Astonius přečtené 283

Staré odrůdy 2021, Ewald Arenz

Krásné čtení.... Příběh o dvou ženách, které prožívají každá určitý psychický "léčebný proces" prostřednictvím prostého venkovského života. Děj se odehrává na nejmenovaném statku (zřejmě v Německu), ale popisované reálie by mohly být i v ČR a čtenář si ta místa umí krásně představit. Hrdinky mají každá své problémy a minulost, které průběžně vyplouvají na povrch, ale naštěstí nejsou nijak víc pitvány, všeho je tak akorát. A pak je tu krásný sloh autora.... Chce to pozorné čtení a příliš nespěchat :-) Mám hodně postřehů vypsaných. I když se může zdát, že dějově to moc nejede, vůbec jsem se nenudila a nenutila, kniha prostě plynula svým tempem a já s ní byla spokojená :-)... celý text

Když se introvertka vdá 2020, Debbie Tung (p)

Červený drak 1992, Thomas Harris

V dnešní době už retro detektivka, ale napsaná tak nějak opravdově a vážně, všechno mělo logické a uvěřitelné vysvětlení. A sem tam jsem nacházela i zajímavé myšlenky a obraty, které svědčí o spisovatelském řemeslu pana autora, např. : "Grahamovi bylo skoro čtyřicet a pomalu začínal cítit zátěž světa: lodní kotvu vláčenou rozbouřeným mořem."... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Seškrtat by to chtělo.... :-) To tedy za mě... No, musím říct, že bych prakticky vypustila z textu veškeré dění na Zemi. Technické části problému na mě byly moc a hlavně mě zoufale nebavily. Ten strašný asi 120 stran dlouhý začátek, než se konečně rozjel děj, jsem málem nedala a musela jsem si pročíst pár pochvalných komentářů, abych vytrvala. Pak to nějakou dobu šlo, chvílemi to bylo dokonce výborné, ale ty neustálé návraty v myšlenkách, co bylo před cestou, to prostě hrozně kazily a zpomalovaly, přitom byly k ničemu. Myslím, že celý problém byl dostatečně v úvodu vysvětlený a nemuseli jsme se následně zaobírat každým detailem k naplánování letu. Navíc chování zúčastněných bylo vylíčeno hrozně naivně a dětsky, když se vezme v úvahu, že šlo o záchranu planety a všechny přípravy probíhaly na nejvyšších úrovních. Poslední část sklouzla opět k řešení neustálých opakujících se problémů zdlouhavě popisovaných, přitom čtenář tak nějak mezi řádky očekával, že ke katastrofě to autor dojít nenechá. Na jednu stranu se řešily technické složitosti a na druhou stranu mně jako totálnímu laikovi přišlo, že hlavní hrdina se vesmírem proháněl jak po dálnici - když se mu zachtělo, otočil to a zajel si, kam potřeboval, no nevím. Úplný konec byl pak totální úlet, tedy alespoň za mne.... celý text

Čtyři roční doby 2014, Stephen King

Každá z povídek by s klidem vydala za samostatnou knihu a kromě Dýchací metody byly za mne všechny na plný počet bodů. Posledně jmenovaná mne moc neoslovila hlavně svým celkovým námětem a takovým ujetým vyvrcholením. I tak byla ale zpracována "Kingovým řemeslem", takže mne ani ve snu nenapadlo, že bych ji třeba nedočetla nebo přeskákala na konec. A tohle prostě umí jen King, sebevětší blbost podá tak, že čtenář jen kouká :-) Nemá cenu se dál rozepisovat, Nadaný žák a Vykoupení jsou úplně brilantní záležitosti, u nichž se velmi povedlo i filmové zpracování.... celý text

