Astonius Astonius komentáře u knih

☰ menu

Našeptávač Našeptávač Alex North

Autor píše tak zajímavým stylem, že mě to udrželo i u tak hrozného tématu. Nečekala jsem po pravdě, že knihu dočtu, protože věci, kde se ubližuje dětem, nevyhledávám, ba přímo je záměrně odkládám... Tady jsem se toho zezačátku také obávala, ale autorův sloh mne prostě vábil. Někdo si může říct, že to není nic extra, prostě další detektivka, ani žádné dechberoucí drastické scény, ale to je právě ono. Bylo to tak uvěřitelné, vystupovaly tam tak normální postavy a situace se řešily tak běžně, jako v životě, že jsem měla pocit čtení o skutečné události. Příběh byl vyprávěn z pohledu několika osob a obsahoval jejich myšlenky a vnitřní monology, které postupně odkrývaly jejich minulost. Autor všechno velmi pečlivě promyslel a charaktery zvládl i psychologicky, všechno jsem mu věřila. Velmi šikovně obě zpočátku oddělené linky propojil způsobem, který jsem absolutně nečekala. Je to čtení, které čtenáři dává další rozměr, nebude myslet jen na kriminální zápletku, ale i na další v příběhu otevřené zápletky, hlavně vztahy mezi otci a syny, těžký život v rodině, kterou jeden z rodičů opustil a v neposlední řadě zločin a trest s přesahem do pohnutek ke zločinu, které vyvěrají často už z dětství. Jediné, co se mi nelíbilo, byla připomínka na obalu knihy, kdy je autor srovnáván s Kingem - tyto vějičky mě dost rozčilují, protože každý autor je jiný a srovnávat to podle mého nelze. Jenže King asi hodně táhne, tak se musí zmínit na viditelném místě pomalu na každém thrilleru..... :-)

28.02.2021 4 z 5


Dolanův cadillac Dolanův cadillac Stephen King

(SPOILER) Nečetla jsem na jeden zátah, ale jak k tomu povídky přímo vybízejí, prokládala jsem si jimi jiné knihy. Vyloženě špatná nebyla žádná z nich, v každé jsem si něco, co bylo napsané jen pro mě, našla, ale vyloženě topky pro mě byly tři. Nejlepší "Nechte dítek jíti ke mně" - tohle byla síla, pro každou matku dětí školou povinných je to psycho... Ale bylo to napsané tak, že jsem prostě musela vědět, co za tím je a nemohla jsem knihu odložit... A další dvě nejlepší byl "Dolanův cadillac" a "Taťka". Při první z nich jsem obdivovala Kingovu přípravu a promyšlenost všech detailů a při druhé fikanost, s jakou byla napsána - začátek jako klasická povídka o únosu dítěte, ale následně obrat zcela jinam, z oběti se stává útočník a z povídky o únosu povídka upírská.... Bezvadné to bylo :-)

08.11.2020 4 z 5


Houbařka Houbařka Viktorie Hanišová

*** ASI MOŽNÉ SPOILERY*** Bylo to velmi čtivé a originální, to ano, ale asi jsem čekala víc. Čekala jsem prostě mimo jiné popis toho, co se hlavní hrdince stalo. Chápu, že autorka se do toho asi nechtěla v detailech pouštět, ale za mě to tam prostě chybělo - pochopila bych pak lépe to, čím je Sára v současnosti. Takhle i přes vědomí všech špatných věcí z dětství mi nebyla moc sympatická - život, který žila, jí podle mého názoru nakonec i vyhovoval a nijak se nesnažila něco změnit. Tím tedy myslím např. její nechtění se vyléčit (z důvodu pobírání důchodu) a s tím spojené nebraní léků, lhaní a podvádění. Pokud si o sobě myslím, že jsem v pořádku, proto neberu léky, ale pak vidím, že si nedokážu sehnat ani nenáročnou práci pro své psychické problémy, pak si ten problém asi musím připustit. I když bylo hrozné, čím si v dětství prošla, zdálo se mi, že všechny nezdary ve svém životě omlouvala právě tímto traumatem. Životní styl hlavní hrdinky spojený se sběrem hub mi nevadil a četla jsem o něm ráda - při každé návštěvě lesa jsem si na ni vzpomněla :-) Sloh autorky byl výborný, bavilo mne prolínání dětství a dospělosti tak, že člověk nevěděl, ve které časové ose se zrovna ocitl - ale netápal dlouho, jednu dvě věty a už byl v obraze. Uvítala bych i pohled jiné osoby - matky nebo otce. Kniha byla opravdu čtivá, svým způsobem napínavá, protože jsem stále chtěla vědět, kdy už to přijde, kdy budu číst o tom zločinu, ale ono to stále nepřicházelo - tak jsem čekala na závěr, jestli bude např. nějaké podrobné sezení u psychiatra, kde to všechno vyjde na povrch - ale zase nic :-) V tomto směru stále nic a najednou byl konec :-)

