Quo vadis

kniha od:


Koupit

Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57426/quo-vadis-Ggg-57426.jpg 4.62224
Žánr
Literatura světová, Romány, Historické romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Quo vadis. Powieść z czasów Nerona, 1896

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (268)

Kniha Quo vadis

Přidat komentář
Rilian
17. listopadu

Po přečtení chápu, proč je jento román považován za klenot polské realistické literatury. Zpočátku jsem se domníval, že se jedná čistě o historickou prózu, ale postupně jsem v příběhu objevoval něco jiného. Příběh z doby císaře Nerona je vlastně pouze kulisou pro milostnou zápletku mezi mladou křesťankou a arogantním římským šlechticem. Na jejich vztahu autor ukazuje cestu každého člověka ke křesťanství. Cesta člověka většinou začíná tím, že si uvědomí své vlastní sobectví a jakési strádání i přes materiální dostek. Vinicius postupně zjišťuje, že nedokáže myslet na druhé ("jeho vůle byla jediným zákonem v jeho životě") a Lygii miluje víc než Krista. Na konci dojde k poznání, že celé jeho snažení o znovuzískání své milované vůbec neodpovídá křesťanské víře. Po římském způsobu se soustředí pouze na pozemský svět, který mu nabízí krásu, požitky a moc. Takto to alespoň líčí v knize Petronius. Vinicius toto vše nachází právě v Lygii. Teprve později si uvědomí, že pro křesťany opuštění pozemského světa nic neznamená. Sv. Pavel později káže vystraženým křesťanským odsouzencům na smrt v aréně, že spása spočívá v něčem jiném - "Bůh vás povznáší do nebes, ale vy se vystrašeně držíte stébel trávy a voláte, aby vás Bůh ušetřil." Postavu Vinicia chápu jako ztělesnění římského pragmatismu a síly. Oproti tomu Chilón představuje řeckou racionalitu. Křesťanství přijme až při kontaktu s důsledku svých činů, kdy je mu odpuštěno křesťanem, kterého předtím udal. Postava Petronia je složitější, reprezentuje pro mě římské požitkářství a bezbřehý epikureismus, a ačkoliv on sám křesťanství nikdy nepřijme, uznává jeho výhody a morální převahu. Celou první část chápu jako alegorii na spirituální hledání člověka, jehož dosavadní hodnoty procházejí krizí (Vinicius = síla a sobectví, Chilón = racionalismus/filosofie a prohnanost, Petronius = umění a epikureismus). Všechny tyto vlastnosti a charakteristiky řecko-římské civilizace nakonec prohrávají svůj morální souboj s novou vírou z východu. Ostatně apoštol Petr v knize tvrdí, že Řecko dalo světu moudrost, Řím sílu a křesťanství lásku, které nemůžou dvě předchozí vlastnosti vzdorovat.
Druhou část vnímám jako krizi nové víry. Člověk po přijetí nové víry zažívá první zkoušky a postupně proniká do její skutečné podstaty. Vinitius si uvědomuje, že Krista nemůže uplatit jako nějakého pohanského boha, aby mu vrátil Lygii. Tvrzení Kristus ti ji vrátí dostává pro něj nový smysl až když plně pochopí křesťanskou víru v posmrtný život a znovushledání. Navíc autor na příběhu o krutovládě císaře Nerona představuje nejrůznější pochybnosti, které doléhají na člověka. Například pocit opuštění, strachu a vnitřního zápasu. Kniha nám ukazuje, že křesťan nemůže být nikdy zcela nešťastný nebo opuštěný a to ani v době toho největšího bezpráví či neštěstí, protože je s ním Kristus a bude s ním i po smrti.
Obraz všemocného Říma, který i přes svoji sílu hyne a požírá sebe samotného se tak zrcadlí v prostém apoštolovi Petrovi zakládajícího i přes nepřízeň osudu něco, co přečká i pád všemocného města.
Styl knihy je označován za historický realismus, byť je samozřejmě poznamenána určitým romantismem a poněkud jednostranným vykreslením prvních křesťanů, o nichž bohužel nemáme přiliš zpráv. Já osobně jsem si knihu velice užil, protože v ní spatřuji vlastní hledání víry.

Jednu z nejkrásnějších scén z celého příběhu představuje incident mezi Lygií a jedním z křesťanů, který ji nařkne z odpadlictví, protože se rozhodla oddat pozemské lásce. Apoštol Petr a Pavel se nad tím pousmějí a poučí onoho křesťana, že Ježíš sám dovolil nevěstce, aby mu byla nejbližší z nejbližších. On ji odpustil, stejně jako odpustil Petrovi, který ho třikrát zapřel a Pavlovi, jež křesťany pronásledoval a odsuzoval k smrti. Pokud odpustil jim, jak by se mohl hněvat na zamilovanou dívku, protože pozemská láska a láska ke Kristu nejsou v rozporu.

