Smrt před úsvitem

Za pade ve výprodeji dobrý. Nicméně znovu to číst nebudu, tak to půjde dál. V podstatě soubor nesourodých příběhů z dětství propojených jednou "tajemnou" vraždou. Nějakej příběh super, pak zase takový nudný místa, kde jsem se ke čtení vyloženě nutil. 4. hvězda za závěr.

Je to hodně dobrý kousek, který v žánru vyniká tím, že kromě napětí dokáže nabídnout i opravdové emoce. Pokud chcete něco, co vás emočně vyždímá a nenechá spát, jděte do toho.
Tuhle knihu jen tak z hlavy nedostanu. I když jsem měla u některých postav svoje tušení, na napětí to knize absolutně neubralo. Spíš naopak.

Název románu je trochu zavádějící, nemyslím si, že nosná část příběhu je o vraždě. Po pravdě kdyby tam zápletka s vraždou nebyla, vůbec by mi to nevadilo.
Kniha je moc hezky napsaná, dětství hlavního hrdiny je krásně zpracované s tou vší fantazií, dobrodružstvím a i s problémy dospělých. Trochu mi to připomnělo knihu Jak voní tymián od Pagnola.
Srovnání autora s Kingem nechápu - King nemá zdaleka tak vyspělý jazyk a píše úplně jiný typ příběhů.
Četbu jsem si opravdu užila.

Ja som sa nemohla začítať. Knihu som čítala skoro mesiac s veľkými prestávkami.
Mrzí ma to, lebo je bezpochyby skvelá.
Súbor poviedok, ktoré na seba nadväzujú, tvoria ucelený text. Príbeh Coryho a jeho troch kamarátov. Príbeh odohrávajúci sa v r. 1964 v malom mestečku Zephyr v južnej Alabame. Príbeh detektívny, napínavý, magický a zázračný, ako len svet 12-ročného chlapca môže byť.
Vrcholné dielo autora.
Len keby som ho prečítala na "jeden šup"...

Křídla čekala složená a nečinná pod kůží od konce minulého srpna, a i když se možná občas trochu zacukala během Halloweenu, Díkůvzdání a vánočních a velikonočních prázdnin, jinak spala a o tomto dni jenom snila. Připadala mi těžká a neohrabaná a já žasl – jako každé léto od začátku našeho rituálu –, jak dokážou téměř sama od sebe číst vzduch. Pak se odpíchla a já pocítil úžasnou sílu jejich svalů. Trochu sebou trhla jako při kýchnutí. Druhé mávnutí bylo vyrovnanější a ještě silnější a třetí už jedna báseň. Křídla začala máchat v proudu vzduchu. „Už jdu taky!“ zavolal jsem, zatímco jsem stoupal za svými kámoši a jejich psy na jasnou oblohu.

Myslel jsem si, že už jsem Smrt poznal osobně: v Rebelově prázdném, nepřítomném pohledu; v posledním rozloučení paní Nevillové; v tom vodním víru a unikajících bublinách, když se auto s neznámým mužem připoutaným k volantu propadalo do chladných hlubin.
Pletl jsem se.
Protože Smrt nelze poznat. Nelze se s ní spřátelit. Kdyby Smrt byla kluk, byla by ten věčný samotář, který postává na kraji hřiště, zatímco se vzduch plní smíchem ostatních dětí. Kdyby Smrt byla kluk, ten kluk by všude chodil sám. Mluvil by šeptem a v očích by se mu zračilo poznání, které žádný člověk neunese.

