Astonius

Přečtené 116



Kulka
15. červenec 2019
Kulka 2016, M. L. Kelly

Bylo to velmi naivní, hloupé a jednoduché. Jako největší klad asi mohu hodnotit čtivost, psáno velmi přímočaře, bez zbytečných omáček, text se četl velmi lehce a byl bez většího amerického patosu. Občas mi však vadily úseky, kdy hlavní hrdinka vývoj událostí někomu popisovala a čtenář tedy musel číst odstavec o tom, co se právě stalo, znovu. Nic by se nestalo, kdyby se to vyřešilo větou "popsala mu události posledních hodin" a mohlo se pokračovat plynuleji v ději. To je ale možná jen můj postřeh a nebylo to zas tak hrozné - nejhorší úpadek nastal asi v polovině knihy, a to z hlediska logického vývoje příběhu - jakoby nastal zlom a člověk najednou četl o úplně jiné hrdince a úplně jiný žánr. Tohle se teda nepovedlo a celá druhá půlka mi byla pro smích. Jestli měl člověk uvěřit všem báchorkám z první poloviny o uvízlé kulce a rodinných souvislostech hlavní hrdinky, pak nad druhou polovinou knihy už jen mohl ironicky kroutit hlavou..... Hlavně tedy s ohledem na povahu a charakter Caroline, jak byl vykreslen na začátku - zhruba v polovině knihy se z ní stane její protipól, akční superžena bez svědomí připravená na každou špatnost. A na závěr si přece jen jeden malý SPOILER neodpustím :-) Opravdu dost jsem se zasmála v té části, kdy 37. letá dcera přijde s očima navrch hlavy za rodiči, že zjistila, že má v hlavě uvízlou kulku a její otec jí na to jen suše řekne "Ježíši, holčičko, my netušili, že ji tam pořád ještě máš." Nevím, co si tatíček myslel, že se s ní stalo? :-) Opět se nemohu zbavit dojmu, že tento počin měl zůstat jen v šuplíku paní spisovatelky a veřejnost měla zůstat ušetřena. Další z knih vydávaných po známkou "bestseller" - už se mi zdá, že je to označení pro nejhorší vydávané knihy.... :-) Jako kniha pouze z knihovny mne to ale zvlášť nebolí....


Střípky ticha
červen - červenec 2019
Střípky ticha 2016, L. Castillo

Pro mě zatím nejslabší ze série, i tak je to ale lepší průměr. To, co mě na těchto knihách baví - a proč jsem nehodnotila níže - je samozřejmě vykreslované prostředí amišské komunity, to je asi největší tahák. Jinak však všechny ostatní složky příběhu mne dost zklamaly - primárně detektivní zápletka. Cožpak o to, byla vymyšlená dost originálně, ale jaksi se nekonalo žádné moc velké vyšetřování - vše bylo postaveno na náhodách a pocitech náčelnice, často vařila z vody - např. při výsleších svědků či podezřelých, vymýšlela si důkazy, které nebyly, jen aby je zmátla a oni se prozradili, šla na to "psychologicky" a takhle se prostě policajtka - navíc šéfka místního oddělení jakožto žena - chovat nemůže, to by si moc dlouho ve funkci nepobyla. Další věc, která s tím také souvisí, je ten alkohol, který mi vadil i u předchozích dílů - policie má na stole závažné případy, u kterých tlačí čas, všichni jsou jak na drátkách, ale jí skončila služba, tak jede do nejbližšího baru, kde se opije lidem na očích. Tohle chování je v současných detektivkách velmi módní, ale je opravdu velký rozdíl, jestli se tak chová chlap nebo ženská - prostě ten rozdíl každý cítí. Podle toho, jak kniha končila, možná tento pro mne rušivý prvek v dalších dílech bude alespoň částečně odbourán. Osoba hlavní hrdinky by mohla projít trochu změnou, moc sympatická mi není, stále dokola je jen utrápená, nevyspalá, rozčilená, nešťastná, deprimovaná, unylá.... :-) Ráda bych četla také něco pozitivního, trochu života do toho umírání.... :-) No a poslední věcí je vztah s Tomasettim, který je pro čtenáře vykreslen už jako dost velká nuda :-) Ne, že by tam nebyly světlejší chvilky, ale chtělo by to trochu víc šťávy, aby člověk té velké lásce uvěřil :-) Celkově však kniha čtivá, neměla jsem problémy, že bych např. chtěla odložit, pouze jsem prostě asi čekala něco víc....


Smrt a jiné vrcholy mého života
červen 2019 (22.-29.)
Smrt a jiné vrcholy mého života 2016, S. Niedlich

Dala bych tři a půl, kdyby šlo hvězdičky půlit. Zpočátku jsem byla nadšená, velmi mě to bavilo a téma bylo originální - jako bych četla o bratrovi Odda Thomase od Koontze.... :-) Zhruba v polovině knihy jsem se ale začala ošívat - vykreslovaný svět mne sice pořád bavil, ale začalo mi scházet něco víc, nějaká hlubší zápletka a nějaký větší vývoj příběhu, postrádala jsem zajímavější pointu - takhle to byl takový popis života jednoho člověka, který má navíc schopnost vidět Smrt. Hodnotím tedy jako lepší průměr s půlhvězdičkou navíc za celkový nápad - když hlavní hrdina popisoval situaci a jen podotknul, že mezi lidmi zahlédl postávat Smrt, čtenáře z toho až zamrazilo :-) Umím si představit, že by někdo zfilmoval :-)


Hra s ohněm
červen 2019 (16.-18.)
Hra s ohněm 2016, T. Gerritsen

Já nevím, no, asi jsem čekala něco úplně jiného.... *** ASI MOŽNÝ SPOILER *** Anotace ani slovem nezmiňuje, že je to vlastně o hrůzách války, otázce židovství a koncentráků - na slibované tajemství nalezených not jsem se velmi těšila a představovala jsem si spíš zajímavý příběh nešťastné lásky z minulosti, civilní vyprávění a rozkrývání spletitého tajemství. Tohle - i když pojednává o velkém trápení a hrůze světových dějin - mne neoslovilo, protože ač se autorka snažila praktiky Němců vylíčit brutálně, moc mě to nebralo a pasáže z deportace a dění v koncentračním táboře jsem četla "zrychleně", šlo o notoricky známé věci, do kterých jsem v případě Tess Gerritsen nechtěla zabředávat. Celkové vysvětlení příběhu ze současnosti mi přišlo uhozené. Kniha zklamala.


