Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Přečetla jsem a myslela, že komentář ani nenapíšu. Ale mám potřebu ventilovat, že z mého pohledu tady autorka udělala medvědí službu. Čemu? Všem tématům, které v knize naťukává. Nevím, jak to vysvětlit, aniž bych prozradila příliš, ale třeba vztah starší ženy a mladšího muže je redukován čistě na fyzický aspekt, hlavní postava nic neví, po ničem nepátrá, ani se neptá, všemu se v duchu diví a je smířená s tou nevědomostí. Doma je obětí a trpí, protože se snad i rozhodla, že to všechno přetrpí a nechá si líbit, hlavně aby byl klid. Vážné téma je opět nějak podivně degradováno a pokud bylo smyslem rozvířit vody a rozpoutat diskuzi, tak se obávám, že dobrý úmysl se zde snadno ztratí. Co se mi líbilo: fajn nápad s přeházenými kapitolami, já si ani nevšimla, četla jsem, jak to přišlo pod ruku, možná jsem si chvílemi musela lámat hlavu a to nebylo na škodu. Oceňuji osobitý styl vyjadřování a pěknou češtinu (pominu-li ty vulgarity). Zajímavá a originální forma, obsah prázdný. Co mi přišlo úplně ze všeho nejhorší: konec, když ona odjela pro něco do domu a děti nechala v bytě čekat. Kdo četl, rozumí.

3 03.03.2025

Nebylo to zas tak špatné, ale ani zas tak dobré. Hodnotím průměrně. Postav tu máme tak akorát, to, že jsou všechny dost zvláštní a sympatie pro ně hledáte těžko, to je věc druhá. Střídání dvou dějových linek po kapitolách je fajn. V lince ze současnosti mi vadilo neustálé hašteření postav, vždyť tohle dospělí lidé snad nemají zapotřebí, ne? A ve chvíli, kdy hašteření graduje do hysterických obviňování, to bylo přímo nesnesitelné čtení. Dále si lámu hlavu, v čem spočívala ona slibovaná "mrazivá odplata," kromě toho, že v domě byl mráz. Ony totiž pohnutky pachatele té odplaty jsou dost nejasné. Nějak to celé postrádalo smysl.
Dějová linka z minulosti je hnus na druhou, hlavní postava naprosto odporná, lidsky i fyzicky. A co se mi četlo úplně nejhůř a co trochu vyčítám autorce (jakožto ženě a matce), je osud postavy Magdy, že takovou hrůzu v knize dopustila. Bylo mi z toho až fyzicky zle, a to šlo o pár stránek.
Ještě si tu postěžuju na překlad, to nebyla moc pěkná čeština, plno vět spíš zůstalo někde na půl cesty mezi češtinou a slovenštinou... nadužívané slovo "cosi," chybějící slova, jednou bylo dokonce zaměněno jméno Michal za Vendelín, což kdo četl, uzná, že to byl pořádný přešlap (s. 204) :-)

1 17.02.2025

Jak mi přišlo, že v Temném létě je toho dějově až moc, tak tady toho bylo možná až málo. Líbila se mi zápletka s černými psy.
Sice jsem po prvních stránkách měla silnou chuť knížku odložit, když mi došlo, že se zase budu potýkat se špatně přeloženým skloňováním jména Dale (což obšírně kritizuju v komentáři k Temnému létu)... ale překousla jsem a nelituju. Je to pěkné zimní čtení.

2 14.02.2025

Kniha na vysoké informační úrovni, přestože autorem není vystudovaný historik, ale učitel. Tematický záběr je velice široký, což se na první pohled vůbec nezdá, a Bernartice zůstávají ve všech těch příbězích stále středobodem, v dobrém i ve zlém smyslu. Hledala jsem informace o Rudolfu Hrubcovi, dozvěděla jsem se toho násobně více.
Ještě si tu neodpustím osobnější poznámku. Ráda čtu děsivé knihy, zajímá mě, s čím autor přijde, co mi nabídne, jakou má fantazii a jak jí umí předat. Celý bernartický příběh, který samozřejmě jako obyvatelka okresu Písek už dávno znám, ty vymyšlené děsivé knihy převyšuje a ukazuje se, že ty nejšílenější nápady má stejně sám život. Kdyby byl bernartický příběh smyšleným akčním thrillerem, vytknu mu "naprosto překombinovaný konec" (8. květen 1945) a "těžko uvěřitelnou zápletku" s Krzákovým dopisem domů, který odstartoval mnohé. A vzhledem k tomu konci bych si pomyslela, že autor (ten pomyslný fiktivní autor) na to své městečko uvalil pěkné prokletí, když se zachránilo z hrozící pohromy (vyhlazení), ale stejně bylo potrestáno v nejhorší možný čas (8. května). Já na tohle moc nevěřím, ale ony ty reálné Bernartice snad opravdu měly ve svém "osudu" napsáno něco temného. Kniha je skvostná a doporučuji i těm, kdo Bernartice neznáte, ale máte rádi silné příběhy.

