Benedygtus komentáře u knih

Knihu jsem precetl ani ne za tyden, coz je u me nezvykle kratka doba.
Libilo se mi, jak je to napsany, ze v napjatych situacich neodbehne autor nekam pryc od tematu, ale pekne dokonci celou udalost. Na druhou stranu me zaver knihy zcela rozdrtil, vic nez bych si predstavoval. Zpetne to budu asi hodnotit kladne, ale nyni hodinu po docteni, kdy jsem se konecne probral a kdy jeste citim, jak me uschle slzy svazuji tvare, to je na me opravdu trochu moc.
Vlastne nedopadlo dobre vubec nic a to, ze si ctenar muze domyslet, jak to dopadlo s Midori a hl. postavou, to neni zadna spasa.
Trochu me navic zamrzelo, ze ikdyz to vypravoval s odstupem casu Toru sam, nevratil se nakonec do soucasnosti.

Presto je to velke dilo, ke kteremu se mozna i nekdy vratim, a tuto knihu vidim jako vstupenku do Murakamiho sveta.
Vlastne je to kniha, ktera me totalne/nejvic vtahla do deje. Vsechno, co jsem cetl jsem silne prozival.

7 25.09.2013

Klasicky Irvnig, je to pro me od neho asi takove nejprostsi i nejsprostsi dilo, a hlavne konci doopravdy dobre bez jakehokoli dodatku, proste blazeny usmev a pocit uveritelne "pohadky" je strasne prijemny.
Pri cteni teto knihy(shodou okolnosti ctvrte od tohoto spisovatele), jsem si uvedomil, ze nejvic obdivuji popisovani postav, ktere me vzdy zaujmou a pritom si je neumim "dokonale" predstavit, alespon takovy pocit mam.

6 08.11.2011

Bohuzel, ale tato kniha, byt jsem se na ni tak tesil, me vubec neoslovila.
Rozvlekle povidani o tom, jak bylo ve vezeni, me prislo dokonce i otravne. A tak se nejlepsi casti knihy stalo kratke vypraveni o tom, kdyz Standig vypravel o svem detstvi a o tom jak potkal misionare. V tomto duchu jsem ocekaval celou knihu, a doufal jsem, ze tema vezeni bude pouze v pozadi, ale bylo tomu docela jinak.
Popisovani toho, jak strasne to je v kazajce, me nechavalo absolutne klidnym a celkove mi prisla kniha vlastne docela o nicem. Muj obdiv autor ziskava jen diky tomu, ze na 334 stranach toho vlastne moc nenapsal a presto jsou vsechny popsane. Kez bych tento dar ziskal, alespon na chvili pri psani diplomove prace.

5 04.03.2014

Kniha je jako malebny sen napsany a vyobrazeny krasnym slovnikem do poslednich detailu. Ten sen nas uvede do tela Doriana Graye. Seznamime se s lordem Henrym, jakozto s knihou samotnou a stejne jako Dorian se nemuzeme odtrhnout. Naslouchame, nic takoveho jsme predtim necetli ani neslyseli. Bourime se a presto jsme s touto knihou v kontaktu, ale nedopustme, aby stejne jako Dorian jsme vse pripustili a zacali se tim ridit, ba co vic, zacali to prekonavat.
"Umeni nema na nase ciny zadny vliv." - myslim a mam z toho strach, ze tak tomu opravdu neni, presto je Obraz Doriana Graye velkym dilem a ja na nej budu pet ody uz kvuli zaveru, ktery me vytrhl.

5 02.02.2012

V jednoduchosti je krasa. Lehkost a urcita pravidelnost z teto knihy dela dilo, po kterem se vam bude dobre usinat. Ano, je to velice nenarocna kniha-pohadka a mne v teto nelehke dobe, udelala zivot na chvili lehcim a kazdy vecer, co jsem ji cetl nabila prijemnou energii na dalsi den.

P.S.: V zasade souhlasim s temi negativisty, ale zalezi na nahledu. Jestlize se chci intelektualne vybit, potom nectu takovou knihu, o ktere uz po par strankach vim o cem a v jakem stylu kniha bude. To se potom da kritizovat cokoli a myslim, ze to je trochu nesmyslne.