Hospoda Jamajka
červen 2019 (05.-10.)
Hospoda Jamajka 1970, D. d. Maurier

Dobrodružný příběh hlavní hrdinky Mary si mě omotal kolem prstu hlavně asi pro svou temnou atmosféru nevlídné samoty hospody Jamajka a té doby a vůbec celkovým pojetím a způsobem podání celé knihy. Styl autorky je samozřejmě jiný, než kterým se píší současné romány, ale vůbec mi nedělal problémy, spíš naopak, text pro mne byl osvěžujícím a zajímavým prvkem a velmi mě bavil. Hlavní hrdinka byla s ohledem na okolnosti a podmínky, ve kterých se ocitla, velmi statečná a nebála se - způsob, jakým byla vykreslena její povaha, byl velmi civilní a uvěřitelný, nebylo to nějak emancipačně přehnané. ***** SPOILER***** Romantické zpracování příběhu hlavní hrdinky už od začátku napovídalo, jakým směrem se příběh ponese a s tím i souvisela předtucha konce, což způsobovalo, že jsem se o Mary ve vypjatých chvílích příliš nebála.... :-) Ale to mi vůbec nevadilo, občas si člověk také chce přečíst takové to klasické vyprávění, kde zlo dojde potrestání a dobro zvítězí... Knihu doporučuji :-)


Vdova
červen 2019 (01.-05.)
Vdova 2016, F. Barton

Radikálně bych zkrátila - ten styl mne bavil tak do poloviny knihy, pak jsem očekávala nějaký velký zvrat, když už je kniha přirovnávána ke Zmizelé, ale text plyne pořád stejně. Podle mého názoru už nebylo o čem psát, byly to hromady prázdných slov, které mne nezajímaly - málo děje, jako by se spisovatelka jen cvičila v popisu situací a myšlenek.... Dočetla jsem jen se sebezapřením z toho důvodu, že jsem chtěla vědět, jak to tedy všechno doopravdy bylo - a ani v tomto směru jsem moc spokojená nebyla.... :-) Slabé a unylé...


Outsider
květen 2019 (21.-28.)
Outsider 2019, S. King

První polovina knihy byla tak super detektivka, že jsem od ní nemohla vůbec odejít - a říkala jsem si, že jestli tuhle zápletku King vysvětlí, bude lepší, než Agatha Christie.... :-) Vysvětlil...... Ale po svém, po Kingovsku - což se dalo předpokládat :-) Říkám si, jak skvělý je to spisovatel a jak velmi dobře umí své řemeslo, protože kdokoli jiný, kdo by se pokusil zpracovat témata tak, jak je vymyslel on, by si na nich nutně vylámal zuby. King má dar i z naprosto praštěných a ujetých věcí udělat texty, při kterých čtenář ani nedýchá. ***** SPOILER ****** Bohužel konec mi to trochu pokazil, vše se vyřešilo tak nějak moc "obyčejně", nenásilně a idylicky, na to, s jakým zlem měli naši hrdinové tu čest - i úplný závěr týkající se očištění jména Terryho Maitlanda mi hodně skřípal, takže jsem za to shodila jednu hvězdu dolů. Ale i tak perfektní knížka, na kterou jsem myslela ve dne v noci.... :-)


Opozdilec
květen 2019 (11.-19.)
Opozdilec 2017, D. Verhulst

Krátký tragikomický příběh byl pro mne novým, zpočátku nepochybně zajímavým čtením, ale jak se chýlil ke konci, chyběla mi jakási gradace a nějaké efektnější zakončení. A byla jsem ráda, že je připojen podrobný doslov, který jsem si s chutí přečetla - dílo je v něm rozebráno kompletním způsobem, kde mi bylo vysvětleno, co vlastně chtěl autor čtenáři říct :-)


Dvojitý kříž
květen 2019 (11.-19.)
Dvojitý kříž 2012, C. Carter

Ze všech stran jsem slyšela chválu na Chrise Cartera, až jsem ho tedy také vyzkoušela a je to pravda, je dobrej :-) Bylo to čtivé, zápletka celkem uvěřitelná, padoucha jsem předem neodhadla a celé konečné vysvětlení v rámci příběhu reálné. Své mouchy to samozřejmě také mělo - způsob vyšetřování byl trochu jednoduchý, hlavní hrdinové pořád tápali, tápali a pak se to najednou rozseklo během jednoho pohnutí mysli. Také bych ocenila bližší seznámení s Hunterem a Garciou, více detailů z jejich soukromí, ale to předpokládám přijde s dalšími díly. Občas jsem se pozastavila nad slohovými těžkopádnostmi v podobě nevhodně zvolených obratů, ale to mohlo vzniknout i překladem a nebylo toho v textu mnoho. Brutální scény, kterých jsem se především bála, se daly zvládnout - zřejmě je pro mě horší to sledovat v televizi, než o tom "jen" číst. Celá série má velmi vysoké hodnocení, tak se zřejmě mám na co těšit - rozhodně budu ve čtení pokračovat, s touhle knihou bylo o zábavu postaráno :-)