Prokletý kraj 2021, Michaela Klevisová

Já se tedy přiznávám, že jsem nedočetla a tentokrát jsem příběh ani nepřeskákala na konec, abych zjistila rozuzlení. Mě to prostě nebavilo a kniha mne k sobě ničím nelákala - dočetla jsem za půlku a přišlo mi, že pořád čtu jen nějakou vatu. Dojde k nějaké příhodě, kterou čtenář prožije v době, kdy k ní došlo a pak je zdlouhavě popisována ještě v další kapitole další osobou, která se to dozvěděla. To samé se stávalo i např. v souvislosti s vylíčením něčí minulosti - Gerda v myšlenkách popisuje svůj život a následně skoro to samé vykládá Vladan. Všechny osoby byly divné a nesympatické. Mrzí mě, že to nedopadlo, protože nevím proč, ale česká literatura mne dost míjí - a přitom na začátku této knihy to vypadalo dost nadějně. Lituji, ale můj šálek kávy to nebyl.... celý text

Živel 2017, Jess Kidd

Na tohle čtení si člověk musí udělat náladu - musí chtít číst něco jiného, něco slohově povznášejícího a trochu divného. Musí být přesycen všemi těmi opakujícími se thrillery a moderními romány a dát šanci pomalému čtení. Autorka má totiž velký dar slova a čtenář úplně žasne, jak dokáže vystihnout přírodu, dění nebo náladu absolutně neotřelým způsobem tak, že je to naprosto trefné a vystihující. Někdy se mi stávalo, že jsem se musela kousek vracet, protože oči to že zvyku rozeběhly po textu, ale nestíhala jsem si ty čtené výjevy představit - autorka pomocí málo slov obsáhne více dění, takže je nutné zpomalit a uvědomit si to (a následně poznat tu krásu vyjádření) :-) Kniha měla pro mě samozřejmě i slabá místa, v jedné chvíli se mi zdálo, že se to táhne a nic moc se neděje a také musím říct, že mne zklamal konec. Přece jen jsem pořád čekala na zjevení a "pokec" Orly s Mahonym - když už se duchové mrtvých staly součástí jeho každodenního života, opravdu bych ráda četla nějaké velké finále v podobě setkání s matkou. Také se mi párkrát stalo, že jsem dost dobře nepochopila určité události - to byly ale asi ty prvky magického realismu, tak jsem to tak brala :-) Jsem ráda, že jsem knihu četla - obohatila mne o čtenářský zážitek, pár vypsaných pasáží a příběh, v němž jednu z hlavních rolí hráli duchové. Jejich výskyt jsem si opravdu užívala, situace s nimi byly někdy hrůzostrašné a někdy velmi komické. Knihu opravdu doporučuji. Ukázka z textu : "Dnes bude poslední pěkný den. Po dnešku se vrátí irské počasí a do Vánoc už se to bude jenom zhoršovat. Po dnešku se déšť stane stálým návštěvníkem, přitáhne si židli a udělá si pohodlí. Právě teď se ale tmavé dny zdají vzdálené, protože slunce peče a obloha je plešatá, bez mráčku. "... celý text

Šeptající dívka 2017, Marko Hautala

Pro mne kniha skončila zhruba v polovině nebo ve dvou třetinách,pak se začala ubírat nějakým špatným směrem, který mě už nedokázal udržet. S tím souvisí i rychlost mého čtení - do poloviny stránky mizely pod rukama, že jsem myslela, že budu mít přečteno během dvou dnů, ale pak jako by ten počet nepřečtených listů narůstal, nutila jsem se skoro týden :-) Zpočátku ten příběh měl krásnou tajemnou atmosféru, ale pak byl bohužel už jen vyšinutější a vyšinutější a absolutně mě to pustilo. Škoda.... celý text

Jak se dědí tajemství 2021, Barbara O'Neal (p)

Bohužel, málo dějové, hodně nudné a hódně dlouhé. U mne se to bez rychločtení bohužel neobešlo. Ve většině knihy se stále dokola opakují stejné motivy jen s menšími obměnami a když člověk čte už po desáté, že si hlavní hrdinka domluví schůzku a pak na ni jde, co jí a jak skvělé to je a znovu a znovu prochází domem a znovu a znovu se utápí v myšlenkách o tom, jak to asi kdysi vypadalo, o své matce, její minulosti a o muži ze současnosti, kterého potkala, ale nesmí si s ním nic začít, protože je k němu stará atd. atd., už ho to čtení fakt nebaví. Musím říct, že ke konci už mě to oddalování vyřešení celé zápletky pěkně rozčilovalo a byla jsem otrávená z dalších a dalších popisovaných jalových rozhovorů a událostí, které knihu nikam neposunovaly. Bohužel, nemělo to šťávu, čekala jsem to lepší.... celý text

