Svět včerejška

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Podtitul: Vzpomínky jednoho Evropana Své paměti napsal významný rakouský prozaik v brazilském exilu krátce před svou smrtí. Zachytil v nich neopakovatelný svět Rakouska-Uherska před první světovou válkou, řadu významných evropských kulturních osobností, atmosféru let dvacátých a tíživý soumrak let třicátých po nástupu Hitlera k moci. Druhé vydání čtenářsky úspěšné knihy vychází v nové grafické úpravě. Překlad Eva Červinková....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15087/big_svet-vcerejska-gQH-15087.jpg 4.8161
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry, Historie

Vydáno: , Torst
Originální název:

Die Welt von Gestern, 1942


více info...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Kniha Svět včerejška

vito_s
17. května

Přiznám se, že od Stefana Zweiga jsem dosud nic nečetl. Amok či Hvězdné hodiny lidstva mne v povinné literatuře jaksi minuly, ale po Světu včerejška jsem dnes sáhl bez zaváhání. Bravurní popis vídeňské společnosti za habsburské monarchie, a to včetně odvážné kapitoly o morálce v sexuální oblasti (zřejmý vliv obdivovaného Freuda). Spisovatel a jeho doba v proměnách a posunech nás vezme mj. na cestu po zemích, které Stefan Zweig navštívil: semestr za studiích v Berlíně, okouzlení uvolněnou Paříží, návštěva rozkvétajícího New Yorku, barevné Indie nebo chladné Anglie, která byla autorovi souzena. Světoobčan Zweig byl ale především bytostným milovníkem kultury (literatura, hudba, divadlo, malířství a sochařství). Klukovská fascinace umělci a tvorbou u něj přetrvala: Stefan Zweig byl zkrátka obdivovatel umění na prvním místě a teprve na druhém byl sám umělcem. Popisy návštěvy u sochaře Rodina, úcta k personě Romaina Rollanda nebo sběratelská vášeň zaměřená na originály skic a notových záznamů věhlasných umělců je toho důkazem. Pacifista shrnující první světovou válku, období mezi ve znamení inflace, a následně počátek druhé světové války, která už autora zastihla v pokročilém věku v Anglii, kde sledoval takřka v přímém přenosu Mnichovskou zradu, a v jejímž průběhu knihu psal. Nejsou to však přespříliš osobní paměti: je zřejmé, že spisovatelské řemeslo mu umožnilo pohodlný život (dům v Salcburku, zahraniční cesty, investice do sbírky) nicméně soukromí si autor hájí (o manželství prvním či druhém ani slovo) a raději píše o světovém dění, společnosti a kultuře. A je to čtení skvělé.

kristleko
16. dubna

Ta kniha je silná už jen tím, že ji Stefan Zweig sepsal jako svůj epitaf, z brazilského exilu rukopis odeslal den předtím, než s chotí v únoru 1942 spáchali sebevraždu… Je to poslední vzkaz světu od autora, jehož generace zažila všechny myslitelné katastrofy v čele se dvěma světovými válkami: „Mým životem se přehnali všichni ti sinalí oři apokalypsy, revoluce a hlad, znehodnocení peněz a teror, epidemie a emigrace; na vlastní oči jsem viděl rozšiřovat se velké masové ideologie, fašismus v Itálii, nacionální socialismus v Německu, bolševismus v Rusku, a především ten arcimor nacionalismu, jenž otrávil výkvět naší evropské kultury.“ Vyrůstal ve „světě jistoty“ bez vášně a kvaltu, rozprášeném v zákopech první světové války, kdy se spolu s armádami zhroutila úcta k autoritám a tradicím, což vedlo k vzestupu radikalismu jak v politice, tak v umění. Zweig si připadal starý (na konci války mu bylo 36 let) a opovrhoval moderními uměleckými směry, ale konzervativní psaní z něj udělalo jednoho z nejčtenějších spisovatelů své doby. To vše však Hitler zadupal do země, udělal z něj vyvrhele a Zweig byl příliš starý (při anšlusu mu bylo 56 let) na to, aby se učil žít ve světě propadlém do barbarství a ovládaném rasovou nenávistí (zkraje roku 1942 navíc nebyl žádný důvod k optimismu, wehrmacht naplno postupoval do SSSR a začala válka v Pacifiku). Můžeme jen spekulovat, jak by Zweig nahlížel na poválečný svět, roztržený železnou oponou… Každopádně za sebou zanechal silné svědectví o vyrůstání ve Vídni v době fin de siècle, atmosféře v Rakousku během první světové války (od davové euforie v hlavním městě k totálnímu zmaru na haličské frontě) nebo o setkáních s titány své doby (mladý Zweig v pracovně Theodora Herzla nebo půlhodina v autě s německým ministrem zahraničí Rathenauem). Pozoruhodný je popis jeho psaní, založeném na nekonečném proškrtávání a destilování textu do výsledné podoby. (10/10)