2 28.01.2025

Začátek knihy je opravdu zdlouhavý a rozvleklý, trvá věčnost, než se začne něco dít... a věřím, že to některé čtenáře může odradit. Jenže když se pak věci dají do pohybu, napětím nestíháte obracet stránky! A naopak je to potom taková jízda, že některé věci ani nestihnou být vysvětleny - a šup, najednou je konec a doslov. Námět s partičkou dětí, letními prázdninami a nějakým děsivým zlem sice není originální, ale funguje a je čtenářsky (i divácky) oblíbený. Vždycky mě fascinuje, jak do toho nebývají zatahováni dospělí! Jako nejlepší postavu hodnotím Mikea, velice mě zaujal a v příběhu ušel obrovský kus cesty, i když je fakt, že autor se mu věnoval asi nejvíc ze všech. Líbila se mi všechna vyprávění z minulosti a bylo skvělé, jak jsme se o jedné události dozvěděli na několika stranách od tří různých pamětníků tři různé verze. Líbil se mi i konec a doslov k zamyšlení.
Co se mi velice nelíbilo: proklatá jména Dale a Mike a jejich skloňování v celé knize, můj jazykový cit napovídá (a Wikislovník potvrzuje), že to písmenko E se nedá jen tak vymazat a nacpat tam české koncovky. Patvary Dalovo (kolo), (o) Dalovi, (s) Dalem... to bylo naprosto na úkor čtenářského zážitku, neustále mě to štvalo a vytrhávalo z pozornosti. Copak se ti kluci jmenovali Mik a Dal? Nechápu to, nechce se mi věřit, že překladatel z povolání, co má na kontě desítky knih, provede něco takového. Já vím, jsou to nešikovná jména, ale bylo to vyřešeno opravdu nešikovným způsobem. Ale třeba budu jediná, koho to dovádělo k šílenství :-)

3 27.01.2025

Od autorky jsem četla zatím všechny romány. Má nadání na zajímavá a neotřelá témata. A má svůj osobitý styl jakési moderní lyrické prózy, což v první knize mi přišlo moc fajn, tentokrát jsem už jen přemýšlela jak to dělá a myslím, že takhle: napíše kompletní příběh, naprosto strohý, věcný. A pak každou větu vylepší. Každou větu! Jestli bude její knihy jednou někdo překládat do cizího jazyka, tak se pěkně zapotí :-) Zpět k příběhu. Méně je někdy více, nejen ve spisovatelském výrazivu, ale také v událostech a postavách. Tady jsem měla silný dojem, že by příběh vydal na dvě samostatné knihy. Zároveň je ale všechno logicky propojeno a funguje, jen je toho smícháno prostě moc (podobně u knihy Zvedá se vítr - povodně a tornádo, také mi přišlo zbytečné to míchat, každé téma mohlo mít vlastní příběh!). Dobře, napasování Otylky (kdo četl, rozumí) do toho všeho bylo trochu násilné. Je to takový "kingovský styl" psaní, autorka inspiraci nezastírá a on se snad v každé knize dopustí nějakého kýče :-) Četlo se to pěkně, svižně, bez hluchých míst, cokoliv bylo napsáno, se někde později propojilo. Jednu hvězdičku srážím za neustálý pocit při čtení, že méně je více. S čím pak paní Kateřina přijde příště?

5 31.12.2024

Autora jsem do teď neznala a knihu jsem si vybrala v regálu s novinkami v knihovně. Chtěla jsem být kritická vůči stylu psaní, přišlo mi, že jsou tam neohrabané slovní obraty a dialogy, kterými prostě nikdo nemluví... ale v poděkování jsem se dočetla, že jazykovou úpravu provedla nějaká paní, tak nedokážu posoudit, co byl čí nápad... a některé zdejší komentáře vyzdvihují autorův brilantní styl, což mě dost znejišťuje. Bohužel o jakékoliv brilantnosti mě nepřesvědčila stavba příběhu, postavy ani (opravdu těžko uvěřitelné) všeobecné spiknutí. Hlavní postava mi přišla málo přesvědčivá, asi tím "ženským myšlením" z pera autora-muže. To tak bývá. Nejvíc se mi líbily pasáže z deníku a i ten fantasmagorický závěr, který jistě pochopíme každý trochu jinak, za mne skončil tím nejhorším možným způsobem, ale to se zase dostáváme k tomu všeobecnému spiknutí.

