1. Domů
2. Autoři
3. Stefan Zweig
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 41
• Bazar 52
• Životopis
• Citáty 65
• Diskuze 9

Populární knihy

/ všech 41 knih

Nové komentáře u knih Stefan Zweig

Opojení z proměny

„Pokaždé, když už si myslím, že teď už jsem konečně narazil na vrchol tvorby Stefana Zweiga, se ukáže, že pořád existuje prostor pro nové objevy. Opojení z proměny zatím řadím na piedestal hned vedle sbírky Amok. Lehce u mě překonává Zmatení citů a Čtyřiadvacet hodin v životě ženy. Míra a intenzita psychologie a mistrně užité verbální prostředky jsou zde strhující, děj se čte jedním dechem a čtenář je v kůži hlavních postav po celou dobu. Příběh je jakoby vyseknut do nekonečného a dynamického poválečného světa a přesto pevně ohraničen životem hlavní protagonistky, na první pohled zdánlivě ničím nevyčnívajícího vesnického děvčete, které jako miliony jiných nebylo nijak předurčeno aby její příběh dosáhl ve své malosti takových rozměrů. Tato kniha má patrně větší potenciál zasáhnout někoho, kdo si alespoň jednou v životě prošel nějakou intenzivní proměnou ve velmi krátké době, neboť autenticita každé jednotlivé emoce popsané v knize je snad stejně tak reálná jako život sám. Je fascinují sledovat Kristininu proměnu, její vnitřní dozrávání, způsob vypořádávání se s její bezvýchodnou situací i následný vztah s Ferdinandem. Pro každou emoci i čin hlavních postav nacházím hluboké pochopení a vůbec je nevnímám negativně v žádné situaci, ba naopak, považuji jejich vnímání světa za sympaticky přirozené. V každé situaci za sebe člověk musí přijmout odpovědnost. I v té nejvíce nespravedlivé a musí najít odvahu k činu, aby navždy nezůstal v roli oběti, která se nechala porazit, byť je to sebevíc těžké. Stejně tak na systém si můžeme stěžovat, ale až poté, co se ho pokusíme porazit, nebo se z něj vymanit. Poddat se systému, nebo odejít ze života by byla prohra. Proto jim nevyčítám jejich poslední riskantní rozhodnutí a považuji ho za důkaz vnitřní vyspělosti. Chopit se té jediné možnosti, kterou jim osud dál - zvítězit, nebo zemřít, ale alespoň se pokusit.“... celý text
— Dominion_1918

---

Netrpělivost srdce

„Obdivuju Zweigovo spisovatelství. Užíval jsem si každou větu.“
— 123acpaul

---

Kaleidoskop

„Zbierka 9 poviedok z rôznych žánrov je vyskladaná naozaj skvele, lebo ukazuje rozsah Zweiga. Pre mňa boli najlepšie Dopis neznámé, Neviditelná zbírka, Oči věčného bratra, Legenda o třetí holubici a Boj o jižní pól. No aj zvyšné poviedky boli veľmi dobré. Určite odporúčam prečítať.“... celý text
— Karcoolka2210

---

---

Svět včerejška

„"Ale každý stín je nakonec přece i dítětem světla a jen ten, kdo zakusil temnotu a jas, válku a mír, vzestup a pád, jen ten vskutku žil." zweigovsky kondenzované a tak stylisticky vybroušené pacifistické rekviem za Evropu let 1890-1940, že vypisovat si z textu poznámky hraničí s kompletním opisem, proto doporučuju knížku zařadit do osobní knihovny hodně dopředu a často v ní listovat autobiografická linie není vůdčí, i když je Zweigova perspektiva subjektivní a vědomě značně zúžená (perspektiva vzdělané měšťanské elity), pokouší se souhrnně charakterizovat politickou a kulturní situaci, svědčit o civilizačních zlomech a radikálních proměnách společnosti českému čtenáři nabízí Svět včerejška možnost srovnání a korekce našeho národního narativu, zejména po roce 1918; pasáže vystihující poválečnou atmosféru 1919-1921 v Rakousku a Německu jak kdyby Zweig napsal dnes!!! zvolte novější vydání, to z Torstu je plné chyb a překlepů“... celý text
— los