19.04.2020 3 z 5


Ztracené děti Ztracené děti Linda Castillo

*** MOŽNÉ SPOILERY*** Každou knihou z této série člověk ví, do čeho jde a co může čekat. Opět to bylo velmi čtivé a ze zajímavého prostředí, příběh si plynul svým známým tempem. Čtenář už ví, že když knihu otevře, začne předmluvou s popisem nějakého zločinu, pak následuje samotný děj buď s nálezem mrtvoly nebo ohlášením zločinu a výjezdem policie na místo, rozjede se vyšetřování a pak už jen člověk čeká, kdy do děje vpluje Tomasetti a kriminalita se začne míchat trochu i s láskou :-) A přesto, že je to už čtvrtý díl v této zavedené posloupnosti, stále mě to velmi baví. Musím říct, že autorka velmi názorně dokáže popsat místa činů, dramatické situace, prostředí nebo mrtvoly, její popisy člověka přikovají ke knize a dokáže je prožívat, jako by se tam nacházel spolu s Kate. Situaci, kdy amišský otec musel ztotožnit svou mrtvou dceru na pitevně, rozebrala i s komentářem hlavní hrdinky tak živě, že člověk to prožíval, jako by šlo o někoho známého a úplně to viděl před očima. Jediné, co stále trochu pokulhává, je ten vztah našich hlavních hrdinů, velmi se snažím jim to věřit, ale nějak mi to pořád nejde :-) Samozřejmě chápu, že autorka klade důraz právě na nevšednost jejich náklonnosti související s "démony minulosti" obou zúčastněných, ale moc jim to stále nevěřím :-) Nicméně i tato část série se vyvíjí a každým dílem se to někam posunuje. Jako kladné hodnotím abstinování Kate, hodí se to k ní daleko lépe než opíjení. Na závěr jsem v doslovu čekala alespoň drobnou zmínku o Noahově sestře z jeho pohledu, stačila by jen myšlenka, abych našla spojitost s předmluvou a potvrdila si jeho vinu i ve vztahu k ní.

22.03.2020 4 z 5


Slib mlčení Slib mlčení Linda Castillo

Udělala jsem dobře, že jsem knihu četla o dovolené a prakticky v ní mohla ležet od rána do večera :-) Tohle se opravdu povedlo - je to klasická detektivka s prvky thrilleru a jde pěkně postupně, čtenář nic neví dopředu a postupuje spolu s policisty. Velmi se mi líbil i vedlejší milostný vztah hlavní hrdinky, policistku to přibližovalo skutečnému životu. Samozřejmě se kniha nevyhnula určitým klišé a nelogičnostem v příběhu, ale nad tím jsem mávla rukou, protože mě už dlouho nic tak nebavilo. V tomto případě mi ani nevadila osoba pachatele - tedy jak to bylo vymyšleno, protože takto podané by to mohlo být možné. Amišská komunita je jen okrajový prvek navíc, který rozhodně příběh obohatil a ozvláštnil. Ve čtení série hodlám pokračovat.

