Marie a Magdalény
kniha od: Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330836/bmid_marie-a-magdaleny-S3l-330836.png
4.1
416
Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Lenka Horňáková-Civade pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem prostřednictvím svých hrdinek vystavěla rodinnou ságu, příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný.... celý text
Literatura světová , Pro ženy , Historické romány
Vydáno: 2017 , Argo
Originální název:
Giboulées de soleil , 2016
více info...
Komentáře (118)
Komentáře 118 Recenze 2
Audiokniha :
Kniha vypráví o nelehkém životě tří žen v jedné rodině. Kniha se hezky poslouchala.
Knihu jsem měla jako audio a jsem nadšená. Charakteristika knihy: syrová, pravdivá ... Autorka píše velmi pěkně, nedokončené náznaky dávají prostor pro přemýšlení. Zcela ale chápu, že se každému nelíbila. Kniha není odpočinkovka. Kniha není o hrdinkách, které se postavily celému světu, kniha je o běžných a přirom silných ženách, pravdivých. Žijí ve světě, který není ani černý, ani bílý. Žijí v době komunismu, se kterým nesouhlasí, ale nebojují (jako většina lidí žijících v té době). Ony prostě žijí.
Komentáre k tejto knihe sú dosť nejednotné. Osobne sa prikláňam skôr k tým pozitívnym. Potrebujem občas preložiť svoje obľúbené detektívky, thrillery a horory niečím jemnejším, Tak ako iných, i mňa tu zarazila divná scéna s ruským vojakom, no inak fajn, rýchle časové posuny mne nevadili a nemyslím, že by tým bol dej zmätený, ako napísal niekto nižšie. Najviac ma bavila Evina časť (doba i môjho detstva) a je mi ľúto, že bola najkratšia a tak čudno useknutá. Chcela by som vedieť viac. Dostala sa raz k moru?
Začátek byl skvělý , příběh Magdalény měl spád a živý děj. Libuše byla o něco horší a Eva byla už opravdu nuda. Jazyk krásný.
V knize jsou silnější a slabší místa. Občas to trochu drhlo, občas trochu tlačeno na sílu. Některé myšlenky v knize mě zaujaly. Dovedla bych si knihu představit spíše jako scénář k filmu, stala by se poměrně stravitelnější.
Rodinné ságy mívám ráda. Navíc autorka má jako výtvarnice zajímavé obrazné vidění světa, ale tady se pokusila propojit trochu moc témat dohromady a úplně se to nepovedlo - místy je to křečovité a také někdy nelogické. Jde o historii nemanželských dcer ve venkovském prostředí, doplněnou tématem nedostatku komunikace v rámci rodiny, což by, myslím, samo o sobě stačilo a poskytlo zajímavý námět, ale autorka se to ještě rozhodla propojit s hlavními dějinnými událostmi v Československu dvacátého století, a to už je trochu moc. Ještě u Magdalény to celkem funguje, ale v případě Libuše už situace nedávala žádný smysl. Navíc to celkově tak nějak působí, jako by hrdinky žily zcela odtržené od vnějšího světa, takže vůbec netuší, co se kolem děje. Jistě, jedná se o zapadlou vesnici, ale některé pracují nebo chodí do školy do města a je to už i doba běžně dostupného rozhlasu, takže míra nevědomosti postav mi přijde přehnaná. Každodennost je podaná skvěle, ale ty zvraty jsou takové moc na sílu.
Kniha se mi líbila. Naprosto mě fascinuje,jak během poměrně krátké doby došlo ke změně morálky..dnes je běžné a normální mít dítě a být svobodná, některé dámy dobrovolně nechávají v rodném listu prázdnou kolonku "otec" a poměrně nedávno by toto bylo jako vypálený cejch...navíc ten obrat ve vnímání manželství a nerozlučnosti ...Madinu řezal manžel jako koně a ona nejen že zůstala, ale dokonce mu pomáhala, všichni to věděli atp. to by dneska snášela málokterá. Vlastně jak vzpomínám, taky jsem měla v 80tych letech spolužačku, která vyrůstala u babičky. Až do konce 4.tridy bydlela na vesnici, její matka s novým manželem a nevlastní sestrou byli ve městě. Počátkem páté třídy si ji vzali do města. Nějaký cejch původu ani posměch si tedy nepamatuji. Jen to, že jsem jako dítě nemohla pochopit, že ji nechce máma. Moc fajn průlet polovinou 20. století
Mě knížka moc nesedla. V hodnocení souhlasím s Vestičkou. Samostatná žena si vezme špatného bratra.... atd. Přesně moje mínění. Mám ráda ságy, silný ženský postavy, ale tenhle příběh mě nezaujal.
