ciaram komentáře u knih

Hanu jsem poslouchala dva dny v podání Terezy Dočkalové a Lenky Vlasákové. Obě herečky dodaly svým postavám silné charisma. Ať už podáním vypravěček nebo autorčiným stylem se mi při poslechu vybavovala atmosféra milovaného seriálu Vlak dětství a naděje. Jen tu naději, aby v textu čtenář pohledal. Přesto se jedná o krásně vyprávěný příběh dvou žen a událostí, které silně ovlivnily jejich životy.

22 26.03.2019

Čte se to skvěle, postavy jsou sympatické, prostředí je velice atraktivní, a rozhodně na českém trhu knih pro děti tento žánr chybí, ale...
Asi mi nejvíc vadilo kopírování dějového schématu Harryho Pottera. Nevěřila jsem zdejším komentářům, protože, co si budeme povídat, vymyslet něco úplně originálního, je pěkná fuška. Navíc čtenáři vidí občas spojitosti i tam, kde "nejsou". Tady je toho ale opravdu hodně, čímž mi autor úplně sebral radost z očekávání věcí příštích. Když už při vstupu na scénu jedné postavy od začátku víte, že bude tou zápornou postavou (protože schéma HP) - tak je po napětí a děj je předvídatelný - že půjdou tam, kam nemají, koho budou považovat za zápornou postavu atd., atd. Možná je to můj problém, že jsem prostě čekala něco jiného.
Doporučuji dětem, zejména pokud nečetli HP, bude se to líbit. Doporučuji tolerantním dospělým, protože se to čte dobře, jen musíte vypnout hlavu. Takže příběh 3* + 1* za krásné ilustrace. Pane autore, věřte více své vlastní fantazii - potenciál je obrovský.

5 07.03.2019

Egypťana Sinuheta jsem si vždycky chtěla přečíst, protože starověký Egypt a lékařství - je třeba dodávat něco víc? Jenže po pár stranách jsem jej odkládala. Na trhu se objevila audiokniha, která, světe div se, zhustila 800 stránkový příběh do pěti hodin??? Proto jsem byla překvapená, když jsem nalezla verzi z roku 1968 načtenou hercem Jiřím Hurtou. Ta už byla kompletní a jednalo se o 40 hodinový počin.
Když opominu pomalé tempo vyprávění, které odpovídá vzpomínání starce, a občasnému opakování myšlenek, tak mi na románu vadila hlavní postava a to je pro mě průšvih. Štvala mě jeho naivita, sebestřednost maskovaná řečmi o tom, že to dělá pro druhé. Nakonec jsem zjistila, že mě tam ke konci štvaly postavy téměř všechny - nebyl to nakonec autorův úmysl? Doposlechla jsem to celé, ale určitě to nebudu znovu poslouchat ani číst. Jednou stačilo. Možná by stálo za to pouvažovat i nad novým, současnějším překladem. Překlad Marty Hellmuthové je skvělý, ale přeci jen 50 let starý a začíná se míjet se současnou češtinou.

4 02.03.2019

Momentálně jedu na romantické vlně a příběh jsem dala za jeden den. Opět se to čte dobře, děj ubíhá, krásně staví vztah a jak se do děje má zamíchat peripetie, tak to skřípe. Dali těch překážek najednou moc, jako by se neuměli rozhodnout pro hlavní průšvih a jeden z těch navíc mi přišel zbytečně malicherný. Díky popisu autorek jsem si živě představovala, jak Calvin hraje na kytaru. To holky vystihly dokonale.