4 01.01.2012

Kniha, ktera me velmi poburovala, coz je poznamka spise pro me samotneho, nez pro vas, protoze me poburuje spousta knih, ostatne ale pravdou je, ze od teto knihy malokdy clovek odejde s lepsi naladou nez ke knize prisel. Nevim presne cim to je zpusobeno, ale myslim, ze to je uz objektivni pocit a nejen muj.
Je tam plno zajimavych myslenek a velmi me mrzi, ze jich nedokazu vstrebat vice. Prijde mi, ze bych tu knihu mohl cist 20x a stale objevovat nova kouzla, nova tajemstvi. Tento pocit, jsem mel i u predchozi knihy, kterou jsem od pana M. Kundery cetl(Nesnesitelna lehkost byti), avsak tam me prisla zajimavejsi dejova linie. V teto knize je vypraven jakysi pribeh, ktery neni tak dulezity jako spis jednotlive situace, ktere nastaly a nasledovne absolutni rozebrani do uplnych detailu a pritom rozebirani se dostaneme nekam uplne jinam. Tim se stava, ze pouhych nekolik minut rozebirame na vice nez deseti stranach. Presto to je poutave a obohacujici, ale verim, ze plno lidem to nemusi sedet. V knize Nesnesitelna lehkost byti, si mohl kazdy najit to svoje a nebo volne prechazet z jedne do druhe "sfery", od filozofie do jakesi reality a nazpet.
Prijdou mi tyto dve-vyse zminene knihy velmi podobne, proto je i srovnavam a pokud bych mel vybrat jednu knihu lepsi byla by to Nesnesitelna lehkost byti, i presto musim smeknout klobouk nad vseobecnym prehledem a celkovym pohledem na svet Milana Kundery, ktery je pro me opravdu velkym muzem slova. Obe knihy se jiste radi mezi to nejlepsi, co jsem kdy cetl.

3 03.09.2012

Pro me nebylo lehke tuto knihu cist, presto se behem par prvnich stran stala jednou z nejoblibenejsich. Pro svuj velky zaber, pro pocit, ze v te knize je stale neco, co jsem neobjevil.

3 26.10.2011

Kniha, ktera presto, ze je pro deti se jim samotnym jevi velice dospele a snad i prave proto, byla pro me tolik zajimava.

3 12.09.2011

Ja jsem si pasaze o komunisticke strane, respektive to, jak sam Julius Fucik je hrdym komunistou trochu pozmenil, alespon tedy ve sve hlave. Ja totiz komunisty nemam vubec rad. Tak jsem si misto nich dosadil nejake, to znamena jakekoli neurcite, hnuti-organizaci. Nahle se kniha stala neuveritelne zajimavou a ctivou, ikdyz asi sam Fucik by za takoveho ctenare rad nebyl, ja si knihu uzil.

2 14.08.2014

Ano, ano, vsichni o nem uz slyseli mnozi ho i videli(jako divadelni hru).
Ja nyni mel tu cest se s nim setkat a precist si ho. Myslel jsem kdovijak to nebude zdlouhave a nudne, ze v tom budu muset patrat po necem, co by me oslovilo. Opak byl pravdou, sice nektere pasaze pro me byli opravdu zdlouhave, ale nekolikrat jsem se pristihl, jak se smeji, jak na to ziram s otevrenou pusou, prekvapen a uzasly nad duvtipem a "nadcasovosti".
P.S.: Nedokazu takove dilo, ktere uz je provereno i uctyhodnym casem ohodnotit, proto tentokrat bez hvezdicek.

Prvni kniha, ktera mi byla ctena a ja jsem si to uvedomoval a take prvni kniha, kterou jsem sam precetl.
Krasna ilustrace a samozrejme pribehy, ktere jsou snad nam vsem tolik zname minimalne diky Vecernicku.

2 12.09.2011

Kniha na me delala dojem, ze bych ji mohl napsat i ja sam, a to neni dobry pocit. I pres svou "kratkost" se silene vlekla a asi jsem nepochopil ani smysl knihy. Nedostavilo se totiz vubec nic. Pobaveni, zamysleni ani nejake objeveni. Musim rict, ze mi je lito penez, co jsem v netrpelivosti (nebyla v knihovne) za ni dal. Jedine, co me trochu uklidnuje, ze jsem podporil ceske pisalky.

1 22.04.2015

Klasika od skveleho Murakamiho aneb i ve smutku se da najit krasa? "Možná".
Je to krasna procitena kniha, po ktere se ne-vzdy dobre usina a po docteni opet zbude az prilis otazek. Na stranu druhou je to krasny pribeh, ktery vas nauci vazit si lidi ve svem okoli a nenechat je odejit.

1 27.09.2014

Je to velmi prijemna, oddychova kniha, kterou kdybych mel charakterizovat jednim slovem bylo by to slovo "klucici".
Asi s tezi se vam v prubehu cteni stane, ze byste knihu nemohli pustit z hlavy, ze byste napetim nedokazali odtrhnout oci a museli to ihned docist. Na druhou stranu vam ani nezapadne za postel s tim, ze ji objevite za 20 let pri stehovani.
Bavilo me, jak do detailu autor resil problematiku toho byt neviditelny a o to zabavnejsi to bylo, ze to je z dnesni doby(infra. kamery; sledovaci zarizeni). Vtip se tam urcite take vyskytoval v hojne mire ikdyz se musim priznat, ze to neni 100% muj typ humoru.
Mozna trochu az relaxacni kniha, kdyz to ted pisu. Vzijete se do hlavni postavy, soucitite, ze vam pak ten vas denni shon prijde "vic v pohode" a ja si taky k nekterym postavam vytvoril slusny odpor. Tak velky odpor, ze jsem nektere postavy pripodobnoval k tem ve svem realnem zivote a uprimne.. vubec by mi nevadilo kdyby byli neviditelni.

