Svět včerejška přehled

Tohle je přesně ta kniha, kde by ještě vedle páté hvězdičky měla být možnost "Nekonečně mnoho hvězd". Neexistují přídavná jména, která by dokázala popsat tento text, aniž by sklouzla k hloupé deklamaci - napsat, že to bylo skvělé, bych si připadal jako analfabet a člověk bez invence. Jde o text naprosto zásadní hodnoty ne jen pro čtenáře, který se do něj pustí, ale obecně o text zásadní hodnoty pro celé dějiny literatury, ba co víc, pro celé lidstvo. Nepřeháním.
I po jazykové stránce jde neuvěřitelně vypreparovaný a dokonalý text - je vidět, že autor si hraje s každou větou, s formální dokonalostí každého odstavce, že váží každé slovo - není tady ani hláska navíc, ani hláska nechybí. Jazyk je neuvěřitelně bohatý a metaforický, přitom jasný a srozumitelný - tohle umí jen a jen Zweig.
Neexistuje krásnější obraz světa (Evropy) mezi lety 1890-1940, těch let, kdy se starý svět změnil v ten nový, přičemž tuto změnu odnesly desítky a desítky milionů lidí životem, zdravím či vyhnanstvím.
Stejně tak je to text, který neuvěřitelné člověka obohatí, protože se dozví o velkém množství umělců (spisovatelů, malířů, skladatelů apod.), kteří dnes jsou již zapomenuti, neprávem zapomenuti, přitom ve své době byli absolutní špičkou ve svém oboru (von Hofmanstahl, Verhaeren aj.). Čtenář je tak doslova nucen si od nich něco přečíst - já to rozhodně v blízké době mám v plánu.
A v (ne)poslední řadě je to text, který nesnese srovnání z hlediska melancholie a smutku s žádným jiným textem. Jasně, můžeme se bavit o tom, jestli bylo Rakousko v r. 1916 ještě reformovatelné a zachránitelné (jak se Zweig domnívá; já myslím, že bylo už nezachránitelné), ale dnes už není nikdo kdo třeba nepochybuje o tom, co Zweig viděl už tehdá - že Rakousko-Uhersko se tehdy bourat nemělo. A podobných historických závěrů je tato kniha plná. A o to smutnější, že je viděna očima člověka, který celým svým životem a dílem naplňoval tu nejkrásnější myšlenku - myšlenku svobody jednotlivce a svobody ducha v mírově spojené Evropě.
No nic, na stole mám jeho Marii Antoinettu a v knihovně Balzaca, brzy přijdou na řadu.