Útočiště 2020, Jérôme Loubry

Možná jsem měla příliš velká očekávání, ale kniha je nenaplnila. Asi do poloviny jsem dokonce uvažovala, že jako nedočtenou odložím,protože příběh byl čím dál víc fantasmagorie, na kterou jsem absolutně neměla náladu. Samozřejmě pak se to zlomilo a vše se začalo logicky vysvětlovat, ale tenhle dlouhý rozjezd (pro příběh samozřejmě nezbytný) mne nebavil. Následné vysvětlení je sice uvěřitelné, ale že by mě to nějak oslnilo, to říci nemůžu. Obálka podle mě evokuje úplně jiný příběh.... celý text

Později 2021, Stephen King

Tak tohle byla přesně ta kniha, u které se člověk nemůže odtrhnout a lituje, že příběh není delší.... - a to takovýhle pocit moc často nemívám. King je prostě ten autor, se kterým si velmi rozumím a jeho knihy působí tak opravdově, že jsem ochotna uvěřit, že někdo, kdo vídá mrtvé lidi, skutečně mezi námi chodí. No a čtení těch popisovaných situací a zážitků uvedených v příběhu je čirou radostí. Kdo se chce nechat unášet fantazií a prožít neobvyklá dobrodružství, ten ať se začte. Příběh nemá žádný protahovaný začátek - naskočí se do něj a jede, krásně graduje a na konci čtenáře čeká jedno trochu šokující odhalení :-) Bezva kniha to byla........ celý text

Pořád jsem tady 2021, McGarvey Black

Já si tedy myslím, že tato kniha je zářným příkladem toho, že v dnešní době se vydává asi už všechno a spisovatelem se nazývá každý... Jenže mít nápad bez výraznějšího spisovatelského umu prostě nestačí. I ta vějička na knihu v podobě propagované mrtvé vypravěčky byla přehnaná a slibovala daleko víc, než dala. Víc nemá cenu se rozepisovat, prostě to bylo (pro mě) absolutně nevěrohodné, špatně vymyšlené a hlavně špatně napsané. Nic mne k tomu textu netáhlo a děj jsem nijak neprožívala. Hodně se tu píše, že je to "odpočinková" kniha, což asi znamená "dobře se to čte", ale i když je čtivost pěkná věc, prostě když chybí taková ta jiskra, která přeskočí mezi čtenářem a autorem, pak tomu ani čtivost nepomůže.... celý text

Síla psa 2021, Thomas Savage

Tohle byla kniha přesně podle mého gusta, i po dočtení člověku zůstane v hlavě a příběh si rozebírá stále dokola. Na děj lze pohlížet hned z několika stran, z pohledů zúčastněných osob, když čtenář je tím, kdo je všechny niterně zná a chápe je, ví o jejich motivech chování, jejich povaze a problémech, které každý z nich vnímá jinak. Tímhle způsobem je i kniha napsána - to vyprávění prostě plyne a chvíli na události hledíme z pozice Phila, jindy Petera či jeho matky a dalších, vypravěči se dokážou vystřídat i během jedné věty. Příběh má perfektně rozehrané charaktery osob a na tom stojí, jde o velice věrohodné situace, které člověk doslova hltá, aby se dozvěděl, co bude dál. Myslela jsem, že půjde o klišé dvou bratrů, z nichž jeden si přivede ženu a ten druhý se do ní následně také zamiluje, ale postupem čtení jsem pochopila, že tomu tak asi nebude. Tohle prozření člověku vysvitne až ke konci, úplně nenápadně, v důsledku souhrnu různých detailů a tím větší překvapení to pak je. No a způsob, kterým celý příběh končí, je naprostá bomba - po dočtení se to překvapivé vyústění musí vstřebat a usadit v hlavě. Neméně skvělý byl i doslov s rozebráním románu i života autora.... celý text