Mluviti pravdu
květen 2019 (01.-08.)
Mluviti pravdu 2008, J. Formánek

Tohle si menší hodnocení nezaslouží - mělo to prostě grády.... Co víc k tomu napsat? Mám vypsáno plno citátů a myšlenek, kniha otevírá plno otázek a z nich mi vychází, že je opravdu těžké soudit jakéhokoliv člověka za to, co udělal nebo neudělal, když nejsme v jeho kůži. Když jsem četla o tom těžkém osudu, říkala jsem si, že když člověk zestárne a má za sebou podobně pohnutou minulost, musí být dnešní povrchní dobou znechucen a zklamán, žít s pocitem, že ho nikdo nemůže pochopit. Opravdu silná kniha.


Nejsem mrtvá
? - duben 2019
Nejsem mrtvá 2018, A. Frasier (pseudonym)

Je to radost, když člověk zjistí, že kniha, kterou si vzal na čtení, má to, co očekával... Oceňovala jsem především způsob, jakým byl příběh uchopen - bylo to inteligentní a dospělé čtení zaměřené hlavně na psychologii hlavní postavy, která se vyrovnává s těžkým životním traumatem. Na mnoha místech jsem si říkala, že by z toho šlo udělat takové to klišé, které mají rychlokvašky, které vznikají jak na běžícím pásu - situace, kdy hrdinu někdo nepochopí nebo někdo něco nedořekne a vzniká z toho nedorozumění na 50 stran, nad kterým čtenář jen kroutí očima.... :-) Autorka to v tomhle směru ale ustála a podržela si takovou tu logickou linku chování postav - hlavní hrdinka byla velmi uvěřitelně napsaná, jako by to byl opravdu člověk z masa a kostí. Velmi mě bavila především první polovina - rozebírané téma a popisované myšlenky oběti únosu a její postupné začleňování do života mne ke knize doslova přikovaly. Závěr už nebyl moc nápaditý, detektivní linka se vyřešila tak nějak rychle a nejjednodušší cestou, člověk už hodně tušil, jak vše dopadne. Po dočtení jsem si říkala, že bych tu kriminální zápletku netýkající se přímo Jude v knize mít ani nemusela a stačil by mi jen psychologický román z rozehrané první poloviny doplněný o nějaké hlubší vztahy. Kniha by si zasloužila lepší anotaci a nápaditější obálku, takhle mi přijde, že mezi množstvím thrillerů, které vycházejí, lehce zapadne a to je škoda.


Eleanor se má vážně skvěle
? - duben 2019
Eleanor se má vážně skvěle 2017, G. Honeyman

Ta holka je trochu divná - na první pohled taková ta "jiná", ta, ze které si všichni ostatní dělají legraci a mají ji za blázna. Čtenář to pozná na prvních stranách knihy prostřednictvím sdělovaných informací a myšlenek hlavní hrdinky, když hodnotí reakce okolí a své názory a nutno říct, že se tím (spolu s ostatními jejími kolegy) také celkem baví. Zároveň je mu však jasné, že za vším něco bude, zřejmě nějaká velmi pohnutá minulost. A tato minulost je samozřejmě průběžně a velmi nenásilně poodkrývána. I když sledujeme její myšlenky, stejně Eleanor nezachází za určitou mez, pouze průběžně poodhalí o trochu víc a i když člověk už brzy tuší, co se stalo, úplnou pravdu se dozví v závěru. Bylo to velmi přitažlivé, nevšední a inteligentní čtení, které absolutně nemělo hluché místo a i když se ve skutečnosti nic mimořádného nedělo, musím říct, že mne to drželo v napětí - příběh mne neskutečně bavil, bylo to hlavně svou nepředvídatelností děje - vyloženě jsem se těšila, co dalšího Eleanor zažije, kam půjde a co ji kde čeká. A v úplném závěru je i jedno nečekané rozuzlení, které se nijak odhadnout nedá. Velmi doporučuji.


Sestry až za hrob
březen - duben 2019
Sestry až za hrob 2017, C. Dolan-Leach

Moc mě to bavilo.... Vyzdvihla bych kromě promyšleného příběhu i styl, díky němuž člověk knihu velmi těžko odkládá. Čtení je díky němu totiž velmi lehké, rychle ubíhá a jde k věci, řekla bych, že počet použitých písmenek je odměřen velmi přesně, žádné nechybí ani nepřečnívá ... :-) Při čtení se do popisované situace čtenář prostě ponoří a ten příběh doslova žije - to on je Ava. Další a další rozkrývání tajemství je načasováno tak, aby čtenáře bavilo - když už jsem si myslela, že se začnu nudit a bude následovat nějaká jalová část příběhu, objevil se další motiv a děj se posunul, takže zavřít knihu šlo jen stěží. Opravdu moc povedené a skutečnost, jak to všechno doopravdy bylo, se člověk dozví až v úplném závěru (i když pár stránek před odhalením už jsem jisté podezření měla). Doporučuji.


