1. Domů
2. Autoři
3. Jérôme Loubry
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 3
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jérôme Loubry

Útočiště

„85% ..."V psychiatrii se tomu říká útočiště. ...V zásadě se jedná o místo, kde se lze skrýt, stejně jako jsme se všichni coby děti schovávali pod dekou před skutečnými nebo vymyšlenými strašidly." _______________________________________________________________________________ Excelentní originální, šokující a promyšlený thriller doprovázený temnou, mrazivou, pochmurnou atmosférou. Přečetla jsem si knížku znova, patří k těm, na které se nezapomíná a dala jsem ji na jeden zátah. Snad jsem si přála jiný konec, po všem tom utrpení, ale to by šlo těžko. DOPORUČUJI!“... celý text
— ArwenAragorn

---

Útočiště

„Jérôme Loubry v psychologickém thrilleru Útočiště přináší čtenářům napínavý, atmosférický a znepokojivý příběh, který vás vtáhne do temného světa lží, klamů a neodhalených tajemství. Začátek knihy se odehrává na odlehlém a nevábném ostrově, kde se skupina lidí izolovala po druhé světové válce. Tento ostrov slouží jako útočiště pro traumatizované, ale brzy se ukáže, že věci nejsou takové, jak se zdají. Druhá část knihy se odehrává na pevnině a přináší zásadní zvrat v ději a mění dynamiku celého příběhu. V této části knihy se postupně propojují nitky mezi ostrovem a pevninou. Psychologický rozměr se prohlubuje a čtenář musí přehodnotit všechno, co doposud četl. Hlavní postavou příběhu je mladá novinářka Sandrine, která přichází na ostrov, aby prošla věci po své zesnulé babičce, kterou nikdy neviděla. Po příjezdu však zjišťuje, že místní obyvatelé jsou podivní, prostředí je tísnivé a že ostrov ukrývá nejedno temné tajemství. Loubry výborně pracuje s atmosférou izolace a napětí, které postupně houstne, jak se Sandrine začíná dostávat hlouběji do záhad, které ostrov a jeho obyvatele obklopují. Autor mistrovsky míchá minulost a přítomnost a čtenář postupně odkrývá hluboké vrstvy příběhu, které odhalují temné události z minulosti. Psychologická stránka knihy je silně vyzdvižena – postavy jsou komplexní a jejich motivace často neproniknutelné. Loubry vytváří nejednoznačné situace, kdy si čtenář nikdy nemůže být jistý, co je pravda a co pouhá iluze. Zvraty v ději jsou neočekávané a kniha vás nutí přemýšlet až do posledních stránek. Co se týče stylu psaní, Loubry využívá sugestivní jazyk a pečlivě buduje atmosféru strachu a nejistoty. Temné tajemství, které je odhaleno na konci knihy, je šokující a nutí čtenáře přehodnotit vše, co dosud četl. Konec je překvapivý, ale zároveň uspokojující, protože skládá všechny části skládačky dohromady. Na druhou stranu, někteří čtenáři mohou považovat pomalejší rozjezd knihy za nevýhodu, protože Loubry si dává čas s budováním prostředí a atmosféry, než se plně rozvine akce. Pokud však vydržíte, dostanete se k strhujícímu závěru, který vás zanechá v úžasu. Útočiště je výjimečný psychologický thriller, který se pohybuje na hranici mezi realitou a šílenstvím, a je ideální pro čtenáře, kteří mají rádi napětí, tajemno a překvapivé zvraty. Loubry zde ukazuje svou schopnost mistrně pracovat s napětím a vytvořit příběh, který vás pohltí od první do poslední stránky.“... celý text
— zuzi.cte

---

Krvavé stíny

„~ WOW. Jinak se to snad ani nedá popsat. Přesně tohle mi zaznělo v hlavě po dočtení téhle úžasné knihy! ~ Od Loubryho jsem četla Útočiště, které mělo pomalý rozjezd a ze začátku mě nebavilo. Pak se všechno rozjelo a byla to jízda. Ale Krvavé stíny byly jízda od první stránky, čtení mě vtáhlo do sebe, i když jsem knihu musela odkládat, protože nevydržím číst v kuse. Prostě za nějakou dobu ztrácím pozornost a věnuju se všemu jinému... ~ Thrillerů mám načtených poměrně hodně, popravdě už mě začaly docela i nudit, ale tohle není klasický thriller/detektivka, kdy vrah je zahradník a nebo od samého začátku víte, co se bude dít. Tenhle příběh začíná úplně jinak než končí, je tak skvěle napsaný, že by vás samotné něco podobného ani nenapadlo. Vlastně bych tohle hrozně ráda viděla zfilmované, a to na filmy opravdu moc nekoukám. 5/5“... celý text
— katerina7986