Cortegos
23. března

Neuvěřitelné. Člověk po přečtení této knihy vnímá historii v jiných konturách. Kniha se čte jedním dechem, protože velká historie ožívá skrze setkávání se známými osobnostmi přímo před očima a díky krásným obrazným obratům geniálního spisovatele.

georgearrow
02. ledna

Svižně napsaná autobiografie plná zajímavých setkání a dávající nám nahlédnout na svět humanistickýh hodnot, které jsou snad již jen posmívány.

Skvěle je vylíčeno poválečné hyperinflační Německo, co se morální atmosféry týče, určitě byste nepoznali rozdíl mezi dobou skoro před sto lety a dneškem.

Hrnca
09.12.2021

Skvělý obsah v neméně dobrém podání.

sika444
29.09.2021

Kniha je celá výborná a působivá, ale některé pasáže jsou opravdu pozoruhodné:
1. Líčení vídeňského prostředí Zweigových studentských let. Je zde několik hlubokých ponorů do tehdejší společnosti (kultura, školství, židovství, rodina, sexualita a prostituce etc.)
2. Zweigovo vnímání války, vzedmutí nacionalismu a šovinismu i u lidí, kteří byli do poslední chvíle proti válce. Velmi dobré postřehy.
3. Charakteristika poválečného období - inflace, poměry v Rakousku a Německu, rozpad hodnot, charakteristika poválečné mládeže, moderna a dekadence.
4. Desetiletí 1924 - 1933 jako období klidu, kdy najednou bylo možno uvěřit, že Evropa bude opět jednotná. Vzestup nacionálního socialismu a rozklad Rakouska.
5. Nástup NSDAP a Hitlerovy vlády - tahle část je zvlášť dnes působivá: na co vlastně Hitler a jeho věrní dostali Němce a Rakušany, na jaký hesla, na jaké sliby, jakým způsobem manipulovali, hrozili a vytvářeli nepřátele. Děsivé je, jak to připomíná současnost.
6. Co všechno zaniklo? Jak vzala za své svoboda, lidská důstojnost, důvěry lidí, mravnost. Zweig je náhle emigrant bez domova. Reflexe zániku civilizace. A neschopnost uvěřit, že se Evropa opět vzpamatuje.
Stefan Zweig zaslouží velké uznání za poctivost, s jakou knihu psal. Dokázal zde, jako už mnohokrát, jak byl velký spisovatel, myslitel i humanista. A chci si přečíst Balzaca.

Šárka_D
08.07.2021

Tahle kniha je fascinující zejména dobou, kdy vznikala, Zweig totiž bez patosu a s obdivuhodnou sebereflexí píše o době, kterou bezprostředně prožívá, a je to také jeho testament, rozloučení se životem a se světem, jaký znal. Čtivou formou nabízí čtenáři v souvislostech přehršel informací o první polovině divokého 20. století v našem středoevropském prostoru, a já musela žasnout, kolik toho intelektuál své doby znal, procestoval, viděl a prožil. Milovníkům historie a literatury doporučuji.

tonysojka
16.04.2021

I přes mírnou občasnou patetičnost, kterou lze chápat, to bylo pro mě krásné čtení. Upřímné svědectví o konci epochy, kdy myslitelé věřili v pokrok řízený lidským rozumem a nástupu doby, kdy tato víra byla rozmetána násilím, lží a nenávistí.Popis bezmocnosti vzdělání a inteligence a převahy primitivismu, nacionalismu a zabíjení.
Jednoduchý, vytříbený styl a spousta zajímavostí o osobnostech, se kterými se Zweig přátelil.
Škoda, že už se nedozvíme, co by si myslel a napsal o ukončení druhé světové války a následujících událostech.

1