biki komentáře u knih
Tak Carter mě zase dostal. Větší část knihy jsem si říkala, že se jedná o jeho standard, i když pořád velmi vysoký. Ovšem v závěrečné části mě klesla brada - autor si s námi teda pěkně pohrával ...
Ještě poznámka: nemohu se, bohužel, zbavit dojmu, že ony bizarní způsoby vražd a způsoby, jakými si lidští tvorové dokážou působit utrpení, nejsou až tak docela jen z autorovy hlavy. "Normální " člověk tohle nevymyslí.
Tak tohle vůbec nebylo špatné. Po pomalejším začátku se s tím už autor moc nepáral, takže děj ubíhal velmi svižně a na nudu rozhodně nebyl čas. Ale přece jen bych přivítala, aby nás autor trochu víc seznámil se světem, respektive vesmírem, ve kterém se děj odehrává. Snad v dalších dílech.
(poznámka - stejně mi to ale trochu připomíná vesmír Honor H., poměry v loďstvu zhruba jako v solariánském, přehlížení periferních světů ... či střely Mark).
Špičková detektivka s nečekaným rozuzlením, v němž pachatel i oběti jsou výsledkem řady na sebe navazujících, v dnešní době velmi deprimujících, okolností.
Důstojné vyvrcholení a nejlepší kniha ze série o sestrách Cynsterových. Ozřejmuje se zde celé pozadí příběhu, pramenící se starého záští a závisti a podporované ještě ziskuchtivými zájmy jiné, třetí strany, o níž hlavní hrdinové neměli tušení do poslední chvíle.
Hodnotila bych tak na 4,5*, po srovnání s několika slabšími předchozími knihami zaokrouhlím nahoru.
Kdyby mi někdo dal knížku přečíst, aniž bych dopředu znala spisovatele, tak po přečtení je to naprosto jasné - Nora Roberts. Její styl je nezaměnitelný, typický a s úspěchem ho uplatňuje prakticky u všech svých děl. A víte co? Vůbec mi to nevadí. Prostě se mi líbí, jakým způsobem má příběhy vystavěné, jak v nich vykresluje své představy o rodině a rodinných vztazích, jak by v ideálním případě měly vypadat - vzájemná láska, úcta, sounáležitost, ochota vzájemně si pomoci za každých okolností ... Pro mě je vždy bonusem nějaká krimi zápletka. V tomto případě se, na rozdíl od dvou předchozích knih, vcelku vyváženě proplétá celým příběhem až po logické, i když tak trochu očekávané, vyústění v závěru. Prostě kniha tak akorát na příjemné strávení propršeného víkendu.
Okolo knihy jsem tak dlouho nejistě obcházela v knihkupectví, až mi ji půjčila kamarádka. Nic moc jsem nečekala, takže jsem byla příjemně překvapená - kdybych ráno nemusela do práce, tak bych knížku přečetla na jeden zátah. K osobě Tuesday jsem mohla přistupovat naprosto nezaujatě, protože ani jednu postavu, k nimž ji předchozí komentáře přirovnávají, neznám a musela jsem si je vygůglit. Bez námitek jsem akceptovala autorovo pojetí postavy: T. není anorektička, ale svůj vzhled udržuje zcela promyšleně tak, aby ji protivníci s přerostlým egem těžce podcenili, takže může spoléhat na moment překvapení (viz úvodní masakr v metru s komentářem T.); její IT znalosti, orientace v podzemí Londýna - já to beru tak, že když je zaměřená na jeden jediný cíl a neohlíží se na nic, ani na vlastní život, může dokázat opravdu hodně. A konec konců, vždyť je to fikce ...