Cesta historií našeho státu od druhé světové války až po osmdesátá léta minulého století a generační příběh žen, které se v životě dopouštějí až schematicky stejných chyb. Námět mě zaujal, způsob zasazení osudů jednotlivých hrdinek do kontextu proměny dějin také. Občas jsem sice absolutně nechápala jejich jednání, ale to nebylo o mě - každý člověk je jiný, osobitý a sní a věří jiným věcem. Navíc se příběh odehrává v úplně jiné době a jiném prostředí, morálka byla nastavena naprosto jinak, než ji vnímáme dnes. Moc mi ale nesedl způsob psaní autorky, občas mi přeskakování v ději přišlo dost chaotické, některé situace zase moc rychle ukončené, očekávala bych větší dotaženost a možná i trochu více vysvětlení.
I vzpomínky jednotlivých hrdinek, které se prolínaly celým příběhem, mi často přišly do děje dost nečekaně a nelogicky vloženy a občas na můj vkus dost násilně přerušovaly současný děj a aktuální dějovou linku. Možná bych uvítala i větší celkovou vyváženost, všechny ženské postavy byly vykresleny jako silné osobnosti, i když zpočátku většinou poznamenané mírnou naivitou, kterým osud spíš nepřál a statečně se s ním pak rvaly, zatímco všichni muži tady působily záporně a slabošsky. Opět absolutně černobílá varianta, která obvykle v běžném životě moc nefunguje.
Ale celkově knihu hodnotím spíš pozitivně, vždycky jsem ráda, když objevím nějakého dalšího českého autora, jehož knihy stojí za to číst. A jsem moc ráda, že jich v poslední době přibývá dost a dost.
Poslouchali jsme s tátou při louskání ořechů. Táta dává ***, protože je až moc hodnej. Strašně nelogická kniha, psaná Češkou francouzsky pro Francouze. Paní Lenka je jistě Kundera, ale já od ní už nic číst nebudu. Děj zcela nelogický, naprosto o ničem. Ta proslavená jahodová!!! marmeláda koncem!!! srpna!!! je ještě logická v porovnání s tím, že např. no se vším. pozastavuji se nad tím, že spoiler: spolupracovnice a milenka neví o tom, že její muž má jinou rodinu. Že si mladá, samostatná žena vezme toho špatného bratra, že nezkušená dívka padne do náruče ruskému vojákovi po té, co ho viděla jen jednou z dálky, že je u toho nachytá její nevlastní otec, voják uteče a otec ji znásilní. A pak to dítě nechává trávit víkendy u toho , koho? Byl to její otec? A nebo otec byl ten voják? Je to lekce české historie pro Francouze, s poučením nakonec, že v Paříži je nejlíp. No dnes už určitě ne. A soudruh Da Vinči určitě učitelky neříkaly. Já vím , rozdíly mezi tímto a minulým režimem je příliš nepatrný, a tak je potřeba si vymýšlet a lhát, aby děti náhodou nepochopily.
Ten roman byl jako obraz. Moc se mi libil, postavy, jejich postoje i premysleni. Krasna kniha. Jedina od teto autorky, ktera me bavila.
Na knihu jsem se těšila, ale proběhlo trochu zklamání. Styl psaní mi vůbec neseděl, příběh běžný, závěr to trochu vylepšil. Na toto téma je spousta lepších knih.
Neuvěřitelně čtivě napsaný román o ženách. Doufáte, že to jak život potrápil jednu generaci, nestane se i té další. Držíte jim palce a hltáte jednu stranu za druhou. Rozhodně doporučuji.
Román o chybách přenášených z matek na dcery, které čeká stejný osud spojený nitěmi z výšivek. Přesto jsou všechny plné touhy po svobodě a snaží se jít životem se vztyčenou hlavu, ale já jsem postrádala nějakou bojovnost a chuť životy změnit. Otcům v knize není věnováno vůbec žádné místo. Vadilo mi, že všichni muži do jednoho jsou zde vylíčení jako slaboši, násilníci, hlupáci. S tímto jsem se už setkala v jiné knize. V tomto románu je dle mého názoru také mnoho nevyřčeného a já si nerada domýšlím. Je trochu znát, že kniha byla napsána hlavně pro francouzské čtenáře s exkurzí do historie Československa, kdy se zbytečně popisovaly tisíckrát známé události nebo třeba zvyky Velikonoc. Pro mne to historické pozadí bylo spíše jen okrajové a obešla bych se i bez něj. Styl psaní mi vyhovoval, místy z knihy dýchalo poetično, ale asi jsem měla větší očekávání.
Příběh obyčejných žen zasazený do významných okamžiků našich dějin. Už to bylo zpracované mnohokrát. Ale není to okoukané, je to dobře napsané, bavilo mě to. Hodnotím 3,5*.
Na knihu jsem se moc těšila. Rodinné, generační příběhy, napříč historií, plné tajemství, osudových zlomů, chyb, lásky, zrady apod. mám moc ráda. Bohužel mě kniha zklamala. Zdaleka nenaplnila má očekávání.