2 17.02.2019

Taková knižní road movie (bookie). Metro jsem poslouchala v podání Filipa Čapky. Přeci jen bylo znát, že jsem si to nefixovala očima a v jednotlivých stanicích a jménech jsem měla guláš. Potenciál to má - mělo, ale bylo tam toho moc, takže ve skutečnosti to byly zkratkovité epizody, které hlavního hrdinu posouvaly dopředu, i když k tomu příliš své iniciativy nepřidal. Splácání komunistů, fašistů, indických kast, satanismu, Velkého červa a filosofických debat o pravosti či nepravosti svých vjemů bylo prostě moc překombinované. Dala bych jenom tři hvězdy, ale tu další navíc dostalo Metro za svět na povrchu, ten mě bavil a hodně zajímal. Nevím, jestli je v knize, ale pak jsem si našla mapu moskevského metra a ten popis mi dával větší smysl :)

5 17.02.2019

Jsem desátý komentář, takže jsem se ještě vešla do Výzvy :)
Ale zpět k hodnocení - když víte, že jdete číst ryze romantickou knihu, pro kterou je důležitý vývoj vztahu mezi oběma hrdiny, tak je to kniha přesně pro vás. Čte se krásně, člověk se zasměje, popláče a hlavně si u ní odpočine a vyrelaxuje. I když existují dvě povídky, tak součástí této knihy je jenom jedna 35 stránková povídka, kde prožíváme spolu s dvojicí prvního potomka. Autorce se navíc podařilo dostat se mi pod kůži krásně vykresleným vztahem mezi Katy a Penny. A na druhou stranu, i když byl přerod Richarda fajn, konec byl na můj vkus až příliš cukrkandlový, proto ta hvězda dolů.

4 16.02.2019

Velice čtivé. Líbí se mi vývoj postav, ale občas mám pocit, že autor neví, jestli z nich udělat superhrdiny a nebo naivky :), občas v nevhodné situaci. A v tomto díle mi trochu vadilo zbytečné protahování - vždy se něco zvrtlo v neprospěch hrdinů na poslední chvíli. Ale fakt se mi to líbí poslouchat (i když Matouš Ruml na začátku natáčení byl lehce hlasově indisponován a přesto ho chudáka nechali natáčet, ale fakt se s tím profesionálně popral).

3 04.01.2019

EDIT:
faktem je, že Marie Lu do svých děl přesah pro dospělé nedá - její postavy jsou mladé a také se tak chovají. Co na tom, že v myšlenkách se snaží být dospělými, když jejich jednání je pak občas až naivní a nelogické. Lu umí vtáhnout čtenáře do svého světa, ale pak ho tam udržet, dá práci. Každopádně lepší než Mladí vyvolení! Tady jsem rozhodně zvědavá na pokračování. 3,5*

+ čtivá? rozhodně!
+ svět? setsakra zajímavě podaný (už mnohokrát v komentářích zmiňovaný mix RP1 a HP (famfrpálové mistrovství světa)
- ostatní postavy nemají takový prostor, objeví se jenom tehdy, když je potřeba
========== úplně mimo pak ...
CHYBY - mnoho a mnoho tiskových a pravopisných chyb (čárky ve větách, chybné tvary slov, zpřeházená a chybějící písmena ve slovech - atd.) - vypadá to, jako kdyby do tisku omylem poslali knihu bez druhé korektury redaktorem. Na Cooboo nevídaná věc, ale zdárně tímto zpracováním konkurují Alpressu.

24.12.2018

Čte se to dobře, i když je to právě psychologičtějšího rázu o tom, co se v postavách děje a jaký k sobě zaujmou postoj, včetně nastalé situace. Fantasy to není vůbec (až na smyšlené názvy měst potažmo území), ani nevím, proč jsem si to o této knize myslela. Každopádně neurazí, ale taky nijak závratně nenadchne.

24.10.2018

Testosteronem nadupaná macho fantasy novela o válečném mágovi. První půlka se četla super, Sigi hláškuje, zabíjí a konverzuje s urputným humpoláctvím. Když jsem se dostala k pasáži o pomstě - tak jsem nějak ztratila nit a nějak to pro mě totálně zabilo vyřešení případu. Přijde mi to jako roztažená povídka, dost věcí je tam zkratkovitých. Škoda, svět nevypadá špatně, jen je otázka, zda ho má autor domyšlený. A fakt mě bavilo, jak autor zakomponoval českou historii do děje. Ve Wolfim jsem sice viděla Oberona z Druida a vůbec byla znát inspirace jinými díly, na odpočinkovou četbu to nebylo špatné. Zejména kvůli nadsázce a černému humoru. Medvídek Pú = jeskynní medvěd; nemít helmu, tak se po medvědově ráně vydá Sigiho mozek "na turistickou prohlídku okolí"; jedna z agentek je tak zrzavá, "že by z ní i liška dostala depku". :o)))) atd.