Pronásledovaní
březen 2019 (14.-20.)
Pronásledovaní 2018, M. Edwards

Než abych se u toho bála, bylo mi to spíše k smíchu. První polovina ještě docela šla, bylo to neobvyklé, tajemné a nepředvídatelné, avšak čím víc děj plynul a události, které se hlavním hrdinům děly, nabíraly na mimořádnosti a brutalitě, tím víc jsem začínala tušit, že rozuzlení bude určitě postavené na hlavu. A bylo to tak..... Druhá polovina knihy, kdy se vše vysvětluje, mne nebavila, protože jsem jí nedokázala uvěřit a prožívat ji. Scény, které měly být brutální, mi připadaly jak psané žákem základní školy, byla z toho velmi cítit ta úporná snaha šokovat - vůbec jsem to neprožívala. Byla to kniha, která brzy zapadne a na její děj si už nevzpomenu, zůstane jen jakási pachuť vědomí, že to nestálo za moc. Byla to však jen kniha z knihovny, takže žádná tragédie.... :-)


Jatka
březen 2019 (06.-10.)
Jatka 1999, L. Child

Asi jsem čekala něco jiného - asi trochu něco chytřejšího... Úplně jsem v duchu viděla ten americký biják plný akce a stříleček, který by z toho šel udělat (a možná udělán byl....) .... Hlavní hrdina byl namyšlený nesympatický machr, který spolkl všechnu moudrost světa, byl ze všech nejlepší a absolutně nic ho nedokázalo rozházet. Zabíjení protivníků zažíval takřka každodenně a dělal to absolutně bez výčitek a bez jakýchkoliv následků. I pěkná parodie by na to mohla vzniknout.... Měl takové kouzlo osobnosti, že si dokázal podmanit okamžitě nejen ženu, kterou nikdy neviděl (navíc policistku), ale i celé policejní oddělení, které v rámci vyšetřování vražd s ním ochotně a odevzdaně spolupracovalo. Policisté by byli úplně bezradní bez našeho superhrdiny. Knihu bych radikálně zkrátila - už po polovině je čtenáři jasné, kdo je největší padouch a vzhledem k předvídatelnému ději, který je v knize prakticky od začátku, s nelibostí zjišťuje (tak jsem to alespoň měla já), že musí přečíst ještě hodně stránek, aby se dobral tušeného konce. Nejvíce mne bavil úplný začátek příběhu - tedy asi první kapitola popisující zatčení Jacka a jeho komentář těchto událostí v jeho myšlenkách až po dění ve věznici - tam už mi to přišlo dost "na hlavu" a od té doby se kvalita vezla směrem dolů :-) Ke konci jsem se už musela do čtení nutit a držet na uzdě své myšlenky, aby mi neodbíhaly od děje spíš k přemýšlení o výběru nové knihy na čtení.... :-)


Deník japonské manželky
únor - březen 2019
Deník japonské manželky 2018, V. Ageiwa

Po přečtení knížky mohu odpovědně napsat, že bych v Japonsku bydlet nechtěla ani nemohla.... :-) Upřímně hlavní hrdinku obdivuji - nejen za její nadšení, odvahu a houževnatost, ale také za to, že jim vztah s manželem vydržel. Možná to z textu nebylo tolik cítit - snad se autorka zaměřovala především na život v Japonsku a jeho odlišnosti a kuriozity pro českého čtenáře, než aby dala prostor i síle citu, který ji tam "zavál" a držel, ale zdálo se mi, že její muž pro ni zas tak mnoho pochopení neměl a navíc byl stále pracovně zaneprázdněn, takže ona na vše byla po většinu doby sama. Čtenáři bylo několikrát vysvětleno, že japonští muži nejsou tolik vedeni ke galantnosti vůči ženám, tak to možná bylo i tím, ale v krizových situacích by se mě tak málo pochopení a tak malý zájem ze strany manžela velmi dotkl. Četlo se krásně, děj byl vylíčen s nadhledem a humorem, velmi mě bavilo.


Obchodník
únor 2019 (14.-16.)
Obchodník 2018, J. Grisham

Nevím, jestli bylo vhodné začínat s tímto autorem právě touto knihou, ale představu o jeho stylu jsem si udělala a za mě tedy ne. To byla nuda na nudu, četla jsem stále jen popisy něčí minulosti nebo unylé nezajímavě vykreslené popisy toho, co se právě děje a jak vypadá prostředí a ani zápletka mne nějak nedokázala upoutat. Způsob, jakým autor příběh vyprávěl, něco pro mě podstatného postrádal - takovou tu jiskru, šikovnost, spisovatelské umění - takové to "něco", co když autor má, může psát i o úplné kravině a čtenář se nemůže od knihy odlepit. Tady jsem to nenacházela ani v linii detektivní, ani v psychologii postav či v lince milostné. Kniha na mne působila jen jako dobré uspávadlo.... :-)


Barva mléka
únor 2019 (09.-13.)
Barva mléka 2014, N. Leyshon

Nic podobného jsem ještě nečetla. Prostým stylem líčený děj knihy a mnohdy velmi dramatické události vykreslují těžký život chudé dívky r. 1830 a 1831 coby dcery a sestry a posléze i služebné a příběh graduje ke svému konci. Za stále stejným těžkopádným stylem vyprávění hlavní hrdinky nebyly viditelné její emoce, líčila svůj osud syrovou formou někoho, kdo ještě psaní a čtení příliš neovládá. Její neohrabaná slova mnohdy vyvolávala husí kůži poté, kdy jejich význam čtenáři došel. Zajímavý a neotřelý příběh.