Čtenáři tu zmiňují Slepou mapu od Mornštajnové - ano, také tam vidím určitou podobnost, jen ta Slepá mapa byla daleko povedenější.
Přemýšlím, co mi na M+M "vadilo"... Nejvíc asi ta náznakovost, naťukne se tu něčí osud, ale hned se do něj zase utíká. Jak se vedlo Magdině, když po porodu Libuše odešla do města? To se čtenář nedozví, jen dcera Líba se ve své části knihy zmíní, že teď, kdy jí je sedm let, bude se její máma Magdina vdávat. Nebo bych si moc ráda přečetla víc o životě Libuše po té osudné noci. Ne, opět klapka, střih, konec a pár střípků má čtenář šanci pochytit až v sekci Libušiny dcery Evy.
Uvítala bych, kdyby přibylo o 100 stránek víc a příběh by byl propracovanější, plnější, obsažnější. Přijde mi, že autorka se ten slabý děj snažila dohnat/nahradit filozofickými a hlubokomyslnými myšlenkami a úvahami, na mě to ale teda moc nefungovalo...
Ale když pro nic jiného, tak pro tuhle pasáž stálo za to knihu přečíst:
"Můžeme být šťastní jen tak, pro nic. Nevím, jestli právě tohle není to největší štěstí, být šťastný pro nic, z ničeho. A vědět o tom, Díky tomu vědomí je to štěstí vzácné a hřejivé.
Kolikrát jsem slyšela, jak si lidi lítostivě stýskají: " Jéje, jak my jsme tenkrát byli šťastní, jenomže jsme o tom nevěděli a pořádně si to neužili." Bývá to snad jen šálení, prázdné řeči starochů plné lítosti a nostalgie?
Slíbila jsem si, že budu na štěstí číhat, a až půjde kolem mě, budu si ho užívat..."
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Generační ságy, osudy silných žen na pozadí historie, to je "můj šálek čehokoliv" . Jenomže kniha mě v mnohém zklamala. Moc filozofování, možná záměrně nevysvětlené věci, ale to může být i neschopnost autorky ty věci skutečně vyjasnit. Závěr mi trochu připomněl Podbrdské ženy. Opravdu je útěk z našeho "českého rybníčku" jediným možným řešením?
Dva večery čtení a bylo po knížce. Krásně napsané. Všechny příběhy se tak prolínají a poslední dvě stránky to všechno "obrátí" vzhůru nohama. Co by se stalo, kdyby... Za mě skvělá knížka.
Jak už je napsáno v předchozích komentářích, příběh knihy popisuje osudy žen po tři generace. Kniha se mi četla velmi dobře, byla to taková odpolední "jednohubka". Osudy jednotlivých žen byly zajímavé, každá nesla ten "svůj" úděl/osud a dokázala se s ním poprat. Bohužel na knize mě zamrzelo, že autorka místo, aby se více rozepsala o osudech hlavních hrdinek do hloubky, spíše popisovala historické události v té dané době. Ale i tak, knihu určitě doporučuji.
moje první kniha od autorky a skvělá,,,moc pěkně napsaná,,čtivá,smutná a namluvená užasně,,,audioknihy to je ted láska,,,těším se na další knihy autorky,,,, Audiokniha
Takovéto romány bych mohla číst pořád, mám totiž pocit, že vždy je tak kus autorky, která knihu dělá jedinečnou. Zajímavé příběhy žen jedné rodiny v průběhu let. Čtivé a jímavé.
Silná kniha o silných ženách, ale v jiném smyslu než jak jsme zvyklé o nich slýchat v té feministické hysterii v současnosti.
Knížka se mi četla dobře, ale místy jsem měla pocit, že jde o stručné výpisky z dobrého románu. Asi bych uvítala, kdyby knížka byla silnější a děj obsáhlejší. Víc se mi líbí autorčiny knížky, které popisující život v Provence.
Krasny dojemny a silny pribeh o zenach a dopadu udalosti odehravajicich se v uplynulych dekadach na jejich charaktery a starosti v beznem zivote.
Mam rada i pani Mornstajnovou, ale ta oproti Civade pise mnohem jednoduseji, i temata zpracovava co nejsdelnejsi formou. Zato Civade pracuje v textu i s hloubkou, casto nepopsanymi pocity a navic skvele ovlada jazyk. Jsem nadsena.
Precteno za jeden vecer, takze to rozhodne nebylo spatne. Mam tyhle vicegeneracni romany moc rada, jen skoda, ze tenhle byl tak kratky a autorka venovala vic usili do popisu vysivani nez hlavnich hrdinek/deje.