Mě osobně spíše děsí, že vývoj v našich "civilizovaných" zemích naneštěstí směřuje k podobnému stavu, jaký je v knize popisován - k úzké provázanosti světa organizovaného zločinu s policejním a justičním aparátem, kde zločinci mají víc práv než běžný občan, který se spravedlnosti nedovolá. A co směřuje, mnohde je už takový stav realitou. Abychom se pak nedivili, že se mohou objevit podobní samozvaní soudci a kati v jedné osobě, což se může opravdu hodně šeredně zvrtnout.
Upřímně, po prvním dílu jsem čekala trochu víc. Což o to, čtení to bylo docela příjemné, ale přesto Rafova proměna z rozmařilého hejska v pečlivého hospodáře a odborníka-stavitele mi i rámci žánru přišla moc rychlá a násilná. Nu což, ani tak zkušené autorce jako je S.E. se nemusí úplně všechno stoprocentně vydařit.
Předchozí příběhy s detektivní zápletkou od A.Q. mě navnadily, takže jsem se na knížku docela těšila. Ale tentokrát to bylo trošku zklamání - sice slušná zápletka, sympatické hlavní postavy i slizcí hlavní podezřelí, ale celému příběhu nějak chyběla šťáva, spád ... prostě mě to nějak zvlášť nezaujalo, takže tentokrát jsem nucena dát slabší hodnocení.
(a vůbec - nejlepší byl stejně Winston).
Motiv uzavřeného světa, který putuje vesmírem, aniž by jeho osazenstvo mohlo (aspoň v tomto dílu) do jeho pouti jakkoli zasáhnout, rozhodně není nový. Ale pan Pecinovský ho povýšil na další vyšší úroveň. Hlavní postava, Terstegen alias Sršeň, rozhodně není žádný svatoušek, který se občas nevyhne nutnosti použít drsnější metody, a přesto si na rozdíl od mnoha spolucestovatelů zachovává svou lidskost, i když později toho občas lituje. Jeho houževnatost a tvrdohlavost, s jakými bojuje proti nástrahám Arestonu, ale hlavně svých "bližních", jsou obdivuhodné, vždyť několikrát musí začít znovu od začátku. Ale jak už řečeno níže, Areston se svých tajemství nevzdává lehce.
Velmi zřídka se mi stalo, že jsem u nějaké knihy či povídky měla pocit, že tam není ani o slovo víc, ani míň. Příčí se mi hovořit o dokonalosti, ale tohle se k tomu hodně blíží. A jsem přesvědčena, že i některé další informace ze zdánlivě nudného úvodu se později ukážou jako hodně a hodně důležité. Autorovi hluboká poklona.
Ani vlastně nevím, proč jsem zrovna tuto knihu koupila - je pro mládež (ne, že bych se už považovala za stařenu), je to dystopie, které normálně nekupuji ..., ale prostě mě nějak zaujaly první stránky, přečtené ještě v knihkupectví. Včera večer jsem začala číst, dnes odpoledne jsem knihu na jeden zátah dočetla. Je napínavá, místy až děsivá: co všechno je ochoten člověk udělat, aby přežil; čeho všeho je schopen, aby zvítězil bez ohledu na kohokoli; a hlavně - je pak schopen sám se sebou žít? (což ostatně zaznělo i z úst hrdinů knihy). Takže závěrečný úkon zkušební komise může být svým způsobem vlastně považován za akt milosrdenství. Ale ... Těším se na pokračování.
Jasně, že je to odpočinkové čtení. Ale stejně je pozoruhodné, že i při takové frekvenci titulů se stejnými hrdiny si celá série " smrtící" udržuje poměrně slušnou úroveň. Nevzpomínám si, že by se zde objevil nějaký vyslovený propadák. Určité šablonovitosti se samozřejmě asi nejde vyhnout, ale za to částečně může i samotný žánr. Kdyby člověk srovnal obě hlavní postavy Evu a Roarka z úplného začátku série s těmi posledními, autorka jim umožnila i jakýsi vývoj.