Modlitba za mlčení
leden 2019 (23.-27.)
Modlitba za mlčení 2015, L. Castillo

I druhý díl je velmi čtivý a naprosto pohlcující. I když jsou tam líčeny brutální věci, čtenář to hltá a chce vědět víc, je to, jako by na místě činu sám procházel a věci, které "vidí", ho nutí číst dál a dál, aby se vysvětlilo, kdo a proč tohle udělal. Myslím, že jsou to spíše detektivky pro ženy, nejen pro vedlejší milostnou linku (velice okrajovou), ale i pro ženský pohled z pozice hlavní hrdinky. S ní mám menší problém, zdá se mi, že o ní nic moc nevíme, tedy z nějakého lidského hlediska - stále omílá trauma prožité v dětství a práci, nic víc. Při čtení myšlenek Tomasettiho o ní a o tom, jak se mu "vryla pod kůži" jsem si říkala - proč? Tyhle podrobnosti si má zřejmě čtenář jen domyslet, těmi se autorka nezabývala. Také ten alkohol mi k ní moc nejde - při představě, jak sedí sama v baru v uniformě a lije do sebe jednoho panáka za druhým, by zřejmě moc autority neměla... To jsou však jen taková "ale", která si člověk u každého příběhu najde a záleží na tom, jestli jich je moc a jsou proti logice nebo, jestli - jako v tomhle případě - nad nimi člověk mávne rukou :-) Doporučuji - napínavé a zajímavé čtení :-)


Šelma
leden 2019 (13.-20.)
Šelma 2018, A. Mayne

Tak tenhle příběh byl skutečně neuvěřitelný - a tím myslím, že se mu nedalo uvěřit.... Slátanina hrozná, když už to tak musím napsat :-) Nevím, ale myslím si, že když už se autor rozhodne napsat detektivku, měl by mít trochu povědomost o policii, jejích metodách a možnostech vyšetřování, přístupech k věcem apod. Kromě vyzdvihované neschopnosti policie, která je zde vykreslena snad nejhůř, co jsem zatím kde četla, je kniha od úplného počátku prošpikována značnými nelogičnostmi, kterých je tolik a jsou tak stěžejní, že kniha byla zralá na odložení už po pár stránkách. Příběh tím začne a už se to k normálu nevrátí, dál se vrství jedna blbost na druhou. Jestli jsem se nad tím zpočátku rozčilovala, tak poté, kdy jsem zjistila, že lepší už to nebude, spíš naopak, jsem už prostě četla a jen kroutila hlavou, co ještě profesora potká a co dalšího neuvěřitelného ještě vymyslí a přežije. Člověk by si tak nějak myslel, že když už spisovatel chce vydat knihu, je to dost zásadní věc a příběh by měl mít promyšlený a sám sobě pokládat logické otázky, zda je to, co napsal, alespoň zčásti možné. Člověk přece nemusí být odborník na kriminalistiku, aby zdravým selským rozumem ty chyby nacházel. A ona se ta kniha bez problémů takhle vydá a navíc ještě označí superlativy. Tohle byla pro mne asi poslední kapka co se týče nakupování novinek - opět jsem se dala zlákat a koupila knihu za cenu, které opravdu nedosahuje.... ----- SPOILER ----- Tento příběh obsahuje snad nejneuvěřitelnější fintu, s jakou jsem se setkala - to když hlavní hrdina potřebuje nafingovat vlastní smrt a rozhodne se pro tento účel ukrást mrtvolu - už jen takový nápad je jak z dětských představ, člověk by čekal, že hlavní hrdina (profesor) se nad tou představou zasměje a bude to tam vloženo jako vtípek, ale autor to myslí vážně a dohraje až do konce. Čtenář pak tedy čte pohádku o tom, jak našemu hrdinovi dokonce pomáhá uniformovaný policista s nakládáním a následně Theo zemřelého různými vědecko-medicínskými prostředky upraví tak, aby mrtvý nevypadal tolik mrtvý, následně mu ustřelí obličej...... No, jak říkám - neuvěřitelné..... :-) Jedna hvězda navíc za čtivost - ubíhalo to rychle.... :-)


Geraldova hra
srpen 2018 - leden 2019
Geraldova hra 2001, S. King

Je to takové to Kingovo ukecané čtení pro dospělé :-) Právě díky té podrobnosti v jeho vyprávění ho čtu moc ráda, protože příběh a hlavní hrdinové jsou jak živí, čtenář zná jejich pocity, protože zná jejich minulost a dokáže je pochopit. A v nejednom místě mě znovu a znovu překvapovalo (i když jsem to už věděla z dřívějška), jaký je tento spisovatel mistr slova a znalec povah a charakterů - např. při jeho popisu pocitů jedenáctileté dívky při traumatizujícím zážitku, celkově při popisech utrpení hlavní hrdinky v současnosti i při myšlenkách ze psí hlavy. Zakončení se mi také líbilo, obsahovalo všechny odpovědi na otazníky vzešlé z příběhu předtím. Kniha pro mne byla zážitkem a obsahovala mnoho témat k přemýšlení.


Nejkrásnější čas v roce
prosinec 2018 (28.-30.)
Nejkrásnější čas v roce 2018, J. Bolouri

Tři hvězdy jsou pro mne opravdu maximum. Musím však ocenit, že v příběhu nebyly použity takové ty úplně stupidní trapné situace, které se stávají pro literaturu tohoto druhu už zvyklostí a hlavní hrdinka byla také celkem i normální. Základní klišé ovšem nechyběla, ale to se od toho už jaksi očekávalo. Hovorový styl, kterým Emily mluví a přemýšlí, mi byl zezačátku sympatický, ale později už ho bylo přespříliš a její slovník učitelce moc neodpovídal. Takový ten trapný prvek tam ovšem také nechyběl, a to ve vykreslení rodiny, která se prakticky vánočními svátky "prochlastala" a jejich náklonnost k alkoholu byla zmiňována téměř pokaždé, když se o nich hovořilo... Konec byl klasický a uhozený, jak se však dalo předpokládat... Moje touha po romantickém čtení s tématikou vánoc je na dlouho naplněna... - a mohlo to být horší.... :-)


Světlo mezi oceány
prosinec 2018 (07.-24.)
Světlo mezi oceány 2013, M. L. Stedman

Zajímavý příběh - přinášející plno otázek, jak by se člověk ve stejné situaci zachoval sám. Chvíli před koncem, kdy jsem ještě neznala rozuzlení, jsem přemýšlela o tom, že lze pochopit všechny zúčastněné a všechny svým způsobem litovat a že správné východisko ze vzniklé situace prostě není...