4 16.12.2024

Je to moc pěkné čtení, přesto jsem se nemohla začíst. Asi nebudu jediná, pro koho to byla nečekaně "těžká" kniha. Jak tak o tom přemýšlím, docházím k závěru, že tam toho prostě bylo moc. Moc paranormálních jevů na krátkou dobu a na hrstku lidí. Líbilo se mi prolínání děje s odbornými texty, několikrát jsem se vracela na začátek knihy, abych se ujistila, co kdo kde a kdy viděl. Že je Šumava po všech směrech drsná, to tak nějak víme, ale líbila se mi představa téhle ještě drsnější, až krvelačné Šumavy. Zajímavé, že k nám dál do jižních Čech se tyhle báchorky už nedostaly, tady si normálně žijeme a umíráme, ale na Šumavě? Co smrt, to dvoudušník, jako na běžícím pásu! :-) Autorka má nadání na lákavá témata, jsem zvědavá, s čím se vytasí příště.

10 02.12.2024

Minimalistické v příběhu... maximalistické v tom, kolika slovy lze opsat jednu jedinou věc. Pořád dokola, dokola. Byl tam pro mne jeden zajímavý moment, kdy Adamovo vědomí svádělo boj s... možná nakonec samo se sebou?

4 18.11.2024

Pěkné a pěkně smutné. Obě příběhové roviny, současná a historická, mají mnoho co říct. Egidius je v mnohém sympatická postava, bavilo mě jeho výsadní postavení v obci. A nemyslím tím včelaření ani převaděčství.

6 08.11.2024

Nakonec to nebylo tak špatné, jak naznačují některé komentáře! Je to přesně ten typ knihy, kdy po dočtení máte nutkání znovu ji prolistovat, protože vám dojde význam mnohých detailů, které předtím nevnímáte, nechápete. Z hlediska příběhu dobré, promíchanost s nějakými snovým fantasmagoriemi a bájemi jsem nějak překousla a po chvíli jsem ignorovala nápisy na pivních táccích jakožto zbytečné zahlcení hlavního sdělení. Postava Niny mi sympatická nebyla, ale všechno, co ji v životě potkalo, bylo velmi znepokojující. Ono je to trochu divné čtení možná i tím, že autor-muž ve vyšším věku nám předkládá myšlení pubertální holky. Ale dobře. Horší je, že všechny ženy v knize jsou odsouzeny k věčné závislosti na mužích, a to rovnou k závislosti naprosto existenční, bez mužů nemohou žít a normálně jednat, uchylují se k extrémům (graduje to v postavě Sophie). Není mi jasné, proč je autor, tento muž ve vyšším věku, do toho uvrhl.
Oceňuji citlivé provázání se Zimními včelami.

3 08.11.2024

Mně bohužel Felix k srdci příliš nepřirostl a kniha se mi špatně nejen četla, ale místy i chápala. Bylo tam mnoho pěkných a zábavných scén, těšila jsem se na cestu kolem světa a dovysvětlení různých dějových odboček. Že je román nedokončený, jsem předem nevěděla, prostě mi to nějak uniklo, takže mám z četby hlavně pocit rozčarování. Doufala jsem, že doslov (u vydání 1958) mi aspoň něco málo vysvětlí, ale to jsem se spletla, doslov hlavně porovnává různé autorovy románové postavy mezi sebou a ty já jaksi neznám. Celkový dojem: rozpačitý.

2 25.10.2024

Jízda poslední části knihy nedohnala rozvláčnost všech předchozích částí. Je to hodně nevyrovnané čtení. Jestli bylo autorčiným úmyslem od začátku stupňovat napětí, tak to na mě vůbec nepůsobilo. Postavy neurčité, byly mi až protivné, snaha o vylíčení semknuté rodinky na začátku nefungovala, přišlo mi to spíš jako nesourodá směsice po celou dobu. Čekala jsem napínavou jednohubku, ale knihou jsem se vyloženě prokousávala. Ani z jazykového hlediska nemůžu pochválit... jako by to bylo psáno ve spěchu.

11 18.09.2024

S Židovkou z Toleda jsme si bohužel nesedly. Nerada čtu historické romány, čas od času udělám výjimku a většinou pak lituji... Tady mě nalákal středověk, rytíři, kurtoazie, skandální zápletka. Samotná kostra příběhu je přitom moc fajn. Jenže je tak "zalita omáčkou" multi-kulti filozofování, politikaření a diplomatických strategií, že jsem s námahou udržovala pozornost. Moc se mi líbil autorův doslov. Příště sáhnu rovnou po odborné literatuře, chtěla jsem beletrii jako oddechovku, ale naopak jsem se s knihou asi víc trápila.