12.08.2018 5 z 5


Madona z hor Madona z hor Elise Valmorbida

Nevím, nudilo mě to.... Nejvíce mě bavil úplný začátek, kdy hlavní hrdinka vyhlíží otce, který jí "našel" ženicha a následná část až do svatební noci. Kdyby se vše odvíjelo v tomto tempu, byla bych spokojená - těšila jsem se na obyčejný život těch dvou a na poznávání se, ale najednou se skočilo a já zjistila, že už mají dvě děti a že žijí už zaběhnutý obyčejný život s důrazem na praktičnost. Válečné téma, které je následně rozebíráno, bylo pro mne takové nijaké, člověk to už zná a asi se mi nechtělo číst stokrát předtím rozebírané útrapy. Navíc sloh autorky mi někdy přišel dost nečitelný, unikaly mi některé detaily, člověk neví chvílemi, co se děje opravdu a o čem hlavní hrdinka jen přemýšlí a když k tomu byl v další části odkaz, nedokázala jsem si vybavit podrobnosti. Část po konci války byla hrozně "ukecaná", musím se přiznat, že jsem už pak používala i rychločtení, protože mi to přišlo jako plácání o ničem a natahování stránek. Marie Vittoria mi byla nesympatická a její postoj vůči dceři jsem nechápala. Vše v jejím životě bylo zaměřeno jen na přetvářku a strach o to, co tomu řeknou lidi. Jsem ráda, že jsem měla pouze z knihovny.

06.07.2018 3 z 5


Smrtka Smrtka Neal Shusterman

Kromě zajímavého námětu, pro který jsem si samozřejmě knihu vybrala, mne v textu velmi příjemně překvapily zejména zvraty a nečekaná překvapení, které byly většinou neodhadnutelné a dá se říci i šokující. Čekala jsem totiž, že když jde o literaturu "pro děti a mládež", bude na zajímavý námět napsán příběh plný klišé a bude se držet "výchovných" principů - zlí budou zlí a hodní budou hodní.... Ve stěžejních okamžicích, kdy se hlavní hrdina či hrdinka měli k něčemu rozhodnout, jsem tedy už automaticky očekávala, že to bude ta "správná" - a nudná - cesta, ale musím říct, že jsem byla vždy velmi mile překvapena, protože tomu bylo buď právě naopak nebo se situace vyřešila úplně jinak - způsobem, který mne i vůbec nenapadl. Pokud jde o osoby smrtek, ty byly vykreslené tak, až z nich mrazilo - čtenář úplně cítil, jak by lidem asi bylo, kdyby se poblíž někdo podobný objevil. Ráda bych knihu viděla zfilmovanou, ale tak nějak temně, neamericky.... Drobné vady na kráse to samozřejmě mělo, děj byl velmi jednoduchý, prakticky se držel jedné dějové linky a jedna z hlavních zápletek se vyřešila tak nějak divně a rychle, což se však tomuto typu literatury nedá nijak vytýkat. Patřím již mezi starší dospělé čtenáře a přesto jsem se velmi bavila a rozhodně budu zvědavá na pokračování. Knihu doporučuji.

21.06.2018 4 z 5


Selský baroko Selský baroko Jiří Hájíček

Za mě absolutně bez námitek :-) Kniha o opravdovém životě, lidských osudech, vesnických záležitostech, letním vedru, vhledu do mužské duše, odkrývání dávných křivd a životních tragédií, k zamyšlení nad vinou a trestem, o tom, co vše odvál čas a zda má ještě cenu staré nespravedlnosti vytahovat na povrch nebo o tom, že každý špatný čin člověka vždy dožene. Kniha vyvolává otázky a zamyšlení. Po počátečním zmatku, že se nevyznám v lidech, o kterých se mluví, jsem to přestala řešit a prostě jsem si řekla, že budu číst dál, jestli to půjde - a ono to šlo, člověk vplul s hlavním hrdinou do té neznámé vesnice a jejího okolí a poznával všechny sousedy a jejich minulost, dostala jsem se do děje natolik, že když jsem otevřela rozečtené, bylo to, jako bych pustila film a pokračovala v jeho sledování. Příběh obsahuje různé podoby lidského života, dotýká se i lásky, jemně - asi poprvé jsem četla o tom, jak hlavní hrdina - muž - vnímá nepatrné, ale očividné, známky svádění ženou :-) Kniha pohladí po duši a současně připomíná lidská neštěstí vyplývající z doby.

