivních, je povídka od "nejznámějšího českého autora" z těch slabších, dle mého osobního názoru je nejslabší z knihy. Nejhůře strukturovaná, s nejslabší pointou a v podstatě bez sdělení. I povídka Lockdown byla lepší.
Hezký nápad, většina povídek se mi líbila. Nejvíce asi Úhel pohledu, Píp Vánoce a Rantari. Ani poslední povídka Na hraně světla a stínu a Lockdown nebyly špatné. Doporučuji k přečtení...
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Část díla
![]() |
Amorovy děti 2022 |
![]() |
Byli jste skvělé publikum! 2022 |
![]() |
Lockdown 2022 |
![]() |
Na hraně slunce a stínu 2022 |
![]() |
Nebo modré (skoro) jako vlasy 2022 |

73 %
83 %



Povídky jsem poslouchala,za mě nic moc ,už zítra nebudu vědět o čem byly.