chamyl komentáře u knih

Andrej Babiš je produktem sametovosti sametové revoluce. Znaménko pro hodnocení tohoto faktu, ať si čtenář doplní sám. A zároveň by si měl odpovědět na otázku, kterou si s oblibou při těchto příležitostech kladu: "Cui bono?" (doba od roku 1989, dotace i privatizace, vliv na média i státní orgány atd.). A odpověď: "Havel? Klaus? Zeman? Kalousek? Gross? Topolánek? Rittig? Babiš?..."
Jsem každopádně rád, že takovéto knihy vznikají a to nikoliv z nějaké škodolibosti vůči jejím hlavním hrdinům, ale prostě protože si myslím, že bychom o politicích měli vědět co nejvíce a každý z nich by se neměl svlékat pouze do slipů, ale naopak by měl být připraven "ukázat nám i pindíka". Věřím, že to takto bude i v budoucnosti a pan Kmenta bude i nadále publikovat v duchu "padni komu padni".

8 16.11.2017

Velké a (pro mne) příjemné překvapení.
Civilně a s lehkostí zachycené dobové reálie moravského venkova na příbězích čtyř obyčejných žen, které za své krátké okamžiky lásky zaplatily nutností nést jejich důsledky samy. Věrohodné vykreslení Jana, delegace národního výboru, otčíma či později třeba soudružky učitelky přitom dodává příběhu na síle a připomíná nám, že vždy existují ochotní "lidé", kteří bez váhání přiběhnou a dorazí často již bezbrannou oběť. Závěrečná katarze je pak emočně velmi vysilující a neubírá jí ani na síle trochu neuvěřitelné objevení "baby vševědy".
Jsem velmi rád, že i dnes píší čeští autoři takovéto skvělé knihy.

8 26.09.2017

Jedna z nejkontroverznějších knih 20. století… Ale proč vlastně?
Cynický hebefil Humbert Humbert v ní deníkovou formou odkrývá svoji dnes tak populární 13. komnatu posedlosti mladičkou Dolores Hazeovou a jejich společný život. Osudy této nesourodé dvojice jsou prakticky od počátku zpečetěny a čtenář tak především sleduje neobvyklou „roadmovie“, popsanou Nabokovovým bravurním jazykem.
Humbertův vnitřní hlas je při vyprávění toho, co a proč se stalo (lépe: o čem si myslí, že se stalo a proč) velmi originální, ironický a leckdy i vtipný. Vývoj jeho i čtenářových emocí se pohybuje v sinusoidě a nevynechá prakticky žádnou jejich podobu. Nic to však nemění na faktu, že on sám jako člověk je poměrně asociální, prakticky bez jakéhokoliv kladného vztahu k ostatním či výčitek za své činy a slova. Většina lidí je tak pro něj hloupá, ošklivá, nudná či primitivní a tím celkově podřadná bez nároku na jeho zájem. Své základní rozdělení světa omezuje na nymfičky (rozuměj hodné zřetele) a ostatní (odpad), kam ovšem logicky spadá většina populace. Tímto prizmatem se vlastně chová i ke „své“ Lolitě, když ji přes svoji posedlost vnímá jako pouhý nástroj uspokojení a z tohoto úhlu k ní vždy přistupuje, čímž je ovšem zároveň nekonečně zranitelný. Samotná Dolores je naopak v knize (pro mne) překvapivě vcelku normální – s výjimkou své předčasné vyspělosti, díky které umně s Humbertem manipuluje – se navenek chová jako většina dívek svého věku.
V úvodu komentáře zmíněná kontroverze je tedy dána spíše postoji čtenáře k „nestandardnímu milostnému vztahu“, jelikož žádné detailní popisy nějakých hrátek či praktik se v knize (bohudík) nekonají a vlastně by v ní byly zbytečné. Případně možná tato kontroverze vychází z názorů lidí, kteří Lolitu nikdy nečetli… Je to především dobrá a neotřelá kniha, ve které je Nabokov velmi přesvědčivý a předvádí brilantní ekvilibristiku se čtenářovými pocity, díky které mnozí nakonec zůstávají na vážkách, kdo je vlastně v tomto příběhu obětí.