Sklonila se ke mně. Cítil jsem žár jejího života, jako by jí z kostí sálalo slunce. „Určitě tě políbí spousta holek. A ty taky políbíš spoustu holek. Ale pamatuj si jednu věc.“ Velmi zlehka mi vtiskla pusu na čelo. „Až budeš líbat všechny ty holky a ženy, v těch létech, která ještě leží před tebou, nikdy nezapomeň, že jako první tě políbila…“ A její prastará, krásná tvář se rozzářila úsměvem. „… dáma.“

„Kdo na tomhle světě může vědět, kam má namířeno, pokud nevidí mapu míst, kde už byl?“
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ale mně se to povedlo. Už od prvních kapitol téhle knihy jsem věděla, že se bude opakovat moje čtenářská fascinace a že budu minimálně stejně nadšená jako při četbě knihy Parta od Missisippi. Rovných 500 stran vyprávění z amerického jihu šedesátých let, přičemž hlavním hrdinou a vypravěčem je dvanáctiletý kluk – to přece není nijak nové téma.
Ale Cory Mackenson je budoucí spisovatel, takže jeho popis událostí je skvělý: nádherný, dramatický, překvapivě vyzrálý. Postavy, jimiž je jeho vyprávění zalidněno, vás nenechají chladnými, ať už jde o šišlajícího baseballového génia Nema, který se příběhem jen mihne, nebo o Dámu, jejíž nesporný vliv na veškeré obyvatelstvo Zephyru se s přibývajícími stránkami knihy potvrzuje. Coryho rodiče, především jeho vztah s tátou, to je něco, co by každý z nás chtěl zažít (zatímco vztah Toma a jeho otce Jaybirda by si každý rád odpustil, podobně jako vztah Vernona Thaxtera s jeho otcem). Svět, který se zásadně mění, lidé, kteří jsou nuceni na tyhle změny reagovat. Ne každý to zvládá, ne každý to ustojí, protože pokušení je lákavé.
Ovšem role živočichů v této knize byla fascinující: chápan Lucifer, obluda Mojžíš, triceratops, neuvěřitelné!

Překrásně napsaná, opravdu nádherným jazykem, hladkým, hřejivým a plným nadšení a touhy objevovat. Jeden rok máme to štěstí býti součástí maloměsta Zephyru, poznáváme jeho zákoutí a život, který není jednoduchý. Ano, je to příběh jednoho chlapce, ale stejně mi to přijde jako dětská knížka pro dospělé.

Knížku jsem přečetla asi před měsícem a nevyšuměla. Nevím, jak to autor dělá, ale těch 500 stran má uspořádaných tak, že jsou čtivé od první do poslední strany. Je tam vše : příběh chlapce, jeho kamarádů, pevné rodinné zázemí, atmosféra městečka Zephyru a výčet různorodých obyvatel, to vše se sociálním a politickým dokreslením. Alabama, rok 1964 a heslo zní : Jih. Začátek začíná před úsvitem, ale někdo už má navždy zavřená oka… a my louskáme to tajemství, pěkně pomalu, autor nabízí tak široký záběr, že s jednotlivými postavami navážete velmi úzký kontakt.
Mně se líbila postava Coryho maminky a moc jsem se smála nad touto větou, není stěžejní, jenom vtipná … pach spáleniny mi musela objasnit máma. Většinu rána strávila na telefonu, napojená na místní úžasné spolehlivou informační síť tvořenou ženami, které jako jestřábi kroužily kolem drbů a hledaly na nich maso pravdy… str 168

V pomalejším tempu by to nešlo? Drobnokresba hlavních, vedlejších a ostatních postav přináší jen detailní popis šatů, postavy a postoje, rysů tváře a tělesných pachů. Ale já potřebuju znát víc… No tak, pojďme si rozvést rozestavení pih, nosních chloupků a sklon zubů…

Není to příběh o rychlé zápletce, ale o prostředí, náladě a vzpomínkách. Občas jako by se ani nic zásadního nedělo. Většina textu se nezaobírá dějem, ale sentimentální výstavbou atmosféry. Rozumím tomu, proč je kniha pro tolik čtenářů srdeční záležitostí. Ano, atmosféra je silná a podmanivá – není divu, když na ni autor měl tolik stránek a na „nic jiného“ je nevyužil.

Skutečná zápletka se rozvíjí na začátku a na konci, zatímco vše mezitím plyne spíš v rytmu rozjímání.

Paradoxem takových knih je, že když na ně pak člověk vzpomíná, nepamatuje si, jak se nutil do čtení a nelituje času, který do ní musel investovat. Vybaví si tu atmosféru (a ano, i příběh), vybaví si zážitek pozitivní.