26.10.2017 5 z 5


Čtyři po půlnoci Čtyři po půlnoci Stephen King

Co k tomu napsat? Je to King, takže kvalita :-) Jako nejslabší bych hodnotila asi povídku Sluneční pes, jinak je to mezi 4 a 5 *. I když je to fajn, mám radši jeho dlouhé knihy, musím se do nějaké zase brzy pustit, tahle sbírka mě navnadila :-) Doporučuji.

11.02.2024 4 z 5


Smrt před úsvitem Smrt před úsvitem Robert R. McCammon

Kniha je pro mě dobrá tehdy, když mě chytne hned od začátku, líbí se mi styl autora, má krásné obraty, myšlenky a přirovnání, kterých si při čtení všimnu, z tohoto důvodu musím mít po ruce lepící záložky a tužku, příběh je rozvětvený a propracovaný a myslím na něj často přes den, je mi jedno, jak dlouho to čtu a nevyhlížím, co dalšího si vezmu a při cestě domů z práce mě při myšlence, na co se těším, napadne jako první, že až si zalezu na chvíli s knížkou... :-) A tohle všechno byla tato kniha. Komentoval se tady i ten název, no, z vlastní zkušenosti musím říct, že si myslím, že pojmenování Smrt před úsvitem tomu za mne uškodilo, protože i já jsem velmi dlouho váhala, jestli to chci číst, dělalo to na mě prostě dojem další z kriminálek, které se vydávají jak na běžícím pásu a povětšinou mne zklamou. Tohle je kniha o životě, krásně podaná očima chytrého kluka, s přesahem a se zamyšlením nad mnoha tématy. Co všechno by se o tom dalo ještě napsat, ale stačí prostě jen, že jsem moc ráda, že mě tahle kniha neminula....

Ukázka z textu:
"Nikdy jsem pořádně nechápal, co přesně má reverend Lovoy na mysli, když mluví o" nadhledu". Teď jsem tomu porozuměl. Znamenalo to být schopný vzdát se něčeho, co máme rádi, umět najít něco pozitivního i na ztrátě, která nám zlomí srdce. "

28.01.2024 5 z 5


Děti nade vše Děti nade vše Delphine de Vigan

(SPOILER) Po dvou třetinách, kdy se kriminální zápletka sama od sebe vyřešila, mě to rázem přestalo bavit a poslední část z budoucnosti jsem četla s pocitem nutnosti strpět zdlouhavé řeči o katastrofických scénářích, které by mohly nastat. Tahle poslední část byla pro mne přitažená za vlasy a už to neudrželo mou pozornost. Řešený problém nechci nijak zlehčovat, ale to nebezpečí by na mě působilo úderněji, kdyby byl prostě dotažen do nějakého méně optimistického konce ten únos - chápu, že se do toho autorce asi nechtělo, ale takhle to pro mne ztratilo sílu. Pochválit musím její sloh, ten je krásný a nápaditý, zapsané myšlenky obou hlavních hrdinek v sobě měly hodně zajímavých postřehů.