8 07.04.2017

Přetrpěl jsem to. Doslova. Pět set stran nudy nebo geniality, která mě ovšem minula. Slovy klasika se u mne střídaly fáze očekávání a fáze zklamání. Tedy přesněji: po skvělých Pravidlech moštárny, knize napsané hlavou a srdcem, fáze nezměrného očekávání s fázemi naprostého zklamání nad řádky, které Irving psal zřejmě – s prominutím – penisem.
Alegorie, vtip, nadsázka, výsměch společnosti… Mluvíme stále o Světě podle Garpa? Já jsem četl absurdní pojednání o lidech, z nichž prakticky nikdo není „technicky“ v pořádku – ať už tím míníme stránku fyzickou, psychickou, sexuální či vlastního osudu. V tom má zřejmě být originalita tohoto díla, pro mne však neuchopitelná a samoúčelná. Snad všechny zásadní události a jejich vývoj souvisí s „volačem ve volaču“, případně s „volačem“ v ruce, v ústech nebo alespoň ve vzdouvajících se trenýrkách. Sexualita je bezpochyby velkou součástí našeho života a to i u lidí, kteří ji striktně popírají, ale takto násilně vystavět téměř všechny osudy jako pouhé důsledky chlípnosti či jejího odmítání, mi prostě přišlo zoufalé a podbízivě laciné. Věřím, že v 70. letech minulého století sklízela kniha plusové body za určitý průlom do ještě vcelku intimních zón lidského soukromí, ale že by to hned proto mělo být mimořádné a nadčasové dílo?
Ne, já jsem tuhle autorovu hru nedokázal přijmout a tak v Garpa nevěřím. Dávám 2* za několik spíše náznakem zajímavých či úsměvných momentů a s ohledem na „moštárnu“ i sentiment k autorovi, ale ke čtení knihu doporučit nemohu.

8 05.02.2017

Možná o něco delší kniha, než by bylo nutné, s originálním stále aktuálním námětem a průměrnou beletristickou úrovní. Postavy jsou od začátku do konce často až nelogicky černobílé bez jakéhokoliv vývoje s výjimkou toho jediného, který je ústředním motivem díla. A je A, dobro je dobro, zlo je zlo a kladní nemají záporné vlastnosti.
Výše uvedené ovšem neznamená, že jde o špatnou knihu. Naopak, i přes dobu svého vzniku, kdy tuny oceli a kilometry kolejí patřily mezi hlavní měřítka výkonnosti ekonomiky, se jedná o neuvěřitelně dnešní dílo plné zajímavých pohledů a často precizně vyložených myšlenek. Zatímco průběh děje je popsán poněkud plochým stylem, filozofická rovina knihy je na velmi vysoké úrovni. Nebudu se zde pouštět do konfirmace či polemiky s uváděnými názory autorky, protože by to přesahovalo rámec tohoto komentáře. Jsem ovšem přesvědčen, že v knize prezentovaný pohled na ideální svět Ayn Randové (jenž je mimochodem naprostým opakem marxismu) a zároveň rozsáhle zpracovaná argumentace pro jeho podporu, jsou zdrojem velmi zajímavých úvah pro všechny jeho stoupence ale i odpůrce. A tak by to u každého filozofického názoru mělo být především.

8 10.11.2016

Zajímavé téma se slabým zpracováním. Stejně jako u Orwella, Zamjatina, Bradburyho či dalších nejde o to, zda je v tomto případě popsaná demokratická islamizace současné Francie a potažmo celé Evropy reálná či takto uskutečnitelná. Jde o další legitimní trošku do mlýna možného vývoje společenství a až čas ukáže, jak byl Houellebecq blízko či daleko.
První dvě třetiny knihy, ve kterých je Francois především pozorovatelem a komentátorem okolního dění ve francouzské společnosti během prezidentských voleb, na mne působily neotřele a zajímavě s mnoha originálními postřehy z fungování naší „moderní“ západní společnosti. Jakmile se ovšem hlavním tématem stává sám vypravěč Francois, v podstatě vyprázdněný a asociální profesor ničeho bez rodiny i opravdových přátel, bez jakéhokoliv intelektuálního přesahu za hranice své hlavy, Huysmansa a především vlastního penisu, padá knize řetěz a čtivost i zajímavost se začnou vytrácet. Ženy okamžitě po volbách nasadí kalhoty, vycouvají z veřejného života a Francois pod vlivem novodobých islámských myslitelů („zavřeli v Bruselu kavárnu a tak jsem konvertoval“) zjišťuje, že muslimský způsob života je vlastně fajn. Koneckonců tři manželky vyjdou levněji než kuchařka, uklízečka a escort.
Pro mne je tedy tato kniha nakonec trochu odfláknuté zklamání.

8 21.03.2016

Co dodat? Dvě tisíciletí stará a přitom stále platná moudrost navíc čtivě zapsaná opravdovým mistrem. Ukázka toho, že to podstatné věděli lidé o životě již dávno před námi. Souhlasím s tím, že, podobně jako u řeckých filozofů, by měla být díla těchto myslitelů - namísto neustálého vymýšlení nových a nových (pseudo)metod - neodmyslitelnou součástí povinné školní výuky. Moc by nám to pomohlo.