---

---

Krvavé stíny

„Smrthora je odlehlá vesnička ztracená v lesích, která leží u Hory mrtvých, ze které v dávné minulosti shazovali čarodějnice. Místo opředené pověrami a prastarými legendami nevěstí nic dobrého. A právě sem nastupuje nový velitel policejního oddělení Julien. K jeho překvapení ale nenachází pochmurnou, zaostalou vesnici, ale idylické místo s moderními domy a silnicemi, dokonce i přepychově vybavenou policejní stanici a nemocnici. Mecenášem a zároveň starostou obce je impozantní miliardář Albert de Thionville, který vytvořil z této osady dokonalé místo k životu. Julien nevychází z údivu. Zdá se, že nebude mít ani žádnou velkou práci. Největšími zločiny je podle stížnosti řidiče školního autobusu rušení nočního klidu, anebo nařčení zdejší knihovny místním čtenářem, že nemůžou zajistit výpůjčku titulu, který ale ve skutečnosti vůbec neexistuje. Starosta má pro Juliena soukromý úkol. Prosí ho, zda by se pokusil vypátrat vraha jeho malé dcerky, která se před deseti lety zabila pádem z Hory mrtvých. Nevěří v závěry dávného vyšetřování o nehodě, chce, aby Julien našel toho, kdo stojí za její smrtí. Skoro se chce věřit, že půjde o banální detektivku, ale nenechte se mýlit. Čím více stránek strávíte, tím je to podivnější. Julien musí čelit zvláštním úmrtím, které kosí jednoho obyvatele na druhým. Připravte se na stránky plné krve a pronikavý pocit skryté hrozby. Budete vnímat rostoucí intenzitu zla. Jako by se celá vesnice zbláznila. Není vůbec jednoduché určit, zda tu panují nějaká čarodějnická prokletí, nebo jde jen o kolektivní halucinace. Četnost prazvláštních jevů se stupňuje a není v silách čtenáře, přijít tomu na kloub. S narůstajícím počtem přečtených stránek vás bude trápit více „proč“. Autor má talent na manipulaci s lidskou myslí. Je neskutečné, jak si dokáže pohrát s postavami a ve své podstatě vlastně se samotným čtenářem. Před časem jsem četla jeho famózní „Útočiště“, kde jsem na konci nevěřila, jak si mě autor celou dobu vedl, kam potřeboval. Tentokrát jsem byla připravená, nechtěla jsem se nechat nachytat. Bylo to úplně jiné, ale opět zcela neprokouknutelné. Nic není, jak se zdá, a při tom do sebe vše logicky zapadá. Výborné. Kdo má rád překvapivý vývoj v ději, tady to platí tisícinásobně. Tohle je přesně ten typ knihy, který přiměje čtenáře zapojit svou dedukci a rychlostí blesku otáčet stránky, aby získal další střípek informací k odhalení skryté záhady. Je to hutné, temné a není nouze o syrové detaily řádění něčeho nevysvětlitelného. Bravurní, do detailu propracovaný příběh, který vás dostane přesně tam, kam si autor zamanul. Ani nebudete vědět jak. Kdo nevyzkouší, neuvěří :-)“... celý text
— a.k

---

Krvavé stíny

„Camilla je mladá novinářka, která se nechá nalákat vidinou zajímavé reportáže. Nedávno totiž ve vesnici Smrthora zemřelo několik lidí za neobjasněné situace. Tajemná žena jménem Élise, Camille nabídne, že jí tuhle tragédii objasní, má to jen dvě podmínky: nechá se do vesnice od ní zavézt, a cestou se nesmí na nic ptát. Dostane však na čtení podklady, ze kterých se dozví více podrobností... Jérôme Loubry není českým čtenářům neznámý, vyšly u nás od něj knihy Útočiště a Obr z mlhy. První zmíněnou jsem četla i já a byl to, jak se říká „mazec“. Jenže si touto knihou autor sám nasadil laťku neskutečně vysoko... Krvavé stíny jsou ovšem naprosto parádní, excelentní a boží! Je to jedna z těch „wow“ knih, u kterých nedýcháte, nejíte, nespíte dokud ji prostě nedočtete, a potom sedíte, koukáte a říkáte si – cože??? Svižné, temné, napínavé a tajemstvím obestřené vyprávění zavede čtenáře do vesničky, kde se kdysi dávno popravovali čarodějnice shozením ze skály. Nyní sem, po tragické smrti svého předchůdce, míří nový policejní náčelník. Oproti očekávání je vesnička velmi moderní, kriminalita minimální, jen pan starosta je trochu podivín. Ovšem první krvavý zločin na sebe nenechá dlouho čekat... Myslím, že jsem našla jednu z top knih tohoto roku, protože tohle je vážně pecka! Pokud chcete něco, u čeho Vám bude běhat mráz po zádech (protože mně ten mráz po zádech běhal), rozhodně si Krvavé stíny přečtěte! Malé doporučení: nezačínejte číst před spaním, nebo budete číst a ne spát; nedělejte chybu jako já, že knihu rozečtete před prací, protože pak se bude pracovní den neskutečně táhnout... Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada (Metafora)“... celý text
— Kizuizi