Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Tenhle druh humoru asi nesedne každému, ale já jsem se královsky bavila. Nejsem ani z Brna, ani z Prahy, nezaujatá čtenářka. Zápletka je tak trochu vedlejší, protože snad každá věta je vtip a nejlepší ze všeho jsou Josefovy SMS do Prahy přibarvující skutečnost.

Znepokojivé téma, ale pěkná kniha. Děj úspěšně odsýpá, střídání vyprávění z minulosti a současnosti se prolíná tak akorát (jen příběh Saši šel zbytečně do hluboké minulosti, nepřijde mi, že to bylo úplně nutné). Vytkla bych lehce konec knihy a závěrečného záporáka, to mi tam přišlo našroubované na sílu, uměla bych si představit knihu klidně úplně bez něj.

Autora jsem neznala a na knihu narazila mezi novinkami v knihovně. Začátek je velmi čtenářsky nepřívětivý, plno hlavních postav, každá z nich má sourozence, takže po chvíli i plno vedlejších postav. Časové skoky, kdo si nevšimne roku nebo časového údaje na začátku kapitoly, má smůlu. Říkám si, jestli je toto opravdu pro žánr YA úplně to pravé ořechové... Děj je také roztříštěný, máme tu dvě roviny, dva samostatné příběhy, což je na jednu knihu s milionem postav až moc. Četla jsem dál a dál, zajímalo mě, jak tohle může skončit. Závěr je celkem překombinovaný a značně neuvěřitelný, a nejspíš mi uniká i význam názvu celé knihy. Čí duše mají mít vlastně pokoj? Asi nejsem cílová skupina a hodnotím knihu moc přísně, je to jako když pejsek s kočičkou pečou dort.

Není to vůbec pozitivní a milé čtení, je to cesta do hlubin duše sociopatky se vším, co k tomu patří. Líbilo se mi prostředí ostrova, kde se část příběhu odehrává i jeho domnělá mytologie. Děj má trochu hluchá místa v druhé polovině knihy, ale poslední kapitoly jsou opravdu skvělé. Nejlepší postava: Vrána Tom. Otázka, která mě pronásledovala po celou knihu: Jak moc ovlivní člověka prostředí, ve kterém vyrůstá a měla Delia vlastně někdy vůbec šanci?

Děj je svižný, kniha má spád a je napínavá, popis z pohledu různých postav je fajn, přeskakování v čase v pohodě ve chvíli, kdy si to ohlídáte. To byly z mého pohledu kladné stránky. Za zápornou stránku považuju paradoxně postavy, na jejichž "psychologii" si autorka tak zakládá. Za mne to byly neuvěřitelné typy osobnostní, když o tom tak přemýšlím, ani jedna hlavní postava mě nezaujala v pozitivním smyslu, všichni byli takoví přehnaní - přehnaně ambiciózní, přehnaně macho/mistr světa drsňák, přehnaně slaboch atd. Hlavně postava soukromého detektiva byla jak vystřižená z amerického akčního filmu, opravdu je reálné na podobného magora v České republice narazit? A tím, jak se vyprávění děje střídalo po jednotlivých postavách, se často opakovaly stejné věty nebo znovu popisovaly skutečnosti. To mi vadilo asi ze všeho nejvíc, já jsem zrovna typ člověka, kterému opravdu stačí něco říct jednou a neustálé opakování je k zbláznění. Chápu, že v tomto případě to opodstatnění mělo, ale prostě mě to štvalo.

Téma závažné a aktuální, způsob zpracování nevěrohodný... autorce se podařilo do knihy nacpat kde co, v podstatě problémy celého světa, méně je někdy ale více. Postava Rebeky se mě snažila urputně vzdělat o problémech mladých, bylo to opravdu na sílu, nepřirozené, nepříjemné, plné pouček a citátů, to přece nebylo vůbec nutné. Po literární stránce se kniha ničím nevymyká, ano, je čtivá a celkem rychle přečtená, ale máme tu větší písmo i větší řádkování. Dějový zvrat na konci na mě působil jako takové poslední nadechnutí. Před utonutím v bažině. Některé dějové linky zůstaly nedokončené, jako by na ně už nezbyl prostor, místo toho se opět opakovaly stejné poučky o problémech mládeže. Věřím, a vlastně i v komentářích zde vidím, že kniha si své čtenáře nachází, za mne ale opravdu ne, je mi líto.