2 21.08.2024

Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že se odehrává v jižních Čechách, dokonce přímo v mém Písku. Říkala jsem si, že mě čeká pěkná napínavá jednohubka... ale realita byla horší. Oba příběhy jsou moc pěkně uvedené a rozehrané. Tím bohužel končí moje chvála. Další děj byl v obou případech chaotický, hlavní vyšetřovatelé nevýrazní, v druhé povídce navíc přemíra postav a nesmyslných událostí. Měla jsem pocit, že se děj pořád motá v kruhu a nikam nepokračuje, a najednou konec. Dále mi úplně neseděl styl, kterým autorka píše - stvořila mužské hlavní postavy, které měly zvláštní řeči i zvláštní chování. Možná tam chtěla v té normalizační době takto propašovat nějaké úsměvné prvky, ale mě to spíš otravovalo. A tím spíš jsem těm dvěma nevěřila ani nos mezi očima...

1 21.08.2024

Můj literární rest dlouho odkládaný. Je to skvělé, skvělé, skvělé. Ano, je potřeba trochu více čtenářské soustředěnosti a mnohokrát jsem si musela ujasnit, o kterém muži to zrovna čtu. Ale jako celek to krásně funguje, chronologické přeskakování děje sem a tam mě vlastně udržovalo v napětí. Ta kniha je fascinující, nejšílenější věci světa jsou jen tak zmíněny mezi řečí. Co třeba ten Věčný Žid? Co Krásná Remedios? Pro mne to byl velký čtenářský zážitek. Sice si marně lámu hlavu, jestli jsem si za těch "sto let" oblíbila nějakou postavu... možná nejvíc nenápadnou Santu Sofiu de la Piedad. Doporučuji hravým čtenářům, kteří se nebojí mnoha postav a mnoha podivností :-)

13 24.06.2024

Hlavní síla této knihy není v příběhu, ten je v podstatě velice strohý... ale je v atmosféře. Už dlouho jsem nečetla knihu, která ve mně vyvolávala takový pocit napětí (možná až děsu!) z toho, co možná na další stránce přijde, když kolem obchází určité zlo. Velmi zajímavé pro mne byly popisy místa a času. Z postav - kromě dvou hlavních - mi vyčnívá nedostižný fantom jménem Mustang Henry, který v sobě mnoho skrývá. Bylo to skvělé čtení!

8 18.03.2024

Autorka má svůj osobitý styl psaní, což se po prvotině potvrzuje zde. Květnaté věty "s kudrlinkami" jsou pěkné oživení třeba mezi suššími překladovými knihami... ale já jako čtenář jsem se toho nasytila asi v první půlce, a pak už mi lyrická nadýchanost úplně každé věty byla na obtíž. Určitě by šlo ubrat, méně je někdy více. Příběh má jistě potenciál, ale přišlo mi to celé příliš osobní, příliš konkrétní, příliš podrobné ve zbytných detailech. Stačilo by poodstoupit o pár kroků od důvěrně známého prostředí, neřešit úzkostlivě místní názvy, přijde mi to svazující. Zbytečné tlačení na pilu. Mně osobně by se lépe četlo o tom, jak se "zvedá voda a vítr" klidně někde ve fiktivním městečku. Parta dětí je vděčný prvek, to mají čtenáři rádi, dlouho jsem si libovala, že se autorka oprostila od okaté inspirace S. Kingem, ale čím rychleji se blížil závěr, tím víc jsem tam tu inspiraci stejně viděla. Plusový bod dávám za lehké propojení s první knihou, to bylo nenásilné a hodilo se tam.

4 12.03.2024

Hm, tak tohle bylo pro mě šlápnutí vedle. Zápletka jako taková nebyla špatná, ale ty postavy... hlavní vyšetřovatelka přesně podle vzorce toho, co teď "frčí," má svoje démony, ale přesto je nejschopnější mezi všemi schopnými. Nicméně tady to bylo posunuto o level výš - promiskuita, grappa, otravné karaoke - za mě pokus o famme fatale z pera tří pánů ve středním věku. Dále mi neseděl přítomný čas, různé přehmaty v tykání a vykání, španělská jména také na čtivosti nepřidala. Od půlky jsem se nutila dočíst jen ze zvědavosti, abych zjistila, jak páni autoři vyřeší zápletku. Druhý díl si asi nechám ujít...

5 11.02.2024

To byla moc pěkná jízda! Rozjezd pro mne trochu pomalejší, ale brzy příběh dostává na obrátkách a není cesty zpět. Postavy jsou parádní, jen jsem měla lehký problém s představivostí, protože jsem se v podobném prostředí čtenářsky dlouho nepohybovala. Nicméně charaktery postav jsou skvěle načrtnuty a zápletka je dechberoucí. Dovolím si ještě stručnou poznámku k překladu. Na začátku jsem měla pocit, že zůstává něco "ztraceno v překladu," že to trochu drhne, že v tom prostředí "bílé chátry" se mluví tak nějak jinak. Ale později už veškerou mojí pozornost upoutal děj. Nevím, překladatel není žádný amatér, asi je to jen můj dojem.

2 30.01.2024