V průběhu čtení bych knihu moc pozitivně nehodnotil… ale zpětně musím říct: krásný zážitek.

Verdikt: Nuda. Edit: dočteno – Poetické, nostalgické a podmanivé.

Tak bohužel, ani napodruhé mi to s Mc nevyšlo. Tohle zkràtka není autor pro mě.

Autorův životní román,pro mě jedna z knih roku.Za týden jsem ji přečetl a nechtělo se mi vůbec odcházet od čtení.Začíná to vraždou ale ta vůbec není hlavní.Tolik věcí, dobrodružství co Cory v Zephyru zažije a jak je vypráví bere úplně dech.Tuto knihu jen tak z hlavy nedostanete...A když si vzpomenu na reverenda a jeho opici směju se nahlas.

Tohle bylo moc pěkný čtení. Vrátila jsem se do svých dětských let. Kluci měli podle mě krásný dětství, a pokud by byla kniha zfilmovaná, stála bych frontu do kina.

Matoucí název, matoucí. Měl jsem chuť spravit si chuť po Kadlečkové megalomanském Myceliu něčím jednoznačným a přímočarým. A hororový příběh mi připadal jako dobrá volba. Autora jsem neznal. Reference byly slušné. Srovnávání s Kingem a Simmonsem značné. Úvod mne docela naladil, ale pak najednou jako by se změnil žánr a horor, thriller, nebo aspoň detektivka se tak nějak nedostavovaly. Přiznávám, že jsem z počátku měl s knihou problém. Nemohl jsem se začíst, přitom ale to, co jsem četl bylo výborně napsané a vlastně mne bavilo, ale já chtěl přece horor! A tady je asi ten problém. Ne na straně autora, který napsal výjimečnou knihu o dětství, která mne, starého otrlého dědka, donutila nad textem slzet, ale právě jen na straně mé, na straně čtenářově. Ošálen marketingovým rozhodnutím vydavatele jsem ke knize přistupoval jako k žánrové hororové knize, místo toho abych se od začátku naladil na svět dětství a vzpomínek na léta odřených kolen. Opravdu si myslím, že tady český vydavatel pochybil a knize hloupým přejmenováním ublížil. Každopádně vám knihu Chlapcův život, nebo Život kluka, jak chcete, mohu jen vřele doporučit. Je to jedna z těch knih, ke kterým má smysl se vracet.

Kniha, která je rozdělena na celkem 5 částí... četla se svižně a vcelku i bavila ...

Tak moc jsem se na tu knížku těšila, a to asi byla chyba. Ale abych nebyla nespravedlivá, opravdu je to dobře napsané a na konci jste napnutí, jak to dopadne. Jenže je to trochu nesourodé. První půlka byla (pro mě) skvělá. Vypráví o městečku a partě kluků, co se tam děje, co se děje těm klukům, občas je to trochu přitažené za vlasy, ale pořád se to dá vysvětlit obyčejnou dětskou fantazií. Popisování je podrobné, ale nenudí, protože autor je dobrý vypravěč, občas zablýskne humor, občas závažnější téma. Nikam se nespěchá, jste vtaženi dovnitř a je to super. A pak přijde druhá půlka a najednou jsme úplně jinde. Humor je pryč, nastoupí nehezké věci, fyzické trápení zvířat, psychické trápení se lidí, zlo a zloba, začne to být strašně akční, dramatické a tragické, detektivní zápletka s přemrštěným motivem. Chlapec začne být dospěle přemoudřelý už tak moc, že to začne být protivné. Do toho vyloženě duchařina a neskutečno, ovšem magickým realismem bych tohle určitě nenazývala, ten má jiná pravidla. A aby autor nic nevynechal, přihodil patos, životní moudra, nějaké to moralizování a nakonec řádnou dávku nostalgie.
Přečtení doslovu mnohé vysvětluje: autor prý napsal asi dvě stě stran o záhadném detektivním případu, ale nebyl spokojený, tak k němu začal připisovat příběh o klukovi a jeho rodném městě, který vždycky toužil napsat. A to je ono – to, co připsal, to je to dobré. A u toho měl zůstat, nedělat z příběhu nabušený thriller. Tak moc tlačil na pilu, až to celé rozbil. Škoda, protože to vypadalo na knížku, ke které se budu ráda vracet. Ale o těch ošklivých věcech už znova číst nechci. Ostatní od čtení ale určitě neodrazuju.

