biki komentáře u knih

K vylíčení kouzelného ostrova Zenkali a jeho pozoruhodných obyvatel z říše rostlinné, živočišné i lidské ještě neodmyslitelně patří ta pověstná tečka nad i - "lèse majesté".

3 03.02.2016

Miluju příběhy z ostrova Rainshadow, celá série si pořád udržuje velmi slušnou kvalitu. A ještě mě fascinují prachoví králíčci, takže jsem zvědavá, jestli se v dalších příbězích o nich dozvíme něco víc.

2 03.02.2016

Naprostý omyl.

01.02.2016

Začátek byl slibný, jako slušný thriller. Postupně se však situace stávaly čím dál nevěrohodnější, hloupě přehnané, až závěr to konečně totálně pohřbil. Jeden z mých největších omylů, co se týká žánru.

4 31.01.2016

Právě jsem dorazila celou sérii a jsem velmi mile překvapena. Jednotlivé díly měly vzestupnou kvalitu a tak souhlasím s předchozím komentářem - to nejlepší na konec. Oba hlavní hrdinové to vůbec neměli lehké, přitom situace, které prožívali, mi nepřipadaly až tak přehnané (samozřejmě s výjimkou Geoffova "daru", ale zase zajímavý prvek v příběhu). V rámci žánru dávám nevyšší hodnocení.

31.01.2016

Kromě toho, že je to vynikající thriller, je zde v tomto typu literatury naprosto ojedinělý pohled do světa sluchově hendikepovaných.

6 30.01.2016

Naprosto souhlasím s komentářem níže - TOTO je opravdová sci-fi a také jedna z vůbec nejlepších knih svého žánru. Málokomu se podaří, aby mimozemská civilizace byla skutečně cizí, ne-lidská.
Znovu si musím povzdechnout, že autoři takového kalibru jako byl A.C.Clarke a jeho vrstevníci, se dnes snad ani nevyskytují, a co horšího, ani se k nim kvalitou nepřibližují. Oni by totiž kromě řemeslné zručnosti měli mít asi také slušný rozhled v různých vědeckých oborech, i když připouštím, že to dnes není tak jednoduché.

19 30.01.2016

Milé, vtipné, dobře se to čte, v rámci žánru lepší průměr. A docela se těším na pokračování.

3 26.01.2016

Jedna z vůbec nejlepších knih autorky. Je napínavá, romantická, s dobře propracovanou krimi-zápletkou na velmi smutné a deprimující téma ... prostě se dobře čte.
Vůbec je zajímavé, jak odlišný a různorodý postoj jednotlivé komentáře zaujímají. Mě osobně třeba právě bavila i zdánlivě méně akční, ale i tak zajímavá část o zhusta nebezpečné práci organizace pro hledání dětí (člověk tuší, že může mít větší naději na úspěch, protože není svázaná množstvím byrokratických předpisů). Co se týče psychologie postav - rozhodně nepatřím k příznivcům mnohastránkových rozborů těch nejniternějších duševních pochodů, když je stačí vykreslit několika větami či odstavci (a to velmi zdařilými a výstižnými), jako právě v případě rozhodnutí hrdinky v závěru knihy v případě ztracené dítě x adoptivní rodina. Proto také knihu hodnotím v rámci svého žánru k vysoce nadprůměrným.

7 24.01.2016

Údolí strachu - pro mě nejlepší dílo A.C.Doyla.

6 21.01.2016

Příběhy a knihy Ludvíka Součka prostě miluju. "A když ho (ji) miluješ, není co řešit. "
Upřímně řečeno, klasické příběhy se Sherlockem Holmesem jsem, ač velký příznivec detektivek, nikdy moc nemusela. Případ psa baskervillského mi proto připadl jako podstatně zajímavější a napínavější, než původní předloha. Další dvě povídky jsem také četla mnohokrát (naposled zhruba před 2 lety) a kupodivu se mi pořád líbí.