Na knihu jsem se těšila, ale přišlo spíše zklamání. Výhodu to mělo v tom, že to bylo krátké. Děj byl nijaky, bez větších zajímavostí. Spousta věcí nevysvetlenych a když tak jen v naznacich. Četla jsem na toto téma lepší knihy. Tři hvězdy dávám za dobrý začátek.
Velice intimně napsaný příběh několika generací žen, které si předávají nechtěné dědictví.
Čtivý příběh o těžkém životě žen jedné rodiny napříč generacemi. Toto téma je vcelku populární, věnuje se mu víc českých autorek. I tato kniha je čtivá a zajímavá. Můžem sledovat jakýsi vývoj v rozhodování o svých životech a dětech od Marie po Evu..v jejich touze žít život nepoznamenaný společenským stigmatem, v jejich touze osvobodit se z uměle vytvořené hanby. Evina dcera, pokud bychom ji znali,by byla jistě ještě svobodnější!
Mám ráda blízkohistorické ságy /příběhy, hlavně z venkova - 19.-20. století. Houževnatost venkovských lidí, jejich skromnost, vůli přežít za každou cenu.
Bohužel dávám toto hodnocení, protože mi vůbec nesedl styl vyprávění. Námět a vše dobré, ale to zpracování... No asi nic pro mě, a to že mám velmi v oblibě tyto několikagenerační ságy.
Ač silné příběhy, tak na mě trochu melodramatické.
Autorka nechala některé události nedovysvětlené, musela jsem se domýšlet, co se asi stalo . Mám asi radši pragmatické příběhy než takové jinotaje.
Jako audiokniha to dramatično vyniklo ještě víc. Poslední vypravěčka Eva drmolila tak rychle, že jsem měla co dělat, abych děj vůbec pochytila a pochopila.
Konec mě taky celkem zklamal.
Jsou určitě i lepší knížky na dané téma.
Kniha se pekne cetla, ale obcas jsem se ztracela v postavach a nevedela, kdo je kdo a misty byla kniha dost zmatena. Konec me trochu zklamal.
Jinak urcite stoji za precteni.
Po dlouhé době kniha přečtená jedním dechem a na úkor spánku. Chvilku jsem se "zakusovala" do jazyka a stylu vyprávění, ale od třetí kapitoly jsem se nechtěla odtrhnout. Podobnost s A. Mornštajnovou mi vytanula hned, speciálně tedy s její Slepou mapou, spíš než s Hanou. Ale jazyk autorek je jiný. Zde místy krkolomější větné konstrukce, zajímalo by mě jak vyprávění vyznělo Francouzům ve francouzštině, protože mně chvílemi přišlo jako by autorka opravdu "překládala" a češtinu už tak docela "necítila". Stejně tak se přidávám k postřehu v jednom zdejším komentáři - zajímalo by mě, jak Francouzi dokázali navnímat emoce dějinných kulis příběhu?
Vyprávění úsporné, spíše náznakové, motivace spousty činů nejsou úplně srozumitelné a někdy je to až rozčilující (proč si toho Kulhavce brala? Proč Franta nic nenamítal? Proč se k matce nevrátila bez něj? Proč ho s matkou rovnou NEZLIKVIDOVALY?? Pro tak pragmatickou, až mysteriózně osobitou a důkladnou Marii by "šikovná domácí nehoda ve stínu dějinných dramat", nemohla být takový problém!!! Ne? :-)). To mi drásalo nervy, stejně jako děj, který se na chvíli zakousne, aby o to prudčeji odskočil o notný kus a nechal mě tápat a domýšlet si. Což taky ale není na škodu. Námět s obrovským potenciálem, rozhodně si umím představit román třikrát tak tlustý a v něm jednotlivé příběhy mnohem vykreslenější v čase, hloubce a provázanosti. Nejen, že bych to ocenila, protože jsem se cítila místy ochuzená, ale ještě nikdy u žádné knihy jsem neměla tak impulsivní nutkání sepsat alternativní vývoj jednotlivých příběhů! Tak moc jsem se, s vědomím dějinného vývoje, snažila osud hrdinek "přetlačit" k vytouženým zvratům, že jsem usnout ani nemohla.
Shrnutí : Silné příběhy silných žen, které se rychle přečtou, ale o to déle ve mně zůstanou se všemi proč? , co kdyby? , jak moc? ...
Kniha se mi líbila, nejvíce mě zasáhl asi prostřední příběh Libuše. Příběh super, zpracování mi přišlo trochu zmatečné, spoustu věcí si člověk musel vydedukovat sám, místy až patetické příliš poetické popisy. Ale knihu doporučuji.
Štítky knihy
ženy 20. století rodinné vztahy rok 1968 socialismus vesnice osudy žen ságy matky a dcery český venkov
Autorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Kniha Marie a Magdalény je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 585x |
| Čtenářské výzvě | 103x |
| Doporučených | 37x |
| Knihotéce | 169x |
| Chystám se číst | 347x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 2x |