19.08.2022 3 z 5


Spasitel Spasitel Andy Weir

(SPOILER) Seškrtat by to chtělo.... :-) To tedy za mě... No, musím říct, že bych prakticky vypustila z textu veškeré dění na Zemi. Technické části problému na mě byly moc a hlavně mě zoufale nebavily. Ten strašný asi 120 stran dlouhý začátek, než se konečně rozjel děj, jsem málem nedala a musela jsem si pročíst pár pochvalných komentářů, abych vytrvala. Pak to nějakou dobu šlo, chvílemi to bylo dokonce výborné, ale ty neustálé návraty v myšlenkách, co bylo před cestou, to prostě hrozně kazily a zpomalovaly, přitom byly k ničemu. Myslím, že celý problém byl dostatečně v úvodu vysvětlený a nemuseli jsme se následně zaobírat každým detailem k naplánování letu. Navíc chování zúčastněných bylo vylíčeno hrozně naivně a dětsky, když se vezme v úvahu, že šlo o záchranu planety a všechny přípravy probíhaly na nejvyšších úrovních. Poslední část sklouzla opět k řešení neustálých opakujících se problémů zdlouhavě popisovaných, přitom čtenář tak nějak mezi řádky očekával, že ke katastrofě to autor dojít nenechá. Na jednu stranu se řešily technické složitosti a na druhou stranu mně jako totálnímu laikovi přišlo, že hlavní hrdina se vesmírem proháněl jak po dálnici - když se mu zachtělo, otočil to a zajel si, kam potřeboval, no nevím. Úplný konec byl pak totální úlet, tedy alespoň za mne.

01.02.2022 2 z 5


Pořád jsem tady Pořád jsem tady McGarvey Black

Já si tedy myslím, že tato kniha je zářným příkladem toho, že v dnešní době se vydává asi už všechno a spisovatelem se nazývá každý... Jenže mít nápad bez výraznějšího spisovatelského umu prostě nestačí. I ta vějička na knihu v podobě propagované mrtvé vypravěčky byla přehnaná a slibovala daleko víc, než dala. Víc nemá cenu se rozepisovat, prostě to bylo (pro mě) absolutně nevěrohodné, špatně vymyšlené a hlavně špatně napsané. Nic mne k tomu textu netáhlo a děj jsem nijak neprožívala. Hodně se tu píše, že je to "odpočinková" kniha, což asi znamená "dobře se to čte", ale i když je čtivost pěkná věc, prostě když chybí taková ta jiskra, která přeskočí mezi čtenářem a autorem, pak tomu ani čtivost nepomůže.

15.11.2021 1 z 5


Muž bez psa Muž bez psa Håkan Nesser

Bavilo mě od prvních stran, příběh byl velmi uvěřitelný a propracovaný, napsaný z pohledu několika osob, takže čtenář získával postupně náhled na rodinnou situaci s odstupem a komentářem několika lidí. Drobné nedostatky tam samozřejmě také byly, přišlo mi, že autor propásl ty zásadní dvě stěžejní situace, kdy byl člověk nejvíce napnutý a chtěl vědět, co se stalo - způsob, jakým byla pravda vyjevena, mne moc neuspokojil, protože se to dalo udělat s větším napětím. Ale i tak, i potom pro mne kniha neztratila kouzlo a utíkala jsem k ní každou volnou chvíli. Konečné rozuzlení mi vyhovovalo, tak nějak jsem to i celou dobu chtěla. Jenom si ale myslím, že v tak závažných situacích, jaké jsou zde rozehrány, by nikdo ze zúčastněných nevydržel něco tajit a při první návštěvě policie by se šlo s pravdou ven, protože přece jen to byla rodina..... Obecně hodnotím jako dobrou detektivku pro dospělé napsanou zajímavým stylem, určitě si od autora seženu něco dalšího :-)

05.01.2021 4 z 5


Midwichské kukačky Midwichské kukačky John Wyndham (p)

Námět byl opravdu zajímavý, ale zpracování mne moc neoslnilo. Chtělo by to hlubší rozbor, detailnější rozepsání příběhu, vnitřní myšlenky, více napětí. Takhle se mne moc nedotklo, sice jsem dočetla, chtěla jsem vědět, jak vše skončí, ale necítila jsem žádné zvláštní sympatie k žádné z osob a vyústění děje jsem nijak neprožívala. Bylo to jako číst nějakou zprávu o podivnostech jedné vesnice, plulo to po povrchu. Za zmínku také stojí obálka, která se mi zdála opravdu hodně "zvláštní" (rok vydání 1994).... :-)