---

Svět včerejška

„« Už jsem sbalil své kufry na cestu do Belgie k Verhaerenovi, moje práce se již rozběhla, co měl ten mrtvý vévoda ve svém sarkofágu společného s mým životem? Léto bylo krásné jako nikdy a slibovalo stát se ještě krásnější; my všichni jsme hleděli do světa bezstarostně. Vzpomínám si, jak jsem ještě poslední den v Badenu šel s jedním svým přítelem vinicí a jakýsi starý vinař nám řekl: „Takové léto, jaké máme, jsme už dlouho neměli. Když to tak zůstane, pak budeme mít víno jako nikdy. Na tohle léto budou lidé ještě vzpomínat.“ Ale ten starý muž v modrém sklepnickém kabátci nevěděl, jak strašlivě pravdivá slova vyslovil. » -- Zweig takhle vzpomínal na léto 1914. Jeho osud, jako vídeňského Žida, byl neoddělitelně spojený s osudem Evropy. Vyrůstal v krásných časech fin de siècle a stejně jako my dnes si myslel, že historie skončila, což se mělo projevovat třeba tím, že u nás už nebude válka. Své paměti dopisoval krátce před smrtí v brazilském exilu, kam utekl před nacistickým běsněním. Věděl jsem, že je to důležitá kniha, ale nečekal jsem, že bude takhle dobrá. Už jen z předmluvy je člověku jasné, že to bude výjimečné. Je to ohromně poutavé, osobité a plné. A dojemné - člověku se zasteskne po době, kterou nežil, při tomhle krásném obrazu zmizelého světa a jeho zapomenutých lidí. Člověk má chuť všeho nechat, i četby téhle knihy, a jít si okamžitě přečíst něco od Hofmannsthala. -- « Jak liliputánské byly všechny ty starosti, jak poklidný ten čas! Generaci mých rodičů a prarodičů potkal lepší osud, prožili svůj život tiše, rovně a jasně od jednoho konce k druhému. Ale přesto nevím, zda jim to závidím. Neboť v jakém to žili polosnu, jak vzdáleni všem skutečným hořkostem, zákeřnostem a moci osudu, jak se míjeli se všemi krizemi a problémy, jež drtí srdce, ale zároveň je velkolepě rozšiřují. Jak málo věděli ve svém stereotypu jistoty, majetku a pohodlí, že život může být i obrovským napětím, neustálým překvapením a pln zvratů; jak málo tušili ve svém dojemném liberalismu a optimismu, že každý příští den, jenž se rozbřeskne za oknem, může náš život rozmetat. Ani v těch nejtemnějších nocích se jim nezdálo, jak může být člověk nebezpečný, ale ani kolik síly má k překonání nebezpečí a zkoušek. My, hnáni všemi peřejemi života, vyrváni ze všech kořenů a vazeb, my, oběti, ale i ochotní služebníci neznámých mystických sil, my, pro něž se pohodlí stalo báchorkou a jistota dětským snem - my jsme pocítili napětí od pólu k pólu a hrůzu z věčně nového až do morku kosti. Každá hodina našeho života byla spjata s osudem světa. V utrpení i radosti jsme prožívali dějiny a dobu, jež daleko přesáhla naši malou existenci, zatímco oni se omezili sami na sebe. Proto každý z nás, i ten nejnepatrnější z našeho pokolení, ví dnes o skutečnosti tisíckrát víc než ti nejmoudřejší z našich předků. Ale nic nám nebylo darováno; za vše jsme museli draze zaplatit. »“... celý text
— empivarci