8 07.12.2015

Ach můj Bože, ty víš, že jsem se snažil! Neotřele zvolený přístup, který avizovala předmluva, mě zaujal a i po přečtení knihy si myslím, že zasluhuje ocenění. Zásadním problémem ovšem je, že Young, i přes svůj jistě zajímavý osud, prostě na opravdu silné úvahy náboženského a metafyzického směru nemá a tak nabízí příběh plný prázdných floskulí a milionkrát omletých klišé. Vytahuje instantního Boha pro všechny, kteří by rádi věřili, a přitom jim to bez nějakých hmatatelnějších důkazů nejde či se jim dokonce vlastně zase až tak moc ani věřit nechce. Přichází s kanónem největšího kalibru, když nejdříve servíruje asi nejhorší noční můru všech rodičů, a následně ji odhání vířením domněle vznešených frází, které ovšem vyvolávají pouze pachuť naučeného plácání svědků Jehovových stojících ve dveřích vašeho bytu. Víra, láska, bolest či odpuštění si zaslouží mnohem důstojnější zpracování, které čtenáři přivolá opravdové emoce bez potřeby neustálého popisování slzících literárních postav. Jestliže tato pohádka o Bohu někomu rezonuje či dokonce pomohla, tak je to jen dobře – mne ovšem její svět zcela minul.

8 08.04.2015

Je lepší být svobodný (raději hlouběji nepřemýšlejme, co to vůbec znamená) a nešťastný, nebo nesvobodný-predestinovaný a šťastný? Kdo ví? Především musím ocenit neuvěřitelnou nadčasovost tohoto díla, skoro se mi nechce věřit, že je mu už 80 let. Huxley napsal velmi čtivou a přístupnou formou knihu s „třetím okem“, která nabádá k hlubšímu filozofickému zamyšlení nad smyslem života i cestou k jeho dosažení. Rozhodně není podstatné, zda je jeho vize pravdivá či uskutečnitelná, ale jde spíše o úvahy nad otázkou, kterou jsem napsal v úvodu komentáře. Pokud chcete (bez nároku na výsledek) přemýšlet, tak Konec civilizace rozhodně doporučuji.

8 25.08.2013

Ano, jsem tím, kdo nad těmito nesmysly přemýšlí a proto mi to bohužel jako sci-fi nepřijde. Nebudu zde polemizovat s některými názory, zda jsou konkrétní situace popisované v knize reálné či někdy možné, protože o to podle mne nejde. Bradbury zde velmi trefně zachycuje odosobnění celé společnosti a její uzavření se do přetechnizovaného světa virtuálního štěstí. Přitom je navíc se všemi těmi peckami v uších, telestěnami, milými seriálovými rodinkami a všudypřítomnou mediálně-reklamní masáží neuvěřitelně nadčasově přesný. Některé náhledy na svět jsou pochopitelně ovlivněny vznikem románu v 50. letech minulého století, ale jinak se podle mého názoru jedná o mistrovské dílo, navíc čtivě napsané. Kdo rád přemýšlí nad knihami, které čte, nebude tímto Bradburyovým románem rozhodně zklamán.

8 28.08.2012

Obsah tohoto díla výrazně převyšuje jeho formu, což mnohdy při čtení působí velmi rušivě. Popis vojenského a vlasteneckého nadšení řady spoluobčanů, nesmyslné řádění Němců na konci války i odplaty Čechů, ve snaze získat na poslední chvíli nějaké hrdinské ostruhy i alibi, jsou smutným a velmi výmluvným svědectvím tehdejší doby. Úvahy nadrženého (ne)studentíka jsou ovšem příliš poplatné věku Dannyho (21 let) i věku autora (24 let) a někdy je skoro nekonečné jejich stereotypně se opakující monotónnost dočíst až do konce. Nicméně je dobře, že Škvorecký tuto knihu napsal a je mi jasné, že ve své době opravdu musela způsobit poprask. Jako svědectví doby je to skvělé, jako cesta do hlubin Dannyho duše slabší... No, spíše slabé.

8 02.05.2012

K samotnému zajímavému detektivnímu příběhu přidávám 1* za vedlejší myšlenku, tj. nebezpečí relativizace jakékoliv skutečnosti, kterému již nyní čelíme a v roce 2050 to bude (obávám se) ještě mnohem horší.
Fotografie, videa, písemnosti, zpravodajství, telefonické videorozhovory s blízkými osobami, ale v neposlední řadě i vlastní oči, budou čím dál tím méně zdrojem důvěryhodné informace. Pravda se stane encyklopedickým pojmem s prázdným významem v běžném životě i mezi přáteli a dostupná fakta budou individuálně odpovídat mému personálnímu profilu, jako je tomu již nyní při vyhledávání v Google či tvorbě bubliny na sociálních sítích.