Někdy mi přijde, že potřeba mladých autorů šokovat za každou cenu je tak silná, že jsem na to asi už stará. Nehledě na počet ocenění, které mají jejich knihy. Tady jsem šlápla vedle s pořadím knih, ač nenavazují, určitě doporučuji číst chronologicky nejdřív tuto a až potom Ty moje skvostné zvířátko. Já to vzala naopak a je to asi škoda. Co dodat k příběhu... ani nevím, je to prostě hrůza, odstrašující případ nefunkční rodiny, kde je časem špatně asi už opravdu všechno. Pro čtenáře, který je rodič, je to velké sousto.

Autor to vzal hodně ze široka a velkoryse, příběh má opravdu velké množství postav a hemží se to různými názvy ulic a míst. Je to tak akorát na hranici pohodlné čtenářské přehlednosti. Kniha je rychlá a svižná, napomáhají tomu i extra krátké kapitoly (na 445 stran máme 115 kapitol), děj se odehrává během několika málo dní, což trochu ubírá na uvěřitelnosti. Téma knihy mě zas tak úplně nezaujalo a hlavní postava příliš uvěřitelná nebyla (autor-muž píše postavu ženy, která se má chovat jako žena, to se pak občas stane, že se nad některými věcmi čtenář pozastaví). Ale líbilo se mi prostředí, Liverpool, možná zkusím předchozí díly série, nevěděla jsem, že čtu rovnou trojku.

Za mne tam těch výbušných témat bylo až moc. Rovnou bych škrtla tu polyamorii, která mi přišla zařazená absolutně na sílu. Nejvíc se mi líbil výjev z venkovské svatby, ta byla přesná.

Tohle se musí číst s vědomým osobním odstupem, příliš se nevžívat do postav... což se snáz řekne než udělá, napsáno je to opět krásně a čtivě. Pro mě bylo určující, že jde o beletrii a na reálný základ je nalepené cokoliv, co se autorce hodilo. Ze zkušenosti vím, že bezprostřední poválečné vzpomínky pamětníků z našeho regionu mě rozsekaly mnohem víc... ale Duch Pankráce se, doufejme, dostane k obrovskému množství čtenářů a snáz roznese své poselství. Skvělá kniha, strašné téma, hrůzná doba.

Je to taková jednodušší detektivní jednohubka, bod navíc dávám za milé prostředí jižních Čech. Nemám žádné extra výhrady, ale vím, že brzy zapomenu, o co šlo, není nic, co by mi z knihy utkvělo v paměti. Možná ty jejich kameny!

Za mne to nebylo tak špatné. Ano, řetězec nepravděpodobných událostí se táhne od začátku do konce a o normální postavu čtenář nezavadí, ale jak se někde vyskytuje archivář, ráda si to z kolegiality přečtu. I když zde by sedělo spíš antikvář? Líbilo se to tajemství a jeho postupné odhalování.

Od knihy jsem vůbec nic nečekala a jsem mile překvapená. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se sžila s postavou Avy, ale nakonec díky ní a její povaze je kniha svižná, zvídavá a taková "šťavnatá." Zločiny a pachatel - konečně něco, co se pořádně vymyká mainstreamu, i když to ve své podstatě pěkné opravdu není. Některé komentáře zmiňují velké množství postav, nevím, já jsem napočítala šest těch opravdu hlavních a to určitě mnoho není. Možná bylo trochu složitější, že kniha je rozdělena do několika částí a snad každá začne některou z vedlejších postav, která je v tu chvíli vlastně nová. V knize jsou prvky, které dneska vyznívají tak nějak cize, hlavně že děti mají své skrýše někde venku po městě - i já jsem se nad tím několikrát pozastavovala, ale je třeba mít na paměti, že děj není ze současnosti, ale z 80. let, kdy děti neseděly před počítači a u mobilů...

Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením, ale spokojený čtenář nejsem. Všechny postavy nesympatické a protivné, zápletka docela dobře rozehraná, ale překombinovanost ji nakonec dorazila. Škoda, někdy je lepší ubrat. Štěstí, že kniha je napsána čtivě.

Přidávám se k houfu těch, kterým kniha úplně nesedla. Když už jsem se po mnoha a mnoha stránkách začetla, nastal konec první části... druhá část byla pro mě nemilým překvapením, protože tohle téma momentálně nevyhledávám, třetí část celkem zajímavá. Přiznávám, že jsem film neznala, neviděla a o knize vůbec nic nezjišťovala, takže jsem si asi mohla celou čtenářskou anabázi ušetřit. Řídila jsem se hodnocením zde a letmým přelétnutím komentářů. Je mi líto, víc než tři hvězdy nedám. Těžko se to četlo, nevím, jestli byl na vině překlad nebo jsem v tom jenom kvůli ději neviděla tu spisovatelskou krásu, kterou viděli ostatní.