3 20.01.2016

Když před mnoha lety kniha u nás vyšla poprvé, patřila k mým nejoblíbenějším, četla jsem ji několikrát. Děj má spád, výborná charakteristika postav, prostředí ... určitě na pět hvězdiček za literaturu.
Ale časem mi začalo vadit, že hlavní hrdinové jsou vlastně záporné postavy, i když jednající v rámci svého prostředí a vztahů, a že autor toto prostředí do značné míry glorifikuje. Jistě to s kvalitou knihy nesouvisí, ale přesto mi to vadí. Ale to je jen můj osobní názor.

9 19.01.2016

První dva díly jsem měla s sebou na dovolené, takže jsem je mohla přečíst hned po sobě a poměrně velmi rychle. Tím pádem jsem neztrácela přehled o postavách a hlavně o souvislostech, které jsou poměrně hodně náročné na pozornost. V okamžiku, kdy jsem knihy dočetla, jsem byla docela spokojená. Ale později se mi to nějak rozleželo v hlavě, takže nyní mám z knihy (nebo spíše knih) pocit, že autor postupoval dle návodu "jak pejsek s kočičkou dělali dort". Sice hodně nápadů, ale chaoticky splácaných dohromady. Ne že by to bylo úplně špatné, ale asi méně by znamenalo více pro kvalitu díla. Teď mám trochu problém, vůbec se mi totiž nechce do třetího dílu - mám obavy, že jsem od léta spoustu motivů zapomněla a číst první dva díly znovu se mi tedy nechce.

2 17.01.2016

V době, kdy u nás Duna vyšla poprvé, jsem z ní byla absolutně nadšená a četla jsem ji mnohokrát. Když jsem loni v létě hledala v knihovničce něco úplně jiného, dostala se mi Duna opět do ruky a tak jsem si ji chtěla připomenout. Jenže ... měla jsem pocit, jako bych četla něco úplně jiného, to přece není Duna, tak jak jsem si ji pamatovala... Prostě jsem to po těch letech nedala. Ještě musím podotknout, že ani v době svého největšího nadšení jsem nebyla schopna se začíst do dalších dílů. Takže jenom z nostalgie dám 3 hvězdy.
(naproti tomu se občas ráda začtu do knížek od Asimova, Clarka, Wyndhama či Strugackých, ty se mi ani po letech neomrzely a stále mě baví).

5 14.01.2016

Bezesporu jeden z vůbec nejlepších historických románů. Jenže přestože jsem knihu četla několikrát v průběhu řady let, ani jednou jsem se nedokázala úplně ponořit do děje, vždycky jsem pociťovala určitý odstup. Jednou z příčin je určitě nekritické vynášení křesťanství a křesťanů nad ostatní (viz komentář Nyki), ale zápletka kolem Vinitia a Lygie a pojetí jejich postav mi pořád jaksi nesedí - pokaždé, když jsem knihu i v odstupu let četla, se mi to zdálo trochu naivní, neobratné. Naproti tomu postavu Petronia, ale i atmosféru doby autor vystihl geniálně.

4 13.01.2016

Nejlepší sci-fi od dob Enderovy hry.

5 05.01.2016

Tak já jsem to dočetla včera v půl druhé ráno. Naprosto děsivé, mrazivé. A vůbec nejhorší je, že člověk dokáže do jisté míry pochopit (nikoli omluvit !) pachatele, proč k oněm hrůzným činům dospěl.

20 04.01.2016

Naprosto souhlasím s havrmoni, až na to, že já jsem se u toho občas smála i nahlas. Bude patřit k mým nejoblíbenějším romancím.

1 04.01.2016

Přestože jsem v dětství preferovala spíše verneovky a mayovky, i tuto knihu jsem tehdy přečetla několikrát. Teď po letech si asi nejvíc cením toho, jak H.S. vykreslil přeměnu Staška z lehkomyslného puberťáka na zodpovědného opravdového muže, byť velmi mladého.

5 04.01.2016

Asi před měsícem jsem si knihu půjčila v knihovně na dlouhé zimní večery. Moc pěkná pohádka se šťastným koncem, kterou jsem zvládla za večer, spokojeně jsem na konci zamáčkla slzu a šla spát.

2 04.01.2016