Deníky dávného prokletí 2014, Stephen Lloyd Jones

Bylo to dost o ničem... Kromě zajímavého nápadu a několika počátečních stran už následovalo dlouhé, uměle prodlužované tlachání bez kloudného děje. Za mě by to bylo jen na 2 *, jednu navíc ale přidávám za ten neotřelý námět. Zpočátku jsem se radovala, že to bude variace na téměř upírské téma, ovšem týkající se úplně nových bytostí a přesah do 3 časových rovin sliboval hodně. Navíc se i slibně rozjíždělo téma dvou bratrů, kteří byli postaveni proti sobě - tohle se dalo tak využít a já se na to tak těšila.... Jenže pak byl vzápětí jeden bratr zabit druhým, úplně snadno, bez boje a jen tak lusknutím prstu a od té doby můj zájem opadal. Bohužel kvalita už šla za mě jen dolů a nelogičnosti příběhu, opakování jednoho motivu a nemožné chování všech zúčastněných osob způsobily, že jsem absolutně necítila žádné napětí a bylo mi srdečně jedno, kdo přežije a kdo ne... Nejlepší na knize bylo její grafické zpracování, ale kvůli tomu si knihy bohužel nepořizuji....... celý text

Zhroucený čas 2020, Blake Crouch

Musím říct, že mě to nebavilo, i když autora velmi obdivuji, že dokázal něco takového vymyslet a sepsat :-) První třetinu jsem měla pocit, že to nechápu, další asi třetinu to celkem šlo a poslední třetinu jsem už musela přeskakovat, protože toho bylo už moc, bylo to zdlouhavé a pro mě celkem o ničem. Zdálo se mi, že se řeší stále dokola stejné věci bez přidané hodnoty - stále stejný příběh v obměnách, jak autora dokázaly napadnout. Jedna katastrofická situace střídala druhou, ale já to nijak neprožívala, bylo to úmorné a po dalším a dalším "restartu" jsem se více a více znuděně opět dostávala do aktuální situace,až jsem zjistila, že mi je už úplně jedno, jak to skončí. Pro mě by byl optimální více rozvedený příběh odehrávající se v první polovině, tedy Barryho první návrat v čase a možnost zabránění smrti blízké osoby. To, co se odehrávalo dál, to množství různých návratů a jejich následné dobíhání, byl pro mne chaos a fantasmagorie. Jako by autor chtěl ukázat, co má nápadů a aby se mu tam všechny vešly, musel ty úvodní části zestručnit vyprávěním vzpomínek hlavního hrdiny na aktuální život. Čtenář byl tak zrychleně uveden do nynějšího stavu a autor mohl začít detailněji připravovat zrovna aktuální neúspěšnou misi ke zničení křesla.... Tohle mi prostě nesedlo, i když chápu, že se to asi lidem může líbit...... celý text

Výhra 2009, Patricia Wood

Nejvíce mě bavil začátek, to bylo takové nové čtení, neokoukané, se zajímavými postřehy. Po té výhře se ale najednou vše odehrávalo hrozně předvídatelně a následovala pro mne velmi nudná a dlouhá pasáž, která opakovala stále stejné motivy. U ní jsem i uvažovala, že to asi nedočtu. No a když se děj hnul a čtenář si užil i trochu drama, hned se to zase zkazilo tím přeslazeným koncem.... A asi nejvíc mě naštvalo, že tam autorka musela zahrnout i postelovou scénu - nevím, při projevu hlavního hrdiny, jak jsme ho celou dobu četli, se mi ta představa prostě příčila... :-)... celý text