1 16.09.2014

Krasna oddychovka na odpoledne. K salku kavy si zakousnete humor od M. Kundery, bez prebytecneho cukru.

1 29.10.2013

Ja nevim proc, ale teto knize bych dal nazev Nesmrtelnost, mozna proto, ze je laska nesmrtelna, mozna proto ze M. Kundera si opet neodpustil zavitat na temata jemu blizka a ktera ztvarnuje v te knize, ackoli mozna s trochou nadsazky. Mimochodem, kdyz to ted pisu mozna bych prejmenoval i Nesmtelnost na Nesnesitelnou lehkost byti...
Nastesti to mel a ma v rukou pevne muj milovany romanopisec a napsal dalsi skvele dilo. Rozlozeni do kapitol je v teto knize velice prijemne a asi i diky tomu jsem knihu precetl na muj vkus az prilis rychle.

1 25.09.2012

Musim rict, ze jsem se do knihy pustil predevsim diky stejnojmene videohre.
Kniha je presne jako ta videohra, spoustu akce, skvele a casto velmi vtipne dialogy a jednotlive povidky jsou jak jednotlive mise. Knizka je jak napsana proto, aby z ni hru nekdo udelal. Bohuzel pro me postrada nejake logicke usporadani, castokrat jsem se ztracel v case a povidky na sebe pramalo navazovali, spis vubec. Hodne postav, ktere jsem uz tak nejak znal se v pribehu ukazali az na samem konci, ale to neberu jako minus, spis upozorneni pro ostatni. A urcite bych rad vypichl povidku Konec světa, kde ma Geralt zneskodnit certa, takova kdyby byla cela kniha a nemela k tomu daleko, tak bych dal i pres vyse zminene neduhy plny pocet. Tu povidku s certem jsem precetl na jediny zatah a to i presto, ze jsem brecel smichy.

01.01.2020

Pro me nejvetsi prekvapeni na knize je to, ze je v hodne ohledech podobna s knihou, kterou sem cetl predtim. Totiz s Norskym drevem od Murakamiho.
Kniha je bezesporu zajimava, ale +- prvni polovina me proste nebavila. Par zarivych myslenek to nevytrhlo, protoze jich bylo, co by clovek na jedne ruce spocital(ty, ktere se me opravdu dotkly). Potom druha polovina zacala byt podstatne zajimavejsi, zabavnejsi a tak trochu zklamani zas prislo az se samotnym koncem, ktery byl znacne predvidatelny.

09.10.2013

Asi na tento kousek budu muset jeste dozrat.. Odkazy na antiku, silene( ve sve delce) popisy a jakysi pro me ne-zrovna uplne srozumitelny jazyk me od teto knihy silne odtahl zvlaste pak po asi nejdelsi povidce - Maelzelův šachista. Velice zajimava myslenka rozredena tak, ze to nakonec proste cloveka prestane bavit. Tuto jednu povidku jsem cetl pres 3 tydny, za stejnou dobu jsem precetl vse, co tomu predchazelo (pres 150 stran knihy).
Na druhou stranu me treba velmi mile prekvapil a bavil zacatek knihy prvni 3 - 4 povidky (myslim, ze to byly: Ligeia, Morella, Brýle, (Smrtihlav))Na prvnich dvou zminenych me bavila urcita podobnost i ne zcela realne ztvarneni, ale to mozna zalezi i a uhlu pohledu ctenare.

12.05.2013

Ne, neni to uplny brak, ale je to pod jistym standardem, ktery sam sobe J. Irving nastavil.
Ano, jsem lehce zklaman.
Povidka Penzion Grillparzer se navic nachazela uz v jine knize, myslim v Svet podle Garpa, a ani tam me neoslnila.
Naopak povidky, ktere stoji za precteni jsou: "V kralovstvi apatie", "Brennbarovy bláboly", "Sny jinych lidi" a prevdevsim "Prostor k zivotu" - tam by take clovek asi nejsnadneji nasel tolik charakteristickeho Irvinga. Brennbarovy bláboly, coz pro me svym zpusobem byla asi nejzajimavejsi cast knihy, jsou totiz neco noveho neco, co jsem od tohto autora jeste nevidel, ikdyz to mozna byl jen pocit.

03.02.2013