1 23.10.2018

Myslím si, že autorka si na sebe ušila bič v tom směru, že Laleův a Gitin příběh psala románově z jejich pohledu. V tomto pojetí to ne vždy dokázala udržet, a od toho se podle mě odvíjí ta nevyváženost vyprávění. Z Geryho doslovu je myslím jasné, proč v díle není víc emocí či popisů, přesto se jejich příběh čte sám. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně nikdy pořádně neuvažovala o tom, jak to s vězni koncentračních táborů bylo po osvobození - myslím tím - dovnitř se dostávali organizovanými hromadnými přesuny, ale jak se vlastně dostávali domů po osvobození - prostě šli domů po svých? atd. takže i za tuto, pro mě novou, otázku děkuji tatovierovi.

4 22.09.2018

Nechala jsem se nalákat:
a) booktuberkou Míšou (že je v knize humor)
b) anotací
c) svou mylnou představou, že to bude podobné (humorem) Sněhurce od Stehlíkové (taky tam byla praštěná holka)
- z mého pohledu ani jeden bod nenaplněn. Slibovaný humor nikde, opravdu, ani jsem se nepousmála. Námět je to zajímavý, vysloveně vybízí k humorným situacím, ale zůstává nevyužit. Frfňání rozmazlené holky, která si myslí, že se vyzná v lidech a že na její slova vždycky dojde - mě někdy dost iritovalo. Taky jsem těch 250 stran četla asi 14 dní.

1 09.09.2018

Bob je replikant. Co taky jiného dělat s kryogenicky zachovanou hlavou původního Boba, že? Krásný vývoj - sžívání se svými rozhraními a zkoumání svých možností (techničtí nadšenci si přijdou na své). Se zvyšujícím se počtem klonů se příběh začíná rozvětvovat (drobit), což občas jde na úkor přehlednosti (proto ty 4 hvězdy). A ne všechny linie zatím k sobě zatím "pasují" a hlavně většina je neuzavřená. Nejvíc mě bavila linie Země (i když lidstvo tedy moc kladných bodů nepobralo) a pak ta s Delťany. :) I pár filosofických otázek by se našlo, okořené vtipnými hláškami a popkulturními odkazy na klasické scifi filmy a seriály. Upřímně ale teď lituju, že jsem si během čtení nedělala náčrtek, kam který "Bob" letěl - protože teď v nich mám krapet chaos.

12.08.2018

Ta anotace je neskutečně přesná. Ještě se mi nestalo, aby mi byly nesympatické všechny postavy. Od matky rodu po děti, kterým je okolo dvaceti a přesto mají existenciální krizi???? Když opominu negativní vlastnosti postav, tak text není téměř členěn, nepřehledně se střídá vyprávění z pohledu jednotlivých postav. Chybí jakékoliv vysvětlení, vodítka, která pomáhají v orientaci. Jste náhodný svědek, který má dar nahlédnout do mysli každé z postav, ale ta, protože svou situaci zná - nemá potřebu sama sobě vykládat věci, které přeci ví, ne? Tak asi tak. Docela mě překvapila lehká "kritika" komunismu. Možná bych k této četbě potřebovala hlubší znalost maďarských dějin, abych to dokázala plně pochopit. Četla jsem to do výzvy, ale opravdu jsem sáhla vedle, ještě že to mělo pouhých 200 stran.