7 14.04.2024

"Byl pořád ve mně, díval se na mne těma svýma vášnivýma zelenýma očima s řasami tak černými, až jsem čekala, že po olíznutí budou chutnat jako lékořice."
Čtivě i čitelně s "šokujícím" závěrem ženskou autorkou napsaný ženský příběh především pro ženy s, pro tento druh literatury a cílové čtenářské skupiny, dnes již zřejmě povinnými ingrediencemi 50 odstínů sexu.
Po pravdě ve mně tedy nejvíc záhady vyvolává ta čárka v názvu, protože s ní význam chápu jako "Pravda, nebo lež (od slova ležet)". I když s ohledem na někdy až nekonečné množství textu zahrnujícího aktivity v horizontální poloze, to vlastně dává logiku.

7 19.09.2020

Důstojná předloha kultovního filmového hororu s velmi zajímavým pojetím z hlediska křesťanství i postoje církve k exorcismu.
Zvláštní kniha vyvolávající množství znepokojivých otázek.
Mrazivá, místy až nepříjemná, atmosféra.

7 20.07.2020

Jeden Evropan nám ve svých vzpomínkách ukazuje, jak snadno se může něco zhroutit a přesypat do úplně něčeho jiného a to i přestože o to vlastně nikdo nestojí a už vůbec si to většina blaženě nevědomé veřejnosti nepřipouští. A ejhle, tumáš čerte kropáč: najednou tu máme rozpad mocností, dvě bezprecedentně brutální světové války a hromadu utrpení ze situace vcelku spokojeného vegetění si...
Pozor: historie se neopakuje, ale je dobré se z ní poučit.

7 12.04.2020

Překvapivě dobré. A to dokonce velmi. Po mediálně profláknutém a pro mne vlastně prázdném Alchymistovi mám pocit, jakoby šlo o knihu od jiného autora.
Originální námět a úvahy o smrti, depresích a smyslu života ukazující na zřejmý paradox, že mít se dobře, automaticky neznamená, být šťastný.
Dobře uchopené téma pro ty, kteří chtějí přemýšlet a třeba i polemizovat.

7 01.03.2020

Autor knihy bohužel spíše než objektivní biografii zpracoval PR povídání o Elonu Maskovi, přičemž tato tendence s postupem knihy sílí. Zmíněný fakt zvýrazňuje i časový odstup, který je mezi jejím napsáním a dobou, kdy jsem ji četl, a který pomáhá objektivizovat některé pravdy v knize v té době vyřčené. A to je škoda, protože Muskovy aktivity i dosavadní výsledky konstruktivní kritiku či oponentní názory bez problémů unesou a není třeba je balit do bavlnky.
Elon Musk je podle mého názoru především schopný a zarputilý podnikatel. Jeho komplikovaná a sebestředná osobnost, která je dobrým předpokladem pro dosažení úspěchu v obchodním světě, se už hůře snáší v osobním životě. Pro budoucnost lidstva jsem rád, že lidé jako on existují, i když žít bych s ním asi nechtěl.

7 06.01.2020

Zajímavé povídání se zajímavým člověkem, který má co říct a umí to sdělit.
Škoda, že se autorka úplně nerozhodla, jestli bude zpovídat spíše Pavla Koláře - člověka s osobitými životními názory i filozofií, nebo Pavla Koláře - špičkového fyzioterapeuta s mnoha zkušenostmi. Já bych určitě preferoval toho prvního, neboť jeho povídání jsem si v knize příjemně užíval plnými doušky a obdivoval, jak skvěle dokáže své myšlenky formulovat. Vyprávění toho druhého bylo rovněž velmi zajímavé a inspirativní, nicméně občas sklouzávalo do příliš velké odbornosti, která je pro laiky zbytečně podrobná a pro odborníky jde málo do hloubky.
Každopádně má pan profesor můj plný respekt a obdiv.

7 13.12.2019

Není to sice Alena Morštajnová, ale docela čtivý, dnes možná lehce politicky nekorektní příběh, ve kterém jsou ještě cikáni cikány a obyčejní lidé obyčejnými lidmi s obyčejnými dobovými starostmi i radostmi. Trocha napětí při odhalování dávného příběhu s několika úsměvnými momenty.
Příjemná oddychovka.

7 13.12.2019

Příjemně ubíhající vyšetřování série brutálních vražd se sympatickými detektivy i relativně dobře ukrytým pachatelem. Závěr trochu hektický a možná až zbytečně na efekt, ale celkově uvěřitelně podaný.
Milovník drsnějších kriminálních příběhů, který se chce bavit a nehledat nedostatky, si určitě přijde na své.

7 20.06.2019