V úkrytu
prosinec 2018 (03.-06.)
V úkrytu 2018, L. Nugent

Tak za mě bohužel ne... Kniha si mě absolutně nepřipoutala - bylo tam velmi málo děje, který se natahoval nezáživnými pasážemi jak to šlo. Problém mi dělal i styl autorky, velká část je psaná formou vzpomínání vypravěčů, což postrádá napětí a příslušné zvratové situace potom jen tak volně uplynou. No a členové obou rodin se opravdu hledali, až se našli..... Absolutně nikdo tam snad nebyl normální :-)


Porodní bábou proti své vůli
říjen - listopad 2018
Porodní bábou proti své vůli 2017, P. Harman

Tahle knížka se musí pomalu prožívat a nikam s ní nespěchat. Nemůžu si pomoct,ale dojímalo mě to a myslela jsem na to,jestli si naši předkové nedokázali ten život užít a prožít daleko lépe než my se všemi nynějšími vymoženostmi.... Např. při popisu vánoc jsem úplně cítila to rodinné štěstí... :-) No a pak zhruba od poloviny knížky dojde k nečekanému zvratu v příběhu,kdy deníkové zápisky začnou mít najednou velký význam (abych nic nevyzradila), až jsem si říkala,jak je paní spisovatelka šikovná,že to takhle narafičila na čtenáře :-) Moc doporučuji,oba díly jsou stejně kvalitní :-)


Všechno, co máme
? - listopad 2018
Všechno, co máme 2017, K. Lonsdale

Pomalé, nudné, nicneříkající. Podle vysokého hodnocení jsem opravdu čekala mnohem, mnohem víc - těšila jsem se, že po úvodní kapitole pohřební se děj naplno rozjede a vydáme se s hlavní hrdinkou do Mexika, kde zahájíme pátrání plné dobrodružství a napětí, při kterém nám bude napomáhat i "sympatický fotograf".... :-) Ale tohle pokračovalo ve stále nudnějším tempu až k osvobozujícímu konci! Takovýhle příběh by si zasloužil gradaci a efektní konec a ona to byla unylost na unylost.... Ani ve vyprávění milostného vzplanutí s Jamesem jsem se nijak nenašla - bylo to vzaté "z gruntu", pro jistotu už od dětských let (další nuda), aby nám všem dostatečně došlo, že to byl prostě osudový muž. A co se naší dokonalé hrdince nestane - o jednoho prince přišla a ejhle, objeví se další, neméně bezchybný, který jen co ji uvidí, už nechce jinou..... :-) Až jsem si říkala "Co to čtu???!" :-)


Mazací tramvaj
říjen - listopad 2018
Mazací tramvaj 2017, M. Stachula

**** SPOILER **** Tak se nám z toho vyklubala pěkná blbost :-) Člověk celou knihu čeká, jak napínavý bude závěr a co asi Marta vymyslí a ono to prostě skončí těsně před finále... Nebo jsem ještě doufala v úplné otočení příběhu - čekala jsem, že za vším bude stát Anita a že příběh dostane alespoň nějakou pointu. No nevím. Takhle jsem si představila jen paní spisovatelku, která se lopotila s rozehranými postavami a pak ji to už přestalo bavit, řekla si, že nic dalšího už z toho nedostane a šla od toho.... Za ten závěr jedna hvězda dolů.


Bratr Thomas
říjen 2018 (03.-16.)
Bratr Thomas 2008, D. Koontz

Ke konci jsem už úplně ztratila o příběh zájem, bohužel. Přesto hodnotím o hvězdičku lépe než předchozí díl - zdálo se, alespoň ze začátku, že "nápadově" se to přiblíží prvnímu dílu, avšak nakonec se tak nestalo. Prostředí bylo perfektní a velmi mě bavilo, i Thomasovy vnitřní monology na mě fungovaly, ale pak se děj dostal někam, kde to bylo už za mojí hranicí únosnosti. Když totiž začne v příběhu být příliš nereálných a nadpřirozených jevů, tak nějak vypínám svou vnímavost a zájem o knihu u mne upadá. Chtěla jsem, aby Thomas zůstal tím klukem z prvního dílu - který má určité nevšední schopnosti, ale jinak je svět obyčejný, jako ten náš - takový hlavní hrdina mne opravdu bavil - ale použitá zápletka z předmětného dílu už na mě byla moc a posledních cca 40 stránek, ač to mělo být nejvíc akční a nervydrásající, mne nebavilo a bylo mi jedno, jak to celé dopadne, musela jsem se donutit to dočíst... Bohužel. Za mě spíše zklamání. Tahle série je důkazem toho, že by se knihy na mnohá pokračování psát neměly - většinou se stejně nic nevyrovná prvnímu dílu... :-)