Svolení 2021, Vanessa Springora

Nedá mi to a musím srovnávat s knihou Má temná Vanessa, která se mi zdála lepší. Téma velmi podobné, ale bylo to psáno tak nějak opravdověji. Tohle jsem prostě četla tak, jak je to psáno - bez emocí. Nijak výrazně se mě to nedotklo a šokovaná jsem také nebyla. I když byly líčené zážitky nechutné a opovrženíhodné, přece jen byly podány jen z jedné strany a příběhu mi chybělo víc podrobností, abych si mohla představit ucelenější dojem o všech okolnostech. Nejdůležitějším faktem, který mi z knihy vyplývá, je prostě skutečnost, že bych k určité odpovědnosti hnala nejen sexuálního predátora, ale i matku Vanessy. V ní vidím hlavní příčinu všeho. Velmi staromódně si myslím, že rodina je základ v životě každého dítěte a i v rozvedené rodině lze snad udržet zájem o vlastní dítě. Výchova je to, co primárně formuje naše myšlení a morálku. Když selže matka, které je jedno, kde se toulá její dcera, co dělá, s kým a jaký vede život a navíc ji ve 12 letech začne považovat za sokyni, pak se asi nelze divit dalšímu vývinu situace a dalším dalekosáhlým následkům....... celý text

V troskách tornáda 2019, Linda Castillo

Bohužel, nějak mě to nebavilo.... Velmi dlouhý rozjezd tam byl, něco dít se začalo až kolem strany 100, a ani to téma mne nějak neoslovilo, nic mě ke knize netáhlo. Musím říct, že Kate je pro mne málo propracovaná postava, známe ji sice už 7 dílů a v každé knize je část věnována i jejímu osobnímu životu, ale stejně o ní nic nevíme, nemá žádný bližší charakter. Její chování vůči Tommasetimu je velmi nevyzrálé, dělá náčelnici policistům, má už svůj věk a zkušenosti, ale že je těhotná, to mu říct nedokáže, raději se zapírá.... Nevím, jejich vztah moc nechápu a vůbec z nich necítím souznění.... Všichni vědí, že spolu žijí, ale ona ho oslovuje příjmením. Tenhle díl byl i hodně předvídatelný, čtenář se dozvěděl nějakou část zápletky, v hlavě si utvořil další průběh a ono to tak skutečně bylo - s nezbytnou zdlouhavou omáčkou. Budu doufat, že další příběh bude zase o něco lepší, v sérii hodlám i nadále pokračovat. :-)... celý text

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Kdo si stýská nad životem, kdo si myslí, že se mu daří špatně, protože nemá nové auto, nebyl na dovolené nebo si nedopřál už dlouho večeři v restauraci, koho jedno dvě děti vyčerpávají nebo se souží, že ho manžel nenosí na rukou, kdo si stěžuje na politiku a nespravedlnosti demokratické společnosti, ten ať si přečte tuto knihu a začne si svého blahobytu a života v době, ve které žije, vážit.... Klobouk dolů před Annou a životem, který musela žít a klobouk dolů před jejím postojem k životu....... celý text

Smrtící útes 2020, Gregg Dunnett

Možná je to spíš na dvě hvězdičky, ale ty první dvě třetiny mě dost bavily, tak tomu něco přidám. Jak už to tak bývá, poslední třetina obsahující rozuzlení vše totálně zabila. Vše bylo předvídatelné a na sílu vymyšlené jen proto, aby to dobře dopadlo. Konečné události v jeskyni, kdy zraněná policistka podplouvala s omdlelým chlapem zatopenou částí, s malým klukem před sebou, proti mořskému proudu, byly opravdu supermanovské. Musím říct, že jsem ještě očekávala, že se uvolní ta hromada kamení zakrývající mrtvé tělo, která pořád měsíce a měsíce držela na místě i za přílivu, kdy byla jeskyně plně potopená a naši hrdinové při proplouvání pohlédnou do očních důlků tlející Olivie... :-) Přehnaně vysoké hodnocení nechápu, možná jde o čtivost, ta byla vysoká, nenáročný sloh plný překvapivých momentů - ale s pokulhávající logikou....... celý text