07.08.2018

První díl se mi na svůj žánr opravdu líbil, bylo tam všeho tak akorát. Navíc mi přišel i tak nějak správně ukončený. Neuměla jsem si představit, o čem by druhý díl tak mohl být, aby nebylo cítit "umělé" natahování. Vcelku se tam neděje vůbec nic, ale strašně hezky se to čte. :) Dýchá z toho hodně pozitivnosti a sladkosti a je to hodně předvídatelné. Taková reálnost z prvního dílu se zde vytratila, ale pokud do čtení tohoto dílu jdete proto, že chcete vědět, jak to s těmi dvěma dopadlo dál, směle do toho, já se nad jejich špičkováním občas i uculila. :)

3 06.08.2018

V dávných dobách, kdy jsem ještě navštěvovala ZŠ, jsem v rámci školní návštěvy divadla viděla právě zpracování hry Zdravý, nemocný. Představení na mě udělalo takový dojem, že si jej pamatuji dodnes. Skvěle jsem se u něj bavila. A znáte to - pobavit puberťáka je těžké. ;) V rámci Čtenářské výzvy 2018 jsem si dílo vybrala jako poslední dílo již nežijícího autora, abych si zážitek připomněla. Leč jsem si ujasnila, že forma divadelní hry mě jednoduše nebaví číst. Divadelní zpracování je prostě 100x lepší.

1 24.07.2018

Už jsem přečetla čtvrtý díl série za sebou a ještě nemám pocit, že bych si od autora i detektiva měla odpočinout. Baví mě. Sice to prokládám souběžnou četbou jiných knih, ale jenom proto, že Huntera si nechávám jenom na doma. Jedinou připomínku bych měla malinko ke dvěma výrazům, které mě při čtení vysloveně ruší - nepatří podle mého do moderní mluvy detektivů - a to jsou "jářku" a "anžto".

13 30.06.2018

Na promyšlenost Měsíčních kronik to zdaleka nemá. Čtivé to je, ale hodně jsem vnitřně bojovala s motivací Novy. Dívka, která se chová jako klaďačka (protože čtenář si k ní má vytvořit vztah), ale zároveň chce někoho zabít - i když to dopadne, jak to dopadne? Jistě - je tam vývoj, ale pro mě absolutně neuvěřitelný. A notabene - ten závěr, vyšiluje a přitom celou dobu ví, že .... Prostě pro mě nedomyšlené, nedotažené, zabitý potenciál. Vzhledem k tomu, že to prý má být dualogie - přečtu si i konec, třeba autorce křivdím - a ta promyšlenost vynikne v dalším dílu. Chtěla jsem si to koupit, ale takhle ještě počkám. Za mě 2 a 1/2 *

2 10.06.2018

Jonnasovy knihy jsem poslouchala v pořadí A - S - Z (haha - v abecedním pořádku) - ale ne - prostě tak, jak jsem na ně narazila. Každopádně stejné pořadí u mě má i jejich "oblíbenost". A opravdu hodně - zejména Zabijákovi - pomohl hlas Martina Stránského a jeho pojetí knih. Zabiják tak trošku u mě dojel na výběr "tématu" církve, který příliš nevyhledávám, a i když se do něj dost silně "naváží", není to moje gusto. Na druhou stranu obecně svým humorem Jonasson moje gusto je - jsem ráda, že tato kniha byla jiná. Už jenom výběrem nesympatických postav - řekněme, že jsem jim přála jiný konec - nějaký v duchu Jonassonovy absurdnosti. Nu což, autor jim dopřál jiný - já se aspoň bavím tím, že jim vymýšlím svůj vlastní ;).

"...Pak se vrátila k dívčímu příjmení Perssonová, přičemž nezvážila důsledky pro chlapce, který už dostal křestní jméno Per (ne že by nebylo možné jmenovat se Per Persson nebo třeba Jonas Jonasson, ale někomu to může připadat fádní)..." :)

5 17.03.2018

Díky cestování vlakem pendolino jsem se dostala k audioknize Analfabetky. Krajina se míhala za oknem, do kterého jsem nevidouc zírala s úsměvem na tváři a opravdu velice pozorně poslouchala hlas Martina Stránského (vážně jsem si ho zamilovala). Ani jediný moment se nestalo, že bych "vypnula". Bylo to pro mě velice příjemné překvapení, protože jsem nevěděla, co od autora očekávat. Skvělá oddechovka k pobavení i zamyšlení.

14 04.03.2018