Návštěvnice
září 2018 (23.-29.)
Návštěvnice 2018, A. Stevens

Nevím, kolísá to u mě mezi 2 a 3 hvězdičkami, nakonec dávám 3 za čtivost, ale nevím, jestli jsem to nepřecenila. Už mi to přišlo dost uhozené. V dřívějších dílech se mi líbila atmosféra vyplývající z občasného zhmotnění ducha, kterého vídala hlavní hrdinka, ale teď už toho tam bylo na mě příliš. Ono je to možná tím, jak se píše na přebálce knihy ke spisovatelce, že byla od dětství fascinována tajemnem a odráží to ve svém díle - je to totiž přesně zaměřeno pouze na tuhle oblast a stavění příběhu jí moc nejde, dle mého. Tohle bylo takové až uhozené, přišlo mi to jako čtení pro děti, takové jednoduché - mě se to moc nedotýkalo. Bylo tam až mnoho fantaskních a divných prvků, naivní rozřešení celého příběhu i námět, plno logických chyb - a ponechaná dvířka k dalšímu dílu.... SPOILER: Na chvíli jsem si v závěru přála, aby Amelie už umřela, ať to aspoň trochu má grády :-) Bylo to plné klišé - zase přijel princ na bílém koni a zachránil ji, všechno se hezky vyřešilo s uvězněnými dušemi a bloudícími "entitami" a zlá stařena došla potrestání... Také ty použité prvky - srostlá dvojčata, albín, který používá včely jako zbraň, oči propíchané klíčem.... nevím, no..... :-) I vykreslený vztah Devlina a Amélie mne zklamal - musím říct, že lepší to asi bylo, když po sobě jen pokukovali - rádoby erotické scény byly dost trapné..... :-)


Jen aby, řekla moje žena
? - září 2018
Jen aby, řekla moje žena 2017, M. Třeštík

V téhle knížce buď čtenář ten humor vidí a pobaví se - nebo nevidí a kritizuje..... :-) Já patřím do té první skupiny a i když jsem si představovala, že si přečtu jen pár náhodně nalistovaných úryvků, četla jsem od začátku do konce. A bylo to bezva :-)


Porodní bába od řeky Hope
září 2018 (02.-11.)
Porodní bába od řeky Hope 2016, P. Harman

Každému je jasné, o čem bude v téhle knize číst. Čekala jsem historky z porodů a byla jsem trochu skeptická, jestli mě to bude bavit - ale - musím přiznat, že hned po přečtení úvodních stran mě tahle knížka lapila a já opravdu těžce nesla, když jsem musela se čtením přestat. Příběh je tak přirozeně líčen, že se asi musel opravdu stát a paní spisovatelka to prostě jen přenesla na papír, jinak nevím :-) Atmosféra doby a místa je vykreslena velmi věrohodně, že čtenář si připadá součástí děje. Lehká milostná linka, která lemuje celé vyprávění od začátku do konce, mi učarovala - bylo to tak reálné a dospělé, žádné laciné scény a klišoidní romantická dobrodružství - rozvíjející se vztah byl popsán od úplného počátku, od začínajících sympatií a v pomalém tempu postupoval dál a dál, nic nebylo uspěcháno a na všechno si hlavní hrdinové pěkně počkali. Musím říct, že bych opravdu ráda četla ještě dál a litovala jsem, že kniha nebyla obsáhlejší. Zcela určitě si přečtu i další díl, i když ten už zřejmě nebude pojednávat o Patience jako o hlavní postavě, což je škoda, ale i tak věřím, že díky příjemnému stylu vyprávění bude také bavit - doufám v to.... :-) Byla to tématicky tolik jiná kniha, než které čtu, že mi přišla velmi vhod. Moc doporučuji.


Tvář mojí dcery
srpen - září 2018
Tvář mojí dcery 2018, K. Croft

Čím víc se snaží autoři šokovat, tím větší "slátanina" z toho vzejde. Otrávená jsem byla již od počátku událostmi s "nalezenou" dcerou a hlavně všemi těmi dále popisovanými nepravděpodobnými formami pátrání. Vše bylo tak vzdálené životu, že i přes velkou snahu jsem příběh nedokázala víc prožívat - hlavní hrdince vše vycházelo celkem jak po másle, zvonila u cizích lidí, kteří s ní ochotně jednali a každou lež jí hned spolkli, navíc jí předávali seznamy s kontakty na další lidi, případně si sem tam něco ukradla z pokojů, které procházela, když si dovolila jít na wc. Trochu jsem od počátku nechápala, proč se vše řeší tak na tajno, pomocí lží a vymýšlených identit, když pro to nebyl žádný důvod a proč se prostě nezavolala policie, případně Simone nezajela za Ginny a prostě nežádala vysvětlení. Asi proto, že bychom přišli cca o 100 stran textu o ničem. O konci a rozuzlení ani nemluvím..... Dočetla jsem už rychločtením, protože mám množství jiných knih a nechtěla jsem protahovat svůj čas s tímhle "dílem" :-) Abych jen nehaněla, musím říct, že téma mi poskytlo určitý materiál k přemýšlení o tom, jak by se člověk choval a hlavně co by cítil v situaci, kdy by přišel o dítě jako je to v této knize a po 18 letech přišla dospělá cizí dívka a tvrdila, že je dcera. Krev sice není voda, ale těžko by se už asi v takové situaci hledaly bližší vzájemné vztahy a někde se navazovalo... Celkově knihu však bohužel nedoporučuji.... :-)


Řekni lituji
? - srpen 2018
Řekni lituji 2015, M. Robotham


Věčný Thomas
srpen 2018 (18.-27.)
Věčný Thomas 2007, D. Koontz

Za mě tedy zklamání, a velké... Byla jsem namlsaná bezvadným prvním dílem a těšila se na něco podobného, zvlášť i vzhledem k vysokému hodnocení, ale bohužel. Na stejné vlně se to neslo jen během prvních pár stránek a pak už nastala nuda. Hrozné popisy - prostředí, kudy Thomas utíká za někým nebo se schovává někde nebo ho honí někdo někudy - stále jsem četla, otáčela listy a říkala si "kdy už tam bude?" - a pak jsem zjistila, že jsem už pomalu v polovině knihy a stále jen čtu o tom, jak to vypadá v nějakém kanále.... Pro tohle jsem si opravdu knihu nevybrala. Navíc celý příběh byl dost praštěný, záporná postava úplně nepřirozená a tak nějak hrozně mimo, děj žádný. Nejlepší scénky byly ty s Elvisem a to je docela málo. Je mi to líto a sama jsem moc chtěla, aby to bylo perfektní, ale bohužel.... :-)