13.12.2020 3 z 5


Růže bílá, černý les Růže bílá, černý les Eoin Dempsey

(SPOILER) Nemastné, neslané..... v polovině knihy jsem ztratila zájem. Nejvíce mne táhl začátek, děj byl rychlý a zajímavý, mělo to spád a navozená situace mne zajímala. Pak to tempo však úplně zastavilo Frančiným vyprávěním o její minulosti a to byl pro mne kámen úrazu, protože mě to vůbec nebavilo. Zdlouhavě jsme se dozvěděli o jejím osudu, pak jsme to vzali ještě do minulosti druhého hrdiny a pak se věci děly tak nějak hrozně předvídatelně. Za sebe mohu říct, že námět nebyl špatný, ale zazdil to ten způsob podání, nijak jsem to neprožívala a vůbec jsem se o hlavní hrdiny nebála - bylo to bez napětí, bez emocí, bez gradace. Čekala jsem hlubší psychologickou hru mezi hlavními hrdiny v době, kdy ho léčila - myslela jsem, že to bude zaměřeno především na tuhle část a v průběhu jejich rozhovorů se bude i čtenář postupně a pomalu seznamovat s jejich minulostí a myšlenkami, nemuselo být přece hned tak jasně dáno najevo, kdo je "hodný" a kdo "taky hodný"..... Dalo se z toho vytěžit mnohem víc - prostě mít dobrý námět není všechno.... napsat knihu je kumšt, který na výborné úrovni zvládá nemnoho lidí....

13.10.2020 3 z 5


Gravitace Gravitace Tess Gerritsen

I když byl konec hódně přitažený za vlasy, neskutečně mě to bavilo. Kniha je velmi čtivá a napínavá, kdybych mohla, seděla bych nad ní, dokud bych ji nedočetla najednou. A ty nesrovnalosti a otázky, které se mi vybavovaly během čtení, jsem pomíjela - musela jsem prostě vědět, jak to bude dál a jak vše dopadne :-) Knih s námětem vesmíru jsem mnoho nečetla, takže toto pro mne byla příjemná změna a musím říct, že autorku obdivuji za to množství podrobností a odborností, které musela nastudovat. Její popisy mrtvol a umírajících byly velmi realistické a detailní, v tomhle nezapře spisovatelku kriminálních románů. Velmi doporučuji.

13.04.2020 4 z 5


Solaris Solaris Stanisław Lem

Za mě film lepší.... Úplně skvělý námět to mělo - kdyby se kniha držela jen toho a ještě víc ho rozvinula, byla bych spokojená. Za mě tam bylo příliš nicneříkajícího textu o oceánu a jeho výzkumu a sáhodlouhých pojednání o "historii" plných různých vědeckých termínů a pojmenování - za to jsem tedy autora obdivovala, do jaké hloubky dokázal detaily výzkumu popsat a že ho to vůbec bavilo :-) Tyhle části mi knihu úplně zkazily. Chápu samozřejmě, že tam určité podrobnosti tohoto druhu být musí, ale opravdu co je moc, to je moc.... :-) Hlavní dějová linka byl perfektní psychologický příběh, napínavý, až s nádechem hororu a ocenila bych, kdyby byla právě tato část víc prohloubena a rozvinuta. V tomto směru se mi zdá, že námět nebyl plně využitý.