Rovnou říkám, že jsem od knihy měla obrovská očekávání. Přeci jen je autor často stavěn po bok Stephena Kinga jako jeden z vrcholů hororového žánru. Bohužel mě ale tahle kniha příliš nepřesvědčila.

Můj problém začíná u častých kulturních odkazů. Člověk, který nežije v Americe, je prostě nemůže plně pochopit – a pokud ano, tak klobouk dolů. Pro mě to ale bylo spíš matoucí a vytrhávalo mě to z příběhu.

Čekala jsem, že bude větší prostor věnován slibovanému prvku fantasy nebo něčemu magickému. Ve výsledku bych ale ani neřekla, že se v příběhu něco takového skutečně objevuje.

Celkově je kniha napsaná krásným jazykem, ale působí hodně rozvláčně a zdlouhavě. Většinu času sledujeme život na maloměstě, kde se toho příliš neděje. Dost mi to připomínalo film Most do země Terabithia, který jsem jako malá nesnášela – čekala jsem víc fantasy, ale byla jsem zklamaná. Tady se mi stalo totéž.

Konec a rozuzlení záhady kolem vraždy mi nakonec trochu zlepšily celkový dojem. Děj se konečně rozhýbal a rozřešení mi přišlo originální a povedené. Škoda jen, že se kniha v podobném tempu neubírala už od začátku.

Život nejsou jen srdíčka a květiny. Život je vedle radosti a pořádku stejným dílem taky bolest a nepořádek.
Robert R. McCammon nás vrací do dětství, školní léta, prázdniny. Svět našeho dětství, svět našich představ, každý je máme jiné. Každý démon vás může proměnit ve svého posluhovače, každý má jinou podobu a jiný význam.V dětských představách daleko děsivější. Obzvláště když se v malém městečku stane vražda.Parta kamarádů musí bojovat nejen proti příšerám, ale i šikaně. Kostky jsou vrženy a řetězec událostí je spuštěn. Další z autorů, který umí vtáhnout do děje. Takové to, že čtěte řádky a s každou další přečtenou stránkou se ocitáte hlouběji a hlouběji v příběhu, až vás úplně pohltí, zavede vás do míst, o jejichž existenci jste neměli tušení, nebo do míst, na jejichž existenci jste už zapomněli. Směs dobrodružství, fantazie a akce.

Krásná obálka, supr příběh.

Sice jsem věděla předem, že má kniha skvělé recenze (což ale leckdy vůbec nic neznamená), jsem ale nakonec fakticky dost překvapená, jak moc mě kniha bavila. Obecně jsem velký fanda příběhů s formátem "hlavní hrdinové parta dětí, maloměsto, lehce nadpřirozeno, temno, ideálně i nějaká ta záhada/krimi zápletka". To vše jsem dostala, k tomu ale navíc TOLIK krásných myšlenek, ke kterým jsem se několikrát vracela (asi si budu muset konečně pořídit ty lepíky!) Celkový dojem z knihy fakt parádní, zažila jsem celou škálu emocí a odnáším si skvělý čtenářský zážitek. Na to, že má přes 500 stran, přečetla jsem ji relativně rychle:)

jednoznačne jedna z najkvalitnejších kníh čo som čítal

Bude to znít pateticky, ale tahle kniha má všechno. A Vy to všechno prožíváte. Navodí atmosféru, koktejl všech emocí, horská dráha, představivost jede naplno. A vnímáte i střídání ročních období.
A nechtějte, aby Vám při tom někdo šáhl na rameno, aby Vás dostal zpátky do realit, hrozí nehody všeho druhu!
Jedna z mála knih, kterou budu určitě číst znova.