Záhada zadního pokoje
srpen 2018 (09.-18.)
Záhada zadního pokoje 2013, K. Gillerová

Pro mě tomu chyběla nějaká jiskra. Začátek a prostředí vesnice se mi moc líbily, ale tím to i skončilo - abych řekla pravdu, docela se divím, že jsem to dočetla. Popisované tajemství, na které se čeká, je uměle prodlužováno vyprávěním životního příběhu hlavní hrdinky, který mne tedy opravdu nebavil, zejména části popisující krach podnikání jejího partnera. Navíc mi byla dost nesympatická tím, jak ona byla stále obětí nějakých intrik a jinak přitom bezchybná. No a pokud jde o příběh z minulosti, člověk se vlastně nedozví nic moc detailního, stále dokola se omílají stejné skutečnosti, až se čtenář v závěru knihy konečně dozví, jak se věci tehdy seběhly. No a tohle rozluštění záhady mě moc nevzalo, zejména je absolutně nevěrohodná skutečnost, že by bylo možné okolnosti smrti jedné ze sester tak, jak byly popsány, utajit a všichni, kdo o tom věděli, by to léta tajili... - hlavně nějak nechápu, proč. Jediné, co hodnotím kladně, je čtivost knihy, ale jinak to čtenáři nic nedá.


Slib mlčení
srpen 2018 (01.-12.)
Slib mlčení 2014, L. Castillo

Udělala jsem dobře, že jsem knihu četla o dovolené a prakticky v ní mohla ležet od rána do večera :-) Tohle se opravdu povedlo - je to klasická detektivka s prvky thrilleru a jde pěkně postupně, čtenář nic neví dopředu a postupuje spolu s policisty. Velmi se mi líbil i vedlejší milostný vztah hlavní hrdinky, policistku to přibližovalo skutečnému životu. Samozřejmě se kniha nevyhnula určitým klišé a nelogičnostem v příběhu, ale nad tím jsem mávla rukou, protože mě už dlouho nic tak nebavilo. V tomto případě mi ani nevadila osoba pachatele - tedy jak to bylo vymyšleno, protože takto podané by to mohlo být možné. Amišská komunita je jen okrajový prvek navíc, který rozhodně příběh obohatil a ozvláštnil. Ve čtení série hodlám pokračovat.


Dcery strážce majáku
červenec - srpen 2018
Dcery strážce majáku 2017, J. E. Pendziwol

Na straně 169 mi došla trpělivost a knihu jsem zaklapla :-) Bylo to rozvleklé, nezáživné, nezajímavé. Připadalo mi, jako by to autorka původně psala jen pro sebe, jako takové vybroušení stylu nebo zkoušku napsat knihu a pak zřejmě došla k názoru, že je to natolik dobré, že to vydá. Jsem dospělý čtenář a nebaví mě číst si o dětech a jejich hrách. Naznačená "tajemství" mě absolutně nezajímala a bohužel i postavy v příběhu z minulosti i z přítomnosti mi k srdci nepřirostly. Byla to jen nastavovaná kaše na jednoduchou zápletku, kterou si autorka vymyslela a obalila ji nepředstavitelným množstvím balastu. Styl podání by to mohl zachránit, ale je to psáno absolutně bez emocí, bez hlubšího vhledu, takže čtenáři je úplně jedno, k čemu došlo a o čem stařenka vypráví. Ani prostředí majáku nebylo vykresleno nijak zajímavě, atmosféru jsem z toho necítila. Bohužel.


Katalánec
červenec 2018 (18.-29.)
Katalánec 2008, N. Gordon

Tahle kniha je reklamou na přísloví "s poctivostí nejdál dojdeš" :-) Je to taková z těch knih, které člověka úplně pohltí a kdykoli ji otevře, je to, jako by v hlavě pustil pozastavený film. Děj je velmi uvěřitelný, jako by to byl příběh někoho známého, souseda, člověka, který mluví o tom, jaké měl vlastně v životě štěstí. Krásně se četla, čtenář se nenudil v žádné části nějakou nastavovanou kaší, příběh obsahoval hodně děje, doporučuji.


Podivný Thomas
červenec 2018 (06.-18.)
Podivný Thomas 2005, D. Koontz

Tak tohle byla kniha, od které se těžko odcházelo, hrozně mě ten příběh bavil. Styl autora je mnohovrstevný, hlavnímu hrdinovi čtenář "sedí v hlavě" a čte si jeho vtipné a ironické poznámky týkající se prožívaných událostí, vjemů a vzpomínek, obdivuje jeho nevšední schopnosti a je zvědavý, co dalšího se ještě stane. Byla to jedna z těch knih, u nichž oči letí po stránkách a celý příběh se v hlavě promítá jako film. I když šlo o fantasy příběh, byl napsán natolik reálným způsobem, že bych v existenci nějakého Odda Thomase v klidu uvěřila :-) A ještě jeden možný spoiler: Asi poprvé jsem právě u této knížky poznala, co to znamená sednout autorovi na lep - spisovatel si se čtenářem neustále hraje a mnohdy se stane, že co se zdá opravdové, to se po čase vyjeví, že takové nebylo. Největší z těchto her, co jsem absolutně neodhalila, proběhla v samém závěru... :-)


1 2 3 >