18.03.2020 2 z 5


Nejsem jako vy Nejsem jako vy Jodi Picoult

***MOŽNÝ SPOILER*** Ten konec byl pro mě prostě nedořešený a to mě dost naštvalo! Vím, že autorka chtěla čtenáři přiblížit hlavně těžký život s Aspergerem a použila k tomu kriminální zápletku, ale když už je v knize dán tak velký prostor soudnímu řízení, opravdu by mne zajímal verdikt! Chtěla jsem vědět, jakým způsobem by se s nastalou situací soudce (tedy spíš porota) popasoval a také, zda a jak do justiční hry vstoupil druhý bratr, který by musel též nést své následky. V tomhle směru je příběh nedořešený a to mě tedy trochu rozčiluje. Celé vylíčení zápletky, tedy popis inkriminované události, jak je uvedeno na posledních stranách knihy, mne bohužel napadlo už od začátku, takže jsem nijak překvapená nebyla, spíš jsem doufala, že se to trochu "zvrtne" a dojde se k nějakému efektnějšímu závěru. Bohužel. Přesto hodnotím vysoko, musím říct, že číst 560 stránek a nemít skoro nikde pocit, že mě příběh nudí, svědčí o šikovnosti spisovatelky a zajímavém námětu. Kapitoly psané z pohledů různých osob byly skvělým zpracováním, čtenář se dostal do hlavy člověka postiženého Aspergerovým syndromem a následně do mysli lidí okolo a mohl ho pochopit a zároveň pocítit, jak je na něj pohlíženo "zvenčí", co se děje v hlavě jeho bratra apod. Velmi jsem litovala matku, protože už jen být na dvě děti sama musí být vyčerpávající a někdy zoufalé, natož když má jedno dítě psychickou poruchu tak, jak bylo líčeno - každodenní problémy se zdvojnásobí a pro jiného běžné věci se stávají nepřekonatelnými překážkami... Bylo to skvělé čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, doporučuji. A Jacoba jsem si představovala jako Sheldona z Teorie.... :-)

08.01.2020 4 z 5


Šelma Šelma Andrew Mayne

Tak tenhle příběh byl skutečně neuvěřitelný - a tím myslím, že se mu nedalo uvěřit.... Slátanina hrozná, když už to tak musím napsat :-) Nevím, ale myslím si, že když už se autor rozhodne napsat detektivku, měl by mít trochu povědomost o policii, jejích metodách a možnostech vyšetřování, přístupech k věcem apod. Kromě vyzdvihované neschopnosti policie, která je zde vykreslena snad nejhůř, co jsem zatím kde četla, je kniha od úplného počátku prošpikována značnými nelogičnostmi, kterých je tolik a jsou tak stěžejní, že kniha byla zralá na odložení už po pár stránkách. Příběh tím začne a už se to k normálu nevrátí, dál se vrství jedna blbost na druhou. Jestli jsem se nad tím zpočátku rozčilovala, tak poté, kdy jsem zjistila, že lepší už to nebude, spíš naopak, jsem už prostě četla a jen kroutila hlavou, co ještě profesora potká a co dalšího neuvěřitelného ještě vymyslí a přežije. Člověk by si tak nějak myslel, že když už spisovatel chce vydat knihu, je to dost zásadní věc a příběh by měl mít promyšlený a sám sobě pokládat logické otázky, zda je to, co napsal, alespoň zčásti možné. Člověk přece nemusí být odborník na kriminalistiku, aby zdravým selským rozumem ty chyby nacházel. A ona se ta kniha bez problémů takhle vydá a navíc ještě označí superlativy. Tohle byla pro mne asi poslední kapka co se týče nakupování novinek - opět jsem se dala zlákat a koupila knihu za cenu, které opravdu nedosahuje.... ----- SPOILER ----- Tento příběh obsahuje snad nejneuvěřitelnější fintu, s jakou jsem se setkala - to když hlavní hrdina potřebuje nafingovat vlastní smrt a rozhodne se pro tento účel ukrást mrtvolu - už jen takový nápad je jak z dětských představ, člověk by čekal, že hlavní hrdina (profesor) se nad tou představou zasměje a bude to tam vloženo jako vtípek, ale autor to myslí vážně a dohraje až do konce. Čtenář pak tedy čte pohádku o tom, jak našemu hrdinovi dokonce pomáhá uniformovaný policista s nakládáním a následně Theo zemřelého různými vědecko-medicínskými prostředky upraví tak, aby mrtvý nevypadal tolik mrtvý, následně mu ustřelí obličej...... No, jak říkám - neuvěřitelné..... :-) Jedna hvězda navíc za čtivost - ubíhalo to rychle.... :-)

20.01.2019 2 z 5