Od autora jsem předtím nikdy nic nečetla, knihu jsem sebrala v knihovně v regálu s novinkami a až v průběhu mi došlo, že je součástí série. Na začátku je příběh pěkně rozehraný, sesuv půdy je neobvyklý a zajímavý prvek, i když možná trochu náročnější na představivost. Detektivní zápletka a rozuzlení ale nebyly ničím extra výjimečné, kniha je za mne průměrnou detektivkou. Čekala jsem do konce, jestli se autor nevytasí aspoň s nějakým překvápkem... ale taky nic.

Kniha se nečetla lehce, je to hutný text bez odstavců, předlouhá rozvitá souvětí - jako horečnaté vyjadřování člověka v manickém stavu, svádí k rychlému horečnatému čtení, ale obsah velmi komplikuje srozumitelnost. Barvitá přirovnání, opakování podivných halucinací a neustálé zatoulávání myšlenek do New Yorku, k Hitlerovi a Freudovi, o čemž čtenář vlastně neví, co si má myslet... ano, to všechno jde proti čitelnosti v jádru jednoduchého příběhu o predátorovi a jeho oběti. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu jedinou věc z knihy, byly by to popsané (byť v obsahu často zanikající) manipulační techniky, o kterých věřím, že se přesně takhle používají a přesně takhle fungují. Jinak je můj názor ten, že Lolita z roku 1955 je umělecké dílo. Tato kniha se snaží, možná až moc, zaujmout a odlišit se, ale za cenu zbytečných obscénností. A druhá věc, kterou jsem silně vnímala jako nefunkční: mladý autor píše za postavu veterináře ve věku 49 let, pána ve středním věku zmučeného svými tužbami. Chyběla mi tam "Humbertova" životní naléhavost. A chybělo mi to tak moc, že jsem většinu knihy četla se sluchátky s hudbou Nicka Cavea, abych si podmanivým hlubokým hlasem doplnila podmanivý a naléhavý prvek, který podle mě hlavní postava postrádá. Závěrem dodám, že postava bratra je velmi zajímavá a škoda, že nedostal o trochu víc prostoru.
Poznámka k vydání: kniha nemá ani 300 stran, ale těch překlepů...!

Tohle se těžko komentuje, to se musí prožít... nečte se lehce, osobně jsem se několikrát vracela k začátku, abych si ověřila, že jsem si ho v tom počátečním zmatení smyslů dobře přebrala. Po přečtení zůstává plno otázek a rozpačitý dojem. Ale za ten zážitek to stojí. O knize jsem už dlouho věděla, váhala jsem, jestli mám zapotřebí číst něco, o čem se dopředu ví, že to je všeho hnusu futrál, ale nedávno si mě našla autorova hudba a bylo rozhodnuto. Nezbývá než zopakovat: to se musí prostě prožít.

Letní čtení! Nechte si knihu na červenec nebo srpen, ať máte k příběhu i teplotní prožitek. Noční koupání v cizím bazénu výhodou! Vesnička u maďarských hranic je velký svéráz, autorka vymyslela plno originálních drobností, které Nincshof vystihují. Já osobně byla nejvíc zvědavá na příběh o vzniku vesnice, i když jsem úplně nevítala způsob, jakým jsem se to dozvěděla. Ani mně se totiž příliš nezamlouvali "ti noví" a jejich smradlavé pakozy či co to bylo. Moc tlačili na pilu a já fandila vesnici. Škoda, že do "plánu zmizení" nebyli zasvěceni všichni obyvatelé, to by byla jistě velká švanda, když hrstka aktivistů dokázala napáchat takové škody. Je to poetická, vtipná, milá kniha. Zaujalo mě téma pravda vs. fikce, (ne)důležitost pravdivé minulosti, která je už stejně pryč, a hodnota času - budoucnost má největší hodnotu, protože nás teprve čeká.

Rakousko-Uhersko, poslední místo a doba, kdy se mohly dít zázraky... Kniha je obrovským zjevením, trochu mi připomíná Sto roků samoty. Našla jsem tam mnoho krásného, vlastně toho bylo tolik, že jsem knihu četla pomalu, abych se co nejdéle dostala na konec, protože už anotace ohlašuje určitý konec definitivní. Jako archivářka tělem i duší oceňuji veškeré zmínky o dobové byrokracii a obzvlášť mě pobavilo záludné vedení farní matriky. Za TOP fantaskní nápad považuji vlky. A mluvící sochy. Ale hlavně vlky! Je to hravé čtení, které není pro každého, chce to ochotu čtenáře přistoupit na tu hru. A do toho já jdu vždycky!