Evaho73
13. listopadu

Keď som sa pokúšala knihu Quo vadis čítať ako sedemnásťročná, nevedela som "kam kráčam" ani ju patrične oceniť.
Teraz som sa k nej po rokoch vrátila a som z nej unesená.... Je veľmi zaujímavé, ako sa nám rokmi mení aj náš čitateľský vkus alebo názor na prečítanú knihu.
Quo vadis nesie to najúžasnejšie posolstvo o tom, že láska a dobro dokážu poraziť zlo a prekonať mnohé rozdiely.
Veľmi sa mi páčila opísaná atmosféra starovekého Ríma, ktorá kopíruje reálne historické skutočnosti, kde napríklad krutovláda Claudiusa Caesara Nera bola podaná vierohodne.
Samozrejme som romantička a celý čas som fandila láske rímskeho patrícia Vinicia a kresťanky Lýgie, ale nemenej zaujímavá bola pre mňa i postava Petroniusa, z ktorého som mala v dobrom slova zmysle veľmi zmiešané pocity.
Práve tieto postavy významne oživili dej, čo zároveň oslovilo oveľa širšie okruhy čitateľov, nielen náročných fajnšmekrov.
Vrelo odporúčam tento literárny skôst, ktorý sa právom pýši aj Nobelovou cenou.


boxas
08. listopadu

Sama zápletka knihy je sice veskrze romantická láska mezi dvěma mladými lidmi z různých společenských vrstev, takže vlastně nic moc nového. Ale vylíčení tísnivé atmosféry v Římě v době prvních křesťanů je něco naprosto výjimečného a dech beroucího. Člověk ani zdaleka nemusí být věřící, aby této knize a jejímu poselství propadl. Mnoho takových knih, jako je Quo vadis?, neexistuje.

Atuin
26. října

I přes ten pohled ( což byl autorův záměr) a možná právě pro něj má ta kniha pořád i po tolika přečtení, z nichž jedno je i v originálu neuvěřitelný kouzlo. Mám větší srdcovky polských klasiků, ale tohle je víc jak čestné místo něčemu co má hlavu a patu, tón a řád a je to neuvěřitelně nadčasové.

Red_Fox
20. října

Quo Vadis? Jooo, to mi něco říká... Takový byl počátek objevu této knihy. Tehdy bych ani nevěděla, kam ji zařadit. Jen mi její název utkvěl v paměti zřejmě z hodin literatury. Nakonec se z toho vyloupl nečekaně romantický příběh s hořkou příchutí krutého zacházení s prvními křesťany. Ač jsem zvyklá na historické romány s méně sladkou milostnou linkou, vždy ocením knihy opírající se o skutečné události. Skvělá nenásilná forma vzdělávání se.
Je nutné se prokousat začátkem díla, kdy jsem tedy já osobně hojně využívala poznámky v zadní části knihy (a zároveň se děsila, že to tak bude po celou dobu :D. Nebude, nebojte!). Některé dialogy mě úplně neoslovily, spíše mě nudily a bohužel mi to trochu zkazilo celkový dojem s knihy. Nezapomenu na scény z amfiteátru, kdy jsem měla pocit, že sedím mezi diváky.

Slovanka
10. října

Tato kniha je moje velká láska, i přesto že je dlouhá, některé pasáže zbytečně komplikované a roztahané a i když je tématika křesťanství v knize velmi hlasitá a autorem pojata z jeho romantického osobního pohledu. Krásně popsané pocity postav, samotný děj a dopodrobna rozpitvaný historický podklad (pro mě potěcha) - mi byly dostatečným vynahrazením. Nehledě na to, jak umně si autor vyhrál s charaktery postav, které tak přirozeně ukazují své temné i světlé stránky a mění se.

tchor
09. října

Príliš idealizovaný a nekritický pohľad na ranné kresťanstvo v jeho pravdepodobne najčistejšej podobe. Čo je asi hlavnou črtou diela, nie však jedinou. Psychopatický úchylný vládca s infantilnou dušou a jeho riťolezci a ľud, ktorému stačí chlieb a hry na to aby sa nebúril sú črty, ktorých paralely môžme nájsť aj dnes. Tak sa mi tematicky vynára otázka, kam sme to teda dokráčali? Každopádne kniha je výborne napísaná a vtiahne človeka do deja vcelku rýchlo, čo sľubuje rýchle a pútavé čítanie.

Lunďák
25. září

Naprosto skvělý pohled na Neronovu dobu a trochu zkreslený názor Sienkiewicze Poláka+křesťana.

1 ...

Doporučujeme

Motýlí ostrov
Motýlí ostrov
Věčná Ambra
Věčná Ambra
Zahrada v měsíčním svitu
Zahrada v měsíčním svitu
Azincourt
Azincourt