Krajina stínů
Edgar Allan Poe
Výbor Krajina stínů nám představuje E.A.Poa v méně známé podobě. Mnohé čtenáře zřejmě překvapí,že Poe parodoval nejen jiné autory,ale i sám sebe.Měl ve zvyku napsat na stejné téma vážnou povídku a potom její komickou variantu. Někdy se obratná ruka vypravěče i zdravý rozum uplatňují v důmyslně vypointovaných povídkách s racionálním rozuzlením,jindy stylizuje vypravěče do role vědce,který s přesností popisuje podivuhodný experiment a smývá hranici mezi beletrií a populárně naučnou literaturou a povídka se stává mystifikací. Poeova groteskního smyslu pro humor si však kritika příliš necenila,snad i proto,že byl schopen zlehčovat nebo parodovat díla,kterých si sám nejvíc vážil.... celý text
Přidat komentář
Plně souhlasím s Benedygtem. Zdlouhavé popisy ,citace v latině a francouzštině ... Nedočetl jsem.
Veľmi "ťažká" kniha, v ktorej niektoré poviedky sú skôr filozofickými úvahami. Niektoré sa čítajú naozaj ťažko.
Asi na tento kousek budu muset jeste dozrat.. Odkazy na antiku, silene( ve sve delce) popisy a jakysi pro me ne-zrovna uplne srozumitelny jazyk me od teto knihy silne odtahl zvlaste pak po asi nejdelsi povidce - Maelzelův šachista. Velice zajimava myslenka rozredena tak, ze to nakonec proste cloveka prestane bavit. Tuto jednu povidku jsem cetl pres 3 tydny, za stejnou dobu jsem precetl vse, co tomu predchazelo (pres 150 stran knihy).
Na druhou stranu me treba velmi mile prekvapil a bavil zacatek knihy prvni 3 - 4 povidky (myslim, ze to byly: Ligeia, Morella, Brýle, (Smrtihlav))Na prvnich dvou zminenych me bavila urcita podobnost i ne zcela realne ztvarneni, ale to mozna zalezi i a uhlu pohledu ctenare.
Knihu jsem si půjčil díky doporučení kamarádky. Některé povídky mě velmi bavily (Brýle, Ligeia, Morella), některé méně (Filosofie nábytku), ale vždy byly velmi zajímavé.
U této knihy jistě budeme mít protichůdné názory. Povídky nám přinášejí trochu jiný pohled na Poeovu tvorbu. Nejsou zde jen hororové a detektivní povídky, ale i satirické, parodizující, pouze popisující krajinu a místy i pobaví. Možná proto je kniha tak zvláštní, na čtení, dle mého názoru, velmi obtížná, ale kdo má ráda Poa (jako třeba já), určitě si v knize najde zalíbení. Netroufla bych si ale knihu doporučovat pro první setkání s tímto zajímavým spisovatelem.
Část díla
- Arnheimské panství neboli Zahrada v krajině / Panství arnheimské 1842
- Brýle 1844
- Dostaveníčko / Stretnutie 1834
- Fakta o případu monsieura Valdemara / Fakta případu M. Valdemara / Případ M. Valdemara 1845
- Filosofie nábytku 1840
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Povídka téměř žádná, spíše jen eseje poplatné extrémně logickému autorovu myšlení. Pro mě bohužel vskutku nepovedený výběr. Byly-li by povídky / eseje / rozbory roztroušeny např. ve výboru z díla "Zrádné srdce", patrně by se tam ztratily, aniž by kvalitě ubraly, leč takto…