Tato poslední kniha patří určitě k těm lepším v sérii. Kromě hlavního motivu se mi také líbí, že s dobrými nápady přicházejí i další členové týmu (nejen pouze Eva a Roarke), a že se autorka nespoléhá na nějaká zázračná vnuknutí detektivů, ale na poměrně uvěřitelné metody pátrání, byť za vydatné pomoci IT technologií.
Moc pěkné víkendové počtení, chvílemi jsem se uchichtávala i nahlas ... Neodolatelná konfrontace sice hodného, ale přece jen poněkud nafoukaného aristokrata, který se dosud ve svém životě nesetkal s žádným vážnějším problémem, a temperamentní dívky, která si před jeho titulem nemíní sednout na pr... Doopravdy se mi to líbilo a už se moc těším na druhý díl.
Příjemné překvapení. Milý, zcela nenáročný román, u kterého si lze báječně odpočinout. Hrdinkou je sice naivní romantická dívenka, ale pozor, není to žádné ořezávátko a v kritických situacích si umí dobře poradit. Samozřejmě nechybí onen pověstný "princ na bílém koni" - z mé strany zde jen taková malá námitka: přece jen bych si ho představovala jako trochu většího rošťáka.
Přistupovala jsem ke knize s určitými pochybnostmi. Tak Vince Flynn to není, i když se Mills snažil jeho styl aspoň částečně zachovat. Ale protože sám je velmi zkušený autor (jeho knihy, které u nás vyšly, se mi hodně zamlouvaly), domnívám se, že se zhostil těžkého úkolu velmi dobře. Některé motivy z předchozích knih se zde uzavřely - těžko říct, jestli to byly ještě Flynnovy nápady. Akční scény se mi zdají také velmi slušně postavené a závěrečné řešení hlavního problému bylo velmi zdařilé. Co se týká hodnocení - dala bych tak 4,5*. Takže zaokrouhlím nahoru.
No nazdar! Včera jsem to přelouskala. Ještě tak první půlka se docela dala, ale v druhé polovině se to zvrhlo do totálního nesmyslu, které ani já nejsem ochotna tolerovat (a že z četby harlekýnek vydržím opravdu hodně). Celou dobu jsem fandila Jackovi, ale i v jeho případě se to také nějak zvrtlo. Netuším, jestli se odhodlám k zakoupení dalšího dílu.
Jeden z vůbec nejpovedenějších příběhů autorky - krimipříběh, tragédie, romantika, špetka erotiky, překvapivý zvrat před závěrem, a také velmi dobré ztvárnění psychologie postav a jejich pohnutek. Za mě rozhodně nejvyšší ohodnocení.
Tak to jsem si zase početla. Akorát to skončilo moc brzy, protože bych se moc ráda dověděla, jak bude pokračovat Rafův výzkum. Třeba to autorka v další knize poodhalí. Jo, a prachoví králíčci opět nezklamali.
Nedočetla jsem to. Tak atraktivní téma a tak neskutečně mizerně zpracované ... to se hned tak nevidí.
Nejprve jsem chtěla napsat, že autorka s léty ztrácí šmrnc. Styl této knihy na mě působil značně nemastně-neslaně, jako by byl napsán před mnoha lety. A taky že jo - podívala jsem se na předsádku a hle, copyright z r. 1988. Těžko říct, kdo knihu vytáhl na světlo, že by naši vydavatelé jen uplatnili autorská práva ?
Námět není špatný, ale zpracování na dnešní dobu dost nudné, i když přečíst se to dalo. Pevně věřím, že dnes by to autorka zpracovala o dost zajímavěji a čtivěji.
Po předchozím slabším příběhu je tu opět Jack Reacher v plném lesku a zase se plete do něčeho, po čem mu vlastně vůbec nic není. Musím také ocenit, že tentokrát na pátrání není sám a má velmi zdatné pomocníky, a taky že nepůsobí tak neprůstřelně, jako ve starších knihách. Rozuzlení příběhu je (aspoň pro mě) překvapivé a děsivé, byť ne úplně originální.